Svět oslavil dvacáté výročí Úmluvy OSN o právech dítěte. Pokud by české děti měly možnost, podílely by se rády na rozhodování týkajících se školství a volného času.

Tři dny po oslavách dvacátého výročí Sametové revoluce proběhly v České republice daleko méně okázalé oslavy stejného kulatého výročí Úmluvy OSN o právech dítěte. Některá média střídmě informovaly o stále neutěšené globální situaci v oblasti ochrany práv dítěte, neboť existuje obrovský rozdíl mezi obsahem mezinárodních smluv a skutečností, kdy miliony dětí, především z rozvojových zemí, trpí chudobou, zanedbáváním, nucenou prací nebo sexuálním zneužíváním. K tématu proběhlo několik slavnostních zasedání a konferencí. Na jedné z nich z úst ministra pro lidská práva Michaela Kocába zaznělo, že tato výročí spolu souvisí – vždyť postoj společnosti k mladší generaci je odrazem úrovně demokracie a lidskoprávní vyspělosti společnosti.
Nakolik tedy demokraticky dospěla naše společnost viděno optikou Úmluvy o právech dítěte, zejména ustanovení, které prosazuje účast dětí a mládeže na rozhodovacích procesech a respektování názoru dítěte?
Právo dětí a mladých lidí vyjádřit svůj názor či být volen do školských samosprávných orgánů je v České republice legislativně zakotveno. Jak stanoví zákon o sociálně-právní ochraně dětí, dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají.Vyjádření dítěte by při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby měla být věnována náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti.
Rovněž podle školského zákona děti mají právo účasti při projednávání záležitostí, které se jich přímo dotýkají. Školský zákon dále stanoví, že žáci a studenti mají právo volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí, zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy s tím, že ředitel školy je povinen se se stanovisky a vyjádřením těchto samosprávných orgánů zabývat.
Podle loňského výzkumu „Mladé hlasy“, provedeného společností Faktum Invenio ve spolupráci s Českým výborem pro UNICEF mezi dětmi a mladými lidmi ve věku 9 až 17 let v ČR, třetina dotázaných dětí (32 %) znala své právo na svobodu vyjadřování. Skoro čtvrtina dětí (22 %) však uvedla, že toto jejich právo není respektováno. Dvě třetiny českých dětí si myslí, že jejich názory jsou nedostatečně nebo vůbec brány do úvahy, když vláda, obecní úřady nebo místní orgány rozhodují o věcech, které se týkají dětí. Pokud by děti měly možnost, podílely by se rády hlavně na rozhodování týkajících se nabídky aktivit pro volný čas, školství, podpory rodin či bezpečnosti a ochrany před kriminalitou.
Tuto možnost děti ve většině českých měst a obcí nemají, a to i přesto, že v České republice funguje celá řada dětských zastupitelstev, školských rad a Národní parlament dětí a mládeže. Na celorepublikové úrovni přece jenom vznikl mechanismus, jak ozřejmit požadavky a přání dětí, vyjádřená prostřednictvím Národního parlamentu dětí a mládeže. Tím je spolupráce mezi dětským parlamentem a Výborem pro práva dítěte, které má možnost předkládat podněty prostřednictvím Rady vlády pro lidská práva na jednání vlády. Tak například delegáti posledního zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže se usnesli na potřebě zřízení funkce a zavedení úřadu dětského ombudsmana v co nejkratším časovém úseku. Návrh zákona o dětském ombudsmanovi připravuje ministr pro lidská práva Michael Kocáb.
Avšak skutečnou oázou, kde jsou názory dětí nejčastěji akceptovány, se podle výzkumu „Mladé hlasy“ stala česká rodina. Více než polovina dětí (52 %) uvedla, že jejich názory jsou při rozhodování rodiny ve věcech, které se jich týkají, respektovány, dalších dvě pětiny z nich si myslí, že se to tak stává „podle situace“. A řečeno slovy Konfucia, když to jde v rodině, proč by to nemohlo jít i ve státě, jak nám káže Úmluva o právech dítěte?