Rozhovor s Milanem Knížákem

16. 10. 2007 | 20:00
Přečteno 52211 krát
Je osobností české kultury, o které se mluví často a s emocemi. Lidé ho buď obdivují, nebo zatracují. MILAN KNÍŽÁK se totiž umí hlasitě pochválit a nepovažuje se za typického Čecha.

Za mou pověst arogantního člověka mohou média, tvrdí ředitel Národní galerie Milan Knížák. Pohodlně usazený v křesle své pracovny nejdřív trochu ostražitě odpovídá na první otázky. Je znát, že v případě potřeby je připraven se ostře bránit. Po chvíli se však začne projevovat jako shovívavý gentleman.



FG - Nikdy jste se netajil kritikou českých poměrů. Proč jste nikdy neemigroval?

MK - Nerad utíkám. Poprvé mě to napadlo až v roce 1988 při cestě do Západního Berlína. Na hranici nás hodiny vyslýchali, všechno prohledávali. Byla to ta příslovečná poslední kapka, poněvadž poprvé mě policisté zmlátili už v roce 1957 - v mých sedmnácti letech.

FG - Proč jste vlastně po listopadu ’89 nevstoupil do politiky?

MK - Jednu chvíli jsem na to myslel. Chtěl jsem něco udělat pro českou kulturu, ale asi jsem se přecenil. I když jako senátor bych pak měl určitě dobrou penzi.

FG - A co stát se prezidentem?

MK - Tak blbej nejsem. (smích)

FG - Prosím? Vždyť Václav Klaus je váš oblíbenec!

MK - Mám ho rád. I se všemi chybami, které má.

FG - Což byste o jeho předchůdci Václavu Havlovi nikdy neřekl. O něm jste se nevyjadřoval moc lichotivě.

MK - Podle mého přesvědčení byl Václav Havel špatným prezidentem. Nebyla s ním možná diskuse. Když mám problém s Václavem Klausem, zvednu telefon nebo pošlu esemesku a klidně se s ním hádám. Naposledy kvůli medailím. Nesouhlasil jsem s výběrem některých kandidátů na státní vyznamenání, která Klaus udělil.



FG - A s Havlem se pohádat nemůžete?

MK - Ne. Ten bohužel není schopen přímého kontaktu. Klaus chce vyhrát a netají se tím, ale když prohraje, jde opět otevřeně do boje. Toho si cením. Havel jednat přímo neumí. Když měl na mě vztek, dělal, že mě nevidí, a to jsem seděl dva metry od něho. Navíc má pocit, že problémy lze řešit dohodou mezi vladaři. To naštěstí v demokracii není možné.

venuse1
venuse1


FG - Podobně jako oba vaši prezidenti musíte i vy čelit kritice. Někdy i za to, že Národní galerie nakoupila vaše umění. Co na to odpovídáte?

MK - Národní galerie nakoupila moje díla v době, kdy jsem tu ještě nepracoval. Pouze za jedno mi zůstala dlužná, a to jsem při svém nástupu nařídil vyrovnat, aby tak galerie nedlužila svému generálnímu řediteli. To bylo v roce 1999. Od té doby jsem Národní galerii nic neprodal, i když o to byl zájem. Všechny mé věci, které jsou v expozici, si NG ode mě vypůjčila. Kdybych nebyl v expozici českého umění zastoupen, považoval bych to za profesionální selhání.



FG - Proč myslíte, že nemůžete v Národní galerii chybět?

MK - Ať se vám to líbí nebo ne, patřím mezi nejvýznamnější české umělce druhé poloviny 20. století. A moji kritici? Devadesát procent lidí, kteří o mně mluví, nezná moji práci. Moje pověst arogantního člověka má původ nepochybně v médiích, kde vám nedovolí říct nic jiného než ano nebo ne. Média nemají zájem problém vysvětlit, ale skandalizovat. Jsem pro to, dostávat i klást nepříjemné otázky, ale se šancí odpovědi. To média u nás zásadně nedělají.

r. 1974
r. 1974


FG - Pobýval jste v šedesátých letech dva roky v Americe. Co si o ní myslíte?

