Archiv článků: říjen 2012

25. 10.

Bylo to lepší za "komančů"?

Fabiano Golgo Přečteno 57102 krát

Za komančú byl řád a pořádek! Dnes máme vládní tunely kam oko dohlédne, zákonem posvěcená exekutorská mafie, co bylo národní úsměvným způsobem "výhodně" prodané do zahraničí. K tomu placené recepty, léky, v minulém režimu neexistující DPH, platby za odpadky či mateřské školky, optimisticky prodloužené odchody do důchodů, úřady práce které téměř nikdy nic nedokáží vyřešit leda žrát další peníze...

Že to bylo lepší, tolik se nekradlo a nevím co ještě... Fakt jo? Začalo to rokem 45 těsně před její zvolený s krádeží poctivého majetku mnohých Němců NEnacistů.

Po roce 48 nastalo pravé ničení morálky a ohnutí hřbetů u lidí. Donášelo se a špiclovalo na sousedy i kolegu v práci. Kradlo se kde se dalo a každý se naučil přilepšit si pod heslem kdo nekrade okrádá rodinu.

Kvetla protekce kdy dětičky funkcionářů KSČ měli vzdělání i místa jisté. Lhalo se a žilo se v přetvářce jménem štastný socialismus.

Takže nynější deformace lidí a zlodějny po roce 89 jsou jen následkem politiky KSČ. Nebo ne?


Golgo, Bush, Gorbačov, Thatcherová, Chaun, Brož, Pajerová, Mejstřík a JAK VZNÍKL "DĚKUJEME, ODĚJDETE"

SAMETOVÁ REVOLUČNÍ PROCHÁZKA/The Velvet Revolution Walk (dokumentární film) from JQr on Vimeo.





14. 10.

TwitterBlog: České protestní volby

Fabiano Golgo Přečteno 34823 krát

= Vyhrála ČSSD proti vládě, KSČM proti všemu, Jiří Pospíšil proti Petru Nečasovi a kmotrům, Jiří Čunek a Tomio Okamura... proti rozumu.

= Okamura, podnikatel, který se podle podpory v senátních volbách rozhodne, zda bude kandidovat i na prezidenta, získal 30 procent hlasů. あれまあ

= Čunek, byť jeho minulost poznačena korupčním podezřením i vznikem termínu "justiční mafie" prokázal, že extrémní rasistická nálada se za těch 6 let vůbec nezmírnila. Volilo ho 16.306 lidí, tedy 47,28 procenta hlasujících.

= Alexandr Vondra... Teď, když nemá imunitu je čas, aby se o něj začal zajímat ÚOKFK.

= "Doplatili jsme na vládnutí", zhodnotil Nečas volební propad ODS... Nikoliv na neschopnost dobře vládnout? ‎"S prohrou ODS jsem počítal", tvrdí Nečas. "Politiku vlády nezmění"... Takže komunisté vyhráli málo. Příště to bude víc...

= Tupý názor "nevolím, stejně nejde nic změnit" začíná (v součtu) rozežírat Česko stejně, jako pověstné "nakradu si, dělají to tak všichni".

= Bobošíková, Vandas, Babiš, Véčka: další poražení letošních voleb.

= Jsem rád, že volby projel Paroubek. Ta jeho strana se mi stejně pořád pletla s dalším slevovým serverem.

= Paroubek to měl "Za každou cenu, třeba i s marťanama". Sobotka jde dál, "Za každou cenu, klidně s komunistama". Pak už jsou jen upíři a čerti...

= Leví soudruzi" porazili "pravé soudruhy".

= Možnost, že KSČM teď začne dělat v ČR revoluci, je stejně pravděpodobná, jako že ODS a TOP09 začnou bojovat proti korupci.

Zítra na uřadě: "Každý řeší volby, jen u nás na oddělení je klid. Pro všechny je tu jediná volba Rum a ten má doživotní mandát."


ilustrace: Fabiano Golgo




05. 10.

