Bariéry mizí pomalu

04. 09. 2012 | 20:24
Přečteno 1967 krát
V době, kdy v centru Prahy vznikala síť veřejné dopravy, bylo mnohé jinak. Vinohradská dráha přepravila první cestující na konci 19. století, kdy snad ani Rudolf Jedlička ještě nedoufal, že se mu za bezmála dvě desetiletí podaří na Vyšehradě vybudovat školu pro mrzáky, jak se jim tehdy říkalo.

Nikoho nenapadlo, že by měla být veřejná doprava bezbariérová ani o necelých sto let později, kdy byly postupně v centru Prahy uváděny do provozu stanice metra. Invalidé, jak se jim tehdy říkalo, většinou bydleli někde mimo zraky takzvané socialistické společnosti. Rodiny s malými dětmi v kočárku a senioři cestovat po městě mohli, když se jim do schodů podařilo vyšplhat.

Rok 1989 přinesl změny i pro lidi se zdravotním postižením, jak se jim dnes říká. Vznikají neziskové organizace, které uplatňují trendy a metody funkční jinde ve světě. Jedním příkladem za všechny je podporované zaměstnávání. Během dlouhodobé intenzivní spolupráce se lidem se zdravotním postižením daří nacházet pracovní uplatnění na otevřeném trhu práce. Výrazné posuny můžeme vnímat i ve vzdělávacím systému. Mladí lidé se zdravotním postižením si dnes mohou sami vybrat způsob svého vzdělávání. Budou navštěvovat školu v místě svého bydliště, nebo si vyberou školu speciální? Každá volba má svá úskalí, podstatná pro dnešní dobu je ale svobodná možnost rozhodnutí.

Vzdělání a zaměstnání jsou příklady oblastí, které pro udržení rovného přístupu vyžadují veřejnou dopravu kompletně bez bariér. Mnohá města v zahraničí již tohoto cíle dosáhla nebo se k němu blíží, jiná jsou na tom podobně jako Praha. Všem společná je výchozí pozice, málokde se totiž s úpravami začalo dříve než před třiceti lety. Stav přístupnosti veřejné dopravy tak napovídá mnohé o sociální citlivosti a odpovědnosti konkrétních měst.

Praha 2 má tu smůlu, že doposud nebyla bezbariérově zpřístupněna ani jedna ze starších stanic metra na jejím území: I. P. Pavlova, Karlovo náměstí a Náměstí Míru. Spojení pro cestující s omezenou možností pohybu by v centru Prahy mohly částečně zajistit tramvaje. Problematická je však návaznost na metro, když jsou v centru Prahy pouze tři přístupné stanice: Muzeum, Hlavní nádraží a Florenc. Příznivý vývoj má nárůst počtu nízkopodlažních tramvají. Tato investice je však mařena neodpracovaným dluhem z minulých let. Necelá polovina tramvajových zastávek neodpovídá bezbariérovým parametrům, z toho několik desítek jich zůstává v nejhorší variantě s výstupem do vozovky. Příklad z Prahy 2 najdeme na zastávce Bruselská.

V závěru to pozitivnější, v nejbližších letech by se měl naplnit dlouhodobý sen Prahy 2 a nejfrekventovanější stanice metra v Praze, I. P. Pavlova, by měla získat bezbariérový přístup. Nejlepší nakonec: To, jak vypadá naše město, je v rukou nás všech.

Psáno jako úvodník pro zářijové Noviny Prahy 2

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

nestranný napsal(a):

To,jak vypadá naše město.....
Když se vyhazují peníze na stonásobmě předražené cyklostezky,nesmysly typu Open Card,
platí se Ropid i když si odedávna DP dělal jízdní řády a trasy sám,když město ztratilo prodejem vodovodů Veolii zisky atd.a občan nemohl rozhodnout,co ano
a co ne,těžko může něco ovlivnit.Zastupitelé města si dělají,co chtějí a z čeho sami profitují.Pokud nebudou mít občané možnost kontrolovat toky finančních zdrojů
na co a za kolik se použijí,tak se nic nezmění.
04. 09. 2012 | 21:16

Občan napsal(a):

Pane Čipero,

promiňte, ale zdravoně postižený je např. diabetik, lehčí astmatik, lehčí kardiak, člověk po žloutence apod. Tedy lidé víceméně běžně pohybliví a mající funkční všechny smysly, kteří "jen" zvládají některé zátěže obtížně.