MK - Je to zajímavá a krásná země. Celou jsem ji projel autem. Navíc mě Amerika naučila umět prodat svou práci. V Čechách neumíme jasně a bez skrupulí hovořit o práci a odměně za ni. Ale poznal jsem Ameriku i jako nesvobodnou, policejní zemi. Ta země mě zcela vyléčila z mindráků, které zAmeriky často Češi mají. Pobyt a práce tam mi ji demytizovaly.



FG - Do Ameriky vás pozvala tehdy slavná umělecká skupina Fluxus. Jak se o vás dozvěděla?

MK - Pod Fluxus se zahrnují všechny umělecké akční projevy, které se v šedesátých letech dály. Moje práce se Fluxu dotýká jen okrajově. Pořádal jsem v šedesátých letech v tehdejším Československu pouliční akce a známý teoretik umění Jindřich Chalupecký se o mě začal zajímat a poslal dokumentaci mé práce různě po světě. Rázem mě znala spousta lidí.

FG - A spoustu lidí jste poznal i vy. Třeba Yoko Ono.

MK - Znal jsem ji i jejího prvního manžela Tonyho Coxe a jejich divokou dceru Kyoko. Byl jsem v New Yorku s přítelkyní, která měla s sebou syna, a ten si s Kyoko a dětmi Geofreye Hendrickse hrával. Tony Cox žil tehdy s krásnou temnou dívkou, která svou krásou okouzlila i mě.








FG - Když mluvíme o ženách, vy jste ženatý už přes třicet let!

MK - Začali jsme s mou manželkou žít už na začátku roku 1973. Neměli jsme v úmyslu se překotně brát, nepovažovali jsme to za důležité, ale byl jsem půl roku ve vyšetřovací vazbě na Ruzyni a dozvěděl jsem se, že režim uvažoval o tom vyvézt mě za hranice, což byla v komunistickém světě jakási móda. Tak jsme se po mém náhodném propuštění rychle vzali, abychom jim to ztížili. Moje žena měla dvě děti a vyhodit rodinu nebylo tak jednoduché. Svatba byla 8. března, což byl svátek - Mezinárodní den žen. Tehdy jsme si to ani neuvědomili, takže jsme byli překvapení, když jsme nemohli nikde sehnat květiny a po ulicích se potáceli opilci. Říkali jsme si, že asi slaví naši svatbu. Svatební hosté byli jen přátelé, které policie již znala, a jako stálý doprovod jsme měli dva fízly v civilu.

FG - Takže jste se brali z praktických důvodů?

MK - V podstatě ano. Necítili jsme potřebu razítka. Lidé spolu mohou žít a milovat se bez požehnání úřadů. My jsme se vzali proto tak rychle, že jsme chtěli společně čelit nátlaku společnosti.

FG - Pomohlo vám to?

MK - Určitě. Manželka mohla lépe vystupovat jako můj partner a zástupce. Měla větší práva.



FG - Jak jste vychovával své nevlastní syny?

MK - Každé ráno jsem je sprchoval studenou vodou a neodpovídal na hloupé otázky. Doporučoval jsem jim, ať si odpověď najdou sami. Tchyně se mé přísnosti bála a varovala mě, že mě nebudou mít rádi. Ale věděl jsem, že pro děti je nejdůležitější pevný postoj a láska mezi rodiči. Dodnes máme vynikající vztahy, i když dnes jsou to vztahy přátelské, poněvadž pokud se láska k dětem nezmění v dospělosti v přátelství, je to špatně.

FG - Vaše manželka je známá tím, že vás často brání proti vašim kritikům. A jak plamenně!

MK - Vždyť je to moje žena!

FG - Některé vztahy fungují po takových letech jen ze zvyku, což asi není váš případ. Jak to děláte? Co je u Knížáků, co ostatní možná nemají?

MK - Nic speciálního. Láska.

FG - Představa dlouholetých manželství je spíš ta, že si druhého ani nevšimnete, když přijdete domů, nebo ne?

MK - V takovém manželství bych nebyl a moje žena taky ne. Je to velmi silná bytost. Vůbec není submisivní a v ničem mi nepodléhá. Její postoje jsou jejím rozhodnutím. A proč mě brání? Asi proto, že je přesvědčena, že se mi děje nějaká křivda. Nenutím ji do toho, ale ani ji v tom neomezuji. Existuje mezi námi vzájemný respekt. Jinak by to nemohlo fungovat.

