K tomu, abyste se stali médiem, skutečně nepotřebujete znát mnoho. Musíte vědět jen to, že fejeton je hlouček cyklistů, který rezignoval na vítězství. Dále je nutné znát, kdo je u moci, a s kým se kdo vyspal. Nehledejte v tom žádnou logiku. Stejně jako je recitátor večerních zpráv nejčestnější funkcí v televizi, ačkoliv je to stupidní a nedůstojné povolání, je nejprestižnější specializací v tisku role kibice. Činnost, za kterou dostanete v hospodě facku, je v novinách honorována finančně.

Pouhé kibicování při politickém pokeru vám však velkou popularitu nevynese. Moderní doba si žádá proroctví. Veřejnost miluje pohádky, problém je, kam s nimi. Do minulosti? Na to už jsou lidé příliš vzdělaní. Vždycky se najde šťoura, který vás usvědčí z neznalosti. Jak vyplývá – budoucnost je ideální. Moderní pohádky pro masy začínají slovy bude, stane se, hrozí. Což čteme – bude, nebude.

Chceme se tedy stát proroky. Jak to zařídit, abychom byli uznáni za pravé? Jelikož mluvíme o věcech subtilně duchovních, obrátíme se o radu k nejpovolanějším. Římská církev učí, že pravý prorok je ten, který říká totéž co ona. Tvrdí-li zjevení něco jiného, je to šalba. Poučení: nesmí-li si ani Bůh říkat, co chce, vy taky nebudete.

Začínat před veřejností sám za sebe je riskantní. Založte si nejprve s kamarády občanské sdružení a jmenujte se jeho ředitelem. Vhodné pojmy do názvu zní „institut“, „demokracie“, „akademie“ nebo „centrum“. Svoje proroctví budete podepisovat třeba jako ředitel „Demokratické akademie“ a takový názor už má přece svoji váhu! Nikdy nepřiznávejte, za jakou politickou nebo náboženskou partaj kopete.

Už moudrý Machiavelli ovšem upozorňoval, že neozbrojení proroci končívají bez výjimky špatně. Vezměte si to k srdci a pořiďte si dalekonosný hnojomet. Myslete raději pragmaticky. Dobře nabitým hnojometem udržíte v šachu i amerického prezidenta.

Kvalitní munice do hnojometu je drahá. Lze ji koupit za hotové, častěji se ale získává výměnou za drobné protislužby. Pro začátek si ale vystačíte i se slepými náboji, nebo můžete sbírat použité. Každý začátek je těžký.

Kterým směrem pálit? No do vlastních řad pochopitelně ne. Střelba z hnojometu má svoje specifika. Střílí se vždy po větru a projektil míří do minulosti. Vhodným terčem je například Sovětský svaz. Pokud se měl za komunistů někdo lépe než vy, což je nehorázná nespravedlnost, protože vy jste přece udělali všechno pro to, abyste se měli ze všech nejlíp, je třeba na něj ukázat prstem. (Někdo by si mohl myslet, že si tropím šoufky ze slavných komunistobijců, ale toho bych se neodvážil. Každý ví, že jejich vztah k režimu, ve kterém se jim dobře dařilo, lze vystihnout slovy oné sovětské rolnice znásilněné německým vojákem: „Mé tělo jsi měl, ale mou duši mít nikdy nebudeš!“)

Obzvláště nebezpečnou formu proroka představuje tzv. politolog. Stát se jím není tak snadné. Chce to ukončené vysokoškolské vzdělání a dlouhá léta péče o image. Ani v červenci vás nesmí kamera přistihnout bez šály, a (nebo) neznalého aktuálních průzkumů veřejného mínění. Z těch vyčtete, komu budete do voleb prorokovat zkázu.

Neboť právě o těchto lidech zpívá jedinečný Machar: „Zná prorokovat, vždycky mluví zpříma – my vyhrajem! A ježto vše tu má vždy stránky dvě, hned za chvilinku hřímá: neb prohrajem. A lid se zadumá.“