Bloggerka Yoani Sánchezová zatčena na Kubě

Fabiano Golgo Přečteno 34842 krát

Ve čtvrtek večer byla na Kubě zatčena známá opoziční bloggerka Yoani Sánchezová. Kubánská policie prý tvrdí, že Sánchezová chtěla provokacemi narušit soudní proces se Španělem Ángelem Carromerem, vedoucím představitelem mládežnické organizace španělské vládní Lidové strany, obžalován ze zabití z nedbalosti, protože při červencové nehodě řídil auto, v němž zahynul jeden z nejznámějších kubánských disidentů Oswaldo Payá a hrozí mu 7 let vězení. Spolu s ní byl zatčen její manžel, novinář Reynaldo Escobar.

Yoani a Reynaldo

Yoani a Reynaldo

Yoani a Reynaldo

Tady jsou její poslední texty z blogu Generacion Y:

Mám sbaleno

Obraz: Jedno z mých mnoha zamítnutí výjezdní doložky. Samozřejmě bez uvedení důvodu.


Stejně jako všechna letiště na světě, je i to naše neosobní, stresující, z hliníku a skla. Čas od času se otevřou dveře celní správy a vyjde z nich někdo se zavazadlem zabaleným v igelitu. Čekající příbuzní vykřiknou radostí, slzy tečou a příchozí má dojetím zrůžovělé tváře. Zatím o patro výš probíhá loučení a poslední objetí lidí, kteří se už možná nikdy neuvidí. Jsou tam okénka s přísně vyhlížejícími úředníky, kontrolujícími doklady. Pas, vízum, letenka… výjezdní doložka. Vždycky jsem si říkala, co se asi stane lidem, kteří si k okénku stoupnou bez bílé karty, bez toho ponižujícího povolení, které potřebujeme my Kubánci, abychom mohli vyjet z vlastní země. Ale takových svědectví je málo, zákazy se udělují spíš v kancelářích imigračních a cizineckých oddělení, daleko od startovních ramp.

Zvěsti o tom, že zítra, v pátek, by Raúl Castro mohl oznámit uvolnění cestovních omezení mi nedává spát. Za poslední čtyři roky se mi pas zaplnil vízy, opravňujícími mne jet do různých zahraničních zemí. Chybí tam ale jedno povolení, které by mě přeneslo přes ostrovní izolaci. Osmnáct zamítnutí výjezdní doložky už je moc. Vypadá to spíš jako nějaká osobní msta, než pouhé uplatňování byrokratických směrnic. Už dlouho mám doma sbalený kufr. Oblečení v něm už žloutne, dárky pro přátele se zkazily, nebo vyšly z módy, proslovy, které jsem se chystala osobně přečíst na některých akcích už zastaraly. Ale kufr se na mne z rohu dívá pořád. Připadá mi, že se jeho ošoupaná kolečka ptají: „Kdy pojedeme?“ A já mu můžu jen říct, že se snad tento pátek někdo v parlamentu (který nemá reálnou moc) rozhodne vrátit mi právo, o které jsem neměla nikdy přijít.

Pokud tu „migrační reformu“ opravdu oznámí, prozkoumám její hranice na letišti, před okénkem, kterého se tolik lidí bojí. Já i můj kufr jsme připraveni. Připraveni zjistit, jestli celník zmáčkne tlačítko, které mi otevře dveře do odletové haly, nebo jestli zavolá ochranku, aby mě vyvedla ven.

------------------------------------------------------------------

Obavy


Osamělý muž zametá suché listí na širokánské třídě bez jediného projíždějícího auta. Skloní hlavu a vyhne se rozhovoru s kameramanem. Možná je to jeden z potrestaných, který dostatečně nadšeně netleskal na nějaké schůzi, nebo se s teatrálním výrazem úcty nepoklonil před členem strany. Scéna s metačem na opuštěné ulici je z dokumentárního filmu o Severní Koreji, který koluje v alternativních informačních sítích. Je to bolestivé svědectví, plné stejně oblečených lidí, neosobních budov a soch Věčného vůdce všude kam se podíváš. Miniatura pekla, která v nás pro jednou vyvolává pocit úlevy, že jsme se nenarodili pod vládou despotické dynastie Kimů.

Když v březnu roku 1986 Fidel Castro navštívil Pchjongjang, přivítal ho asi milion lidí, mezi nimi i tisíce dětí, mávajících podezřele synchronizovaně vlaječkami. Kubánská televize se kochala sbory, znějícími jako jediný hlas, tanečnicemi, které se nelišily jediným neposlušným vláskem a malými houslisty, hrajícími překvapivě mistrovsky a nenormálně jednotně. Celé měsíce po prezidentské návštěvě se na kubánských školách snažili na uměleckých vystoupeních dosáhnout stejně robotické disciplíny. Ale nebylo jak. Holčička vedle mě vždycky pustila míč až vteřiny poté, co už ten můj dopadl na zem a na pódiu po každém vystoupení vždycky zůstala nějaká zatoulaná cvička. Náš Nejvyšší vůdce musel být chaotickým chováním svého lidu zklamán, zejména když byl předtím svědkem, jak lidé v Severní Koreji synkopicky padají na kolena před ústředním tajemníkem Strany pracujících.

Toto pondělí jsem si při záběrech tisíců lidí, oplakávajících v ulicích smrt Kim-Čong-Ila, na perfektně seřízené děti vzpomněla. I když se našemu tropickému experimentu nikdy nepodařilo nás ochočit tak jako je, něco z korejského modelu jsme přece jen převzali. I v našich zeměpisných šířkách je rodokmen důležitější než volební urny a pokrevní následnictví nám za posledních 53 let přisoudilo jen dva prezidenty, oba se stejným příjmením. Tam se následník trůnu jmenuje Kim-Čong-Un. Zanedlouho nám tady u nás možná oznámí, že ten náš se jmenuje Alejandro Castro Espín. Už jen ta představa mě děsí, stejně jako mnou kdysi otřásl pohled na zástupy dětí, které ve stejnou milisekundu zvedly nad hlavu míč.

---------------------------------------------------------------------------------

Urny ze zámoří



Po večeři zůstali u stolu v jídelně, aby vyplnili volební lístky. On nervózní, ona jistější. Společně křížkovali, zatímco si děti hrály na gauči. Papíry ze španělského konzulátu v Havaně voněly novotou a čerstvým inkoustem na znaku se sloupy a korunami. Ale nejnovější pro ně byl samotný akt volby mezi několika stranami, rozhodování mezi různými barvami politiky. Oba ještě nedávno hlídali volební urny v pionýrském kroji a teď poprvé hlasují v roli nových španělských občanů. Vzali do ruky tužku s rozhodností, kterou nikdy nezažili při vlastních volbách a volili na dálku, protože na místě to zatím udělat nemohou.

Miliony Kubánců v životě neslyšeli politický program z úst kandidáta do parlamentu. Dokonce ani vyjádření k některému z palčivých témat, jako je měnová dualita, sňatky homosexuálů, nebo neodkladná reforma migračních zákonů. Možná právě z toho zklamání z místní politiky pramení vážnost, s jakou požádalo 12 458 našich spoluobčanů o možnost zúčastnit se 20. listopadu španělských voleb. Přijatí díky “Zákonu o vnucích” teď zkouší přes Atlantik zanechat svou stopu v jiné realitě, protože ví, že o té jejich rozhoduje jen úzký okruh lidí tam nahoře. Kdo říká, že jejich rostoucí přítomnost ve volbách nebude mít vliv na oslavy, koalice, úsměvy, nebo slzy, které dnes v noci potečou v Madridu?

Pozornost, s jakou hispánská komunita na ostrově sledovala volební klání ve Španělsku, je až překvapivá. Mezi voliči je patrná jasná snaha o ovlivnění politiky v paláci Moncloa (sídlo španělského předsedy vlády, pozn. překl.) tak, aby ta pak něčím pohnula i na Náměstí Revoluce. Lístek vhozený do „zámořské urny“ se podobá žádání o pozornost, mávání šátku ze ztroskotané lodi. Manželé, kteří u svého havanského stolu dělali křížky vedle jmen cizích politických stran, dnes řeší dilema, zda své děti odvézt do „mateřské vlasti“, nebo je nechat v rodné zemi. Ať už se nám taková závislost líbí nebo ne, rozhoduje se dnes ve Španělsku částečně i o osudu Kuby. Země, která se pyšní svou suverenitou, jejíž osud ale visí na mnoha vláknech, která se spřádají tam venku.

------------------------------------------------------------------------------

Apartheid neskončil

Loď Flipper, součást turistické segregace Kubánců

Reinaldo neustále trval na tom, že ano a nedal si říct. Já jsem ale z generace, která si už předem myslí, že je všechno zakázané, že mě budou na každém kroku napomínat a znemožní cokoli, co mě napadne udělat. Takže tentokrát byla manželská rozepře intenzívní. Ujišťoval mě, že můžeme nastoupit na loď a dívat se na zátoku v Cienfuegos houpáni mořskými vlnami. Ve mě ale vnitřní hlás křičel, že přece není možné, aby byl takový zážitek dostupný i Kubáncům. Na pár hodin jsem uvěřila, že si optimismus mého muže jako jakýsi tropický Candide prosadí svou. Šli jsme do přístavní kanceláře poblíž hotelu Jagua a tam nám úředník prodal dvě vstupenky na tu vysněnou jízdu. Nijak jsme se nesnažili skrývat svůj havanský akcent nebo se vydávat za cizince a přesto po nás nikdo nechtěl občanku. Měli jsme pocit, že dvě sedadla na jachtě „Flipper“ už mají naše jmenovky a skeptické hlasy v mé hlavě začaly slábnout.

Dorazili jsme na molo s půlhodinovým předstihem. Turisté s pokožkou zarudlou od sluníčka se začali naloďovat. Zabrali jsme si s Reinaldem místa v rohu, odkud budeme dělat strhující fotografie zátoky velké jako celé moře. Sen netrval ani pět minut. Když nás kapitán slyšel mluvit, hned se ptal, jestli jsme Kubánci. Za chvíli už nám sdělili, že musíme na břeh, protože „projížďky na lodích jsou pro Kubánce zakázané ve všech přístavech v zemi“. Vztek, hněv, stud za modrý pas, který z nás dělá preventivně viníky před zákony naší vlastní země. Pocit podvedených, když jsme na vlastní kůži zažili rozdíl mezi oficiálními prohlášeními o uvolňování a realitou vyloučení a stigmatizace. Měli jsme chuť udělat skandál a chytit se zábradlí, aby nás museli vyvléct násilím, ale bylo by to k něčemu dobré? Můj muž oprášil znalosti francouzštiny a vysvětlil skupině turistů z Evropy co se děje. Ohromeně se na sebe dívali a něco si šuškali. Žádný z nich ze solidarity nevystoupil z lodi a nevzdal se jízdy kolem pobřeží našeho ostrova. Nikomu z nich nepřišlo nepřijatelné užívat si něčeho, co je nám domorodcům zapovězené.

Flipper odrazil od břehu, na několik vteřin zbyla po aparthaidu stopa ve vlnách, aby se pak rozpustila v tmavých vodách zátoky. Na tváři muzikanta Benny Moréa na nedalekém plakátě jako by se úsměv proměnil ve škleb. Vedle bradky měl napsán jeden svůj slavný refrén: „Cienfuegos je mé nejoblíbenější město…“ Šli jsme pryč. Reinaldo poražený a já smutná, že zvítězily mé obavy. Odcházeli jsme po silnici z Punta Gorda a v hlavě se nám rodila myšlenka: „kdyby Benny ještě žil, taky by ho z té jachty vysadili jak prašivého psa“.

---------------------------------------------------

Sčítání, sčítaní a komisaři


Nebyla jsem jedním z čísel při posledním sčítání lidu na Kubě. Neobjevila jsem se v celkové cifře 11 177 143 osob, které, z rozhodnutí nebo rezignace, momentálně žijí na území našeho státu. Přidušená nedostatkem perspektiv jsem se několik měsíců před začátkem národního sčítání sebrala a odjela ze země. Ale pamatuji si, jak mi rodiče a přátelé vystrašeně psali o sociálních pracovnících, kteří chodili od dveří ke dveřím a ptali se na milion otázek. V zemi, ve které má naprostá většina lidí co skrývat, je každé vyptávání ze strany státních autorit silně podezřelé. Například se už tehdy ptali, jestli má rodina doma počítač, ačkoli to bylo šest let předtím, než Raúl Castro povolil si počítač legálně koupit v obchodě. Lidé lhali a lhali, aby sčítacím komisařům (nebo to byli komisaři cenzury?) zatajili, odkud berou peníze na živobytí, kolik vlastní domácích elektrospotřebičů, nebo kolik jich vlastně u nich doma bydlí.

