Karlu Schwarzenbergovi je dnes 80 let, gratulujme a ptáme se

Karel Schwarzenberg miluje diskutování s lidmi – nejlépe v hospodě u piva. Letos v jednu zářijovou sobotu s námi poseděl pod Milešovkou. Postěžoval si: „Tady nemáme pivo, ale minerálku“, ale řeč se obešla i bez piva.

Z hovorů s Karlem from Džamila Stehlíková on Vimeo.

Nejdivočejší kapitalismus je v Rusku. To by Vladimír Iljič čuměl…

„Většina lidí si myslí, že klasický kapitalismus je u konce, že už nemá cestu dál… Co myslíte vy, že bude tak za dvacet let? Obrátí se to na nějaký jiný -ismus?“

„Doufám, že už žádnému jinému ismu nepropadneme. Poněvadž blbost posledních 150 let, kdy jsme ty různé ismy střídali – nacionalismus, komunismus – stačila. Doufám, že už nebudeme podléhat ideologii, nýbrž přemýšlet o tom, co děláme. Ale lidé podléhají buď ideologii, nebo - jak vidím v Čechách - nějakému novému vůdci, kterému všechno věří. Tedy na co se můžou spolehnout v dějinách pokaždé, je lidská blbost. Ta funguje vždycky. Ale, myslím si, že se už přišlo na to, že bez tržního hospodářství to nejde. Všude, dokonce i v Číně, kde vládne diktatura a komunistická strana, aby to hospodářství fungovalo, tak tam jisté tržní metody zavedli… Bude to takový, podle různých zemí trošku odlišený kapitalismus. Nejdivočejší kapitalismus je dneska v Rusku. Když tam člověk zajede, tak je docela veselé se na to podívat. To by čuměl Vladimír Iljič, kdyby to viděl…“

Žijeme z exportu do EU

"Myslíte si, že Brexit a Trump jsou jen náhodné vychýlení, nebo je to směr?"

Brexit je bohužel tragický směr jak pro Anglii, tak pro Evropu, poněvadž to škodí oběma. Trump je spíše výchylka. Nicméně snad mi nebudete tvrdit, že ve střední Evropě by nebylo možné volit hrubiána, hulváta? To mi nemůžete tvrdit. Ve střední Evropě je to možné.

"Právě říkám, není to trend nový? Blbost vítězí?"

Ne, myslím si, že to není trend. Přesto se lidé děsí. Ale vždycky se může něco stát. V každé zemi, jedno v které. Nemyslím si, že to hulvátství je trend. Trend je teď izolacionismus, ten nacionalismus – to je trend po celé Evropě i v Americe. To je velice škodlivé a bude to nějaký čas trvat, než se toho zbavíme.

Představte si, jak by české hospodářství fungovalo, kdybychom měli zase celní hranice jako za první republiky? My bychom ihned zkrachovali. Žijeme z exportu, to si lidé neuvědomují… Kdybychom vystoupili z Evropské unie, tak bych řekl , že by to byl konec České republiky pár let poté. Tady o tom lidé jen kecají a klábosí.

"A myslíte si, že Rusové nemají… hybridní válka a tohle… Že to nezačíná vyhrávat?"

Myslím si že ne, ale oni se snaží. Podívejte se, taková diktatura, co Putin zavedl, tyto systémy nemůžou žit bez nepřítele, poněvadž jinak nemůžou odůvodnit utahování šroubů, potlačení svobody médií. Vždycky na to potřebují nějakého nepřítele. To je za prvé. Za druhé – to dokonce u Rusů chápu – u Rusů je problém jako před druhou světovou válkou v Německu. Tak jako v Německu přispěl k vítězství nacismu fakt, že v listopadu roku osmnáct Německo kapitulovalo. Ale před tím německá vojska byla v Oděse, obsadila dvě třetiny Belgie, velkou část západní Francie, ale žádný cizí voják na německém území nebyl. Náhle se to zhroutilo, zhroutilo a museli kapitulovat.

A tak i pro normálního Rusa není pochopitelné, že v roce 1988 byli sovětští vojáci v NDR, v Čechách, všude po celé střední Asii. Všechny ty -stány, všechno ovládali, a během pár let to všechno vymizelo a vrátili se k velikosti země za Ivana Hrozného. To je samozřejmě bolí, naprosto chápu každého Rusa, chce aby se to vrátilo… A tahle nostalgie značí dostat se na bývalou velikost… Když sledujete ruskou politiku – já se s Lavrovem často potkával – vždycky je první snahou, aby byla Ruská federace jako za Sovětského svazu. Aby byla uznaná jako rovnoprávná se Spojenými státy. O to jde.

Rusové chtějí být hegemony Evropy

A teď – proč agresivita. Rusové vědí dobře – na rozdíl od nás se tam na ministerstvu zahraničí ještě učí dějiny – u nás ne – že kdyby se jim podařilo zase podmanit Ukrajinu – jako se jim to podařilo v osmnáctém století – tak tím, že Amerika se pomalu stahuje z Evropy – budou oni hegemony Evropy. Putinovi nejde o ten naprosto zastaralý průmysl v Donbasu, ten je jako Vítkovice před 30 lety. A zemi o velikosti Ruska také ani nejde o pár vesnic někde na východě Ukrajiny. Snahou je podmanit si celou Evropu, o to jde. To musí člověk vědět. A abych si podmanil Evropu, tak ji musím roztříštit, to je samozřejmé. Proto i ta hybridní válka. Nevěřili byste tomu, kolik ruských agentů působí jenom v této malé České republice.

"Kolik?"

Několik stovek. Asi přes tisíc. Nesmíte zapomenout tři vlny. První – oni ještě zůstali z bývalých dob. Tady KGB spolupracovalo s StB, s estébáky. To je první. A ti tady zůstali. Pak nabrali další z hospodářských důvodů, když se mluvilo o dostavbě Temelína a Dukovan. Tak kvůli jadernému průmyslu tady Rusko nasadilo spoustu lidí. My jsme tomu nemohli zabránit, ministerstvo zahraničí to trošku sledovalo. Je jich tady opravdu dost. Bohatě. Než se toho zbavíme, bude dlouho trvat.

My nevíme, co vlastně chceme

„Nechybí nám kontrolní mechanismy?“

Ne, nechybí mechanismy, chybí jasná představa… My nevíme, co vlastně chceme.

Bát se člověk může. Ale to neznamená že uhne

„Češi si libují v rebelství…“

Ne, promiňte, nesouhlasím. My se teď více hrbíme, než rebelujeme pod našimi novými papaláši milionáři. Kdybychom byli rebelové, já bych byl šťastný. Nejsme rebelové.

„A není to tím, že oni používají takové nástroje, že ti lidé mají důvod se hrbit, protože mají naprosto reálný strach… Ten strach se vrací… Protože ty finanční úřady se chovají k těm lidem…“

Já vím. Bát se člověk může. Ale to neznamená že uhne. Já se matky ptal, protože byla opravdu za války neuvěřitelně statečná, jestli se nebála. „Bála se? Celý čas jsem měla strach, samozřejmě, a jaký! Ale šla jsem do toho. Ani nevíš, jaký jsem strach měla, vždycky si gestapo přišlo… Samozřejmě. Ale člověk se musí i přes ten strach postavit, rozumíte? Strach není výmluva. Tak bych to viděl.