FG - Co vlastně dělá vaše žena?

MK - Pracuje pro mě a se mnou. Bez ní by velká část mé práce nebyla nikdy realizována.

FG - A čím byla původní profesí?

MK - Byla vrcholová gymnastka. Bohužel si při tréninku nalomila páteř a to ji zastavilo v kariéře. Pracovala na ústředí tělovýchovy a později ve výzkumném ústavu architektury, kde psala na stroji texty v podstatě ve všech jazycích. Stále píše jako kulomet. Když jsme se vzali, začala pracovat hlavně se mnou, i když to ze začátku moc nešlo.





FG - Jaký je váš poslední společný projekt? Na čem jste naposledy spolupracovali?

MK - Už přes třicet let pracuji na encyklopedii výtvarníků loutkového divadla od vystopovatelné minulosti do roku 1950. Česká republika byla v 19. století a v první polovině století 20. místem, kde vznikaly tisíce loutek. Aloutkářství bylo obecně rozšířeno.

FG - Vy a loutkové divadlo? Jak jste se k němu proboha dostal?

MK - Začal jsem loutky sbírat. A jelikož jsem člověk pídivý, zajímalo mě, odkud pocházejí a kdo je vyrobil. Zjistil jsem, že o tom naše muzea v podstatě nic nevědí, a pokud nějaké publikace existují, jsou plné nesprávných údajů. A tak jsem začal shánět informace, bádat v knihovnách a archivech. Podařilo se mi vybudovat ohromný archiv, který je základem chystané knihy. V roce 1990, když jsem začal pracovat na akademii a měl velmi málo času, hledal jsem někoho, kdo by mi s jejím dokončením technicky pomohl. Všichni byli nemožní. Pak se toho chopila moje žena, a ukázalo se, že je naprosto precizní a že je schopná i vědecké práce.

FG - Kolik jí to zabere času?

MK - Už několik let sedí celé dny u počítače a u telefonu a systematicky pracuje. Kniha by měla vyjít letos před Vánocemi. Upozorňuji, že ji do toho nenutím. Je to její volba, ale jsem jí za to vděčný.

FG - Je podobně hladká vaše spolupráce i v jiných oblastech?

MK - Ano. Nerad myju nádobí, tak ho myje ona. A jsou věci, které ona dělat nechce, tak je udělám já. Ale nemáme nic striktně rozdělené. Vyplývá to vždy ze situace.




FG - V čem jste si se svou ženou podobní?

MK - Asi v tom, že nejsme příliš společenští. Nehorujeme pro velké návštěvy, nenavštěvujeme party, pokud nemusíme. A držíme se v ústraní, pokud to jde. Máme rádi soukromí.

FG - Býváte v práci do noci?

MK - Z domova vyjíždím mezi půl osmou a tři čtvrtě na osm. Když jde vše dobře, vracím se po sedmnácté hodině, ale velmi často až k devatenácté. V případě večerních akcí až v noci. Takže doma jsem velmi málo. Velmi často mám večer nějakou akci kolem osmé a někdy ještě akci pozdější, třeba pozdní večeři. Takže doma opravdu celý den nejsem.



FG - A jak trávíte víkendy?

MK - Pokud to lze, odjíždíme na chalupu, kde jsem kdysi bydlel. Byly doby, kdy jsem nechtěl bydlet v Praze. Když mě zavřeli, tak mi chalupu policajti chtěli sebrat, protože se líbila jednomu z estébáckých náčelníků. Mám tam ateliér, ve kterém přes léto usilovně pracuji.

FG - Máte tolik inspirace jako dřív, kdy jste měl víc času?

MK - Mám víc inspirace. Potkávám se se spoustou věcí a ty mě obohacují, i když jsou někdy nepříjemné. Jsem přesvědčen, že umělec nepotřebuje speciální inspiraci, v podstatě ho inspiruje všechno. Navíc nejsem ten, který inspirační vzruchy okamžitě přetavuje do díla. Čekám, až se to ve mně usadí a dozraje.

FG - Věnují se umění i vaši nevlastní synové?