Před několika dny ohlásili nové všelidové sčítání a televize nešetří reklamními spoty, programy a reportážemi, aby rozptýlila podezřívavost, kterou sčítání v lidech vyvolává. Prohlašují, že po respondentech nebude nikdo chtít průkaz totožnosti a že získané informace budou použity pro statistické, nikoli policejní, účely. Ale zbořit zeď nedůvěry není tak jednoduché, zejména ve společnosti, kde státní autority dlouhodobě narušují soukromí obyvatel. Kvůli rozšířenému zvyku klamat stát tak musíme ke každému údaji, získanému dotazováním dům od domu, přidat otazník. Odehrávají se skoro až komické scény, kdy se sousedi v budovách, jako je ta naše, běží navzájem upozornit, že už dorazili tazatelé, aby všichni stihli poschovávat pod postele nebo do skříní věci, které jsou buď zakázané, nebo byly získány ilegální cestou.

I přes strach a pochyby by ale uskutečnění takové inventury bylo v současnosti velmi užitečné. Mohli bychom si tak na číslech ověřit některé trendy, které bijí do očí. Mezi ně patří zřejmé stárnutí obyvatelstva, nízká porodnost a rostoucí emigrace. Některá čísla se k nám ale nedostanou, i kdyby se je sociologům podařilo získat. Jsou to třeba údaje o sebevraždách, rozvodech, nebo potratech, které narušují obraz „ostrovního ráje“. Ke každému zveřejněnému číslu budeme také muset připočíst, stejně jako u všech výzkumů, statistickou chybu a odečíst odpovídající procento lživých odpovědí, těch spásných lží, kterými tolik lidí odpoví na podrobné otázky příštího sčítání.

-----------------------------------------------

Caravaggiovy modely


Narcis soustředěně sleduje svůj obraz na vodní hladině, chvílemi si ale všimne i odrazu města s popadanými sloupy a rozbitými barevnými vitrážemi. Od 23. září je olej s mladíkem, skloněným nad jezírkem, přisuzovaný Michelangelovi Merisi da Caravaggiovi, vystavený v Muzeu výtvarných umění v Havaně. Král šerosvitů, jehož štětec se kochal stíny, dorazil až do tohoto města, plného slunce i šera. Dopravila ho letecká společnost Blue Panorama a tvoří společně s dalšími dvanácti díly výstavu, jejímiž kurátory jsou Rossella Vodret a Giorgio Leone. Je tu s námi fragment italského baroka, dílek epochy, ve které jeden hašteřivý prominentní umělec navždy změnil pojení světla v malbě.

V srpnové letargii nám výstava vrací pocit, že jsme součástí širšího světa. Na Narcise se chodí dychtivě dívat universitní studenti, kurátoři muzea cítí, že stojí před životní příležitostí a havanští povaleči se ptají, proč je kvůli jednomu pomalovanému plátnu takové haló. Kdyby ze sebe ten neklidný Milánec, který zemřel v pouhých 39 letech, setřásl prach století a prošel se našimi ulicemi, setkal by se tu se svými dávnými modely, se stejnými prototypy, které mu stály modelem když maloval panny a svaté: prostitutkami, žebráky, vyvrženci ze společnosti… a také s mladíky, pohlcenými vlastní krásou. Caravaggio by našel spoustu Kubánců, roztržitých a zahleděných do sebe, snažících se nevidět nic než jen úzký prostor kolem sebe. Stovky tisíc Narcisů, hledajících útočiště v tom jediném, co jim teď připadá jisté: ve svém mládí, svém těle, své kráse.

-------------------------------------------------



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy