Jak bariéry vstupují do života

12. 09. 2012 | 17:25
Přečteno 3400 krát
"Když mám coby vozíčkář napsat, jak mi bariéry ovlivňují život, nabízí se velmi pestrá paleta barev, ve kterých můžu vše vykreslit. O vlastní zážitky nemám nouzi. A to patřím díky svému typu postižení k těm nejsamostatnějším, protože „pouze“ nechodím." píše Radek Musílek

"Naštěstí mám zdravé ruce i všechny smysly. Duševně se také cítím docela v kondici. Ačkoliv toto tvrzení je vždy relativní. Doufám, že si milí čtenáři nebudou na konci toho textu myslet pravý opak.

Rozhodl jsem se totiž psát o nepříjemných zážitcích s bariérami trochu jinak, než tomu obvykle bývá. Zasahují totiž i do stránek života, o kterých se až tolik veřejně nemluví, snad jen mezi dobrými přáteli. Když už se o bariérách veřejně diskutuje, tak vlastně jen v souvislosti s ušlechtilými tématy jako je přístup ke vzdělání, práci, sociálnímu začlenění, kultuře atd. To je všechno pravda. Mohl bych vyprávět, jak mě rodiče obětavě nosili v náručí do bariérové školy ještě za dob totality, jak mi už po revoluci pomáhali spolužáci nebo o štěstí, že po mé maturitě už začaly být vysoké školy přístupné i vozíčkářům. Dnes mám ale chuť opustit oficiální, byť pravdivé, úhly pohledu.

Člověk s postiženým je úplně stejný jako všichni ostatní. Tohle se snažíme veřejnosti říct. Proto tedy za sebe říkám, že také žiji úplně stejnými radostmi a neřestmi jako všichni ostatní. Ovšem i v tom zakopávám o bariéry. Jdu do hospody, kterou vybrali kamarádi. Přestože vědí, že sedím na vozíku, vůbec jim nedojde, na jak bariérové místo mě zatáhli. Rozjařeně mávnou rukou. „Není problém…“ A už se nesu po schodech. To, že nebudu pít, vím předem. Protože domů jedu jediným opravdu vyhovujícím dopravním prostředkem - vlastním autem. Ale stejně si otráveně říkám: „Hmm, super…, takže dneska zase maximálně jedno nealko pivo, jelikož se nebudu mít kde vy...“ Pardon za ten slovník, ale tohle člověku hlavou opravdu běží. Když mají někde schody, tak to můžu na bezbariérový záchod rovnou zapomenout.

Radek Musílek
Radek Musílek


Tak si aspoň zakouřím, nevzdávám se naděje na hříšné prožití večera. Jenže, ouha, hospoda je nekuřácká! Nechce se mi pořád otravovat kamarády s taháním mých těžkých kostí. (Co jiného než kosti by na mně mohlo tolik vážit, že?) Těch schodů je fakt hodně. Tak svou závislost držím na uzdě co nejdéle. Po hodině mi to ale přece jen už nedá. Ochotně mě vydrncají. Tentokrát mám štěstí. Je mezi nimi ještě jeden kuřák, tak si nepřipadám jako úplný vyvrhel. Jindy vyslechnu hodně „vtipných“ poznámek. Zažil jsem i odmítnutí pomoci od zapřísáhle nekouřícího kámoše. Prý kvůli čemukoliv jinému ano, ale kvůli cigaretě mě tahat nebude. Velmi ponižující pocit, věřte mi. Doprošovat se někoho, abyste mohli udělat banální věc a on z nějakého morálního obláčku a pozice moci rozhodl o tom, že prostě kouřit nebudete… To je zážitek, který nikomu nepřeji. Proto se takovým situacím čím dál tím víc vyhýbám. A bariérová místa stále častěji záměrně bojkotuji.

Po další hodině od té venkovní cigarety oznamuji svůj odchod. Kamarádi se diví. Proč tak brzy? Vymlouvám se na časné vstávání. Ve skutečnosti ale vím, že se mi už brzy bude chtít na toaletu. Což by znamenalo další drncání, nepohodlné močení na ulici, další návrat po schodech atd. Na to už jsem příliš usedlý. Navíc kamarádi na rozdíl ode mě nepili nealko. Takže moje důvěra v jejich motorické schopnosti s přibývajícím časem značně klesá.

Aby byl můj výčet hříchu bariérám navzdory úplný, přidávám ještě jednu zkušenost. Snad mi moje manželka odpustí, když zavzpomínám i na situace, když jsme se ještě neznali. Seznámil jsem se tehdy se slečnou, která se mi líbila. Víte, kolik dalo práce vymýšlet program schůzek, aby to bylo bezbariérové, ale nechodili jsme pořád na stejná místa? A jaké pocity musíte překousnout, když jí svalnatí vyhazovači u vchodu do hudebního klubu nabízeli „pomoc s ním do schodů“? Nakonec si mě ještě odvezla noční MHD až před panelák, kde jsem tehdy bydlel s rodiči. Tu cestu by totiž vozíčkář sám těžko zvládl. Když jsem jí později, coby novopečený řidič a hrdý majitel vozidla mohl nabídnout odvoz, strávili jsem v mém autě nemálo času. Do třetího patra činžáku, kde bydlela s rodiči zase ona, vedly totiž dlouhé schody. A tak, přestože někdy zazněla kouzelná věta: „Naši dnes nejsou doma,“ o tohle náctileté dobrodružství jsem byl připraven. Ale o to sentimentálněji jsem se po letech loučil se svým prvním autem. Ponechám stranou bariéry v hlavě jejího otce, který dělal vše pro náš rozchod. Nakonec uspěl."

