Jedině zde to máte pevně ve svých rukou, soudruzi
I když profesně i povahou patřím spíš k suchým pragmatikům než rozevlátým mystikům, mnohé zkušenosti mě poučily, že existují věci mezi nebem a zemí, a to nově i v takových oblastech, jako je hypermoderní síť mobilních telefonů. Stala se mi totiž událost, která, kromě nenadálého zásahu mimozemských sil, snad nemůže mít jiné vysvětlení. Leč pojďme k věci, jak se praví (a nekoná) v politice a šestákových románech:
Dne 22. 1 jsem požádal nejmenovaného operátora, který (zvlášť v dnešní politické situaci) dost troufale tvrdí „je to ve vašich rukou“ o změnu SIM karty s tím, že bude aktivní nejpozději o den později.
Když mi slečna na přepážce zbrusu novou kartu, pracně vylámanou z plastového obalu osobně vložila do telefonu neb jsem měl zpocené ruce, považoval jsem za hotovou věc, že bude bezchybně fungovat, až se po týdnu vrátím z dovolené. (Nemyslím sice, že tento výraz vznikl od slova dovolovat, ale stejně nemám rád, lépe řečeno nesnáším, když se mě někdo o dovolené jakkoli dovolává, takže si nejen mobilní, ale ani žádný jiný komunikativní přístroj na cesty neberu). I s rizikem, že po příjezdu napjatě čekám, co po mě za dobu mé nepřítomnosti kdo chtěl - kupodivu nešlo nikdy o nijak zásadní věci, převažovaly jakési ptákoviny, například jsem měl v přijaté poště 180 spamů (bez toho, že bych komukoli dával svou mailovou adresu).
Na okraj bych chtěl poznamenat, že tak nějak nechápu strategii odesílatelů, protože zprávu s předmětem „buy viagra“ snad nemůže otevřít ani nejsexuálněji nevybouřený jedinec, o přílohách tohoto typu nemluvě. Ale zase odbočuji, omlouvám se.
Když jsem se v neděli třicátého vrátil, mnou očekávaná smršť v podobě pracovních sms či vzkazů se nekonala, mobilní telefon byl hluchý jak pověstné poleno. Vzhledem k tomu, kolik stál, jsem s ním nejen nepraštil, ale naopak ho něžně uchopil do ručky a odnesl opět do stejné pobočky, kde mi další ochotný pracovník vysvětlil, že došlo k chybě zřejmě u jeho kolegyně, neboť SIM karta, kterou tam svou něžnou ručkou prokazatelně vložila, nebyla onou správnou.
Ale kde se tam tedy vzala? Nicméně, aby se věc vyřešila, uchopil další plastový „bazmek“, z něhož, teď už za mého opravdu ostřížího zraku, vylovil z obálky další simku a omluvil se - s tím, že bude aktivována nejpozději do 24 hodin. Nebyla. Dokonce ani nebyla aktivní - tedy na rozdíl ode mě. Uznávám sice, že Bůh si může libovolně zahrávat s lidskými osudy, ovšem dost dobře jsem nechápal, proč by právě mě (s trochou nemístné skromnosti) „konzumního hříšníka“, měl pronásledovat zrovna tímto nesmyslným způsobem, ale jiné vysvětlení mě tak nějak nenapadlo.
S čím kdo zachází, tím také schází, zní přísloví našich babiček, a já se v jeho duchu rozhodl odvrhnout mystiku a tvrdě jednat. Má myšlenka byla prostá, zkusit se nejprve s operátorem spojit mailem, což ovšem nemělo úspěch, neboť mi bylo bryskně sděleno, že moje pětimístné heslo uvedené v dotazu, je pro ně příliš krátké, takže ho nemohou zpracovat. Takže jsem (slangově řečeno chca nechca) musel pokračovat v typicky švejkovské anabázi a vydat se opět do sluncem rozpálených ulic.
Říci, spravedlivě rozhořčen, je vcelku kulantní zhodnocení situace, ovšem bylo mi to platné, jak mrtvému pověstný zimník. Tentokrát jsem už snad ani nechtěl aby mi mobil šel, jako spíš o zjištění, zda je tento takový lapsus dílem lidské neschopnosti či opravdu nadpřirozeným zásahem zvenčí.
Odpověď dalšího příslušného pracovníka mi ovšem spíš než slovo boží připomněla kdysi oblíbené motto stranických i jiných sekretariátů: „pošlete písemnou stížnost a my se ji budeme zabývat“ - jen nedodal, jsa pamětliv zásad tržního hospodářství:„nejlépe vhozením do nejbližšího odpadkového koše“.
Za éry socialismu kdosi na veřejné WC napsal dnes už zapomenutý, leč výstižný slogan: „jedině zde to máte pevně ve svých rukou, soudruzi“… A jak to vypadá, měl pravdu...