Archiv článků: září 2007

30. 09.

Kauza karikatur proroka Mohameda

Fabiano Golgo Přečteno 39335 krát

Vydat či nevydat, toť otázka... Když přesně před dvěma roky (30.9.05), publikoval dánský deník Jyllands-Posten dvanáct karikatur zesměšňujících proroka Mohameda nikdo netušil, do jakých obrovských rozměrů se kauza rozroste. Celá krize však naplno vypukla až v lednu následujíciho roku, když obrázky otiskla i norská média. V syrském Damašku proběhly 4. února násilné protesty před velvyslanectvími Dánska a Norska, 5. února byl vypálen dánský generální konzulát v Bejrútu. V Jemenu se na demonstracích sešlo 150.000 lidí. Demonstrace probíhaly prakticky ve všech muslimských zemích. Zemřelo při protestech 139 lidí.

Stejné obrázky byly později otištěny i v německých, španělských a francouzských novinách. Právě ve Francii se však tento krok nesetkal s pochopením a šéf listu France Soir byl odvolán. Všichny v redakci byli proti, ale rozhodl jsem karikaturu v české verzi deníku Metro vydat: Zveřejněním této kresby, podle mě, informoval jsem čtenáře o tom, co přesně vedlo k všem těm nepokojům.

Nevydal bych tu karikaturu jako karikaturu listu, protože jsem schopen argumentovat, že je karikatura neuctivá. Avšak jsem měl pocit, že mám právo ukázat českému, sekulárnímu národu důvody za těmito protesty.



Americká filmová studia zcenzurovala plakát na film Miloše Formana Lid versus Larry Flynt - zatímco v některých zemích světa lidí viděli, jak na plakátu stojí hlavní herec (Woody Harrelson) před obrovskou vaginou v pozici Ježíše Krista na kříži, Američané měli jiný plakát. Takže se americká studia rozhodla respektovat americké puritánství, zatímco věděla, že Evropanům většinou tento plakát nebude vadit.

verze pro evropu
verze pro evropu
verze pro ameriku
verze pro ameriku


Takže karikatura by se opravdu neměla tisknout tam, kde uráží mnoho lidí. V České republice, jak jsem předpokladl, nepřišly od čtenářů vůbec žádné reakce.

Nezastávám názor, že tato otázka se zabývá nějakým univerzálním právem. Nepublikovat vtipy o holocaustu je správné, protože se holocaust týkal usmrcování a tragédií lidí. Avšak karikování (možno vnímané jako urážka) náboženské víry není ve stejné kategorii. Muslim by si mohl také stěžovat, že ho urážejí západní ženy, protože si nezakýrávají tvář.

No, je to problém muslimů, jestliže nechtějí, aby se jejich Bůh kreslil. Mohou si to vynucovat doma anebo v těch zemích, kde se o tom rozhodne většina. Islám se musí naučit sebereflexi.

To je podstata svobody projevu. Zemřu za právo jiných říkat mi buzna, pokud chtějí. Nemohou mi však zakazovat, abych jí byl...

Takže, nikdo muslimům nezakazuje, aby věřili v to, co chtějí - ani vyjadřovat se svobodně -, zaroveň já nemám povinnost dodržovat jejich víru.

29. 09.

Nevinná Leni Riefenstahlová

Fabiano Golgo Přečteno 36077 krát

Měli bychom odsuzovat ony velké malíře, které financoval rod Medici, anebo Ejzejštejnova mistrovská díla, protože pomáhala oslavovat ideály a ty verze skutečnosti, které šířily despotické režimy? Měli bychom odmítnout Raphaela a Michelangela, protože malovali pro církev, která upálila Jana Husa a usmrcovala během křižáckých výprav množství nekřesťanů? Měl by být argentinský spisovatel Jorge Luís Borges zameten pod koberec, protože kolaboroval s vojenskou diktaturou ve své zemi? Měli bychom potlačovat myšáka Mickeyho, protože Walt Disney napomáhal mccarthyismu? Zlikvidovalo to, že Charlie Chaplin podporoval stalinismus, jeho génia?

Má být umělec posuzován podle toho, v co věří?



Žila déle než celé století. Leni Riefenstahlová se narodila 22. srpna 1902 v Berlíně. Byla jednou z nejkontroverznějších postav v historii filmu – ale nejen v historii filmu. Jen velmi málo lidí pochybuje o tom, že byla Riefenstahlová jedním z oněch mimořádných, geniálních umělců, kteří podstatně přispěli k rozvoji jazyka sedmého umění. Avšak kontroverze kolem Leni nikdy neustala, v důsledku jejích těsných styků s hitlerovskou Třetí říší.

"Někdo musel být obviněn a pomluven, a já jsem byla vybrána, protože jsem natočila dokonalý film."

Nebyla odsouzena u soudu v Norimberku, ale neunikla morálnímu odsouzení kritiků a historiků.

Filmy Leni Riefenstahlové vyvolávají otázky ohledně ideologického angažmá umělce. Zejména, pokud je umělec na "nesprávné" straně, což je vždycky otázka toho, odkud se člověk dívá.

Avšak jestliže je Riefenstahlové oslavování krásy, spojované s nacismem, nesprávné, neměl by se používat tentýž argument proti celému průmyslovému odvětví reklamy? Anebo proti módním návrhářům či šéfredaktorům "společenských" časopisů?

Kult fyzické dokonalosti nevynalezl Adolf Hitler, ten ho jen začal využívat do extrémů. Před Hitlerem to dělal Hollywood. A – o tom se ani nemusíme zmiňovat, staří Řekové.



Leni byla produktem své doby a svého prostředí. Setkal jsem se s Leni Riefenstahlovou v roce 2000 na frankfurtském knižním veletrhu. Půl roku předtím si ve věku 97 let polámala kosti, když byla na dobrodružném výletě vrtulníkem. Ale přišla inzerovat novou fotografickou životopisnou publikaci, nazvanou Pět životů.

Přišla sama, na tváři měla make-up a měla na blond odbarvené vlasy. Několik minut byla obklopena fotografy, než pořadatelé zvládli množství novinářů a začal rozhovor. Anebo, přesně řečeno, začal šok: novináři se rozdělili na ty, kteří ji obviňovali, a ty, kteří ji chválili: "Časopisy o mně lžou už padesát let," stěžovala si. "Před válkou mi nikdo neříkal, že jsem nacistka a zločinec"; anebo "Kdyby bylo po Hitlerově vůli, ve filmu by nebyli černošští sportovci, kteří v Berlíně zvítězili"; "Pracovala jsem pro Hitlera jen sedm měsíců, ale kdybych věděla, že to ovlivní dalších 70 let mého života, neudělala bych to"; "Byla bych bývala raději, kdybych odjela do USA a živila se tam jako herečka".

Tito rozčilení, agresivní a angažovaní novináři jen dokazovali, že odpovědi Leni Riefenstahlové byly daleko méně důležité než nutnost neodpustit jí za to, že její talent pomohl nacistickému Německu oslavovat své zlo.

Riefenstahlová začínala jako tanečnice. Byla krásná a atletická – bylo na ní všechno, o čem obdivovatel krásy Adolf Hitler mohl snít na (árijské) ženě. Byla herečkou v horských filmech Arnolda Fancka. Debutovala jako režisérka v roce 1932, když jí bylo třicet let, kdy natočila film Z modrého světla, podle scénáře, který napsala s teoretikem Bélou Balaszem.

Na Hitlera udělaly plastické a dramatické kvality filmu tak velký dojem, že o dva roky později svěřil Leni realizaci filmu Triumf vůle.

První záběry tohoto filmu tvoří důležitou součást historie. Letadlo trhá mraky, přináší z nebes německému lidu "velvyslance", který Němce dovede k jejich nešťastnému cíli. V Norimberku z letadla vystoupí Hitler a vítají ho nadšené davy nacistů, natočených jedinečnou a vynikající kamerou Riefenstahlové.

O dva roku později stála Leni v čele oddílu kamer (bylo jich více než 40), které zaznamenaly kontroverze při olympijských hrách v Berlíně. Natáčela velmi tvůrčím způsobem, vytvořila nové estetické techniky a užívala nezvyklých perspektiv a záběrů.

Její do té doby nikdy neviděné úhly pohledu se později staly při filmovém a televizním natáčení nejrůznějších akcí klasickou součástí filmového inventáře. Nikdy předtím neoslavovala kinematografie tímto způsobem lidské tělo.

Po pádu Třetí říše byla v letech 1945 – 1948 ve vazbě, byla obviněna, že se podílela na nacistické propagandě.

V roce 1954 se pokusila obnovit svou filmovou kariéru filmem Tiefland, ale film se příliš nepromítal.

Pak odcestovala Leni do Afriky. Chtěla natočit soubor dokumentárních filmů o posledních divokých kmenech. Film nebyl nikdy realizován, ale z její cesty vznikla dvě nádherná fotografická alba, která znovu oslavovala krásu, tentokrát nesmírně černých, neárijských afrických Núbijců.

Většina jejích kritiků zapomínala na to, že při olympijských hrách v Berlíně se armádní cirkus, oslavující árijskou nadřazenost, rozložil, když americký černoch Jesse Owens zlomil všechny rekordy a rozbil mýtus nadřazenosti supermanů Vikingů. Leni také oslavovala svou kamerou muskulaturu tohoto černého těla, schopného běžet jako vítr a umlčet stadion, plný nacistů i znechuceného Hitlera.

O mnoho desetiletí později hledala zvuk ticha při podmořském filmování a dokázala, že i ve velmi starém věku byla stále ještě génius.

Leni nás opustila a bohužel neměla pořádnou příležitost ukázat více, čeho by byl schopen její génius, v důsledku mýtu, který kolem ní byl vytvořen po válce. Všechno, co dělala, dělala jinak a originálně, takže by bylo zajímavé vědět, jaké zázraky mohla dát světu kinematografie, kdyby nebyla ostrakizována a divoce odsuzována. Údajné kamerové inovace, které nalezneme ve filmu Orsona Wellese Občan Kane, jsou založeny většinou na typech záběrů, jakých používala o mnoho let před tím Riefenstahlová. Welles by měl být uznáván za to, jak rozvinul svůj příběh, nikoliv za originální kameru.

Leni odešla a její mistrovská díla jsou tabu, málokdy jsou v Evropě a v Americe promítána. Je to škoda.

Můžeme říci, že film Triumf vůle Leni Riefenstahlové je uměleckým dílem, ale že jeho obsah byl nemorální – bylo to zjištěno později. Samozřejmě se na celou věc můžeme podívat hlouběji a připomenout si, že takto posuzujeme Hitlera a nacistické Německo až ze zpětného pohledu, protože víme, co se nevědělo, když Triumf vůle vznikal – tehdy se nevědělo o koncentračních táborech a o válce. Když Riefenstahlová tento film natočila, Hitler nezosobňoval koncentrační tábory a válku. Byl to bezpochyby násilník, jehož principy byly založeny na násilí a na rasismu, ale to bylo časté. Předsudky proti židům, to nebylo něco, co si vymyslel Hitler, ten jich jen zneužil. A fungovalo to jedině proto, že průměrný německý občan už měl podobné názory na židy, které byly mimochodem typické skoro po celé Evropě.

Triumf vůle se snaží ukázat nikoliv vraha židů či budoucího válečníka, ale Spasitele německého národa. A proč potřebovaly Leni a miliony dalších Němců spasitele? Protože Němci měli pocit, že se po první světové válce stali terčem pronásledování. Prožily léta hospodářských potíží, částečně v důsledku reparací, které Německo muselo zaplatit jiným evropským zemím. Jejich porážkou v roce 1918 vznikl pocit totálního ponížení německé kultury i ztráty sebevědomí.

Hitler – a obdiv Leni a mnohých jiných vůči tomu, co představoval – se stal jen zosobněním toho, co ten národ potřeboval: někoho, kdo tomu národu vrátil sebevědomí. Němci, jako většina národů v Evropě, si o sobě myslí, že jsou lepší než jejich sousedé. Až na to, že Hitler jim přinesl řešení, nad nímž se ostatní svět zhrozil. Riefenstahlová, jako každý, kdo před válkou miloval Hitlera, nepodporoval vyhlazení židů ani invazi do druhých zemí. To přišlo o mnoho později. Kdyby natočila své filmy poté, co začalo být zcela zjevné, co Třetí říše znamená, pak by bylo na místě odsoudit její volbu – nikoliv její umění.

Například americké filmy často odrážejí předsudky a politiku Bílého domu. Bushovy projevy po 11. září 2001 obsahují mnoho prvků nacionalismu, rasismu, náboženské bigotnosti a dokonce fašismu (a nebyly to jen projevy, ale dokonce i zákony, které byly přijaty po teroristických útocích). Mnoho amerických herců pak podpořilo názory svého prezidenta. Měl bych odmítnout Harrisona Forda, který hrál dokonale ve filmu Indiana Jones jen proto, že podpořil útok proti Iráku? Měla by většina Američanů (která také podporovala útok proti Iráku) odsoudit Susan Sarandonovou a Seana Penna? I když nepovažuju výše zmíněné herce za „umělce“, jsou dobrým příkladem rozdílu, jaký musíme činit mezi dílem, které vytvořili, a jejich myšlenkami. Navzdory tomu, že mnoho hollywoodských filmů zastává diskriminační postoje vůči Arabům; ve většině z nich vystupují Arabové jen jako teroristé či fanatičtí muslimové, což naprosto neodráží arabskou skutečnost...

Leni prostě byla na stejné vlně jako mnoho tehdejších Němců. Hledali mesiáše, který by je vysvobodil z poníženého postavení, do něhož byli násilím vrženi poté, co prohráli válku.

V praxi by bylo zřejmě obtížné vystopovat a rozmotat příčinné řetězce v Leniných filmech. Avšak zcela bezpochyby je to, že z jejích filmů vzniklo nové umění, jedinečné dílo, jaká před tím nikdo nevytvářel. Úspěšně vytvořila novou formu dokumentárního filmu, bez ohledu na to, zda byl využit k propagandě či ne. Opakuji, že Raphael maloval propagandu pro křesťanství, které pro mě nic neznamená. Nevěřím v pohádky z bible a jeho obrazy jsou jen propagandou pro tyto pohádky, které byly pak zneužívány ve snaze udělat dojem na věřící a vnucovat jim církevní ideologii, katolické chápání dokonalosti lidského chování či morálky, podle Ježíše a dalších „proroků“.

Riefenstahlová i Raphael úspěšně vytvořili formální strukturu, která byla schopna sdělovat určitý obsah. Obsah, sdělovaný bez pozornosti vůči formě – to jen jen sdělování informací. Má-li sdělovaný obsah formu, jde zřejmě o řemeslo. Je-li obsah sdělován prostřednictvím formy, která dosud neexistovala, je to umění.



Účelem Apollónovy sochy, stejně jako mnoha soch ve starém Řecku, bylo ukázat dokonalost lidské krásy. Mělo by jasné, že dokonalost nestačí jako morální ideál. V oblasti umění ji lze dostatečně specifikovat jako formu, harmonii, dosažený cíl či funkční výkonnost. Správná barva na správném místě, správné slovo ve správném pořádku jsou důležité. Umělecká díla sdělují a představují. Potěšení z uměleckého díla je založeno na to, že dokážeme poznat, že úsilí, vynaložené na jeho vytvoření, bylo úspěšné. Pár bot, na něž bychom se ve skutečnosti ani nepodívali, se stává na obraze Van Gogha výjimečnými. To, co je v nejlepším případě vzdáleně zajímavé v próze postrádající imaginaci, se může stát v elegantní poezii výjimečným zážitkem.

Dokonalost není vhodným cílem morálky, protože zanechává nezodpovězenu otázku: dokonalost v čem? Je známé, že tentýž problém se týká s pokusy v oboru lidské eugeniky, jak je prováděli nacisté. Proč by se mělo zakazovat chovat dokonalé lidi, když chováme rychlé závodní koně anebo vepře s libovým masem...?

Dokonalost se pouze shoduje s morální dokonalostí, pokud zahrnuje lidské možnosti, které považujeme za životně důležité, máme-li býti člověkem. Definice člověka, jako například že je to racionální bytost, nejsou jen deskriptivní, ale i preskriptivní. Umění může provádět tuto selekci, ale nemusí to dělat nutně a v každém případě. Není úkolem soch ani básní nám vysvětlovat, co máme na sobě zlepšit.

Socha na nás většinou taky nepůsobí tak, že bychom se sami chtěli stát sochaři, báseň tak, že bychom se chtěli stát básníky – pokud ta tendence už v nás nebyla předem. Jsme-li nadšeni vynikajícím výkonem v divadle, neznamená to, že se budeme chtít stát hercem.



Leni možná napomohla rozšíření obrazu Hitlera jako božské osobnosti, ale není pravda, že vědomě souhlasila s hrůzami, které přišly ke konci toho desetiletí. Stejně jako většina Němců, kteří pociťovali hněv vůči svým sousedům a také – jako lidé skoro všude už po staletí – neměli rádi židy. Ale nepožadovali vytvoření koncentračních táborů.

Možná, právě tak jako mistři z daleko starších dob, které financovali despoti, se Riefenstahlová časem vrátí do mainstreamu a bude nakonec přijata.

Čekala na to 101 let, ale nestačilo to.

28. 09.

Den české státnosti

Fabiano Golgo Přečteno 35109 krát

Jsem seděl v restauraci se svým českým kamaradem Danem a jeho polským přítelem Tomkem. Oběma je pod třicet let, takže nezažili druhé světové války, polské povstání ani Pražské jaro, a nakonec ani počátky polského hnutí Solidarita. Byla to vynikající příležitost pro antropologa, protože to, co se stalo, potvrdilo typickou českou a polskou charakteristickou osobnost.

Po několika pivech začal Tomek hovořit o kulturních rozdílech mezi námi. Chtěl vědět, v kolika válkách válčila Brazílie. Když jsem vysvětlil, že koncem druhé světové války vyslala Brazílie asi 2000 vojáků do Itálie, ale když tam dorazili, Itálie už byla poražena, a tak zůstali "naši hrdinové" u italských dívek, než byli odesláni zase zpět do Rio de Janeiro, a že před tím došlo někdy v 19. století k naši poslední válce - s miniaturní Paraguayí -, Tomek usoudil: "Tak vy jste jako Češi."

Dan dál tiše pil, ale silně mu vadilo, že se v době, určené pro posvátné pití piva, hovoří o tak závažných věcech. Tomek dlouho hovořil o polské odvaze a citoval mnoho příkladů z historie, kdy se jeho národ postavil proti nepříteli - a měl jich hodně.

Vysvětlil jsem, že si vyřizujeme své neshody prostřednictvím fotbalu, což Tomka ještě víc rozčílilo. Jak to, že Brazílie nezaujala jasný postoj proti hitlerovskému Německu? Že bylo tehdy téměř deset procent Brazilců německého původu a že mnozí z nich byli velmi bohatí a velmi vlivní, to mu jako vysvětlení nestačilo. Argumentoval, že v Brazílii také tehdy žily miliony Poláků (bylo to ale většinou vesničané, zemědělci, nikoliv podnikatelé). Pak jsem mu vysvětlil, že Brazilci nejraději zůstávají pokud možno neutrální, vzhledem k tomu, že je jejich země tak obrovská, že zaujímá skoro celý kontinent a že jsou sousedé Brazílie příliš malí na to, aby pro ni byli hrozbou. A to, co se děje za oceánem, je příliš daleko na to, aby to zaujalo brazilskou pozornost.

"Ne, vy jste zbabělci, stejně jako Češi!" odsoudil mě a mých 190 milionů spoluobčanů. V tu chvíli se probudil Dan ze svého idylického vztahu k tekutému chlebu a začal bránit svůj národ. Zeptal se Tomka: "Kolik vašich lidí zahynulo při bojích proti Hitlerově invazi?"

Náš přítel z Varšavy hrdě odpověděl: "Tři miliony, když nepočítáme židy..."

K tomu přidal Dan další otázku: "A zvítězili jste?"

Tomka rozčílila otázka, na niž je dobře známá odpověď: "Ne, nezvítězili jsme, vždyť to víš!" řekl velmi rozhněvaně.

"Vidíš, vy Poláci jste odvážnější, ale my Češi jsme inteligentnější - zjistili jste, že nad nacisty nezvítězíte, až teprve POTÉ, co zahynuli všichni ti odvážní lidé. My jsme to už věděli a nemohli jsme si dovolit přijít o tolik z naše..."

Češi se méně chlubí tím, co dokázali, než Poláci. Avšak roku 1968 byl dobrým příkladem toho, jak se tento národ dokáže postavit na odpor, a to realistickým způsobem. Jak to popisuje titul knihy, So Many Heroes (Tolik hrdinů), kterou napsal nedávno zemřelý Alan Levy, Češi museli mít hodně odvahy, že hovořili s okupačními vojáky a přesvědčovali je, že jejich přítomnost v Československu je založena na lži. Ikdýž i tenkrat tušili, že na ty Soviety stejně to bude k ničemu. S odvahem si ale nevzdavali jen tak...

28. 09.

Homosexuální katolická církev

Fabiano Golgo Přečteno 54607 krát

Osoby, dodržující celibát, vzhledem k tomu, že uměle potlačují svou sexualitu, jsou vážnými kandidáty pro patologickou sexuální praxi.

Římskokatolická církev trvá na tom, že každý muž, povolaný ke kněžství, dostává také "dar", neboli "charisma" celibátu, sexuální abstinence. Tato povinná disciplína mezi požadavky církve pro vstup do kněžského stavu je zastaralá, nespravedlivá a nezdravá. V nejhorších případech vede ke skandálům s pedofilií. Avšak ono vlastně nejde v církvi o pedofilii, ale o homosexualitu, protože ve většině případů nejde o děti, ale o dospívající, mladé muže.

Samozřejmě, každé sexuální zneužívání je strašlivé a nesprávné - morálně i z právního hlediska. Avšak tento současný problém se netýká pouze pedofilie, jde o celibát a o homosexualitu mezi kněžími.

Veškerá nynější mediální posedlost po celém světě s "pedofilií" v katolické církvi je možná nová, ale samozřejmě, v církvi samotné o nic nového nejde. Neznám mnoho lidí, kteří by byli zrovna překvapeni, když slyší, že mezi kněžími bují homosexualita.

Podle definice jsou pedofilové osoby, které pohlavně přitahují chlapci nebo dívky, kteří ještě nedosáhli puberty. Avšak běžnějším problémem v katolickém duchovenstvu je tzv. "efebofilie", tedy sexuální zájem o dospívající jinochy, o mladé lidi v pubertě. (Ten student katolického semináře v České republice, který obvinil místního kněze ze sexuálního obtěžování, nebyl adolescent, byl už mladý muž. Mimochodem, v boji s knězem prohrál a ze semináře ho vyhodili.)