MK - Jeden ano. Ten druhý, starší je spíš studijní typ a stal se inženýrem chemie. V dětství jsem vypozoroval jeho sklon k technice. Koupili jsme mu malou chemickou laboratoř a on u toho zůstal. Mladší po bouřlivých letech, kdy se vyučil kovářem a kováře nikdy nedělal, vystudoval akademii obor nových médií. Pracoval jako výtvarník u filmu, například pro film Kytice, a byl nominován na Českého lva.









FG - Jak se pozná, co je umění a co ne?

MK - Asi se to hned nepozná. Pro mě je báječné, že umění je k ničemu. To považuju za velkou prioritu. Zdá se, že život by se bez něj obešel. Umění nejíme, nedýcháme, neoblékáme se do něj, nespíme s ním. Ale přesto je něčím, co může v životě hrát velkou roli. Přináší do života velkou porci jemnosti. Asi nemůžeme poznat hranice mezi dobrým a špatným uměním nebo mezi uměleckým a neuměleckým. Tvorba uměleckého díla je především na osobním rozhodnutí tvůrce. Klade to nároky na osobní zodpovědnost a to se mi líbí.

FG - Říkal jste, že je umění k ničemu. A co umění jako způsob komunikace? Váš odpůrce David Černý třeba natočil video, na kterém hovoříte s prezidentem Klausem...

MK - Nehovoříme! Mažeme se nějakou kaší a děláme to v zadcích obrů. Ale tím, že umění je k ničemu, jsem myslel, že se vymaňuje z běžných potřeb. To, co asi máte na mysli, je angažované umění, které velmi často zastává či propaguje nějaké politické postoje. Bohužel, taková vlastnost byla umění někdy vnucována. Třeba za fašismu nebo komunismu. Ale nemyslím si, že David Černý je angažovaný umělec. Dělá jen věci, které chtějí zaujmout, ohromit a proslavit autora.

FG - Asi každý umělec se chce proslavit. Proč jste se vlastně chtěl stát umělcem vy?

MK - Nevím, jestli jsem chtěl. Táta byl kantor, okresní malíř, hrál na housle a babička mě vodila do opery. Považoval jsem hudbu a barvy za samozřejmou součást života.

FG - Revoltoval jste svým uměním proti otci?

MK - Ne, nemyslím. Mindrák z otce jsem nikdy neměl. Vztahy v naší rodině byly naprosto normální, řekl bych i liberální. Akdyž se naši rozešli, tak to udělali velmi ohleduplně.

FG - Jak to vypadalo?

MK - Matka mi připomínala, že už jsem dlouho nenavštívil otce, a otec mě upozorňoval, že má matka narozeniny, a dával mi peníze na dárek pro ni.



FG - Takže rozervaný umělec jste nebyl?

MK - Asi ne. Jako kluk jsem psal básně, maloval akvarely, hrál hudbu. Přišlo mi to normální. Jednou jsem jako nejlepší žák dostal knihu básní. Mrskl jsem s ní někam do kouta. Až jsem byl nemocný a neměl už co číst, tak jsem ji vytáhl. A poezie mě naprosto pohltila. Ale jasná touha být umělcem ve mně nebyla. Chtěl jsem být pilotem.

FG - Pilotem?

MK - Ano. Ale pak se mi udělalo blbě na kolotoči, tak jsem si řekl dobře, budu letecký konstruktér.

FG - A kdy jste poznal, že to, co děláte, je umění?

MK - Umění určitě ne, ale když jsem v sedmnácti odmaturoval, tak jsem chtěl jít studovat na uměleckou školu. Ale nic jsem neuměl. Odjel jsem na zkoušky do Prahy a hned první den jsem zjistil, že zkoušky neudělám. Tak jsem chodil z Hloubětína na akademii pěšky a jedl jen rohlíky a pil vodu z vodovodu, abych peníze, které mi rodiče s sebou do Prahy dali, ušetřil a vrátil jim je. Měl jsem pocit, že bych je jinak podvedl. Pak jsem udělal zkoušky na vysokou školu pedagogickou obor výtvarná výchova a ruština. Odtamtud mě vyhodili a vzali mě do přípravky na akademii. Tam mě také brzy vyhodili.

FG - Rád říkáte nahlas to, co si myslíte. To není typicky česká vlastnost...

MK - Toho se nebojím, připadá mi to normální. Asi nejsem typický Čech.



pro mf05


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy