Ve stínu rýsující se dohody mezi ANO a ČSSD o vzniku menšinové vlády s podporou KSČM, či motorkářského extempore dle vlastních slov v té chvíli občana Jaroslava Foldyny, poněkud zanikl pondělní verdikt Obvodního soudu pro Prahu 2 týkající se kauzy OKD.

Rozsudek, byť nepravomocný zprostil viny všechny obžalované. Státní zástupce se odvolal. I přes nepravomocnost se ovšem verdikt zapíše do dějin českého, možného i evropského a světového parlamentarismu. Nebo snad někdo z nás někdy slyšel, že by se kauze rozhodnuté soudem, souběžně věnovala nějaká parlamentní vyšetřovací komise? V Česku to díky úsilí Pirátské strany možné je. Její předseda, pan Lukáš Černohorský za tímto účelem dokonce navštívil i prezidenta Miloše Zemana, který v době ztráty kontroly státu nad OKD zastával post premiéra.

Přestože soud vynesl rozsudek, pirátská komise bude nejspíše pokračovat ve své předem ke zmaru odsouzené práci. A na druhou stranu, říkám si, proč ne? Jak totiž ukázala léta minulá, patří parlamentní vyšetřovací komise do kategorie vyhledávaných marketingových nástrojů rozličných politických stran. Na jedné straně se tak formuje zájem televizních kamer a médií, na straně druhé pravděpodobnost hraničící s jistotou toho, že se nic nevyšetří. „Pravomoci“ českých parlamentních vyšetřovacích komisí jsou totiž velmi blízké těm, kterými disponuje Nejvyšší kontrolní úřad. Pravda, komise se může, pokud se na tom její členové shodnou, obrátit prostřednictvím podání trestního oznámení na policii, nicméně výsledky parlamentního vyšetřování nejsou pro orgány činné v trestním řízení nikterak závazné.

Pokud někdo nabyl dojmu, že poněkud přeháním, dovoluji si nabídnout výsledky práce několika parlamentních komisí. Například v červenci 2000 vznikla parlamentní vyšetřovací komise s cílem objasnit rozhodování státu ve zkrachovalé Investiční a poštovní bance (IPB) od jejího vzniku do červnového uvalení nucené správy na tuto banku a jejího následného odprodeje ČSOB. Po dvou měsících došla komise pod vedením Miroslava Kalouska ke zjištění, že zásah po zuby ozbrojené speciální jednotky URNA proti vyděšeným bankovním úředníkům byl oprávněný a že za pádem banky stálo chování managementu a hlavních akcionářů. Ve druhém případě tak komise konstatovala to, co před jejím ustavením věděl i jen trochu finančně gramotný člověk.

V roce 2014 vznikla na půdě Poslanecké sněmovny vyšetřovací komise, která měla rozetnout vlnící se dálnici D47 v Ostravě. Chvályhodné rozhodnutí, nicméně až v dubnu 2016 se poslanci konečně dohodli na tom, že komisi povede Jan Birke z ČSSD. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby předseda vyšetřovací komise z pozice poslance předtím nehlasoval proti jejímu vzniku! Co komise vyšetřila? Samozřejmě, že nic. A tak se nelze až tak moci divit názoru, že jedním z úkolů parlamentních vyšetřovacích komisí je především zametání kauz pod koberec.

Poslední příklad neúčinnosti parlamentních vyšetřovacích komisí je starý necelé dva roky. Bývalý ministr spravedlnosti za ODS tenkrát vedl komisi za účelem vyšetření policejní reformy ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). Komise nakonec dospěla k tomu, že reformu neprovázely politické tlaky. Na rozdíl od minulých komisí ovšem podala dvě trestní oznámení, jedno z nich policie rovnou shodila ze stolu. Trochu málo, zdá se mi.
Na základě výše uvedeného jsem přesvědčena o tom, že i pirátská Parlamentní vyšetřovací komise dojde v lepším případě k obecnému konstatování kopírující rozhodnutí soudu. Ale budou u toho média, především pak televizní kamery. A o tom to přece je, nebo se pletu?