Těžký diabetik, těžký astmatik, těžký kardiak, onkologik, člověk bez některého ze smyslů (vč. kombinovaných vad), člověk bez některé nebo více končetin, lidé nepohybliví nebo pohybliví omezeně, mentálně postižení a další všelijak nemocní JSOU invalidé. Kdo chce, může si namlouvat co chce, ale s realitou nic nenadělá.

Těžký kardiak nebo astmatik prostě nepoleze na Matterhorn, protože by umřel. Ví to, a i když má "tikátko" nebo/a "dejchátko"a léky, neriskne to. Stejně tak nepoběží maraton a nebude provozovat hloubkové potápění. Zrovna tak nepůjde ani lehčí diabetik vyžrat cukrárnu, nedá si bůček s mastným zelím a se šesti a nepoleze o dovolené do Gízy jen s půllitrovkou vody v ruce. Mentálně postižený nevystuduje universitu ani střední školu, protože je limitován svým postižením a pokud je schopen si je uvědomit, třeba zvládne nějaký jednoduchý učňovský obor. Znají svá omezení, respektují je a naplno dělají jen to, co zvládnou.

A stejně tak vozíčkáři prostě nemohou a mnozí již nikdy nebudou schopni dělat všechno tak, jako chodící lidé. Mohou se samozřejmě nechat vynést třeba na Čomolungmu - ale pak to bude heroický výkon Šerpů, kteří je tam vynesou. Ale vlastními silami to nedokáží.

Domnívám se proto, že by bylo jednodušší, kdybyste se smířili s tím, že se prostě úplně všude nedostanete, že nejde všude postavit jezdící schody a výtahy, a že by pro všechny bylo schůdnější, kdyby bylo dostatek parkovacích míst pro invalidní automobilovou a minibusovou dopravu.
To, co neustále požadujete, je nesplnitelné. Společnost na to nemá dost prostředků a bude jich mít stále méně. Vaše sdružení ostatně také poskytuje služby jen těm, kteří jsou schopni je zaplatit. Ti vozíčkáři, kteří na zaplacení asistenčních služeb nemají, by již dnes byli vděční za to, aby bylo alespoň dostatek Hrabyní, Kladrub a dalších míst, kde by mohli bezpečně žít a pohybovat se přiměřeně svým možnostem. Místo toho sedí zavření kdovíkde a jsou rádi, že jim ještě funguje elektřina a mají tak kontakt se světem alespoň prostřednictvím internetu a telefonu...
04. 09. 2012 | 21:58

s... napsal(a):

Občan

To si zase dovolili vozíčkáři hodně. Chtěli by mhd! A na čumulangmu taky! Ať se pěkně domluví a dělají exkurze minibusem.

Mimochodem, bezbariérové město usnadní pohyb všem, i těm, kteří mají kočárek, zlomenou nohu atd. I vy budete jednoho dne rád za výtah do metra.
04. 09. 2012 | 23:08

ferda napsal(a):

Já myslím, že to, o čem pan Čipera píše, nejsou nijak přehnané požadavky, navíc jsou to spíš apely a podněty... Vezměte si jenom, kolik se toho dělá třeba pro automobilisty a jejich pohodlí. Parkoviště, parkoviště a zase parkoviště, podzemní garáže... Budiž, u nákupních center to opodstatnění má, týdenní nákup tramvají neodvezete, ale jinak? Nová a nová se staví všude, kam může zdravý člověk dojít pěšky anebo dojet MHD. Prospělo by to jemu, prospělo by to životnímu prostředí, prospělo by to všem. Stojí to miliardy, ale nikdo nekřičí, nikdo jim neříká, že se mají smířit s tím, že se holt všude autem nedostanou, že jsme chudá společnost. A to jsou jenom auta... A co všechny ty mramorem či čím obložené recepce úřadů, ta sídla státních a polostátních podniků a institucí, kterým by trochu skromnosti neuškodilo? A to jsou jenom baráky... A kolik tramvajových ostrůvků by se asi dalo upravit na bezbariérové třeba za peníze, které stály garáže v Lupáčovce? A to jsou jedny garáže... Myslím, že jsme naopak společnost hodně bohatá, jenom s těmi penězi ještě neumíme zacházet tak, abychom z naše města přetvářeli v místa, kde se slušně žije všem. Místo toho přemýšlíme, jak ze všeho co nejvíc vydojit...
04. 09. 2012 | 23:15

s... napsal(a):

ferda

Díky, napsal jste to za mě.
04. 09. 2012 | 23:37

ben napsal(a):