Radek Musílek – učitel, novinář, od narození vozíčkář

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Al Jouda napsal(a):

Kouřit bys opravdu, ale opravdu nemusel !
12. 09. 2012 | 17:44

Plim napsal(a):

Al Jouda

Taky bys mu mohl zakazat bucek,hranolky,mleko....
12. 09. 2012 | 18:19

KLEN napsal(a):

Vidíš, já to mám horší, jsem slepý a ani nepoznám jestli baba co jsem zbalil je hezká nebo 100 letá škaredá čarodějnice. Neumíš si představit to ponížení, když kamarádi řeknou že je hezká, nikdy nevím jestli to není kanadský humor.
Na toaletách to mám ještě horší, jak chcete bez očí najít WC a v něm mušli - jedině pohmatem, to je eklhaft.
Kamoš zase má nohy ale nemá ruce, jak ho má na WC vytáhnout mu za těch jeho 30 let ještě nikdo neporadil
Zakouřit si - co když je někde cedule zákaz kouření a dají mi pokutu že mně vylezou oči z důlků.
Jinej kamarád je nemocný duševně, někde mezi idiocií a imbecilitou. Představ si že i on má touhy, chtěl by zbalit pěknou holku ale není pro ně také moc atraktivní, Vymyslet konverzaci aby zaujal pěknou holku, to je těžké
Zkrátka to mají invalidé těžké, a stát by jim měl pomáhat kde může.

.
Mohl byste alespoň vyřídit Čiperovi, že život invalidů je těžký, ale je odporné když tím někdo citově vydírá a dělá si neustále PR pro aktivity neziskovek i své osobní, místo aby jako profesionál přemýšlel jako pomoci invalidům opravdu efektivně, bez desetitisíců zbytečných úředníků, tisíců neziskovek a divných organizací
12. 09. 2012 | 18:56

Občan napsal(a):

No, a co říkají pan Čipera a jeho solventní klienti na nový dopravní "systém"?
Přiznám se, že jsem čekal nějakou reakci, a ono houbelec.

Jako řidič a současně neabstinent mohu posoudit účinky alko- i nealkopiva a musím říci, že u mne jsou stejné. Po druhém prostě "musím".
Nemohli by se tedy přátelé pana učitele přizpůsobit JEMU a navštěvovat jen hospody s bezbariérovou tooaletou? Každá taková občerstvovna bude za stálé hosty vděčná; zvlášť dnes, kdy spousta hospod zeje prázdnotou a lidé raději postávají/posedávají před večerkami, kde slopou lahváče za poloviční cenu...
12. 09. 2012 | 18:57

Caravagio napsal(a):

Jste statečný muž, pane !
12. 09. 2012 | 19:32

Plim napsal(a):

Občan

Solventni klienti??? Pane Boze do ceho jsi to dusi dal...
12. 09. 2012 | 19:34

R.W. napsal(a):

http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=2368
Rozhovor s prof. MUDr. Jan Pfeiffrem, Dr.Sc.
Dlouholetý přednosta Kliniky rehabilitační medicíny Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. Autor vynikajících monografií a učebnic. Člen výkonných orgánů mezinárodních organizací rehabilitačního lékařství. Desítky let také ordinuje v Jedličkově ústavu.
.....Máme tedy jako občané povinnost převzít odpovědnost za všechny ty statisíce lidí, kteří pomoc potřebují?
- Já jsem velký zastánce sociálního státu. Ale co to dnes je? Základem je jistý demokratický étos, tedy společné vědomí lidských hodnot. Ovšem z nás se stali trochu vyčůránkové. Nekřičí se – pomozte nám z těžkých situací, abychom třeba mohli normálně žít a pracovat, ale křičí se – dejte nám peníze na naši těžkou situaci. Nechci zjednodušovat, ale po desítkách let praxe, vždyť už se ani nepamatuji, jak dlouho mám pracovnu v Jedličkově ústavu, dobře vím, že mnohé stavy jsou alespoň částečně zvratné, že to, čemu běžně říkáme invalidita, je mnohdy objektivně řešitelné. Ovšem s námahou, potem a disciplínou. Takže pomáhejme, jak to jen trochu jde, ale zároveň buďme otevření a přiměřeně i tvrdí nebo nároční – tady si můžeš pomoci sám, tuhle situaci se naučíš zvládnout, tato podpora je jen dočasná, a když se opravdu budeš snažit, za čas ji potřebovat nebudeš.
Často v souvislosti a tímto tématem říkáme a píšeme – vrátit člověku plnohodnotný život. Je to možné?
Jak kdy. U některých stavů a diagnóz jistě ne. S přerušenou míchou zatím mnoho šancí nemáme. Jindy jde opravdu jen o důslednou a odborně vedenou rehabilitaci. To budu opakovat stále. A ještě k tomu termínu, já bych třeba spíš řekl krásný život. Když jste nezvratně ochrnutý na všechny končetiny, tak žádnou naději na plnohodnotný život nemáte. Ale můžete se dnes třeba naučit ovládat počítat ústy nebo mrkáním očí. Tak můžete vystudovat i univerzitu. A být úspěšný v nějakém oboru, třeba dostat i Nobelovu cenu. Nebo jen nebýt finančně závislý. Můžete se stát dobrým přítelem jiných lidí, zamilovat se a vytvořit pěkný vztah. Můžete mít krásný život.....
http://lupomesky.blog.idnes.cz/c/286999/Falesne-hrdinstvi-dalajlamistu.html
Není nic prázdnějšího, než laciná gesta. Laciná gesta jsou taková, která nemají kýžený efekt, nýbrž jimi pouze vytváříme vlastní pocit štěstí. Nerozporuji utržení čtyřlístku, ani přesvědčení dotyčného o jeho budoucím štěstí. Naopak, takováto gesta jsou kořením našeho života. Problém nastává, když tato laciná gesta poškodí štěstí jiných a ve svém důsledku i maří deklarovaný účel. Když těmito gesty sledujeme vytváření vlastního pocitu hrdinství a ve svém přesvědčení konání dobra a spravedlnosti ubližujeme jiným. To bez výhrady platí v našem osobním životě, v obchodě i v politice.
Není nic snazšího, něž vytvářet vlastní alibismus a pěstovat si falešný pocit hrdinství. Proč alibismus a proč falešné hrdinství? Protože souhlas s mediálním mainstreamem od klávesnic našich počítačů s pocitem konání světového dobra ničím jiným než alibismem není a jestli svým jednáním nikomu nepomůžu a zároveň hodně lidem ublížím, pak se minimálně v mém pojetí světa o žádné hrdinství nejedná, ač je o tom dotyčný skálopevně přesvědčen.
12. 09. 2012 | 19:39

Pod napsal(a):

R.W.: Kdo komu ublížil?
12. 09. 2012 | 20:08

Občan napsal(a):

To Plim:

