Když vloni v létě přišla Evropská komise s doporučením ohledně přístupu k základnímu platebnímu účtu, ťukal jsem si tehdy na čelo, že po eurobanánu, mobilním eurotarifu a nehořlavých eurocigaretách, přicházejí eurobyrokraté z Komise s dalším šíleným nápadem, kterým se chtějí postarat o blaho „euroobčanů“. Tehdy jsem však ještě netušil, že moje socialistická kolegyně z Výboru pro vnitřní trh Evropského parlamentu, se tohoto tématu chytne tak, že navrhne přijmout usnesení, kterým bude žádat Komisi, aby nezávazné doporučení Komise o euroúčtu nahradila závazným legislativním aktem.
Jak by euroúčet dle socialistky Gebhardt měl vypadat?

Nabízet by jej musela každá retailová banka, která působí na území Unie. Odmítnout zřídit euroúčet ze strany banky by bylo takřka nemožné. Zároveň by vedení takového účtu mělo být pokud možno bezplatné a při přečerpání limitu účtu by se nemusely platit sankce. Prostě a jednoduše absolutní likvidace trhu a socialismus jedna báseň.

Často se zlobím na svou českou banku, když od ní dostanu výpis a vidím, jak nekřesťanské částky si strhává na poplatcích. Je však mou vlastní chybou, že jsem kvůli své pohodlnosti s touto bankou dosud neskoncoval a nevyměnil ji.

V České republice dnes působí 44 bank. Z nichž většina poskytuje klasické služby retailového bankovnictví. Toto číslo a skutečnost, že počet bank rok od roku roste, dokládá, že trh bankovních služeb v České republice je plně konkurenční a banky se předhánějí v honbě za klientem (tedy aspoň některé z nich).

Ano na rozdíl od mé kolegyně Gebhardt si dokážu představit větší liberalizaci na trhu bankovních služeb. A to například co do možnosti přechodu klienta od jedné banky k druhé, tak aby klientům nevznikaly vysoké náklady a nezatěžovala je administrativa spojená se změnou jak je tomu nyní. Dovedu si, proto představit existenci obdobné úpravy jaká panuje u přenášení mobilních telefonních čísel mezi telekomunikačními operátory. A to včetně možnosti přeshraničního přenášení bankovního účtu, aby účet mohl jít za klientem i v případě stěhování do jiné země EU, či změny sídla společnosti. Takovým instrumentem bychom trh bankovních služeb opravdu rozhýbali a skutečně dosáhli fungujícího vnitřního trhu. Navíc bychom snížili transakční náklady, které vznikají podnikatelům při změně banky. Zavádět však do bankovního trhu instrument euroúčtu, tak jak navrhuje socialistka Gebhardt, mi trochu připomíná návrat do doby reálného socialismu, kdy si každý mohl zřídit unifikovaný sporožirový účet ve spořitelně a tím nabídka bankovních služeb pro občany v zásadě končila.

Jak to vzniklo? Euroúčet pro každého? Za jakou cenu?