Mlčení katolické církve má zjevný logický důvod. Jak jinak lze více zdiskreditovat instituci, která ostře vystupuje proti veškerým formám pohlavního styku, jehož důsledkem není hned rození dětí, která ostře vystupuje i proti homosexualitě? Nejsou však žádné pochybnosti o tom, že spousta mužů po celém světě, kteří vyrostli v rodinách a ve společnostech, které považovaly homosexualitu za hřích či za nemoc, nakonec končí jako kněží?

Znám v České republice osobně dva homosexuální kněze, jeden je z New Yorku a druhý z Olomouce. Měl jsem s nimi dlouhé debaty o tom, proč se rozhodli stát se knězem, a dozvěděl jsem se o předsudcích proti homosexualitě, s nimiž ve svém prostředí vyrostli - je ironické, že tyto antihomosexuální předsudky šířila hlavně katolická církev. Oba si původně vybrali kněžské povolání jako způsob jak zakrýt své sexuální tužby, jak je potlačit. Byli přesvědčeni, že si je vybral Bůh pro zkoušku, kterou splní s úspěch jen potud, pokud budou mít hlubokou víru a pokud budou dodržovat celibát.

Tito dva kněží nepáchají žádné trestné činy, ale podvádějí své stoupence - věřící i svou vlastní víru. Jsou zkorumpovaní.

Měli by opustit kněžské povolání a žít dál normálním životem. Mnoho kněží to také činí, většina ale ne. Za posledních dvacet let opustilo kněžské povolání okolo 20 000 mužů.

Při jednom průzkumu, jehož se účastnila skupina studentů v kněžském semináři na Floridě (byl prováděn anonymně) se šedesát procent studentů v semináři identifikovalo jako homosexuálové, dvacet procent uvedlo, "že mají pocit zmatku ohledně své sexuality" a jen 20 procent konstatovalo, že jsou heterosexuální.

Církev rychle přichází o peníze i o důvěru věřících. Většina kněží, z nichž mnozí pravděpodobně slouží poctivě a na základě hluboké víry, je demoralizována.

Jsou několik znamé příkladů. V roce 1997 v Dallasu se rozhodla porota udělit místní diocézi za případ sexuálního obtěžování pokutu ve výši 120 milionů dolarů. Církevní hodnostáři prosili, že by to přivedlo dallaskou diocézi na mizinu, a tak přesvědčili žalobce, aby byla pokuta snížena na 31 milionů dolarů. Kdyby oběti s tím bývaly nesouhlasily, 400 000 katolíků v Dallasu byl přišlo o více než 60 svých škol, nemocnic a o asi 200 farností. V Texasu by už dál nebyli katolíci.

V roce 1999 byla zdrcena diocéze Santa Rosa, v Kalifornii, která už byla donucena od začátku devadesátých let vyplatit za sexuální zneužívání odškodné ve výši 5,4 milionů dolarů, když vyšlo najevo prostřednictvím testů DNA a videozáznamů, že biskup Patrick Ziemann měl pohlavní styk s jedním ze svých kněží! Šlo prý o poměr, k němuž Ziemann kněze donutil vydíráním. Ukázalo se, že Zieman, který pak rezignoval, připravil katolickou církev a svou diocézi o miliony dolarů při pochybných investičních transakcích - podvodech. Nebyl však nikdy postaven před soud, protože církevní úřady odmítly spolupracovat se světskou mocí.

Jeden bývalý člen jezuitského semináře v San Francisku, zažaloval jezuity kvůli sexuálnímu obtěžování. Konstatoval, že jeho nadřízení v jezuitském řádu od něho neustále vyžadovali homosexuální sex. Jezuité se pokusili u soudu argumentovat, že mají před světskou soudní mocí "z náboženských důvodů" imunitu, když jejich argumentace nebyla úspěšná, mimosoudně se s žalobcem finančně vyrovnali.

Představme si, že by existovala škola nebo klinika, mezi jejímž zaměstnanci by byl určitý počet mužů, který by obtěžoval jim svěřené děti. A jakmile by si toho povšimli jejich nadřízení, tito muži by byli přesunuti do jiné školy či kliniky, aniž by rodiče, kolegové či soudní systém byli o jejich trestné činnosti informováni. A představme si, že by tato praxe pokračovala po dobu třiceti let v důsledku mimosoudních narovnání, rozhodnutí sympatizujících soudců a politiků, úplatných právníků, potlačování informací, útoků proti sdělovacím prostředkům. Nemyslíte, že až by nakonec tento skandál vyšel najevo, že by museli nést odpovědnost muži, kteří tento systém zavedli a udržovali při životě? A že by měli přijít o své posty?

Avšak jakmile přidáte do obrazu Pánaboha, všechno se najednou změní. Konec konců, tito lidé jsou "božími muži"...

V důsledku toho, že jde o Pánaboha, provozuje katolická církev zdravotnictví - ovládá 10 procent soukromých nemocnic ve Spojených státech a 75 procent v Brazílii. Toto zdravotnictví avšak odmítá ženám poskytovat moderní lékařství. Nejenže jim neprovádí potraty, ale neposkytuje jim ani antikoncepci, odmítá poskytovat nouzovou antikoncepci pro oběti znásilnění, odmítá sterilizaci, odmítá oplodnění "ze zkumavky". Katolická církev agituje proti užívání prezervativů, které jsou účinnou zbraní před šířením nemoci AIDS, a to dokonce i v zoufalé Africe.

Katolická církev provozuje totální pohlavní diskriminaci, nedovoluje, aby se ženy staly knežími, a tak je ženské pohlaví vyloučeno z politického života církve - a přesto katolická církev požaduje, aby ji lidé brali vážně, když hovoří o lidských právech či o etice - asi tak, jako když jedna farní škola ve Philadelphii nedávno informovala o tom, že dá lepší známky těm studentům, kteří se budou účastnit demonstrací proti potratům!

Nic z tohoto by neprošlo žádné světské instituci, stejně jako by to neprošlo žádnému světskému psychoterapeutovi ani sociálnímu pracovníkovi.

Homosexuální kněží začínají jako oběti vlastního prostředí - není divu, že v současnosti má Vatikán vážné problémy, protože se málokdo chce stát knězem - počet žádostí o vstup do kněžského stavu poklesl od roku 1966 o kolosálních 78 procent, neboť žijeme nyní v daleko méně náboženském světě a předsudky proti homosexuálům se v mnoha městských společnostech rozplynuly. Avšak kněží už nejsou obětmi, když manipulují mladými chlapci - věřícími, aby je dostali k sobě do postele.

A to, že katolické církvi trvalo tak dlouho, aby proti tomu zasáhla - a zasahuje proti tomu nikoliv z přesvědčení, ale jen proto, že jí sdělovací prostředky dělají v této věci skandál - vede k tomu, že církev jen přichází o další věřící...

27. 09.

Gayové jsou modrý banány

Fabiano Golgo Přečteno 38718 krát

Gay teenageri v Iránu takhle skončí...

Gay teenageri v Iránu takhle skončí...


Poprava homosexualů v Iránu: asi proto prezident Mahmud Ahmedínedžád řiká, že v jeho zemi nejsou gayové...

Nepovažuju se za nejvyvolanější osobu, která by měla hovořit o sňatcích lidí téhož pohlaví, protože jsem nikdy neměl v úmyslu vstoupit do manželství v hlavní roli... Vždycky jsem pohlížel na manželství jako na instituci, která selhala. Má ovšem určité výhody pro ty, kteří hledají určitá práva, zabezpečená zákony, a zejména, když jde o ochranu dětí.

Zpočátku jsem byl i proti homosexuálnímu manželství. Mám odpor k rituálům - zdají se mi projevy primitivnosti. Přiznávám, že mě v tomto postoji ovlivnilo silně ritualistické prostředí, v němž jsem vyrůstal. Svatby v kostelích mi vždycky připadaly jako špatně nazkoušené komedie.

Nejprve jsem chodil do luteránské, pak do anglikánské, pak do katolické školy a na katolickou univerzitu, takže jsem byl vždy až moc blízko církvím na to, abych je mohl respektovat... Boží požehnání pro mě nikdy nebyla starost. Zejména od Boha, kterého líčí židovsko-křesťanské Zákony: je to Bůh plný pýchy a touhy po pomstě. Kromě jiných neuvěřitelných věcí tento Bůh trestá určité národy a slibuje speciální zaslíbenou zem jiným.

Avšak později, poté, co jsem poznal gaye s jiným zázemím a jinými potřebami, než jsem já, jsem si uvědomil určité skutečnosti, které jsem předtím neviděl. Jsem začal podporovat tzv gay partnerství.

V roce 2003 byly v Kanadě uzákoněny sňatky osob téhož pohlaví. Avšak navzdory veškerému tomu rozruchu, který to vyvolalo, možnosti uzavřít sňatek tam využil daleko menší počet lidí, než se očekávalo. Ve skutečnosti bylo oddáno dvakrát tolik homosexuálních a lesbických dvojic v San Francisku během známého třídenního období předloni kolem dne svatého Valentina (celkem 2340 dvojic), než kolik jich bylo oddáno za celých devět měsíců v Torontu (1143).

Proč? Asi proto, že v Kanadě je méně předsudků, takže je tam také menší tlak podílet se na rituálech většiny, aby měl člověk pocit, že je "normální", "rovný" ostatním lidem. Americký puritanismus živí homosexuální vinu, vznik homosexuálních ghett a chování podle určitých kódů tzv. homosexuální identitu.

V České republice není nátlak proti gayům příliš silný, vládne tady všeobecná kulturní zvyklost, že lidé nevyjadřují názory, které by vyvolávaly příliš velké pozdvižení, a tak si většina lidí nechává to, co si o homosexuálech myslí, plně pro sebe.

Obyvatelé Kanady mají k dispozici všeobecnou zdravotní péči, takže sňatek nutně neznamená přístup k lepší zdravotní péči. A v 9 kanadských provinciích je dvojice - ať už je heterosexuální či homosexuální - považována po jednom roce společného života podle obecného práva za manžele. To znamená, že takoví manželští partneři mají právo žádat o partnerovo důchodové zabezpečení a uznávají je jako manželské partnery pojišťovny. V Quebeku platí takovéto uznání po třech letech společného života. V roce 2000 schválila Kanada dalekosáhlý zákon, který poskytl takovýmto "sňatkům" podle obecného práva u osob téhož pohlaví stejnou právní platnost jako mají heterosexuální svazky.

Velmi důležité je, že pravidla pro sňatky a rozvod vznikly pro velmi specifický svazek, pro tradiční heterosexuální paradigma. Jenže homosexuální vztahy často nemívají takovouto strukturu.

Nicméně, překvapivou měrou se vyhnula diskuse o právech homosexuálů ústřední otázce: je něco špatného či nemorálního na tom, je-li někdo homosexuál? Existuje racionální základna pro dosud ještě silně zastávaný předsudek proti homosexualitě, na jehož základě se ospravedlňuje diskriminační státní politika? Ohrožuje homosexualita někoho anebo ne?

Neexistují žádné světské dobré důvody pro tvrzení, že by byla homosexualita morálně pochybená či společensky škodlivá.

Vzhledem k tomu, že zaujatost proti gayům je všeobecně ospravedlňována náboženskou či kvasináboženskou vírou a nemá žádný racionální základ v žádné podstatné škodě, kterou by homosexualita zosobňovala, státní politika nemuže být založená na takovéto zaujatosti.

Diskuse o tom, zda mají mít gayové právo legálně uzavírat sňatek, obsahuje podprahový názor na to, jak lidé vidí gaye - "homosexuální akty nejsou přirozené, jsou výjimečné".

Jako by se bývali homosexuálové nevyskytovali ve všech společnostech na světě ve všech dobách i za všech okolností, na rozdíl od toho, co si myslí Iránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, mezi sunnity či šiity, mezi Inuity, mezi amazonskými kmeny, v městských i ve vesnických společnostech... Existovala ve vzrušených dvacátých letech dvacátého století v Americe, stejně jako v temném středověku. Historické dokumenty ukazují, že i Leonardo da Vinci či Rafael měli problem s policii, kvůli homosexuálního aktu.

Jednou z nejsilnějších a nesprávných představ, které lidé zastávají, je, že si myslí, že je homosexualita věcí volby. A pak to vypadá, že heterosexuální společnost je žádána, aby přijala od nás módů, osobní kapric... Že nějaký lidi si prostě rozhodnou, že nechteji být heterosexualové... No, jistě!

Kdyby byla homosexualita věcí volby, proč by ji volili třeba Afghánci? Více než 1600 Afghánců bylo za vlády Talibanu odsouzeno k smrti za homosexualitu (běžnou popravou bylo rozdrcení - zbourá se betonová zeď, k níž je odsouzenec přivázán). V Číně se popravuje každoročně zastřelením asi 2000 homosexuálů. V Nigerii homosexuály věší.

Obdobné pozoruhodně přísné tresty čekají na homosexuály ve většině zemí světa.

Tak kdyby to bylo věcí volby, proč by si to vybírali?

Kdyby to bylo věcí volby, zvolil bych si mít příjemnou manželkou, dvě děti a psa...

Předpokládá se, že být homosexuálem znamená být zvrácený, deviantní, anebo (přinejmenším) sexuálně defektní. Než jsem si uvědomil, že jsem homosexuál, vyrostl jsem i já s těmito názory. Proč by si vědomě volil homosexualitu? Dokonce jsem si dělal legraci z určitého spolužáka, který měl růžové šaty, než jsem se začal zamilovávat do chlapců (růžová barva se mi ale nikdy nelíbila).

Co se týče sexu, heterosexuál nezjišťuje že ho přitahuje opačné pohlaví teprve až poté, až si to "vyzkouší". Touha existuje od určitého věku v dospívání, kdy příroda spustí hormony a vaše sexualita začne reagovat. U gayů je ten proces uplně totožný - spolu s akne se objevují fantazie a touhy, nezvládnutelné a neočekávané. A to dochází k tomu dávno před tím, než si to člověk "vyzkouší". Neboť to není o sexu, ale o lásce. Homosexuál je homosexuálem, i kdyby se nikdy nepodílel na žádném sexuálním aktu - jde o to, do koho se zamiluje.

Tradiční nenávist vůči gayům není založena na žádných etických normách. Jde jen o sexismus. Je to asi tak racionální jako antisemitismus či víra v mýty, pověry a náboženství.

V současnosti je jasně vidět rozdíl mezi rostoucím světským konsensem, který považuje homosexualitu za neškodnou, a náboženskými a sektářskými názory, které jsou přesvědčeny, že je homosexualita zhoubná. A zákony, omezující práva gayů, jsou založeny na těchto náboženských názorech, což znamená, že státy jak je Polsko aktivně podporuje diskriminaci založenou na vysoce sporném předpokladu, že být homosexuálem je svou podstatou nemorální, nepřirozené či nezdravé, že to nějakým způsobem představuje hrozbu jiným.

Neexistuje žádné přijatelné politické ospravedlnění, proč by se měly soukromé antipatie promítat do zákona či do státní politiky.

Nedávno provedli vědci v Oxfordu určité experimenty, které svým způsobem, vysvětlují, jak předsudky fungují z neurologického hlediska.

Použitím magnetické rezonance zjistili, co se nám děje v mozku, když vidíme něco, o formě čehož jsme si jisti, prezentováno jiným tvarem či barvou. Například, když se lidé dívali na normální banán, mozek zkoumaného člověka aktivoval regiony vizuální percepce a paměti,. Avšak, když jim byl ukázán modrý banán, byly v mozku aktivovány ještě dvě další oblasti: oblast, která signalizuje rozpor, a oblast, signalizující hněv. Jestliže mozek vnímá rozpor v něčem, o čem si je nesmírně jist (že je banán žlutý, že muži mají rádi ženy a ženy mají rády muže), vzniká hněv a pak agrese jakoby ve snaze hájit status quo.

Je zapotřebí rozsáhlého procesu deformátování neuronů, které vytvářejí tento postoj, než začne mozek reagovat proti takovému rozporu.

Avšak mnoho lidí by argumentovalo, že bez ohledu na náboženství a na filozofii, homosexuální chování je stále ještě skutečnou hrozbou jednotlivcům i společnosti, že kdyby bylo zcela povoleno, vedlo by k degeneraci mládeže a rozpadla by se rodina.

Ale co je přesně podstatou této hrozby? Co v homosexuální orientaci způsobuje, že to brání gayům, aby se stali rovnou měrou cennými osobami, aby byl jejich život stejně legitimní?

Všeobecně se straší hrozbou, že homosexuálové budou mít právo adoptovat děti. Mnozí lidé si myslí, že jestliže bude homosexuálům dovoleno adoptovat děti, z těch dětí vyrostou gayové! (Je zajímavé, že oba moji rodiče byli heterosexuálové a já jsem se heterosexuálnem nestal..)

Mnozí se domnívají, že podobně jako je tomu s užíváním drog, homosexualita je naučené patologické chování, které přechází z generace na generaci prostřednictvím vzorů a svádění. Že jde o nákazu :-)

Mnozí lidé si myslí, že děti homosexuálů se budou chovat sexuálné jako oni a také že přitom ještě budou vystaveni dodatečným hrozbám znásilnění.

Za posledních 15 let bylo provedeno velké množství výzkumu týkajícího se života dětí s homosexuálními rodiči (buď dvojicemi anebo jen s jedním rodičem). Všechny tyto děti, bez výhrady, zdůrazňují, že bylo naprosto irelevantní, že byli rodiče homosexuálové, v tom smyslu, že nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi dětmi z takových rodin a dětmi z heterosexuálních rodin.

Jeden z nejdiskutovanějších výzkumných projektů s touto tematikou financovala jedna důležitá protestantská církev z Jižní Karolíny v USA. Debatovali o tom, zda existující výsledky výzkumu snad neovlivnili záměrně prohomosexuální vědci. Avšak o 17 let později, po jejich rozsáhlém a nákladném výzkumu, vyšlo z něho najevo, že z 2600 zkoumaných dětí - polovina od heterosexuálních dvojic; druhá polovina žila alespoň s jedním homosexuálním rodičem - se ukázalo, že 9 procent dětí heterosexuálů skončilo jako homosexuálové, kdežto od homosexuálních rodičů to bylo pouze 0.4 procenta dětí.

Co se týče sexuálního zneužívání, celostátní průzkum v USA se pokusil dát dohromady počty odsouzených pedofilů. Po vypočtení příslušných proporcí (v USA se uznává, že homosexuálové tvoří 10 procent obyvatelstva, nikoliv 4, jako se tvrdí v České republice) vyšlo najevo, že heterosexuální ohrožuje děti opačného pohlaví jako pedofil 72krát častěji než homosexuální rodič. Sexuální zneužívání dětí je u homosexuálních rodičů daleko méně časté.

Často se také opakuje argument, že Stát od dávných časů římského práva zvýhodňuje rodinu jako prostředí, ve kterém jsou plozeny a vychovávány děti. A výchova budoucích generací je zájmem každého státníka, který myslí na budoucnost své země. Kvůli nim je manželství a rodině přiznáváno ve společnosti výsadní postavení, ne kvůli citovému vztahu manželů...

Jestliže je účelem všech sňatků plození dětí a zajišťování udržení lidského druhu, proč se dovoluje neplodným osobám, aby sňatek uzavíraly? Ženy po přechodu či muže po operaci rakoviny prostaty, vzhledem k tomu, že jsou neschopni plodit děti, by nemohli usilovat o žádný oficiální svazek s nikým, kdybych to tak bylo...

Naplněním manželského svazku je láska, sdílení a osobní nasazení - plození dětí je naprosto vedlejší funkcí.

Často se také hovoří o tom, že sňatky osob téhož pohlaví ohrožují instituci manželství.

Ohrožují manželství? Tím, že umožňují lidem, aby se vzali? To se nezdá být příliš logické.

Říká se, že manželství je tradičně heterosexuální institucí. No, otroctví také bývalo tradiční institucí, založené na tradicích, které pocházely až od kořenů lidské historie. Avšak v 19. století si lidstvo víceméně uvědomjlo nelidskost této instituce a zrušilo ji.

V muslimských zemích je přijímanou tradicí, že je vaše manželka vaším vlastnictvím. Tradice, to prostě je jen něco, co se lidé před dlouhou dobou rozhodli dělat. Tito lidé nebyli nutně osvícenější, než jsme dnes my. Jejich víra i jejich způsoby jen odrážejí čas a prostředí, jehož byli součástí.

Manželství osob téhož pohlaví prý by mohl nás dostat "na šikmou plochu" směrem k legalizovanému incestu, bestiálnímu manželství, polygamii a dalším hrůzným následkům!

Proti homosexualitě neexistuje žádný dobrý důvod. Jenom staré teorie, inspirované náboženstvím. Ve světském světě je to podvod.

zase Irán...
zase Irán...


Protože sousedi viděli, jak se s kamošem líbal... skončil takhle. Byl mu 16.


===========



There were actually two creeps in the men's room:
American puritanism and the fall of anti-gay senator Larry Craig


craig
craig


Last September 1st, Larry Craig, an important conservative Idaho
Senator, from the Republican Party, resigned over the news that he had
been caught by a police officer making sexual overtures towards him in
an airport restroom. Craig then pleaded guilty to the charge, but kept
the fact as a secret from his family, friends and party, until the
media discovered the story.

When I heard about the Senator's supposed homosexual escapade in the
Minneapolis St. Paul International Airport restroom, I first
celebrated that yet another Republican politician got exposed for his
hypocrisies. But after I heard the official police recordings on the
Internet and the read the police report, I realized that the real
issue was elsewhere:

What is really scandalous is not the senator's behavior, but the fact
that American police actually wastes funds and staff on the absurd
task of sitting in public restrooms, waiting to spot "lewd behavior".

Sargent Dave Karsnia, who caught Craig, is one from thousands of
officers paid by the American police to stay in male restrooms like
spiders waiting for flies.


His job is to sit in a restroom stall for
hours on end observing adjoining ankles!


What is absurd is not only that such a job exists, but that a police
officer can arrest people on the basis of a simple suspicion that they
"wanted" to engage in sex - not for a sexual act itself or at least an
open proposal. Did you know that tapping your foot in a bathroom is
officially recognized, by American courts, as "evidence" that a
"criminal sexual act" was about to occur? Don't take your iPod in with
you, the music may lead you to tap your foot and thus to prison!

But when Louisiana Senator David Vitter's name appeared on the
Washington D.C. prostitute Madam's client list not long ago, he
expressed his sorrow and asked for forgiveness. No one called for his
resignation. Though when closeted-gay Craig solicited sex from a man
in a public restroom and also expressed sorrow and asked for
forgiveness, his Republican colleagues asked him to resign and went to
numerous TV programs to attack him. Ironically, Craig didn't even have
sex in that bathroom, while Vitter has admitted to numerous paid
sexual acts.