Njn...
Hodina asistenční služby, poskytované o.s. Asistence, stojí klienta 90.- Kč plus příplatek 45.- Kč, pokud asistent dojíždí víc než 35 minut.
Takže NEsolventní klient si takové služby nemůže dovolit. A protože v ČR dosahuje invalidní důchod I. stupně průměrně 6300.- Kč/měs., vozíčkář či jinak invalidní člověk BEZ dalšího příjmu si žádné asistenční služby nemůže dovolit.
Jak jednoduché, milý Watsone...
12. 09. 2012 | 20:55

Drzá zrzka napsal(a):

Občan

Říkají Vám něco slova příspěvek na péči pro osoby, které byly uznány částečně, převážně, úplně bezmocnými?
12. 09. 2012 | 21:21

Občan napsal(a):

Jasně že jo, Zrzundo :o))

Kybersadista ho fest ořezal, takže si za něj "osoba částečně bezmocná/lehká závislost" pořídí od 1. 1. 2012 měsíčně tak akorát jeden výlet na Karlštejn (ovšem to pouze v případě, že za něho někdo zacáluje jízdné):

lehká závislost: 800.- Kč (6,5 - 8,5 hodin asistence MĚSÍČNĚ/jeden asistent)
středně těžká: 4000.- Kč (26,5 - 44,5 hod. asistence MĚSÍČNĚ)
těžká: 9000.- Kč (66,5 - 100 hod. asistence MĚSÍČNĚ)
úplná: 12 000.- Kč (89 - 133 hod. MĚSÍČNĚ)

Přičemž "úplná závislost" znamená "ležák neschopný pohybu a zcela odkázaný na pomoc druhých 24 hodin denně".

Pokud z toho "příspěvku" zatáhne invalida asistenta, nezbude mu na léky, pleny, dopravu k lékaři nebo zaplacení lékaři za docházku do domácnosti apod.
Je-li příjemcem průměrného ID, pokrývá mu tento "příjem" v nejlepším případě náklady na bydlení na ubytovně a VELMI skromnou stravu.

Takže - co štěpného máte ve špajzu jako další chod?
12. 09. 2012 | 21:43

Občan napsal(a):

Zajímavé - rekapča mi napsala, že "beneficience latrina".
Vypadá to, že i ona si o "dobročinnosti" myslí jen to nejhorší...
12. 09. 2012 | 21:44

Občan napsal(a):

Jo, a ještě dodateček, Zrzko:

Ani těžký kvadruplegik nedosáhne na příspěvek IV. stupně - aby ho dostal, musel by být ještě těžce dementní; tedy v podstatě "vegeťák":
http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/23
12. 09. 2012 | 21:50

s... napsal(a):

Jsem muž, zdravý, mám práci, rodinu, jsem zcela kompatibilní se současnou společnosí. Systém je ušit mě na míru. Kdo ví, zítra bude všechno jinak. Proto nikdy nezpochybňuji problémy druhých , které velmi dobře neznám. Sytý hladovému nevěří.

Každý má svých starostí dost a kamarád, který potřebuje pomoc, musí být větší kamarád, než ten, který ji nepotřebuje. Snadnějšímu přístupu do společnosti by skutečně pomohla bezbariérová města. Bezbariérová města by koneckonců pomohla všem. Ono jen vydat se někam s kočárkem je někdy trochu dřina. Až mě jednou ponesou francouzské hole, ocením to tuplem.
12. 09. 2012 | 21:57

hanuš napsal(a):

s...
Podepisuji.
A Občanovi i KLENOVI přeju, aby se i nadále těšili dobrému zdraví a nikdy nepotřebovali cizí pomoc.
13. 09. 2012 | 00:23

golo napsal(a):

RW:
Nějak mi uniká smysl, co mělo být tou citací z pana profesora ve vztahu k blogu řečeno?
A ten blog z idnesu, na který je odkaz, mi něco připomíná: "dalajlama si jezdí po světě v luxusních mercedesech a jeho lid trpí..."
"No tak paní Zagorová, je to milá holka, ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc..."
13. 09. 2012 | 00:44

dotaz napsal(a):

a to by nešlo si vzít lahvičku, jít na bariérový záchod, udělat to do lahvičky by pro chlapa neměl být problém a pak to tam vylít a moci popíjet dále?
13. 09. 2012 | 00:54

Drzá zrzka napsal(a):

Občan

Děkuji za doplnění mých chabých znalostí.

Kdysi v rámci praxe, jsem se zkoušela pohybovat na vozíku. Naprosto banální situace. Přechod (přejezd) ulice. Nepřejete ulici, kde chcete(což zdravý člověk může v zásadě kdekoli), vy jí nepřejedete ani na každém přechodu... musíte hledat bezbariérový přechod. Docela náročné na čas. Prodlouží se cesta. Na některých místech to stejně bez pomoci druhých prostě nezvládnete. Asistenti jsou potřební. Náročné na čas... Ráno pomoci do zaměstnání(školy), odpoledne zpět, 2 x hodina, dvě; ale úvazek na celý den. Přeji abyste podobné služby nemusel nikdy používat.
Na oné praxi jsem si uvědomila svoje štěstí, že se mohu z vozíku zvednout a odejít po svých.
13. 09. 2012 | 07:18

Adéla napsal(a):

Pořád dokola . invalidé mají těžký život, je potřeba jim pomáhat.
Ale za jejich invaliditu MY NEMŮŽEME, nemusí tedy citově vydírat. Tu hlavní tíži si musí nést sami.
ŽASNU VŽDY KOLIK INVALIDŮ SE VYPRACUJE NA PARAOLYMPIÁDU, mistrovství světa ve sledge hokeji a jiných sportech, lyžují na nejvyšších vrcholech hor, ale práci si neumí najít téměř nikdo. Včerejší zprávy v TV - vyžadují status profesionálních sportovců a být takto placeni. To je fakt síla.!!!
Proč za komunistů drtivá většina z nich normálně pracovala, dojela do práce, tedy i z práce, za zábavou, šlo to. Dnes nepracují ale dělají PR - jezdí po městě a křičí proč my ostatní nepostavíme celý svět bezbariérový.
Kolik profesí ve státní správě je dnes kancelářská práce za pořítačem, stejně tak jinde - účetní, auditoři, expertizy atd- proč nejsou na tyto práce vyškoleni třeba invalidé a nedostávají tu práci přednostně??
O zbytečnosti a parazitismu neziskovek a "humanitárních " organizací, které se na tom přiživují, už bylo napsáno dost viz předchozí blogy p. Čipery, proč se na problému invalidů přiživují desetitisíce zbytečných úředníků a organizátorů čehosi , proč mizí desítky miliard zbytečně??? To řešte, invalidé i pane Čipero. Textya blogy jako je tento jen provokujete a děláte si nepřátele i z těch .kteří jimi být nechtějí
13. 09. 2012 | 07:19

Klouda napsal(a):

Drzá zrzko,
kdysi byl film zachraňte vojína Ryana- jeden úředník se rozhodl že "humanisticky" zachrání ve válce posledního syna jedné matky, a tak životy riskovalo a ztratilo mnoho dalších.
S těmi asistenty je to podobné ¨kolik zdravých lidí obětuje svůj vlastní osud a život, aby jeden hendikepovaný, který třeba ani sám nemá zájem na sobě pracovat / typické např. u asistentů vzdělání romských dětí / měl o trochu důstojnější život, i když se stejně plnohodnotným žýivotem nikdy nestane.
.
A citové vydírání typu až vy budete takto postižení, je už opravdu hodně ubohé. Já ničí invaliditu nezavinil. Mohu být slušný a pomoci, ale ne pod nátlakem a ultimativními požadavky křičících
13. 09. 2012 | 07:29

militantní nekuřák napsal(a):

být závislý na nikotinu učiteli nevadí, ale být závislý na jiných lidech ano?

Bez cigerety nevydrží kratší dobu, než bez lidí, ale to mu nevadí?
13. 09. 2012 | 07:58

Občan napsal(a):

To Drzá Zrzka:

A? Co z toho Vašeho příspěvku plyne?
Jasně, že jsou asistenti potřeba. Ale většina postižených na ně stejně nemá.
A nemá na ně I (!!!) proto, že na financích na asistenci a jiné služby pro zdravotně, tělesně, mentálně a sociálně postižené parazitují (v důsledku privatizace a atomizace služeb) TISÍCE ředitelů, zástupců ředitelů, proudžektmanyžerů, "koordinátorů" a poraděnků. KDYBY tyto služby zajišťovaly ŘEKNĚME krajské referáty sociálních služeb SVÝMI zaměstnanci, VŠICHNI tito manyžrouti by nebyli potřeba a zbylo by daleko víc peněz pro ony postižené.

Navíc, když se podíváte na stránky většiny "občanských sdružení" a dalších PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ, rychle zjistíte, že se zaměřují skoro výhradně na MLADÉ a SOLVENTNÍ klienty. Ty instituce, které si klienty nevybírají a SKUTEČNĚ pečují o ty nejpotřebnější, obvykle svou společenskou prospěšnost vůbec neinzerují a makají. Pár takových znám, rád pro ně dělám zadarmo a ještě něco přihodím.

Mrkněte se například po jménu Andrea Šváchová (Jedličkův ústav). Tahle paní učí chovance životu v REALITĚ a SAMOSTATNOSTI. Možná drsně, ale zato efektivně:
Cit. Radek Musílek, "Jak jsem se stal kavárníkem", www.jus.cz - "...Začal jsem u pokladny. První problém byl, že jsem na ní neviděl tak, jak bych si ideálně představoval. Moje námitky Andrea vlídně přijala, ale hned mě neméně vlídně řekla, že holt musím najít nějaké řešení, protože jinak to nejde. Přesně takhle učí své zaměstnance s tělesným postižením pracovní realitě v nechráněném prostředí. Okolí se nebude přizpůsobovat vám, ale vy sami musíte umět najít řešení. ..."

A vo tom to je! Ona nevydírá, nechodí a neříká "Dejte, musíte, přizpůsobte se nám", ale učí postižené jak žít v REÁLNÉM prostředí. TÍM je chrání před bariérami, které prostě jsou a budou. A TÍM dělá obrovskou službu oběma stranám - zákazníci TaKavárny se naučí jednat s postiženými a postižení se naučí žít v běžném světě.

Takhle BY MĚLY vypadat VŠECHNY aktivity v oblasti soc. služeb:
http://www.muzes.cz/archiv/2011/brezen-2011-archiv/ta-kavarna-je-v-jedli/
Žádní poraděnkové, letáčky, nátlakové akce, brožurky, "koordinátoři" - ale PRAKTICKÁ činnost. Povšimněte si, kolik "učnů" TaKavárny uspěje na běžném "trhu práce" - tedy bez dotací!

A snad konečně pochopíte, CO nám na panu Čiperovi vadí...
13. 09. 2012 | 08:17

Plim napsal(a):

Obcan

Ono to je trochu jinak...vzhledem k tomu,ze velka cast vozickaru zije s "maminkou",tak jim penize na asistenta zustavaji,protoze o zbytek nakladu na jejich zivot se stara rodina.teda,ne ze by si mohli nejak vyskakovat,ale aspon nekdy na chvilku muzou nopustit rodinu kde casto vznika ponorka,nebo jim jejich stari rodice mimo bydleni nejsou schopni pomahat...
13. 09. 2012 | 08:30

Plim napsal(a):

Adela

Zacleneni spousty vozickaru do zamestnani neni jednoduche jak si predstavujete... Spousta vozickaru potrebuje asistenta u cevkovani,mobility....,takze by jste nejdrive musela mit asistenta na plny uvazek pro vozickare,aby mohl vykonavat vozickar vykonavat castecny uvazek,coz by btedy bylo znacne postavene na hlavu... To,ze se nekteri dostanou na olympiadu je jen vrchol ledovce,nekteri opravdu nechodi do prace a jen si "uzivaji" zivota u pocitace,jini maji to stesti ,ze mohou sportovat,tak to delaji to je jasne,tak jim to prosim nevycitejte...
13. 09. 2012 | 08:37

gaia napsal(a):

Plime

zmínil jste se o cévkování.

Není tento článek o záchodech vůbec nějaká blbost?

Já slyšela, že právě u mužů s poraněnou páteří je docela problém s močením, že je toto právě řízeno z těch spodních částí páteře a když jsou nehybné dolní končetiny, že je to doprovázeno i inkontinencí a většina jich je stejně na plínách. Nebo mají vyvedenou hadičku přes nohacici a čůrají tak přímo na zem, takže záchodů jim netřeba.

Dále že do 3 let po ochrnutí dochází k zástavě tvorby spermií a ochrnutí jsou neplodní, tudíž by se měli o potomka postarat do těch 3 let po ochrnutí.

Takže ten tatínek asi neměl bariéru v hlavě, ale měl starost o pokračování rodu, neb holčičku si každý hýčká proto, že má pak jistotu, že vnoučata jsou jeho, a mít holčičku, která rod nerozmnoží je docela smutné.

V každém případě já slyšela o čůrání vozíčkářů, že to není zas tak jednoduché, že jsou stejně většinou na plínách.

Se záchody jsou diskriminovány i ženy, neb mají na záchodech stejný počet kabinek, jako na pánech, ale ti mají pisoáry navíc, takže si všimněte, že v zařízeních jsou vždy fronty před dámskými záchody, a chlap čekat nemusí.

Co ženy stráví času čekáním na záchod, o tom se chlapům ani nezdá.

Chlap zas sice víc času utratí čekáním na ženskou, ale zde má možnost volby.
13. 09. 2012 | 08:51

Plim napsal(a):

gaia

Nevim jestli je vetsina vozickaru na plinach,ale velke procento to jiste bude.
Hadicky urcite nevedou z nohavice primo na zem,ale do pytliku,ktery se nasledne vypousti.
Pises,ze pro spoustu vozickaru zachod netreba,ale kde si maji ty pytliky vypoustet? kde si maji zavadet jednorazove cevky? Kde si maji prendavat urinalni kondomy?
Dovedes si predstavit to ponizeni kdy se treba v zamestnani pokalis? a ono se prevlec,umyt...neni jednouche ani pro schopneho vozickare..
13. 09. 2012 | 09:03

Drzá zrzka napsal(a):

Občan
Tak ještě jednou...

Treninková kavárna se netýká pouze lidí na vozíku. Pokud mezi stoly nebude místo na projetí vozíkem, nenatrénujete nic. To samé se týká jakéhokoli přístupu do kanceláře, skladu projedny... pokud zárubně dveří budou mít šířku 80 cm s vozíkem neprojedete ani, kdybyste se rozkrájel. S berlemi, s holí projdete "na štorc", s vozíkem to prostě nejde... pak tedy potřebujete asistenta, který za vás vyřídí spoustu věcí na místech, kam se nedostanete.
13. 09. 2012 | 09:15

gaia napsal(a):

no takový případ klidně může jít na bariérový záchod, ne?Nebo použít jakoukoli místnost s umyvadlem. On ten záchod ani na nic nepotřebuje.

Vím, že oni nemají lehký život, ale za to my nemůžem a zdraví jim vrátit nedokážem.

A problémy má dnes každý, každý nějaké.

A že by někdy byl svět 100% bezbariérový, to je tak v oblasti utopie, jako že někdy bude svět spravedlivý a přátelský pro všechny, že bude dostávat každý podle jeho potřeb.

Kde já to už slyšela?

Já mohu postižené akorát tak litovat, ale to je zrovna to, co oni nechtějí.
13. 09. 2012 | 09:19

Plim napsal(a):

gaia

Ja uz nevim co bych mel napsat,aby jsi pochopila,ze bezbarierovy zachod jednoznacne potrebuje....

Co konkretne jsi chtela rict tim,ze nejake problemy maji vsichni?!
13. 09. 2012 | 09:31

gaia napsal(a):

že na této planetě je tolik problémů, že není v lidských silách je člověku vyřešit.

Navíc v tržním prostředí, kdy vládne neviditelná ruka trhu a velí dělat jen věci, které jsou ziskové, chápu, že 100% bezbariérové hospody je velký utopismus.
Co hospodských již zkrachovalo a to i známé osobnosti, herec Roman Skamene, zpěvák Pavel Sedláček, ač vystudoval hotelovku se snaží opět raději živit zpěvem, neb v pohostinství je to velmi těžké. Viktor Sodoma také skončil s podnikáním v pohostinství s velkým dluhem.

Na ty záchody hospodští holt nemají peníze.

Navíc Praha je město převážně vystavěné ve středověku, kdy postižení brzy umírali a ani jich tolik nebylo, neb např. celá armáda dětí s DMO, ze kterých se rekrutuje velká číst vozíčkářů, umírala brzy po narození.Tudíž středověká města s postiženými vůbec nepočítala. Takže by se Praha musela celá zbourat a postavit na zeleném drnu, avšak nejlépe až někde v Maďarsku, kde ani nejsou kopce.

100% bezbariérový svět nebude nikdy.
13. 09. 2012 | 09:43

gaia napsal(a):

také podnikal hokejista Havel a o svém podnikání povídal v TV. Jak měl zkraje 90. let hospodu a těžil z jejího jména U Havla.
Bylo pořád narváno a pěkně to šlapalo, avšak pronájem od majitele jen na dobu určitou, do úprav investoval miliony, aby bylo pěkné prostředí, platil 100 litrů měsíčně za pronájem až do doby, kdy jeden nabídl 200 litrů a udělal tam hernu. Jeho investici do zvelebení mu nikdo nevrátil a on byl rád, že mohl odejít do důchodu a na vše se s hořkostí v srdci vykašlat.

Bude těžké požadovat po hostinských v pronájmu, aby dělali bezbariérové záchody, když tam přijde třeba jen 10 invalidů za měsíc. ta investice se jim nevyplatí.
13. 09. 2012 | 09:48

Plim napsal(a):

gaia

S tim,ze nemuze byt vsude stoprocentmi bezbarierovost samozrejme souhlasim,protoze na to tahle spolecnost nema,ale nemyslim,ze je spatne na to upozornovat a snazit se u novych vystaveb bezbarierovost dodrzovat...
Jsme lidi v socialnim state a je treba si vzajemne pomahat a nekdy je i velmi prijemne vedet,ze jsme nekomu pomohli..
13. 09. 2012 | 09:51

Plim napsal(a):

gaia

jak jsem psal,nejde bezbarierovost pozadovat jiz po stavajicich podnicich...to je nesmysl,zvlaste kdyz se jim tam invalida ukaze spise jen jednou v roce:)
13. 09. 2012 | 09:53

gaia napsal(a):

takže o čem vlastně ten článek je?

Neměli tedy kamarádi s invalidou navštívit nějakou bezbariérovou hospodu s bezbariérovým záchodem a když už tedy navštívili bariérovou s bariérovým a byli tak ochotní, že ho tam přinesli a dokonce i kvůli cigeretě vynesli, tak on měl být rád ?

Takhle ho fakt můžem akorát litovat, o což on ale určitě nestojí.

Udělat pro něj nemůžem fakt nic. Jen si říci, že je fakt chudák.

A jak s tím může vůbec učit, to si nedovedu vůbec představit.Leda tak na té Jedličkárně.
13. 09. 2012 | 10:04

Plim napsal(a):

gaia

Tady preci nejde o jednu navstevu hospody,ale o tom,ze bariery jsou vsude a zdravy clovek si nemuze uvedomit jak zdanlive jednoduche veci muzou byt pro vozickare obtizne...
13. 09. 2012 | 10:16

gaia napsal(a):

to si zdravý člověk uvědomuje, že zdraví je ta nejdůležitější hodnota pro život.
To je jasné každému a ženám zvlášť. Tohle zdravého akorát stresuje a ještě víc se pak bojí .

Každý ví, že platí přísloví

Zdravý člověk má spoustu přání, nemocmný jen jedno.
13. 09. 2012 | 10:25

Klouda napsal(a):

Gaia- nejlepší jsou takoví ti "humanisti za cizí peníze " . Za minutu vyplyvnete text jací jsou invalidi chudáci, a měli byste jim NĚJAK pomáhat, hlavně vy ostatní, NECITLIVÝ BURANI , já už jsem velký humanista TÍM ŽE JSEM TO NAPSAL.
Hodně podpásové, populistické a ubohé.
.
Ještě nikdo z těch "humanistů" tu nenapsal co udělal pro invalidy on, kde nechal za SVOJE PENÍZE něco bezbariérového postavit, komu sám bez řečí pomohl, aniž by si na to založil neziskovku s příspěvkem od státu v desítkách milionů, že pane Čipero
13. 09. 2012 | 10:44

xyzy napsal(a):

Občane,

odkud jste prosím čerpal informaci o předepsaném počtu hodin MĚSÍČNĚ? o danou problematiku jsem se docela zajímala. Přesto jsem nikde nic o počtu hodin nečetla, ani neslyšela. Navíc ta rozpětí počtu hodin OD DO na sebe nenavazují, což mi připadá divné.
Jaký stupeň je určen pro lidi, kteří vyžadují péči v rozpětí 8,5 hod. až 26,5, děle 44,5 až 66,5 hodin/měsíčně? ta čísla by snad měla navazovat, nebo se alespoň překrývat, jako je tomu u stupňů III. a IV.

lehká závislost: 800.- Kč (6,5 - 8,5 hodin asistence MĚSÍČNĚ/jeden asistent)
středně těžká: 4000.- Kč (26,5 - 44,5 hod. asistence MĚSÍČNĚ)
těžká: 9000.- Kč (66,5 - 100 hod. asistence MĚSÍČNĚ)
úplná: 12 000.- Kč (89 - 133 hod. MĚSÍČNĚ)
13. 09. 2012 | 12:12

gaia napsal(a):

xyzy

to občan asi vydělil výši příspěvku sumou, kterou si organizace pana Čipery účtuje za hodinu asistence a vyšlo mu, kolik hodin jejich služeb si může ten postižený měsíčně dovolit.
13. 09. 2012 | 12:20

xyzy napsal(a):

Gaia

Děkuji, propočet mě nenapadl. Pokud platí co je (na internetu) psáno, je i dáno, tak sdružení Asistence o.s. uvádí na svém webu, že "cena za 1 hodinu osobní asistence je 90,- Kč. K ceně asistence se připočítává 45,- Kč za cestu asistenta k uživateli v případě, že tato cesta trvala 30minut a více..."
Což je na trhu služeb pro nemocné a nepohyblivé poplatek velmi slušný, dalo by se říct zlatý střed. Někde uvádějí "jen" 100kč/ hodinu, ale je k tomu padesátiprocentní příplatek za cestu, takže klient sice platí 150 Kč/hodinu, ale asistent mu věnuje skutečně plnou hodinu času. Jinde je to 120 Kč/hodinu, cesta je v tom sice započítána, ale "odpočítává se" i časově, takže pokud chce klient dodržet jen ten poplatek 120Kč/hod., zbývá na pomoc pro něj už jen 30 minut.

Občanův propočet mi vychází trochu jinak, na mnohem méně hodin měsíčně. Se třiceti minutami na cestu je třeba ve většině případů počítat; asistent obvykle není za rohem, buď jede z domova, nebo od jiného klienta. A půl hodina na cestu po Praze není nic moc.

Stupeň I......800 : 135 = 5,9 hod./měsíc
stupeň II....4 000 : 135 = 29,6 hod.
stupeň III...8 000 : 135 = 59,2 hod.
stupeň IV...12 000 : 135 = 88,8 hod.

A třetí stupeň pro dospělé není 9, jak Občan uvedl, ale 8 000 Kč. Devět tisíc je pro osoby DO 18 let.
13. 09. 2012 | 13:16

gaia napsal(a):

xyzy

u nás to dělali za 90Kč bez cestovného, sociální pracovnice chodily i uklízet a vozily obědy, pak poskytovaly i donášku nákupů a osobní služby. Pak došly peníze, tak zrušili to uklízení a dovážky, že si to jako mohou objednat od soukromých subjektů a nechali jen ty asistenční služby,(třeba když někdo potřebuje vykoupat nebo nějaké obvazy a injekce domů nebo léky) stále za 90Kč, ale na některé zdravotní služby jim ještě doplácí zdravotní pojiš´tovna, takže mají víc peněz.

Ale rozsah služeb se z finančních důvodů značně zúžil.

Je to vše o penězích, to je pravda.
13. 09. 2012 | 13:30

xyzy napsal(a):

Ještě k oněm třiceti minutám na cestu:

Mnohé asistenční společnosti uvádějí rádius svých služeb pouze pro určitý obvod, čáast města, zde Praha 2. Často ale musejí pole působnosti rozšířit i na obvody ostatní. Proto je nasnadě, že většinou neplatí, že asistent, přicházející ke klientovi č.2 od klienta č.1, zvládl cestu za pouhých pět minut, protože přichází odněkud z vedlejší ulice.
Proto je časový limit na cestu vcelku adekvátní, což se ale někomu poměrů neznalému při letmém pohledu do ceníku služeb tak vůbec jevit nemusí.
13. 09. 2012 | 13:37

xyzy napsal(a):

Gaia,
nevím, kde to je " u vás", ale 90 Kč/hodinu plošně to kdysi skutečně bývalo (ale to už je hodně dávno), pak byla stovka, teď už většinou rozpětí 120-150Kč.

Sociální pracovnice nesmí vykonávat péči zdravotní, která by měla být - nebo aspoň v Praze je - stále PLNĚ hrazená. Na sociální službu asistenční jako je různá pomoc doma, vykoupání, obědy, event. i částečný úklid a další služby, stačí proškolené pečovatelky, někdy seslupené v "pečovatelská službě". Obvazy, injekce, rehabilitace a další zdravotní péči musí (nebo by měla) poskytovat pouze erudované zdravotní sestřičky.
Často se to lidem plete.
13. 09. 2012 | 13:55

xyzy napsal(a):

OPR:
musí (nebo by měly) poskytovat
13. 09. 2012 | 13:58

Občan napsal(a):

To xyzy:

Spočítal :o)))

Stačí nahlédnout na web o.s. Asistence a vydělit zákonnou výši příspěvků cenou za asistenci (cena prostá, cena s příplatkem za dopravu asistenta).
Pro objektivitu jsem musel přepočítávat s oběma cenami, i když ta bez příplatku je asi spíš hypotetická.
O to méně hodin asistence si může zejména "lehký invalida" zaplatit.

A správně jste opravila mou chybu. Skutečně to není 9000.- Kč, nýbrž 8000.- Kč. Ale tím hůř...

Gaia zaměnila asistenční služby se sociálními službami, které vykovávají obvykle buď kvalifikované sociální pracovnice a pracovníci, nebo/a kvalifikované zdravotní sestry. Některé z nich jsou skutečně alespoň částečně hrazeny ze zdravotního pojištění.
13. 09. 2012 | 14:38

Karel Hrbek napsal(a):

Občane,
jsem ekonom Asistence o.s. a rád bych Vám sdělil několik mých skromných poznámek.
Výši příspěvku na péči pro osoby se ZP uvádíte celkem správně. V tom, že je tato výše mnohdy nedostatečná s Vámi souhlasím. I v tom, že člověk bez dalšího příjmu si skutečně mnoho asistenčních hodin nemůže dovolit. Jen nevím, jestli to vyčítáte Asistenci, státu nebo komu vlastně...
Cenu 1 hodiny osobní asistence v Asistenci uvádíte 90,- + 45,- Kč. To už tak zcela správně není. 45,- Kč se připočítává pouze trvá-li cesta asistenta na asistenci více než 30 minut. Ale připočítává se jen jednou, ať trvá asistence třeba 10 hodin nebo jen 1 hodinu.
Maximální cena 1 hodiny asistence stanovena vyhláškou MPSV je 120,- Kč. Našich 90,- je tedy celkem vzdáleno od maximální ceny a je to mimo jiné z toho důvodu, že se mezi našimi klienty, na rozdíl od vás, pohybujeme a tudíž víme více než vy o jejich solventnosti či nesolventnosti.
Dále také platí, že MPSV svojí dotační politikou „nutí“ poskytovatele osobní asistence využívat pokud možno maximální cenu (tedy těch 120,-), takže vyčítat někomu, že se jeho cena blíží maximální možné ceně dle zákona, by mně ani nenapadlo, neboť vím něco o financování sociálních služeb a dotační politice MPSV.
Také píšete o paní Šváchové a její Takavárně. Naprosto se s Vámi shoduji, že paní Šváchová dělá svou práci velice správně, svědomitě a s obrovským zápalem. Doporučuji Vám její Takavárnu navštívit a zeptat se buď přímo paní Šváchové nebo tam přítomných lidí se zdravotním postižením (z nichž někteří budou pravděpodobně naši klienti) či bez něj (pravděpodobně i ti nás budou znát), zda si stejně jako
Vy myslí o Asistenci, že pouze vydíráme, křičíme, specializujeme se na „solventní“ klienty a parazitujeme na zdravotně postižených.
Nemůžu se zbavit dojmu, že vy znáte Asistenci jenom z tohoto blogu a z našeho webu a nějak jste asi úplně nepochopil, v čem že spočívá naše hlavní činnost. Ještě jednou Vás tedy prosím, zkuste vyrazít do terénu a zkuste se na nás poptat právě třeba ve Vámi zmíněné Takavárně, jež je pro Vás i pro nás v Asistenci ukázkovým příkladem velmi dobře pracující neziskové organizace.
Určitě s Vámi souhlasím v tom, že spousta neziskovek nedělá to, co by asi měla. Ale to je chyba jejich a kontrolních orgánů, které to mají odhalit. Není to chyba té drtivé většiny ostatních lidí z neziskovek, kteří svou činnost dělají kvalitně, poctivě a hlavně s upřímnou snahou pomáhat.
Přeji hezký den, Karel Hrbek
13. 09. 2012 | 17:27

Kramárik napsal(a):

Pane Hrbku, ekonome. tak znovu. Už asi 5 x jsem to psal p.Čiperovi- bez odpovědi.

V ČR je 271 Humanitárních organizací
2618 neziskovek - jenom ty celkově přes 30 miliard od státu
616 Nadací. a další tisíce různých občanských sdružení A ORGANIZACÍ apod, které nevyčísluji protože jenom některé se věnují humanitárním věcem.
Všechny složení obdobné jako vy - tedy počítejte skromně cca4000 org. X ředitel, zástupce, ekonom, účetní, projekt manageři, někde i jiní funkcionáři PLUS /deseti ?/tisíce státních úředníků kteří to kontrolují, auditují, schvalují rozpočty a činnost atd atd. Plus asistenti kteří jsou placeni ke konkrétním invalidům.
Jako ekonom, umíte počítat???, nemyslíte že by bylo rozumnější kdyby stát jasně stanovil co lze pro invalidy dělat a centrálně by za ty penízte byla např doprava - auta a šoféři, kteří by zavezli, pomohli do domu, zařídili, poradili atd . pro všechny invalidy kamkoliv a kdykoliv potřebují???.
A položil jste si i vy tu otázku proč invalidé za komunistů v drtivé většině pracovali, tedy i dojeli domů a i za koníčky a přáteli. Bez neziskovek???
Kolik procent invalidů pracuje dnes.??? Jak to, že se vypracují na paraolympiádu / a včera vyhlásili že chtějí být placeni jako profesionální sportovci !!!/, na mistrovství světa ve sledge hokeji a stovkách jiných sportů, že lyžují ve velehorách, ale práci si umí najít NAPROSTÉ MINIMUM Z NICH.
To je to co vám vyčítáme, ta neekonomičnost, nesystémovost a nesmyslnost.
Jako daňový poplatník nehodlám takové nesmysly platit a ještě poslouchat křik invalidů proč není celá republika bezbariérová.
13. 09. 2012 | 18:07

hordubal napsal(a):

Kramariku...jděte už někam..

Prolouskejte se laskavě seznamem nadací a neziskovek a napište počet přímo se podílejících na poskytování pomoci invalidům.

Až se tím prokoušete, zjistíte, že tu melete nesmysly. Do neziskovek jsou totiž zařazeni třeba spolky myslivců, spolky pro odstranění bilboardů a podobně....
13. 09. 2012 | 18:46

Kolčava napsal(a):

RAMÁRIKU, DÍKY, o tom to je, na jednoho invalidu několik placených funkcionářů a skutek utek
Jako u cigánů- desítky miliard ročně, stovky institucí a organizací na začleňování a přitom ani nikdo neví kolik jich zde je.
A také- za komunistů 100 x lepší stav, a nikdo neziskovky nepotřeboval, prostě se po cigánech vyžadovalo aby pracovali a žili jako každý.

Klouda 7,29 také valmi výstižné srovnání s voj Ryanem - dělají se kvúli něčí image a PR akce, kde několik zdravých "pracuje" celoživotně na jednoho invalidu a tomu to stejně nepomůže
13. 09. 2012 | 18:51

Ilona V napsal(a):

o Hordubale, přikláním se spíše ke Kramárikovi-zkusila jsem hledat, ale vyznat se v neziskovkách je nad lidské síly, každá z nich se tváří bohulibě, ale opravdu počet organizací který se živí profesionálním humanismem je obrovský a to co nadojí z cecíku státu jsou šílené miliardy. A srovnání se socialismem- opravdu to dříve fungovalo a jednoduše.
13. 09. 2012 | 18:56

Michal Jokeš napsal(a):

Zdravím.
Z pravidla do podobných diskuzí nepřispívám, ale jedna věc mě bije do očí. Všichni si myslíte, jak to za komunistů bylo lépe, nemáte pravdu - možná to maximálně vypadalo lépe a to hlavně proto, že většina postižených byla zavřená v ústavech kdesi v horách. Praha například dodnes nemá na svém území jediný ústav a své postižené, když už rodina není schopna se o ně starat vyváží ven... Což sebou nutně nese zpřetrhání všemožných vazeb, přáteli začínaje, prací konče. Jistě, dnes jsou tyhle ústavy o dost příjemnější místa k životu než za komunistů (doporučuji shlédnout nějaký dokument, nebo třeba Přelet nad kukaččím hnízdem ať si uděláte obrázek o tom jak to ještě relativně nedávno vypadalo), ale pořád jsou to ústavy - představte si, že jednoho dne opustíte celý svůj dosavadní život abyste jeho zbytek strávili na pár kilometrech čtverečních odříznutých od světa, mě to přijde strašidelné. Ano, bylo to jednoduché... Ale jen pro zdravé - vozíčkáři nebyli vidět, nemluvilo se o nich, nebylo třeba upravovat města aby do nich mohli... ale o plnohodnotnosti a prospěšnosti života v ústavu si troufnu pochybovat i dnes natož tehdy.

Pro úplnost uvádím, že pracuji jako dobrovolník a osobní asistent v Asistenci (a ne, nemám pocit, že by tam na nás parazitovali) a vychovatel v Jedličkově ústavu a tudíž se s postiženými setkávám dnes a denně a mnozí jsou mi přátelé (a představte si drtivá většina z nich pracuje).

Tak to je asi všechno co jsem měl na srdci.
Přeji všem hezký den.
14. 09. 2012 | 13:21

Ilona V napsal(a):

Jokeši, zmasírovali vás dobře, nebo pro stromy nevidíte les.
I nejvyspělejší země / Kanada, Německo, Švýcarsko / se snaží vytvořit bloky domů, kde LZE zabezpečit např. bezbariérovost, a jinou pomoc jinak poškozeným, ti lidé žijí ve své komunitě, pomáhají si, a NIKDO jim nebrání vyjet ven, na návštěvu kohokoliv a čehokoliv, ovšem to už nebude bezbariérové, CELÝ SVĚT NIKDY NEBUDE BEZBARIÉROVÝ, takže musí někdo pomoci- rodina, přátelé, asistent. Tak to funguje všude v Normálním světě, a bylo tak i bez problémů za komunistů, NIKDO těm lidem nebránil ve styku s rodinou, přáteli, koníčky.
Tak alespoň SPROSTĚ NELŽETE !!!!!
u NÁS OVŠEM VEDEME TŘÍDNÍ BOJ, takže všichni začnou ječet že je někdo zavírá ve stalinském lágru, a že nesmí na oči vwřejnosti!!.
Znovu - proč za komunistů pracoval každý invalida kdo jen trochu mohl, nepotřebovali jsme tisíce neziskovek a úředníků, dnes pracuje nepatrné množství, za to se ale umějí vypracovat na paralympiádu, mistrovství světa v rúzných obskurních sportech, včera vyhlásili že požadují status profesionálních sportovců. ALE NA PRÁCI NESÁHNOU ANI ZA NIC, jen práva a požadavky.
Dále je tu kritizována nesmyslnost mnoha tisíců zbytečných organizací a úřadů, viz Kramárik 18,07. Myslím že právem, ty desítky miliard jsou utopené v nesmyslech a rozkradené
14. 09. 2012 | 14:49

Woody napsal(a):

Sem nikdy nevěděl že přelet nad kukaččím hnízdem je o komunistech.
Bože , kdy už se v tomto státě naučíme, že lhaním škodíme jen sami sobě,a když chci sprostě lhát, musím se naučit alespoň něco o logice a pamatovat si jak lžu
14. 09. 2012 | 15:06

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy