Vánoce jinak: mluvte S dětmi, nikoliv K dětem

Rodiče často volí jen tu nejjednodušší cestu, aby je děti na Vánoce "otravovaly" co nejméně. Děti ovšem potřebují určité vedení, určitou vládou, tak jako země. Jde o to mít demokratické rodiče (a učitele, vychovatele), tak jako toužíme po demokratické vládě. Chtějte po dítěti, co je reálné a možné. Zbavte se přehnaných očekávání. Nekontrolujte každý jeho krok. Respektujte jeho názor a jeho soukromí. Nedělejte si z něj poslíčka či slouhu...

Jako antropolog studuji desítky českých rodin a jejich chování. Antropologický výzkum není jako sociologický výzkum, při němž se pomocí dotazníků a dat mapují určité rysy studované společnosti. Musím pozorovat subjektivní rysy a využívat i psychologických nástrojů a historického kontextu. Je zapotřebí dlouhého pozorování. Dělám to už 13 let.

Když zkoumám rodinné vztahy, existuje tu značná homogennost, což mou práci avšak ulehčuje. Ale je smutné, jak zakořeněný je v českých domácnostech hierarchický a tyranský systém. Rodiče jsou jedinou autoritou, dítě nemá nikde odvolání, celá dospělá společnost to schvaluje.

Protože jsou pragmatismus, cynismus a oportunismus v Čechách dominantními národními rysy, mladí lidé v ČR dělají to, co i jejich rodiče dělali nejen doma a ve škole, ale i v ostatním životě. Jednají tak, jak se jim nařídí, aby byli v životě úspěšní. Jednají tak, jak se tu žilo za komunismu. A pak, když se nikdo u moci náhodou nedívá, dělají si po straně, co opravdu chtějí.

Sabotáž je v Čechách národní zbraní, takže i mladí lidé využívají tradice nedostat se do konfliktu s mocí (rodičem, učitelem, šéfem, policií, vládou) - a to, co chtějí si prosadí "později", nenápadně, po straně, když je nikdo nekontroluje.

Tento handicap, který pochází z tradičního způsobu výchovy mládeže, nutně zpomaluje český hospodářský a politický vývoj (v podnikání je nedostatek iniciativy naprosto ochromující).

Rodiče často poskytují základní potřeby (potraviny, školy, místo, kde mohou spát), ale už se nedokážou obětovat tak, aby jim specificky poskytli to, co individuálně potřebují. Předpokládají, že to, co "je pro ně dobré", je založeno na všeobecně přijímaných pravidlech rodičovství v jejich soudobé společnosti.

Tak vznikají umělá pravidla a proti nim není odvolání. Dobrý rodič poslouchá, co by děti chtěli, a rozhodne pokaždé na základě konkrétních faktů. Ale většina rodičů už je daleko mimo to původní kouzlo začátku rodičovství, kdy si člověk všechno idealizuje. Jakmile začne neustálým brekotem nemluvně v noci rušit spánek otce, který "bude muset jít za pár hodin do práce", jeho pocity vůči dítěti se začínají hroutit...

Za předpokladu, většinou správného, že děti nejsou schopny samy rozhodovat, zmocní se rodiče všech rysů života jeho dítěte. To je zjevně nutné v prvních několika letech života dítěte, ale lidé mají tendenci prodlužovat ten proces, dokud děti žijí u rodičů.

Jednou věcí je rozhodovat o určitém rysu života vašeho dítěte, který se týká jeho bezpečí, a je legitimní snažit se jim předat vaši morálku a vaše názory - tady se ale už člověk může dostat nebezpečně blízko k totalitě, neboť to, co se může zdát přirozené a v mysli rodičů dokonce obligátní, se může radikálně odlišovat od toho, jak se dítě dívá na skutečnost. Fyzické tresty jsou podobné, jako být zmlácen policií za to, že se člověk odváží vyjádřit názor odlišný od názoru státu.

Dítě, tak jako civilní obyvatelstvo státu, jehož se zmocnil nějaký muž s armádou, je tak hozeno do reality, kterou si nevybralo.

Učte se svému dítěti skutečně naslouchat - to je nejlepší dárek k Vánocům, co muže dostat.


Hezky všechno sněz!