Why the different treatments? It is pretty clear. If Vitter had sought
out the services of a male prostitute instead, he would have been also
excommunicated by his conservative peers.

Vitter's sexual "sins" were heterosexual, though. Even if the D.C.
Madam said that Vitter had called her service several times over
several years and the Madam of a New Orleans brothel said Vitter has
been one of her most recurring customers, that was not considered such
a big deal. The New Orleans media published that Vitter has a "diaper
fetish" and likes to dress up like a baby, allow himself to be spanked
and pretends to cry during sexual activity. Vitter, like Craig is also
married with children. So why the unequal treatment? Well, Vitter's
actions are hetero and Craig's homosexual.

Of course soliciting sex in men's toilets is a violence against the
right of privacy of the present hetero and homosexuals alike, who come
to a public space meant for other bodily needs than sexual ones. It
is, unfortunately, a practice found all over the world, especially in
places where the levels of discrimination against homosexuality keep
gays from having places where to find each other.

British singer George Michael was arrested in the United States a few
years ago also based on evidence of having played with his foot the
wrong way towards an undercover cop. "Guilty feet have got no rhythm",
the pop star famously then reacted in his hit song "Careless Whisper",
mocking the arrest.

Not all gay people think alike and there is a significant portion of
the gay community that is not represented by dress wearing lisping men
who ride floats in gay parades or perverts who engage in sex in public
toilets. I find this practice of looking for sex in public restrooms
disgusting and have often had to censure some pervert sending sexual
signals or trying to peep over my peeing.

Anděl's shopping center (vulgarly called Carrefour, even after Tesco took over) is one example of how so many gays dirt the image of all of us because of a quick sexual satisfaction: the restroom on the third floor has had its stalls reinforced with metal plaques to cover the holes that had been done by gays who would then use it to look at the guy in the neighbor stall. The metal was brought in after a first try to cover the holes was sabotaged by new holes. But even around the metal plaques new holes have appeared. And the shopping center simply gave up. One can seldom take a shit in peace there, without being bothered by some idiot who apparently cannot find a relationship in a less intrusive way.

That alone helps feed the theory that gays are overtly sexual beings, prone to engage in
intimacies with strangers or anyone from the gender whom they may
encounter. While it is a minority of gays that exercise this kind of
behavior, it is that small sample, together with paedophile priests
and effeminate show-offs, the only examples lots of heterosexuals have
from which to make up their opinion about male homosexuality.

Of course, though, most people do not realize that if restrooms were
mixed, a certain percentage of the heterosexual males that would use
the facility would as well bother some of the females present.
In
Latin countries, it is not uncommon for a woman to be bothered in
public places by whistling or vulgarities by males of lower
intellectual strata and all over the world it is not uncommon for
women to be harassed by bosses, teachers, coaches etc. But these
behaviors are more or less tolerated or at least understood as
quasi-normal by society. It is when two men are involved that the
taboo emerges.

By the way, it is interesting that neither in puritanical America, nor
in fundamentalist Muslim countries, the witch hunt is against homosexual
women, but almost all centered against men. Two women engaging in sex
is even a desired and almost mandatory part of heterosexual
pornographic films and magazines...

Senator Craig never touched anyone nor exposed himself, but merely
tried to engage another male - who he thought might be gay - by making
eye contact or through surreptitious foot-tapping. According to the
actual police report, Craig did not overtly solicit sex or make
illegal sexual contact with the police officer but merely looked
through the crack of an occupied stall, then entered the neighbor
stall, tapped his right foot a few times, and swiped his hand along
the bottom of the bathroom stall.

What else was used as serious "evidence" that Craig was seeking
loveless anonymous sex? Well, according to Sgt. Karsnia, when the
Senator entered the stall, he placed his luggage against the door,
which - according to the official police report - a technique which
"is used to attempt to conceal sexual conduct by blocking the view
from the front of the stall." Makes sense, but, if you use the men's
room at the airport, where are you meant to park your travel bag?
There are not many other places in bathroom stalls to leave them, other than against
the door...

And so we have the bizarre situation of a United States Senator
convicted of the crime of brushing his foot and placing his carry-on
luggage in the only available space of a men's room stall... Guilty of
using some sort of Morse code foot taps to set up a tryst with a
restroom stall neighbor...


Rumors about Mr. Craig's sexual orientation have swirled around him
since 1982. Back then he publicly denied being involved in a
congressional scandal over soliciting sex from pagers and declared
that he was heterosexual. It was a curious move, since his name had
not been a part of the investigation. He married for the first time
two years later, already 40 years old. And the Senator's fondness for
restrooms was detailed in a blog, last October, by gay activist Mike
Rogers, who published the account of a man who claimed to have had sex
with Craig in a public lavatory.

So it is probably true that the Senator is a pervert who decided that
a really good place to get his jollies would be in a public toilet
during a stop over at the airport. However, his real immoral act is in
that he is a hypocrite who voted against gay marriage, against gays openly
serving in the military and against a litany of other law proposals to
promote gay equality. But immorality and hypocrisy are hardly uncommon
characteristics in Washington - or most other places for that matter.

What is getting lost in the shuffle is the perfunctory manner in which
America accepts dragging someone through the public square on charges
of "lewd behavior"
without questioning exactly what the phrase means,
who gets to apply it, and what penalty must be paid. What should be
private and what should be the rights among consenting adult males.

My philosophy on public restrooms in the U.S. is to never go to any,
always pee in the street, where you may be fined a few dollars for
committing a nuisance, but in a public lavatory you risk two years in
prison because a policeman in plain clothes may say you smiled at
him...

26. 09.

Shakespeare a reality shows

Fabiano Golgo Přečteno 27652 krát

Jak obohacující je se dívat v televizi na hokej nebo fotbal? Ale nikdo netiskne články protestující proti tomuto druhu dekadentní zábavy. Sport, stejně jako reality shows, oslovuje u diváků základní pudy.

Komerční televizní stanice vysílají běžně televizní pořady, které absolutně nemají žádný jiný účel než bavit diváka. Kritizovat, že reality shows nemají inteligentní obsah, je čistý předsudek, protože nikdo totéž neočekává od většiny typických televizních pořadů. A tak se pořady Big Brother a Vyvolení stávají pro mnoho "intelektuálů" obětním beránkem.

A poukazovat na to, že reality shows se vyžívají ze sexuálních pudů, to je puritánství, které neodpovídá místní kultuře. Český národ je sexuálně snad jedním z nejliberálnějších národů na této planetě. Nahota není tabu. Kde jinde na světě může muž močit na veřejném záchodku a při tom hned vedle něho myje podlahu uklízečka?

To, co činí reality shows špatnými, není to, že "hvězdy", vystupující v těchto pořadech užívají vulgárního jazyka (to děláme v každodenním životě všichni a děti znají vulgární jazyk ze školy od velmi útlého věku). Reklama využívá a zneužívá sexuálních narážek. Jen se podívejte do kiosku s časopisy a uvidíte, kolik časopisů prodává na titulní straně ženy v sexuálních pózách. Nejprodávanější deník v České republice, Blesk, a jeho nopodobeniny Šíp a Aha, tisknou každý den fotografie téměř nahých anebo nahých žen. A to jsou noviny, které si může koupit každé malé dítě, jsou levné a prodávají se na každém rohu. A samozřejmě si to děti ani kupovat nemusejí - každý český kluk či holka najdou ty nahé ženy ve vulgárních pozicích v bulvárních novinách, které si kupují jejich rodiče.

Nikdy nezapomenu na onen večer před mnoha lety, kdy jsem byl v obývacím pokoji s matkou mého partnera a s naším tehdy osmiletým synovcem Filipem a na televizní obrazovce začalo Počasíčko. V tomto "meteorologickém" pořadu televize Nova se vysílaly záběry úplně nahé ženy či muže, kteří se oblékali, podle toho, jaké mělo být následujícího dne počasí. První záběr kamery, poté, co "model" či "modelka" vstoupili na scénu, byl záběr na jejich genitálie. Byl jsem mlčky velmi nervózní, že to chlapec uvidí. Ale jak Počasíčko pokračovalo, má tchýně prostě jen řekla: "Zase bude zima!" a vůbec se nijak neznepokojovala tím, že malý chlapec vidí nahé dospělé. Absolutně jí nenapadlo, že by to nějak mohlo poškodit psychiku dítěte.

Jindy mě tchyně s manželem, se svým druhým synem, jeho manželkou, její starou matkou a Filipem pozvali na pláž. Já jsem měl na sobě dlouhé kraťasy, v typickém brazilském surfařském stylu, většina z nich však byla nahá. Bylo pro mě tak nepříjemné sedět hned vedle pětasedmdesátileté paní s odhaleným rozkrokem a prsy! A ona si chtěla se mnou povídat, takže jsem se na ni musel pořád dívat. U téže říční pláže bylo mnoho takových výletníků, někteří byli nazí a jiní ne.

Podobnou sexuální uvolněnost jsem pak viděl v českém prostředí ještě mnohokrát.

Takže proč se lidé rozčilují nad televizí Nova a Prima, že ukazují své krátkodobé "hvězdy" ve chvílích sexuálního vzrušení?

Páté brazilské vydání pořadu Big Brother, na které jsem se díval předloni, neobsahovalo vůbec žádný sex. Když se dva účastníci pokusili schovat se pod stůl, pokrytý ubrusem až na zem, televizní produkční tým ten pokus přerušil tím, že jim začal vyhrožoval megafony vyhoštěním ze studia. Místní kultura to nedovolila - Big Brother je v Brazílii rodinné show.

Účastníkům ani nebylo dovoleno, aby ve "vile" kouřili, protože brazilská televize nechtěla mít záporný vliv na mládež.

Toto není součástí licenčních podmínek. Podobně jako restaurace McDonalds, Big Brother a Vyvolení jsou zahraniční licence, které se prodávají a pozměňují se v různých částech světa, podle místních podmínek. Češi mají takové verze těchto pořadů, které odpovídají jejich místním morálním podmínkám.

Samozřejmě, že všechno, co slyšíme a vidíme, nás může ovlivnit. Až na to, že lidské bytosti mají svůj vlastní filtr, a ani malé dítě si nemyslí, že dokáže létat, protože to umí Superman. Chlapci neskáčou z budov jen proto, že Bruce Willis to dělá v různých akčních filmech. Ano, dvě americké děti skončily s vážnými popáleninami, protože napodobovaly kreslený film Beavis and Butthead, ale další miliony amerických dětí nic takového neudělaly. V případě morálních hodnot si lidé tvoří vlastní morální hodnoty z různých zdrojů a je samozřejmě pravda, že i reklamy ovliňují hodnotový systém lidí.

Big Brother a Vyvolení jsou tak špatné pořady, jako jsou telenovely - špatné zápletky, špatné herecké výkony, bezobsažný pořad. Ale je to otázka vkusu: dívat se na pohádku nebo na kreslený film může být úplně stejně pitomé.

Představa, že se děti nedívají na televizi po 22. hodině, je naivní. Samozřejmě, že se mnohé děti na televizi v tu dobu dívají.

"Reality shows" jsou jen rozšířením televizních game shows. Soutěžící, namísto aby se hodnotily jejich triviální, "encyklopedické" znalosti, aplikují jiné, sociální, možná machiaveliánské - schopnosti a soupeří spolu silou vůle. Všechno zde je uměle nastaveno pro kameru a pro vysokou sledovanost.

K těmto pořadům nás také přitahuje určitá míra napětí. Konec není předem napsaný, i když situace jsou zjevně vytvořeny tak, aby spěly k určitému, předem předpokládanému cíli. A protože v těchto pořadech vystupují "skuteční" lidé, jsme schopni se s nimi více identifikovat.

Reality shows jsou populární proto, že se lidem líbí, že mohou vstoupit do soukromí jiných lidí. Jste svědky světa průměrných lidí, kteří jsou hozeni do obtížných situací.

Tak jaký je rozdíl mezi tím, co vidíme v "reality show" a ve filmu, který je fikcí? Jen to, že v "reality show" vidíme na obrazovce neprofesionály. I když si přečtu hru od Shakespeara, co z toho budu mít? Složitý jazyk? Hamletovy existenční otázky, které mají velmi málo co společného s dnešní realitou? Proč je vysokou kulturou sledovat operu? Lidi, kteří zpívají italsky o lásce, nenávisti, vraždění, zradě a dalších rysech, které jsou součástí "reality show"?

Když se kritizuje, že některé ty "reality shows" nabízely odměnou za splněný úkol alkohol, kritikové nemohou mínit vážně, že to povede k špatnému příkladu pro malé Čechy! Konec konců, skutečným nebezpečím je pro ně, když vidí své otce nebo starší bratry, jak přicházejí domů opilí - a to je trvalou součástí místní skutečnosti. Češi se často vytahují, kolik že to vypili piv či tvrdého alkoholu. Českým matkám moc nevadí, že se jejich děti opíjejí. Je docela běžné slyšet místní lidi, jak se vychloubají, jak se o předchozím víkendu opili, smějí se tomu, vzpomínají na kocovinu z předchozího dne.

Z pozornějšího úhlu pohledu nám reality shows mohou nabídnout i určitý vzdělávací obsah. Reality shows ukazují mikrokosmus lidských interakcí. Poskytují exemplární příklady základních lidských pudů a vzorců chování. Reality shows umisťují mnoho lidí do situací, v nichž si musejí vybrat mezi tím, co je správné a co je špatné. Můžeme se poučit ze svého úspěchu, když zvolí správnou věc, a z jejich selhání, když ne. Protože to jsou průměrní lidé a ne celebrity či milionáři, pro diváky je lehké se s nimi ztotožnit.

Reality shows existují i proto, aby ukázaly nejhorší lidské vlastnosti. No a co? Neměly by to děti vidět? Mají si myslet, že je svět férový a krásný? A co videohry? Téměř každé moderní dítě, nemluvě o dospělých, má až drogovou závislost na videohrách. A v nich se většinou vraždí nepřátelé. Znamená to snad, že děti pak budou vraždit i ve skutečném životě?

Reality shows jsou jen levnou zábavou. Není na nic nic zločinného. Nejsou "nebezpečím pro naše děti".

25. 09.

Deníky Josefa Mengeleho

Fabiano Golgo Přečteno 32445 krát

Je všeobecně známo, že mnoho vysokých činitelů nacistické Třetí říše v Německu uprchlo do Jižní Ameriky, aby se tak vyhnuli trestu. Argentinský prezident Juan Perón prý vyslal svou slavnou manželku, Evitu, do Evropy s množstvím falešných cestovních pasů pro lidi, jako byli Adolf Eichmann, Paul Schaeffer, Martin Bormann, Walter Rauff, Aribert Heim a Erich Priebke, aby se mohli skrýt v Jižní Americe. Tito nacisté se usadili po celém kontinentu, mezi německými potomky dřívější imigrační vlny, které podporoval v druhé polovině devatenáctého století Otto von Bismarck.

Až v roce 2005 nalezla brazilská vláda politickou vůli ke zveřejnění osobních deníků a dalšího materiálu týkajícího se Anděla smrti, Josefa Mengeleho, jehož pozůstatky byly exhumovány a identifikovány o dvacet let dříve, v roce 1985, avšak byly úřady skryty. Mengele se utopil v roce 1979 v plážovém městě Bertioga, ve státu Sao Paolo.

Požádal jsem policii v městě Sao Paolo, aby mi dovolila prostudovat tento materiál pro reportáž. Povšiml jsem si, že poslední Mengeleho adresou byla Estrada do Alvarenga 5773, na předměstí Sao Paola. Zajímalo mě, kde bydlel.

Jsem poprosil kohosi, aby podnikl tu dlouhou cestu a nalezl Mengeleho dům. Bohužel můj vyslanec dům vyfotografoval mobilním telefonem, takže to není moc velká fotografie. Snímek Mengeleho domova nebyl dosud nikdy v žádném médiu publikován.



Je to dům příslušníka nižší střední vrstvy, má asi 65 čtverečních metrů, jednu ložnici, obývací pokoj, kuchyni, koupelnu a místnost na uskladnění věcí. Jak je to typické v Brazílii, je to směsice dřevěného a cihlového domu, částečně pokrytého betonem. Podle sousedů byl dům natřen zelenou barvou už v době, kdy tam Mengele bydlel. Měl také opuštěnou zahradu, která se proměnila v blátivý prostor více než 200 čtverečních metrů na všech čtyřech stranách kolem domu.

Mengele pracoval jako inspektor kvality v továrně na školní učebnice. Do práce šel nejprve deset minut pěšky a pak jel 45 minut autobusem. Měl slušný plat, ale ke konci života musel vydávat téměř dvě třetiny svého výdělku každý měsíc na úplatky potomkům osob, které pomohly ho skrývat - nové generace totiž už neměly německý pocit povinnosti, jaký pociťovali jejich předci.

V roce 1985 Brazilská policie provedla razii do domu rakouského přistěhovalce Wolframa Bosserta, na něhož ji upozornila rakouská výzvědná služba, protože uzavřel dohodu s jistým Wolfgangem Gerhardem, jehož dokumenty se staly Mengeleho. Gerhard zemřel ve Štýrském Hradci 16. prosince 1978.

Policie také obvinila Liselotte Bossertovou, Gezu J. Stammera a Gitu Stamerrovou, že se podíleli na utajení nacistického zločince.

S Mengelovým synem Rolfem byla provedena zkouška DNA, aby se zjistilo, zda kosti, exhumované na hřbitově v Embau, byly skutečně kosti Josefa Mengeleho. Mengele měl syna Rolfa s Irenou, ještě v Německu. Ale rozvedl se a vzal si svou švagrovou Marthu, kterou opustil, když odešel z Argentiny.

Rolf zjistil teprve, když mu bylo 16 let, že jeho "strýček Fritz" (Mengele používal jména Fritz Hollman, když se v letech 1945 - 1949 skrýval v Bavorsku) byl ve skutečnosti jeho otcem a k tomu ještě, že to byl nacistický vrah.

V roce 1977 se Rolf rozhodl cestovat za oceán a tajně se setkat se svým otcem. Použil falešných dokumentů, aby ho nesledovala izraelská tajná služba (ta, jak je známo, o řadu let předtím unesla z Argentiny Adolfa Eichmanna), a strávil v Sao Paolo čtrnáct dní. Rolf sdělil dvěma autorům, kteří vytvořili z jeho svědectví knihu, že kdykoliv se zeptal svého otce na jeho experimenty v Osvětimi, odpovědí vždycky byly dlouhé pseudovědecké a filozofické projevy.

Brazilská policie se rozhodla přestat utajovat Mengeleho dokumenty a osobní věci a z historických důvodů jich většinu uvolní pro veřejnost. Texty, které Mengele napsal, stejně jako jeho osobní věcii, budou vystaveny v Muzeu vojenské policie v městě Brasilia.

Poté, co si novináři přečetli všechny Mengeleho dopisy, oznámili, že Mengele zemřel bez výčitek za to, co se dělo na jeho rozkaz v koncentračním táboře v Polsku, i za to, k čemu došlo za druhé světové války obecně. Naopak, z dokumentů vyplývá, že dále "rozvíjel" své teorie o rasách, genetice a společnosti.

Tento Anděl smrti, jak byl znám v důsledku zvěrstev, které páchal v Osvětimi, se nejprve skrýval v Bavorsku do roku 1949, kde podle svých vlastních textů pracoval na malé farmě, kterou vlastnili Fischerovi. Pak odjel do Argentiny, poté, co jeho cestu zorganizovala záchranná nacistická síť. Je to k nevíře, ale v Argentině nemusel ani používat falešného jména. Užíval svých normálních dokumentů.

V roce 1959 se přestěhoval do Paraguaye poté, co se v Buenos Aires změnilo politické klima a Německo požádalo o jeho vydání. V roce 1960 dorazil do Brazílie, skrýval se pod novou totožností.

Z rukopisů vyplývá, že Mengele zemřel ve strachu, zdeprimován a chudý. Síť, utvořená po válce na ochranu a podporu nechvalně známých jmen z nacistického Německa, se postupně rozpadala, jak její členové umírali a jak se šířil v sedmdesátých letech hospodářský útlum. Mengele si stěžuje, že nemá ani peníze na benzín na cestu do Rio de Janeiro.

Od r. 1976 většinou píše o své frustraci a o pocitech zrady, protože všichni, kdo se podíleli na utajování jeho totožnosti, ho vydírali a chtěli za to, že ho neprozradí, majetek a peníze.

Knihy, nalezené v Mengelově domě také leccos osvětlují. Měl 94 knih. Autorem pěti z nich byl rakouský zoolog Konrad Lorenz. Mengele si také uschoval ústřižek z deníku Folha z 12. října 1973 o tom, že Lorenz získal Nobelovu cenu za lékařství.

V lednu 1976 si napsal Mengele do deníku, že čte vzpomínky Alberta Speera, Hitlerova architekta. Pak kritizuje, že Speer vyjádřil lítost nad tím, co se dělo v nacistickém Německu.

Některé jeho texty byly napsány na psacím stroji Koch Adlernahmaschi, typ ABC. Jiné na stroji Zephir-SCM Smith Corona.

V roce 1969 odsoudil nedostatek kritiky izraelského týrání Palestinců. Také píše, že je německá mládež "zdegenerovaná" a nezosobňuje už německé tradice. Vadilo mu, že nová generace Němců nestaví na nacistické éře a nevyužívá jejích "úspěchů".

Mengele také napsal některé eseje na svá oblíbená témata. V roce 1973 například napsal osmistránkový text o původu a intelektuálních schopnostech židovského národa. Píše, že židé pocházejí ze směsice ras v Malé Asii a na Dálném Východě, le že během své migrace po dobu tisíců let přijali prvky od evropských ras a také negroidní rysy.

Mengele přiznává, že "bezpochyby mají lidé židovského původu velké intelektuální schopnosti", ale uzavírá, že je to proto, že všichni žili v národech s "vysokou kulturní úrovní". Zcivilizovala je země, do které přišli. Především Německo.

V jiném, třináctistránkovém eseji z r. 1976 Mengele argumentuje, že Einstein a Freud vytvořili "pouhé spekulativní teorie" a nikoliv velké vědecké dílo.

Od dopisů, které rozesílal, existuje mnoho průklepů. V jednom z těchto dopisů se posmívá malým zemědělcům, u nichž v letech 1945 - 1948 pracoval. Dopis má titul "Fiat Lux" (Budiž světlo), je adresován nějaké dámě a líčí Mengeleho marné úsilí poskytnout osvětu příslušníkům zemědělské rodiny.

V jiném, nedatovaném rukopise zdůrazňuje Mengele, že některé rasy jsou prý nadřazené jiným. Teoretizuje o rozdílech mezi různými primáty a lidmi. Zejména se mu líbí nordická rasa, ta je podle něho na nejvyšší úrovni.

