Osobnosti světa byznysu a médií usedly na vozík a vyzkoušely si, jak by se dostávaly z domova do zaměstnání veřejnou dopravou. Po osm červencových a srpnových dní jsme ráno čekali na domluveném místě s kolegou Tomáše Moravcem a s připraveným prázdným vozíkem. Vždy nás doprovázel někdo z lidí se zdravotním postižením, střídali se Karolína Chloubová, Jakub Neubert a Radek Musílek.

28.8. Leoš Novotný, majitel firmy LEO Express, a.s.
Trasa Žižkov - Radlice byla komplikovaná tím, že cílová stanice metra Radlická nemá bezbariérový přístup. Běžně trvá tato cesta 25 minut, nám se protáhla na dvě hodiny. Zato jsme vyzkoušeli autobus a dvě tramvaje. Role asistentky se zhostila naše kolegyně Eva Krejčíková, která s Leošem Novotným chodila na gymnázium. Doprovázeli nás lidé z České televize a díky tomu se můžete podívat na reportáž.



Leoš Novotný: Člověk si až na vozíku uvědomí, kolik bariér musí lidé s postižením ve městě překonávat. Jsem o to radši, že jsme ve vlacích zvolili bezbariérové řešení. Nejvíc mne překvapovalo, jak málo stačí, aby měl člověk na vozíku karambol, pád hrozí I na mírné nerovnosti.

29.8. Jitka Dvořáková, obchodní ředitelka Netretail Holding Group
Trasa Dejvice - Holešovice dala zabrat zejména při přestupu na Muzeu. Najít výtah je úkol pro nadlidi. Oblast Holešovic je zase věhlasná svými bariérovými tramvajovými zastávkami a tak jsme šli od metra Vltavská raději po svých. Tento způsob pohybu po městě dává poznat stav přístupnosti chodníků. Když jsme narazili na chodník bez nájezdu, museli jsme volit jinou trasu, aby se tam dostal i člověk na elektrickém vozíku.



Jitka Dvořáková: Dalo by mi to práci si zvyknout jezdit takto každý den. Zarazilo mne, o kolik jsou trasy na vozíku delší, než ty běžné. Jakoby se bezbariérové úpravy dělaly tak, aby hlavně nepřekážely, čímž se částečně stírá jejich smysl. Jsem nadšená z Karolíny, která mne doprovázela. Je to krásné nevzdávat se.

30.8. Russell Johnsen, generální ředitel Provident Financial
Jedeme z Hybernské na Budějovickou, poměrně snadná trasa až na to najít výtah na Florenci. Tento úkol nezvládají ani ředitelé nadnárodních firem. Dozorčí stručně nasměroval "left".



Russell Johnsen: Projekt Jedeme v tom s vámi je velice praktický a moudrý způsob, jak se přiblížit náhledu na problematiku lidí se zdravotním postižením, který jinak nelze získat. Nechápal jsem rozsah toho, jak je pro lidi s postižením složitější a časově náročnější pohybovat se MHD po Praze. Když občas vidím ve městě vozíčkáře, říkám si, že je vše pro ně asi nějak uzpůsobené, ale když jsem si já sám zkusil najít bezbariérový vstup do metra, zjistil jsem, že to není vůbec snadné.
Důležitým poznatkem z jízdy na vozíku pro mne bylo to, že bez asistenta bych se nikdy nedostal tam, kam potřebuji, protože jízda na vozíku vyžaduje velkou fyzickou sílu. Asistent byl nezbytný - díky němu jsem mohl dobře svou cestu zvládnout i s překvapivými bariérami na cestě.
Tato zkušenost mne nutí se zamyslet nad tím, co může naše firma udělat, ne pro to, že to je dobré pro "společenskou odpovědnost" firmy, ale z toho důvodu, že je to správné a má to smysl. A tak teď přemýšlím, co pro to mohu udělat. Díky za tu příležitost.

31.8. Jaroslav Katzer, předseda představenstva firmy Strabag, a.s.
Nejnáročnější ze všech cest. Start v 6:30 v Mníšku pod Brdy. Objednali jsme dopředu nízký autobus, protože jinak bysme absolutně neměli šanci. Přijel a dovezl nás na Smíchovské nádraží a odtud již bylo poměrně snadné se dostat tramvají k sídlu firmy na Andělu.



Jaroslav Katzer: Cestování na vozíku není vůbec jednoduché, protože pro něj nejsou vytvořeny podmínky. Zbývá toho ještě mnoho udělat.

3.9. Jindřich Šídlo, hlavní analytik Hospodářských novin
Nejpestřejší cesta. Startujeme u gymnázia ve Vysočanech a jedem k budoucímu sídlu Economie do Karlína a pak pokračujeme k tomu současnému na Letnou. Užili jsme si čekání na tramvaj, hledání výtahu na Florenci, rozbitého výtahu na Vltavské, chybějících nájezdů na tramvajovou zastávku. Více než dvě hodiny Jindřich Šídlo skvěle popsal ve svém pátečním komentáři pro Hospodářské noviny.



Jindřich Šídlo: Vůbec jsem neměl takovou představu, že to, co mi veřejnou dopravou běžně trvá deset minut, trvá na vozíku hodinu. Do jisté miry některé věci chápu, ale některé věci, jako je tramvajová zastávka u stanice metra Nádraží Holešovice, která nemá nájezd a člověk sit oho normálně nevšimne, to je pro mně naprosto nepochopitelné a jsem rád, že jsem to viděl.

4.9. Michal Chour, generální ředitel Radissonblu hotel Prague
Z Kotlářky na Václavské náměstí se dvěma čerstvě "optimalizovanými" přestupy. Velice vstřícné zakončení na snídani v hotelu, kde hodinu debatujeme o další možné spolupráci. I to je jeden z důsledků projektu, tvoří se spojenci...



Michal Chour: Na můj vkus byla ta cesta velmi náročná. Myslím si, že sám bych neměl vůbec šanci se do cíle dopravit a jsem velice šťastný, že jsem měl k dispozici asistenta. Mám obrovský respekt ke všem, kdo na vozíku jsou a musí ho používat. Člověku dojde, kolik času stráví čekáním na vhodnou tramvaj a jak se každé dva centimetry mohou stat nepřekonatelnou překážkou. To si jinak člověk vůbec neuvědomí.

5.9. Ondřej Parpel, ředitel OP Tiger s.r.o.
Cesta od Betlémského náměstí do Strašnic vede díky absenci výtahu na trase metra "A" v centru Prahy přes Muzeum. Tradiční úkol najít výtah vyřešil Ondřej Parpel dotazováním se u kolemjdoucích. Nakonec věděla policejní hlídka. POlicejní hlídka pam pomáhala i na Strašnické u rozbité plošiny. Bonusem cesty byl fakt, že Ondřejovi Parpelovi asistovala naše kolegyně konzultantka Linda Obrtelová, se kterou se velice dobře znají.



Ondřej Parpel: Díky té cestě si teď dovedu představit, co lidi na vozíku musí každý den při cestě do práce překonávat. Pomohlo mi to, abych si uvědomil, kde u nás ve firmě můžeme ještě udělat další bezbariérové úpravy, protože určitě budeme dál rozšiřovat řady zaměstnanců se zdravotním postižením. BUdeme take do budoucna chtít Asistenci pomoc, aby se situaci s bariérami podařilo zlepšit. Když jsem viděl v metru plánek stanic, tak na trase “A” tam je několik stanic za sebou, které nemají bezbariérový přístup, je to pro mne neuvěřitelné. Hodně zajímavé bylo, když jsem na Muzeu měl sám najít výtah do metra. Naštěstí jsem potkal policisty, kteří mi poradili…

6.9. Lucie Výborná, moderátorka ČRo Radiožurnál
Jedeme z budovy rozhlasu do Modřan. Doprovází nás nejenom Jakub Neubert, ale i Tereza Vodičková, studentka se zdravotním postižením, která si s Lucií Výbornou dlouhodobě dopisuje a dnes byla pozvána do rozhlasu. Naše trasa vede přes Mama café ve Vodičkově ulici a pak pokračujeme tramvají a autobusem. Lucie Výborná jela celou cestu sama, strávili jsme společné odpoledne, kde jsme měli možnost se poznat a je jasné, že to nebylo poslední setkání. Nějak jsme si všichni rozuměli více, než je obvyklé. Opravdu krásný závěr. Alžběta Havlová z této cesta vytvořila pro ČRo Radiožurnál velice pěknou reportáž.