Pro Libora Stejskala: John Swinton, bývalý šéf zaměstnanců New York Times byl jedním z nejoblíbenějších lidí od novin v New Yorku. John byl v roce 1953 požádán, aby pronesl přípitek před New York Press Club. Když to udělal, učinil velmi důležité a odhalující prohlášení. Následuje jeho doslovná citace:
„V současné době v Americe neexistuje taková věc jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jenom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát; překrucovat pravdu; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a svou rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.“
05. 09. 2012 | 06:46

Anna napsal(a):

ferda 04. 09. 2012 | 23:15

Díky, ušetřil jste mi psaní. Vidím to stejně.
05. 09. 2012 | 09:08

neo napsal(a):

Občan:

čím dál tím víc mne utvrzujete v tom, že vaše sociální cítění je jen předstírané a že jste falešný a zlý člověk. To dokazujete na každém blogu k tématu postižení. V zápětí neopomente někoho nazvat asociálem, ale sám jste asociál.
05. 09. 2012 | 09:50

stejskal napsal(a):

Ano, vím, pane bene.

Hezký den.

Libor Stejskal
05. 09. 2012 | 10:25

Martin napsal(a):

Musím se Čipery zastat, byl jsem na zácviku s vozíkem, a navíc je mi sympatický. Díky Vám, pane Čipero. Jsem ten, který měl to naslouchadlo, pokud si pamatujete?
05. 09. 2012 | 10:39

Lada napsal(a):

Kdyby invalidé pracovali, byla by naše země bohatší a mohla si dovolit i více udělat pro invalidy
05. 09. 2012 | 14:38

R.W. napsal(a):

„Rok 1989 přinesl změny i pro lidi se zdravotním postižením, jak se jim dnes říká. Vznikají neziskové organizace, které uplatňují trendy a metody funkční jinde ve světě. Jedním příkladem za všechny je podporované zaměstnávání. Během dlouhodobé intenzivní spolupráce se lidem se zdravotním postižením daří nacházet pracovní uplatnění na otevřeném trhu práce.“…
Zaměstnanost (nezaměstnanost) OZP je skutečně velký problém. Stejný problém jsou ale i výsledky té „ dlouhodobé intenzivní spolupráce“, které bohužel nejsou ( jak je u pana Čipery zvykem) podpořeny statistickými údaji. Různá prohlášení o desítkách zaměstnaných OZP již tu byla probírána. Realita je úplně jiná.
Pokud jde o podporované zaměstnání, počet zaměstnaných OZP v této kategorii klesá, zatímco náklady na tato místa rostou, resp. stagnují. Příčinou je dle mého názoru zákon č.435/2004Sb, který by tuto problematiku měl řešit. Ve skutečnosti umožnil vznik účelových pracovních míst, která nic nevytvářela a byla spolu s „ náhradním plněním“ jen zdrojem dotací od státu i EU a daňových optimalizací. Tito zaměstnavatelé v období 2006-2009 spotřebovali 98,06% prostředků určených pro podporu zaměstnanosti OZP, přitom zaměstnávají ( podle mého odhadu) 10 až 15% z celkového počtu zaměstnaných OZP. Výsledkem je vznik silné lobby těchto zaměstnavatelů, kteří zásadní změnu zákona č. 435/2004Sb. brzdí. Uvedený zákon s moderními trendy podpory zaměstnávání OZP nemá nic společného a je v rámci EU raritou, experimentem s žalostným výsledkem. Je smutné, když uměle vytvořené pracovní místo, dotované částkou i několik desítek tisíc měsíčně, zajistí příjem OZP běžně 2-4 tisíce čistého. OZP je ve většině případů jen nástroj na získání finančních prostředků.
Podobné to bude i u většiny neziskovek a jejich výsledků „dlouhodobého intenzivního “ nacházení pracovního uplatnění. Mám poměrně dobré informace o zaměstnávání OZP a znám jejich konkrétní vlastní zkušenosti. Více než konkrétní pracovní místa pro OZP vidím desítky nových konzultantů, koordinátorů, školitelů a poradců. Nejsem si úplně jistý, jestli výsledek práce uvedených „profesí“ je to nejdůležitější, co OZP skutečně potřebují. To je ale věc názoru. Já si jen myslím, že je podstatný rozdíl mezi „pomáhat nacházet pracovní uplatnění“ a vytvořit konkrétní pracovní místo pro OZP, resp. ji fakticky zaměstnat se všemi náležitostmi a riziky, které s tím souvisí. Doposud mne nikdo nepřesvědčil, že brožura p. ing. Hrdé a fráze o nefinančním přínosu zaměstnání OZP, mají podstatný vliv na zaměstnanost OZP. Vlastně mne o tom nepřesvědčil ani pan Čipera svou odpovědí, proč Asistence o.s. zaměstnává jen jednu OZP.
Reálnou změnu k lepšímu ( pro OZP) může přinést jen zrušení systému, který jsem popsal a zavedení stejné podpory pro všechny zaměstnavatele, která je bude dostatečně motivovat. Myslím si, že by se dalo uvažovat pouze o podpoře formou přiměřené slevy na dani, bez dalších nároků na finanční prostředky typu APZ.
05. 09. 2012 | 14:47

Kramárik napsal(a):

Pan Čipera opět zviditelňuje sebe a neziskovku Asistence.
Už ve 3 Vašich předchozích textech jste byl vyzván k reakci, a zbaběle jste utekl.
Tak znova: Za komunistů drtivá většina invalidních pracovala podle svých možností, dojeli do práce, tedy i z práce domů, na nákup, za zábavou.Fungovalo to Dnes pracuje jen nepatrné % z nich, ale za to máme:
271 humanitárních organizací
2618 neziskovek s rozpočtem hodně přes 30 miliard
616 Nadací , a další tisíce občanských sdružení
které neuvádím číselně, protože ty mohou sloužit i soukromým zájmům skupin.
Vynásobte si počet jmenovaných organizací X ředitel, zástupce, ekonomický manager, účetní, projekt manageři a jiní funkcionáři těch organizací PLUS DESETITISÍCE STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮ, kteří ty nadace povolují, schvalují program i rozpočty, poskytují dotace, auditují a kontrolují.
Celé to je nesystémové, nahodilé, mizí tam mnohonásobně víc prostředků než kolik by bylo opravdu užitečně vynaloženo.
Každý se musí uživit prací, ze mzdy zaplatí své potřeby, NECHCI stát žebráků kde čekáme na polévku od Armády Spásy, nebo jiné "humanitárky", a stan aby se v mrazech osušili a ohřáli alespoň v noci.
Invalidé ale nikdy nebrečí že chtějí pomáhat státu - jenom brečí že chtějí bydlet támhle, na floorbal dojíždět támhle, atd. A my jsme povinni postavit celou republiku bezbariérově ???Kde na to vzít??
Práci si neumí a nechtějí najít, ale propracují se na olympiády, na mistrovtsví světa ve Sledge hokeji atd. Hlava v pořádku, ruce vrcholového sportovce, ale "práce nejde najít"

Aby bylo jasno, přeji invalidům co nejlepší život v rámci možností, chápu že je třeba jim pomáhat, nemusíte mne napadat z cynismu a vykřikovat jak bude až já budu invalidní. Jenom říkám, že celý systém je nesmyslný a špatný
05. 09. 2012 | 15:28

Občan napsal(a):

Děkuji pánům Kramárikovi a R. W., že mi ušetřili práci.

Jen bych ještě dodal, že uvedené tisíce SPOLEČNOSTÍ (protože "neziskovky" a "ngosky" nejsou nic jiného než podnikatelské subjekty, pevně přisáté k bradavce veřejných rozpočtů) zaměstnávají jen naprosté minimum zdravotně postižených a prakticky žádné invalidy (ty ZA NĚ bez jakékoli publicity zaměstnávají živořící družstva invalidů a pár nadšeneckých spolků). Nehledě k tomu, že ty, co zaměstnávají, často nemilosrdně vysávají, mnohdy na úrovni otrocké práce (s pár takovými "chráněnými pracovišti" jsem, bohužel, přišel do kontaktu). Ostatním PRODÁVAJÍ své služby, povětšinou spočívající ve zprostředkovatelských a školicích činnostech. PRÁCI za ně dělají zpravidla naivní dobrovolníci a ZADARMO (manageři přece musejí být z něčeho živi, že...). Proto také VŠECHNY tyto subjekty zaměstnávají a berou jako dobrovolníky POUZE velmi mladé lidi.

Je zajímavé, že za bolšána zaměstnávání invalidů fungovalo a všichni to brali jako něco zcela normálního. A nebýt bolševika, Kladruby, Luže, Chuchelná a Hrabyně by neexistovaly. Po r. 1989 totiž nevzniklo ani jedno takové zařízení pro invalidy. Pravicové vlády naopak "úspěšně" několik obdobných zařízení zlikvidovaly (např. Janské Lázně).
05. 09. 2012 | 16:18

Valida napsal(a):

R.W., Kramárik a Občan: jste invalidé, lidé nebo roboti?
05. 09. 2012 | 20:35

Jaroslav Eiselt napsal(a):

to Valida:

Mohu se mýlit, ale řekl bych, že lidé (možná i invalidé, to je podmnožina), ale určitě ne roboti.

Lidé, kteří si myslí, že o vše by se měl starat stát a každá státem neřízená lidská aktivita je jim a priori podezřelá. Proto ten obdiv k tomu, jak to fungovalo za bolševika a odpor k občanským sdružením, svépomoci apod. (u pana R.W. to tak úplně nevidím, má ve svém textu docela věcné připomínky).
05. 09. 2012 | 21:05

Kramárik napsal(a):

Valido, jsem člověk. Ale uvědomuji si, že jakýkoliv celek - rodina, firma. stát, EU - může fungovat JENOM tak, že budou pracovat- tvořit hodnoty / ne dělat politology, razítkovat zbytečná lejstra atd/ a že potom spotřebovávají plody své práce. Jenom plody své práce,nic víc prostě nemáme, na dluh trvale parazitovat nejde.
Invalidé mají život těžší,zaslouží pomoc , ale slušný invalida se snaží být na obtíž co nejméně a snaží se podle svých omezených možností pomáhat společnosti, pracovat a tvořit, tak se nejlépe zapojí do normálního života.
Bohužel jsme při cinkání klíči tyto prastaré pravdy prohlásili za komunistický odporný zločin, po Havlovsku chceme všichni bezbřehou svobodu, máme "nárok" na vše, ale tatíček Havel nikdy sám poctivě nepracoval a ani nepochopil odkud se statky společnosti berou, že bohatství společnosti může vzniknout jenom prací. A tak máme stát kde nám nepatří žádné továrny, nic nevyrábíme a neumíme , jenom se vzájemně okrádáme, ale miliony natažených rukou, které požadují blahobyt, splnění nároků. Výsledek je krach, marasmus sociální, ekonomický i morální, tak jak ho vidíme v praxi, neudržitelné a dnes už nesplatitelné dluhy. V takovém státě se špatně žije všem.
A konkrétně k tématu - ano , chci stát kde každý kdo může bude pracovat, tvořit hodnoty, a to včetně invalidů - za výsledky své práce si zabezpečí svůj život. Zůstanou starobní důchodci kteří si svoje už udělali, a nepatrné procento opravdu činnosti neschopných invalidů, které hravě uživíme.
Nechci žebrání u Armády spásy a jiných " neziskovek a humanistů", nechci parazitovat na dluh a čekat kdy se Titanic potopí definitivně.
Smutná věc je že naposledy to tak normálně fungovalo za komančů
06. 09. 2012 | 06:36

Adéla napsal(a):

Eiselte, Valido - netahejte sem demagogii a nepodsouvejte nikomu to co neřekl. Nechceme stát který za nás vše řeší ale chceme stát který zákony vytyčí smysluplná pravidla podle kterých lze slušně žít.
Císař Franz Josef byl proslulý tím, že pochopil, že dá li invalidovy hanebný důchod, získá naštvaného občana, který je ukřivděný že ztratil nohy ve válce o stát, má hanebný důchod, a chodí celé dny po městě, nadává a pomlouvá režim a kouká kde by si co ukradl. Když mu dá trafiku, získá z invalidy občana - obchodníka, kterého si okolí váží, on sám je užitečný a hrdý a ještě platí daně. Jestli nevíte, en systém funguje dodnes, na území Vídně jsou trafiky - stánky na pozemku města, a místo- koncesi trafikanta dostane JENOM invalida. Proč to nejde u nás?? Ve státní správě pracuje kolik invalidů??? Proč nejsou invalidé v neziskovce pana Čipery.??? Dost z Paraplegiků se přece může naučit dobře třeba účetnictví a jiné obory, a měli by dostat přednostně místo právě od státu. Už psal Kramárik- sečtěte si ty zbytečné lidi od neziskovek, nadací a humanitárních organizací a ty státní úředníky k jejich zabezpečení , registraci a kontrole. Za ZLOMEK těch peněz by byla celostátní síŤ speciálních aut i s řidiči pomocníky, kteří by invalidy rozvezli kam potřebují, pomohli až do budovy, poradili a zařídili vše potřebné. I vyspělé země / Kanada, Británie aj./ to řeší tak, že staví speciální bloky bezbariérových domů, kde ti lidé žijí ve své komunitě, mají na dosah pomoc a podpoří se i vzájemně. U nás musíme ječet že je někdo strká do komunistického gheta??? Radši to že si každý chce svobodně bydlet kde chce, jezdit za zábavou kam chce a pan Čipera píše srdceryvné články že celá republika není bezbariérová a jak cestou narážejí na překážky.? Nekonečné a nesmyslné citové vydírání, celý svět nikdy nebude bezbariérový, a vozíčkář prostě objektivně má horší podmínky pro přesun. Stejně jako slepí nemohou snad ječet že někdo slíbil úžasnou vyhlídku z hotelu nebo rozhledny a oni nic nevidí, a přitom mají stejná práva jako jiní. Tak to nějak zařiďte??? JAK??? Samozřejmě jsme ale došli k určitému stupni rozvoje a dnešní stavby lze projektovat více přátelská invalidům / a většinou se tak i děje/ , ale invalida nás nebuda snad okřikovat proč není celý svět bezbariérový.
V tom výše uvedeném POŽADUJI PRÁVEM pomoc státu. Nepotřebujeme žádné neziskovky a "humanitární organizace", celý ten systém je prostě šíleně drahý a neefektivní nesmysl
06. 09. 2012 | 08:04

erikcipera napsal(a):

Kramárik, Občan a podobní odborníci na sociální oblast:
Doporučujete buď, aby celý neziskový sektor zanikl a vše obstaral hodný stát, případně jsme ve vašich očích padouši, protože v Asistenci v tuto chvíli pracuje jen jeden člověk se zdravotním postižením. Rád vám věnuji několik minut, ačkoliv se blog týká jiného tématu, protože však podobná moudra píšete opakovaně, asi stojíte o to, poznat pravdu. Máte ji mít.

Možná vám to přijde divné, ale občanské sdružení Asistence dodržuje zákony. Například ten z roku 2008 o sociálních službách. Jsou v něm definovány určité požadavky na lidi, kteří u akreditovaných poskytovatelů sociálních služeb mohou pracovat. Jsou to mimo jiné požadavky na vzdělání. Možná vám to přijde divné, ale v sociální oblasti mohou pracovat jenom lidé s určitým vzděláním. Možná vám to přijde divné, ale moc absolventů těchto škol mezi lidmi se zdravotním postižením není (abyste rozuměli i vy, tak mezi invalidy). Mimo jiné je to způsobeno i bariérovými školami a veřejnou dopravou, ale o tom raději psát nebudu, nějak vás to dráždí a nerad bych vám kazil víkend.
Možná vám to přijde divné, ale zkuste sehnat například ekonoma, člověka se zdravotním postižením. Za mzdu a penzum práce, které nabízí nezisková organizace neuspějete. Právě vzdělaní a schopní lidé se zdravotním postižením totiž na trhu práce patří k nejžádanějším. Často pracují v komerčních firmách za velice slušné platy a jejich zaměstnavatelé mají výhodů odpisů z daní. A je to tak dobře, podotýkám.
Vaše průběžné vyčíslování, kolik stojí neziskový sektor stát a jak je to náročné ani nestojí za komentář. Vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci v sociální oblasti patří k nejhůře placeným (ano, hůře než učitelé). Slyšeli jste ale někdy o nějakých protestech? Já o nich nevím (a podporuji, aby byli učitelé lépe oceněni). V této oblasti totiž pracuje nadprůměrně lidí, kteří svou práci dělají z toho důvodu, že má smysl. Snad to někdy pochopí i Kramárik, Občan a spol. Ale i když nepochopí, nic to na věci nemění, prostě jenom kydají svůj hnůj směrem, který naprosto neznají. Když vás to baví...
Nic ve zlém.
Erik Čipera
08. 09. 2012 | 18:43

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy