Automobilová doprava představuje ekologickou zátěž a je nesporné, že zdaleka nejvýrazněji tato zátěž dopadá na velkoměsta. To platí tím spíše pro Prahu, kde počet provozovaných vozidel od ledna 2001 vzrostl téměř o 30 % na více než 1 milion. V důsledku nedostatku financí se trvale oddaluje dostavba vnitřního i vnějšího okruhu, takže těžká tranzitní doprava musela být svedena do hustě obydlených čtvrtí.

Jednou z nejpostiženějších čtvrtí je Spořilov. Jeho obyvatelé v důsledku výše zmíněných okolností čelí poškozování svého zdraví. Oblast obepínají tři dopravně významné komunikace – ulice 5. května, Jižní spojka a Spořilovská. Někdy proto bývá označována jako tzv. magický trojúhelník. Po zprovoznění části Pražského okruhu v roce 2010 byla veškerá těžká tranzitní doprava převedena z šestiproudé Jižní spojky na čtyřproudou silnici Spořilovská doslova pod okna více než 10 tisíc obyvatel.

Občané zareagovali a vytvořili dvě sdružení: „Zdravý Spořilov“ a „SOS Spořilov“. Vznik dvou sdružení odráží skutečnost, že Spořilov se dělí na dvě části – tzv. Starý Spořilov a Nový Spořilov. Požadavky usedlíků staré a nové části Spořilova jsou různé. Zatímco SOS Spořilov navrhuje rozdělit dopravu rovnoměrně na všechny tři zmíněné komunikace, Zdravý Spořilov s tím zásadně nesouhlasí, protože se obává zhoršení stavu na ulici 5. května. Obě sdružení připravila svou vlastní petici, kde shrnula požadavky na řešení problému. Jednu petici podpořil necelý tisíc signatářů, druhou bezmála tři tisíce lidí.

Peticemi spořilovských občanů se dosud zabývala zastupitelstva Městské části Praha 4 a hl. města Prahy. Byly postoupeny rovněž Ministerstvu dopravy a Ministerstvu zdravotnictví. Stížností na hluk a imise z nadměrné kamionové dopravy se zabývala také Kancelář veřejného ochránce práv. Z dosavadních reakcí je zřejmé, že předpokladem pro dlouhodobé řešení je urychlená dostavba Pražského okruhu. Na tu však stále chybí potřebné prostředky.

Hlukovou zátěž obyvatel se kompetentní orgány snaží krátkodobě řešit snížením povolené rychlosti projíždějících automobilů a plánovanou výstavbou protihlukových bariér. Vědecký výzkum nicméně ukazuje, že ještě závažnější rizika s sebou přináší zátěž v podobě emisí. Jak vyplývá například z práce vědců z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, zdraví obyvatel ohrožují ultrajemné aerosolové částice. Toxicky působí zejména polycyklické aromatické uhlovodíky (benzo[a]pyren), jejichž přítomnost v organismu vede k oxidačnímu poškození lipidů. Platné limity povolené koncentrace takových částic jsou překračovány. Navíc nezohledňují nové poznatky o tom, že důležitá není pouze velikost částic, ale i jejich chemické složení. Především u dětí se tak nezanedbatelně zvýšilo riziko onemocnění dýchacích cest (bronchitis, astma), u dospělých pak také onemocnění kardiovaskulárních a nádorových.

Pokud jde o škodliviny, jejichž původcem je automobilová doprava, výzkumy dále ukázaly, že množství nanočástic ve výfukových plynech závisí na technickém stavu motoru a způsobu jeho provozu. Podstatné je přitom nejen to, zda se jedná o pohonný systém moderního typu odpovídající přísným emisním normám, ale i to, jak je zatěžován. Z hlediska regulace množství škodlivin v ovzduší jsou totiž nežádoucí obě krajnosti: agresivní a rychlá jízda stejně jako popojíždění v koloně. Poklesne-li rychlost jízdy na jednotky kilometrů v hodině, vzrůstají emise až řádově.

Z těchto poznatků podle mého názoru vyplývá, že je třeba upravit limity pro výskyt škodlivin tak, aby zohledňovaly nejen velikost, ale i chemickou povahu částic, vyloučit vozidla nesplňující normy z veřejných komunikací, zlepšit kontrolu nedovolených úprav moderních pohonných systémů (např. svévolné odstranění katalyzátoru s cílem snížit spotřebu nebo přeprogramování řídící jednotky za účelem zvýšení výkonu) a zajistit plynulost dopravy především ve velkoměstských aglomeracích.

Jak známo, v sousedním Německu už existují tzv. emisní zóny. Automobily do nich mohou vjet pouze, splňují-li stanovené emisní normy. I česká vláda 11. února letošního roku schválila pravidla, podle nichž budou moci česká města od roku 2014 obdobné nízkoemisní zóny zavést. Podle vyjádření ministra životního prostředí by to měly být samy obce, kdo určí přesné podmínky vjezdu do vyhrazených zón. S ohledem na výše rozebrané poznatky by kritériem nemělo být jen stáří vozidla, respektive splnění té či oné emisní normy, ale také kontrola jeho bezvadného technického stavu. V této souvislosti bude nezbytné zvýšit pravidelnou i namátkovou kontrolu technického stavu vozidel, jakož i sankce za nerespektování pravidel (především za nedovolené úpravy zmíněné v předchozím odstavci). Podobná opatření nicméně sama o sobě nemohou stačit. Zajištění plynulosti dopravy vyžaduje odpovídající kapacitu dopravní sítě. Za tímto účelem je třeba vyvíjet tlak na Magistrát hlavního města Prahy a na ministerstva dopravy a financí a trvat na co možná nejrychlejším dokončení Pražského okruhu.

Na můj návrh se senátní Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož jsem místopředsedkyní, rozhodl uspořádat dne 29. dubna 2013 veřejné slyšení na téma „Za zdravý a klidný Spořilov“. Na něm budou za účasti zástupců petentů, dotčených úřadů, výzkumných pracovníků a odborné veřejnosti projednány obě dvě zmíněné petice a proběhne diskuse o optimální cestě k omezení negativních dopadů těžké tranzitní dopravy na životní prostředí občanů Spořilova i celé Prahy. K úsilí o řešení reálných problémů obyvatel Spořilova se tak připojuje i horní komora Parlamentu a já věřím, že to přispěje k rychlejšímu zlepšení celé situace.