V roce 1973 vytvořil složitou strukturu teorií, používajících velké množství technických dat a vědeckých referencí, jimiž se snažil dokázat svůj argument o rasových hierarchiích. Zmiňuje se o rasových teoriích hraběte Gonieaua (Josepha Arthura) a kritizuje "míšení ras ve Spojených státech". Zdůrazňuje, že to povede k tomu, že Spojené státy přijdou o svou vůdčí roli. Považoval apartheid za jedinou možnou formu soužití, měla-li být zachována rasa s vyššími intelektuálními schopnostmi.

Namísto toho, aby nás překvapil, zachoval si obraz Anděla smrti až do své vlastní smrti. Z právě uvolněných dopisů, esejů a deníků vyplývá, že se přidržoval celý život nacistických ideálů a nikdy neměl žádné pochybnosti.

Nacisté v Jižní Americe

Únos Adolfa Eichmanna v Argentině, který byl v roce 1960 odvezen do Izraele, odsouzen a v roce 1962 za své zločiny pověšen, je známý a vedl k tomu, že si svět uvědomil, že se v Jižní Americe skrývá mnoho nacistů.

V Brazílii se začali usazovat němečtí osadníci dávno před Hitlerem, v roce 1824, během první přistěhovalecké vlny, která trvala až do roku 1878 a v jejímž rámci se do jižních částí Brazílie přistěhovalo více než 240 000 Němců. Dnes má Brazilie největší německé obyvatelstvi mimo Německo. Otto von Bismarck dokonce měl ve svém rozpočtu položku pro posílání rodin do jižních částí Jižní Ameriky (Argentina, Uruguay, Brazílie, Paraguay, jižní čast Chile), která byla ještě neobydlená. Koncem devatenáctého století se příliv německých přistěhovalců zastavil.

Avšak v nacistické éře se o této přistěhovalecké vlně zmiňovalo mnoho učebnic historie. Po druhé světové válce nebylo pro potentáty Třetí říše v Evropě bezpečí. Mnoho z nich si pamatovalo na Brazílii a na Argentinu a počítalo, že potomci německých přistěhovalců jim pomohou se tam usadit.

V případě Argentiny bylo dobře známo už za druhé světové války, že to byla země, který s Hitlerem sympatizovala. Argentina se rozhodla přidat se ke Spojencům teprve v roce 1945, jen až několik dní před ukončením války, a to z praktických důvodů: bylo zjevné, že Německo bude poraženo a Argentina byla varována, že bude postižena hospodářskými sankcemi a nebude přijatelná pro OSN. Proto přešla rychle a oportunisticky na stranu Spojenců, ale jen formálně.

Podle argentinského výzkumníka Ukiho Goniho se v Argentině skrývalo asi 300 nacistických pohlavárů z první nejvyšší a druhé nejvyšší příčky nacistické hierarchie. Další tisíce Němců z nižších vrstev stranické hierarchie se také skrývaly v Argentině. V Brazílii bylo prý kolem 100 nacistických pohlavárů.

V srpnu 1945 připlul se svou ponorkou U-977 velitel ponorky Heinz Schaeffer do Argentiny. Domníval se, že tam najde bezpečí, ale bylo ještě příliš brzo a Spojenci ho po příchodu do Argentiny zatkli.

O argentinském prezidentu Juanu Domingo Peronovi bylo notoricky známo, že sympatizuje s nacisty. Podařilo se mu do země přivést plukovníka Waffen SS Otto Skorzeného. Ten býval příslušníkem speciálních jednotek, kteří mj. osvobodili Benita Mussoliniho ze zajetí. Avšak Skorzeny byl u norimerského válečného tribunálu shledán nevinným. Nejprve žil ve Francově Španělsku. Pomáhal pak nejen Peronovi, ale i egyptskému politikovi Násirovi.

Kurt Tank, inženýr, který naprojektoval Focke-Wuld 190, nakonec vytvořil v Argentině první jihoamerické tryskové letadlo, Pulqui.

Do Argentiny byl dopraven také lékař dr. Carl Caernet, který prováděl v koncentračním táboře v Buchenwaldu chirurgické pokusy na homosexuálech. Kastroval je a pak jim implantoval kovové sexuální žlázy. V důsledku těchto "experimentů" mnozí jeho pacienti zemřeli nesmírně bolestivou smrtí.

Erich Priebke, kapitán SS, který se podílel na zmasakrování 335 italských civilistů odvetou za smrt 33 německých vojáků žil pohodlně v argentinském lyžařském středisku Bariloche. V roce 1994 byl konečně chycen a vydán k soudu do Itálie.

Je ovšem nutno si uvědomit, že prospěch z talentu nacistů neměla pouze Argentina. Kdyby nebylo Wernera von Brauna, Spojené státy by bývaly nepřístály na Měsíci.

Jiným nechvalně známým nacistou v Jižní Americe byl Klaus Barbie od gestapa, tzv. "řezník lyonský", který se usadil v Bolívii. V roce 1980 pomáhal Barbie zorganizovat brutální puč proti demokraticky zvolené bolivijské vládě.

Barbieho lidé pronásledovali a vraždili vládní činitele a odborové předáky. V důsledku puče získali v Bolívii volnou ruku velcí obchodníci s narkotiky. Operace dostala název "kokainový puč". S Barbieho pomocí se Bolívie stala chráněným zdrojem kokainu pro vznikající kartel Medellin.

O dva roky později byl Barbie zatčen a vydán do Francie, kde zemřel ve vězení.

Franz Stangl, velitel koncentračního tábora Treblinka, také uprchl do Brazílie a byl tam díky Mossadu zatčen r. 1967.

Často se hovoří o údajné organizaci jménem Odessa, o níž napsal knihu Frederick Forsyth. Tato organizace prý pomáhala nacistům po válce. Dnes se odborníci domnívají, že existovalo asi dvě stě energických bývalých nacistů a spolupracovníků nacistů z několika zemí, zejména ze Švýcarska, kteří pomáhali uprchlíkům. Nejednali prý jako součást velké organizace, ale jako síť Hitlerových fanatiků, která se snažila zachránit své hrdiny.

Často je také obviňován, bez důkazů, Vatikán, že prý umožňoval emigraci nacistů do Jižní Ameriky v přestrojení za falešné kněze.

Méně se však zpochybňují styky Juana a Evity Peronové s nacisty.

FABIANO GOLGO

25. 09.

Christ? Not a real Wonder...

Fabiano Golgo Přečteno 28327 krát

Why is Christ the Redeemer one of the 7 New Wonders of the World?

The Great Wall of China, the ancient city of Petra in Jordan, Machu Picchu in Peru, the Maya ruins of Chichen Itza in Mexico, the Colosseum in Rome, India's Taj Mahal and... the statue of Christ the Redeemer in Rio de Janeiro.

About 90 million people from across the globe joined in what was essentially a huge publicity stunt, a few weeks ago: voting via the Internet to choose a new list of the Seven Wonders of the World.

The lucky seven represented a collection of mystical, centuries-old
places and more modern constructions of limited transcendence - though chosen
in a decidedly unscientific poll.

Six from the traditional 7 Wonders - the Hanging Gardens of Babylon, the
Statue of Zeus at Olympia, the Temple of Artemis at Ephesus, the Mausoleum of
Halicarnassus, the Colossus of Rhodes and the Pharos lighthouse of
Alexandria - have vanished. The pyramids of Giza, of which The Great
Pyramid of Khufu is the only surviving structure from the original
seven wonders of the ancient world, were assured of honorary status in
addition to the new seven after Egyptian government declared it was a
disgrace they even had to compete.

The campaign was launched in 1999 by the flashy Swiss entrepreneur Bernard Weber.

Almost 200 nominations came in, then the list was narrowed to 21, after a preliminary vote last year.

Amazingly, the Christ beat out landmarks like:

Cambodia's Angkor,
Spain's Alhambra,
Turkey's Hagia Sophia,
Japan's Kiyomizu Temple,
Russia's Kremlin,
St. Basil's Cathedral,
Britain's Stonehenge,
Germany's Neuschwanstein Castle,
Mali's Timbuktu,
Eiffel Tower in Paris,
Easter Island in the Pacific,
the Statue of Liberty in New York City,
the Akropolis in Athens
and Australia's Sydney Opera House...

The question is why is the statue of Christ the Redeemer in Rio de Janeiro any "wonder"? The structure is a mere 38-meter tall statue without any artistic or architectonic value. Engineer Heitor da Silva Costa and Polish-French monument sculptor Pavol Landowski created the final
version, made out of reinforced concrete. The outer layers of the statue are soapstone. Nothing really special...

The Rio de Janeiro statue won, though, for a tricky reason: starting 3
months before the final voting, every newspaper, radio station and TV
channel in Brazil pumped up a campaign for votes. Brazilians just simply
wanted to home one of the 7 Wonders... Every time I opened a Brazilian
media site, a banner or a pop-up would try to convince me to go vote for the "Cristo Redentor", or "Corcovado", as we call him. The Catholic Church used Sunday mass
to plead for votes. There was even a countdown on television to let
people know the time was running out to add more votes to the Christ
statue. And, considering we are 190 million people and the fourth country in the world in number of personal computers, immediatelly after the U.S., China and Japan, it was not a difficult task...

The truth behind the new 7 Wonders of the World is that most of the
winning monuments come from very populous countries (China, India,
Brazil, Mexico), thus with an advantage point in voting power.

21. 09.

America: Police State

Fabiano Golgo Přečteno 32981 krát

Journalism student Andrew Meyer was hit with an electric pistol
because he asked embarrassing questions to senator John Kerry, the
former Democratic Party candidate to 2004 presidential election. Meyer
was provisionally arrested by some policemen who immobilised him with
a 'taser' electric pistol. He was stunned with electroshock. The video
is shocking:

http://youtube.com/watch?v=HgrFSHZfD1o


The 21 year old man was thrown on the floor in the back of the room
and a policeman cried him not to resist to police. When the young man
protested another policeman fired against him two darts of the
electric pistol that paralysed him. Meyer went to prison on Monday,
is charged with resisting to a policeman and interruption of a
meeting. He has since been released and awaits court.
This story should ignite new rows on the use of 'taser' that is
part of normal police equipment in many US states. This arm launches
two darts linked with two small electric threads to the pistol that
emits an high voltage and low amperage electric discharge.
This arm is normally not lethal but it killed hit people in over 150
cases as denounced by Amnesty International recently.

Censorship in America

The case of student Andrew Meyer brought back a very bad moment in my
life, because in the same room he was arrested at the University of
Florida, I was also arrested and spent a night in American jail (and
if not for a 7 thousand dollar bail posted by my father, I would have
spent the whole weekend there), in 1991, for having asked, during a
so-called "Town Hall Meeting" of students, why everybody speaking
there, before saying anything about the war, started with what I
considered a cynical "we support our troops, but..."

My question, which affected the hardcore political correctness of
Americans, arouse a booing from the crowds, against me, and it took
just a few seconds until 4 policemen twisted my arm, threw me on the
floor, tased me with 50 thousand volts, which led to my fainting. I
was later thrown into a room with a toilette bowl and some other 10
detained people of all backgrounds, waiting to be charged.

I had to stand up there for the whole day - I was arrested at 11 in
the morning -, only leaving directly to a cell, at some point at
night, considering it was dark through the small "windows" (I was
stripped of my stuff, including my watch, so I was lost in time).

In the morning, I was incredibly briefly asked by some higher officer
what I had to say about the incident, then he wrote things down, sent
me away and only that evening, after dinner, I heard from them again,
already being released, after a bail was decided by a judge that
afternoon and colleagues of mine got contacts for my family from the
university files and the money was sent through Western Union.

In the meantime, I was traumatized, because even while I was growing
up under a military dictatorship I did not feel so without freedom.

Gainesville, the city where sits the campus of University of Florida,
or Gatorland, as its known all over America, because of its baseball
team, is the only place where Ralph Nader, the eternal independent
presidential candidate, won. It is a town where there is the biggest
number of vegetarians per square mile, according to a study,
attracting hundreds of thousands of old hippies, anarchists and the
sort. It has a very free minded environment, but, still being in the
South, known for its backwardness and Christian fundamentalism, the
local police reacts accordingly.

I remember how we, as university students, were forced to take random
drug tests, either by urinating into a cup or, if decided by an
authority, even a blood test to check if – God forbid – we were not
experimenting with marihuana or magic mushrooms... We were forced to
sign documents agreeing with this invasion of privacy, to be able to
enroll at the university.

The places in Gainesville where people hang out at night, like
Hardback cafe, Coney Island, Sun Center and Mother Earth, were
constantly raided by the police, who would often force everybody to
lie down on the floor, face down, for hours, while they checked our
pockets for drugs (but not for weapons, if you were carrying one!)
Getting out of a gay bar, once, I was given a condom by a police
officer standing outside by the door… I could not understand why a
policeman had such a stupid task. And why straight bars did not have
their health care services as well.

A famous pizzeria, right across from the main entrance to the
University, called Leonardo's, because of DaVinci, had the Renaissance
man's famous Vitruvian Man, also known as Proportions of the Human
Figure drawing, as a brand symbol, splashed all over menus, walls,
windows and tables. One day, in 1992, I was having a slice there with
classmates when a huge amount of policemen entered the restaurant and
expelled everybody, keeping the staff inside. It took hours until we
found out what had happened: the owner had refused to comply with a
court order to cover the penis of the DaVinci figure! He was also
charged with exposing minors to sexual content. A few days later, and
until this day, Leonardo's Pizza carries an adulterated version of a
drawing too pornographic for the American sensitivities. They had to add a leaf in front of the undetailed original penis drawn by DaVinci...

Another thing I could not understand, is why my car insurance was tied
to my grades at the faculty - every six months I had to renew it and
paid according to a calculation based on how well or bad I had done in
that semester...

I also lived 3 years in New York under Rudolph Giuliani's Zero
Tolerance policy, but there the target were blacks and drug addicts,
so I was not affected.

The tasering of journalism student Andrew Meyer is part of a police
culture designed to let the students know they will receive a painful
shock if they break the unwritten rules of good Christian behavior,
while, on the other hand, if they are docile or supportive, like the
students who cheered when Meyer was dragged away, they will continue
to get the rest of their freedom.

Some readers wrote asking what Meyer asked that made the policemen act.
The questions were as follows: 1) Why did you concede the 2004
election in the face of demonstrable fraud, Sen. Kerry? 2) Why is
impeachment off the table, when Bush and Cheney have clearly committed
high crimes and misdemeanors? 3) Is your membership in Skull and Bones
the reason you didn't contest the election and haven't spoken out to
have Bush and Cheney impeached?

That's when the student was dragged away shouting, "Help! Help! What
did I do? What did I do?" Then he pleads with the officers: "Don't
taser me bro'" He offers to "walk out of here" if they'll only let him
go. Then we hear him scream with pain "Ow… ow… ow… ow!"

What does seem criminal, actually, is the collective indifference of
the detached members of the audience, who did nothing to protest
against the brutality. They would not dare… Fear is a powerful weapon.

Lots of reports in conservative American media tries to show Meyer as
a known trouble maker, even having a blog saying that people should
stand up for free speech and that they should push boundaries. He was
known as a prankster – for example, at the premiere of the new Harry
Potter movie, he walked around with a sign saying „Harry Dies in the
End". So this means it was okay for him to get tasered for asking a
question?

The fact that it may be a publicity stunt is irrelevant. Irrespective
of it is an act free speech or putting free speech to test with a
publicity stunt doesn't change the fact that he should not be
censored.

Plus, he should have been told why he was handcuffed, when he asked
the policemen. He was afterwards told that he was arrested for
starting a riot…

Those police officers had a signal by a man from a company that
organized the forum. Are officers his subordinate? I would understand
if they acted on their own initiative, but an order from a civilian?!

Meyer's conduct was shrill and undoubtedly annoying. But to punish
political protest with physical pain is the path to tyranny.

18. 09.

Bohemian Salon

Fabiano Golgo Přečteno 40039 krát

A former Dutch Minister of Justice, Joris Demmink, is being investigated by a journalist called Wim van de Pol, here in Prague, for his affair with a Czech male prostitute called Libor Čtvrtlík, who played in a couple of gay porn movies.
--------------
A new internet bank - mBank -, from Poland, is arriving in the Czech market within the next couple of months. It will advertise itself as the bank with the least amount of bank fees in the country. They will offer most services for free and are now doing a research about the other local banks' fees, to be able to launch with absolutely all fees lower than any other bank here. The owners are actually German, also behind Kommerz bank.
--------------
A2 is a weekly intellectual newspaper made by former members of Literární Noviny who fled Jakub Patočka's extremisms a couple of years ago. It is a very good product, much more dense and varied than Literarky. But everybody keeps quiet about who sponsors it. Why would someone hide that is the investor behind A2? Is there anything rotten in his closet? Tip: he is French...
--------------
The Vietnamese community in ČR is becoming much more influential, educated and politically engaged than they used to. A younger generation of Vietnamese immigrants, who have grown up and studied here, with very little connection with Vietnam itself, is taking over. This new generation did not suffer the hardships their parents did, having come to play a role in their businesses already in a later stage, when Vietnamese families had made enough money so as to leave the false brand clothes' businesses for mini-markets of medium size. These younger Vietnamese speak and think in Czech and think of this land as their only home. They count with the strict Asian upbringing, having been trained to value hard work (the opposite of the mainstream culture of their Caucasian counterparts) and dedication to studies. Last week, I was invited to a fund-gathering party, where Vietnamese under 30 years of age discussed forming lobbying groups to act in all political parties, from the Communists to the Greens. I was invited as a cultural anthropologist, specialist in Czech behavior, to help them map out the current moment.
--------------
An American who works as a lobbyist for China in ČR often boasts to business contacts that he owns the homeless-magazine Nový Prostor, having been heard making that false proclamation by me and a few friends many times, at Café Slavia. He used to work for New York's alternative newspaper Village Voice in the 1960s and 70s, but moved to Prague about 15 years ago.
--------------
Sophia Loren's son is in Prague. He is doing research about the possibility of shooting a film here. He was sharing a pipe with a production assistant from Barrandov at L'Infer Rouge last night. Both ended up at Neon bar on Balbínova.
--------------
Jan Němec, who was substituted by Jakub Železný as moderator of Události a komentáře, is not very happy about being sent to obscurity to ČT24. It was especially painful for him because he was the only one substituted. If Daniela Drtinová had been changed as well, he would understand it as a re-formatting, refreshing of the newscast. He feels that the top people decided that Jakub is better than him.
--------------
It was from Petr Dimun the idea of trying to make Paroubek more appealing to younger voters (after the CzechTech violence he became very unpopular among teenagers) by taking a soft stand on marihuana use publicly. The recycling of the idea that was used as an unsuccessful desperate last try, by the Unie Svobody party, before dying, caused a lot of negative reactions from Moravian sections of ČSSD. But Dimun stays, even if he is not liked by many because of his yuppie/noveau riche style and for his abrasive self-confident looks. The truth is that Dimun has talent, he thinks strategically and has balls, which is rare around here. He refuses to be average, which is yet another rarity, and takes risks, dares, is audacious.
--------------
Because of his huge collection of boots, Petr Dimun is being called by a close friend "our Imelda Marcos"... A former co-worker also pointed out that he has an oddly close relationship with his sister - "as you only see in American films", she added -, while his supposed Slovak girlfriend was never seen with him.
--------------
A reader asked me how much ČTK charges its clients, after reading an article here on Aktualne.cz about that news agency's lack of flexibility in the contracting of their services. I have a different kind of experience with ČTK. I had official meetings about the renewal of daily Metro's contract with them and they were very flexible, especially after I threatened to quit their services... They offered to charge separately for photos and they said they could produce 3 to 4 local pictures per day for each of the 12 towns we had special mutations for, and, on top of that, that they could have them before my ridiculous 16 o'clock deadline. Also, they were willing to buy foreign photos I would choose from Reuters and give them exclusively to my daily, hiding from the rest. They also made a special deal about Internet use of their products, plus a barter of advertisement in Metro (I am not sure why ČTK needs advertisement, but...) The price? For us, ČTK ended up costing about 800 thousand crowns per month.
--------------
Lenka Nedbálková, better known as Vlastimil Tlustý's former young lover, may now be having sex (not an affair, one of her colleagues told me) with yet another older ODS member.

17. 09.

BLOG IN ENGLISH

Fabiano Golgo Přečteno 30526 krát


JÍDELNA WHISPERS

Tip for journalists: Jaromír Soukup is the real reason behind the Christian Democrats' witch hunt of Education Minister Dana Kuchtová. Soukup comes from (PR) media agency Médea. It is a pivovar (brewery) with ties to Miroslav Kalousek that wants Soukup out.
--------------
ČTK will be sold before 2009, I was told this Saturday at Café Louvre by a representant of a well known international news agency, which has interest in buying the Czech news agency. He told me that the negotiations have been going on and off for the past two years, but have recently intensified. He explained that the deal is going to take almost two years to be completed not only because there is no agreement on price, but also because it is being discussed how to avoid a backlash against the new type of ownership. According to hired specialists, there could be a loss of identification with the company. The global news agency he works for is a very well known brand name, but he says that that is not enough to fight the local emotional bind with certain companies, ČTK being one of them. They really like the monopoly-like status of ČTK, which has no real competition.
--------------
By the way, Aktualne.cz is taken, together with Vltava-Labe Press, as one of the biggest threats to ČTK, considering the issue has been discussed in at least 4 management meetings in the last 3 months...
--------------
Aleksandras Česnavičius, TV Prima's general manager, is very popular with his staff. In the corridors of Prima, he is called "That Man from Lithuania", playing with Jean Paul Belmondo's "That Man from Rio" film title, or "Brad Pitt from the Baltics". A news moderator from Prima was telling me Friday, at iBoys.cz Lollypop Party at Radost FX, that Aleksandras is "soooo good looking and well mannered, in absolute contrast to his predecessor", alluding to Martin Dvořák, who became known for his arrogance and "kamaradšoft" style, seeking loyalty over talent.
--------------
There is a huge dispute between the so-called Swedish and Czech wings of management in Prima. Dvořák once confided to a friend of mine, that the making things difficult to the Swedish-sent staff was a way of making them desperate to buy a bigger stake, which is still in offer, but for a price MTG does not agree with.
--------------
Pavel Rychetsky's son was heard in a bar saying that his father would have to pay him very well to keep quiet, in case he decides to run for president. When asked what he has, which can dirty the image of the Chairman of Constitutional Court, he answered: "me"...
--------------
Lad'ka Něrgešová got an autographed book from pop-mystic writer Paulo Coelho in 2005. Coelho told me that the person who would own that book would give birth within the following 3 years to a very special soul with a very special mission. I am atheist and do not believe in any metaphysical manifestations, so I disregarded his words as a silly joke.
Nevertheless, if she believes in these things, Jaroslav Plesl should try to stay shorter days at LN and hurry up... :-)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy