Podle nedávných zpráv všechno nasvědčuje tomu, že financování vysokého školství a vědy v Česku v nejbližších letech projde poměrně zásadní reformou. O její definitivní podobě sice zatím není rozhodnuto, nicméně zdá se být čím dál tím pravděpodobnější, že jednou z jejich podstatných součástí bude zavedení školného na univerzitách. Do svého návrhu připravovaných změn je začlenil premiérův poradní tým a tuto myšlenku poté podpořil i sněm rektorů. Jejich souhlasu se nelze divit - další zdroj peněz, nezávislý na státním rozpočtu, vysoké školy pochopitelně uvítají. Celý záměr se zřejmě opírá o jednoduchou logiku: je všeobecně známo, že lidé s vysokoškolským vzděláním mají v průměru výrazně vyšší příjmy nežli ti, kteří diplom nemají. (To je nejspíš také současně jedna z vícerých příčin, proč se na univerzity hlásí stále rostoucí počet uchazečů.)

Aritmetický průměr je však nástroj dosti ošidný. Sečíst sloupec čísel a součet vydělit počtem řádek je jednoduché, ale výsledky bývají někdy dva. Jeden je ten očekávaný, číselný, druhým výsledkem pak někdy bývá, že si lidé, kteří si příslušnou statistiku přečtou, ztotožní všechny zúčastněné osoby s tou průměrnou. To bývá ovšem často velmi hrubé zjednodušení. Je sice možné zahrnout do jediné skupiny všechny vlastníky diplomů - například právníky, vrcholné manažery nadnárodních firem, kvalifikované učitele nebo špičkové lingvisty vytvářející pracně po léta etymologický slovník. Každému je však zřejmé, že už jejich platy se budou od sebe výrazně lišit, nemluvě o různých případných výhodách a dalších odměnách jež se do zdaňovaných příjmů ani nezapočítávají.

Myslím, že zavedení školného může být pro vysoké školství určitým přínosem. Z doby studií si asi leckdo pamatuje na některé kolegy kteří více než o nabývání znalostí stáli o zachování svých studentských výhod. Získání diplomu pro ně pak více než dokončení studia znamenalo ukončení příjemné fáze života, do čehož se příliš nehrnuli. Pokud by si tito "věční studenti" za každý další rok na vysoké škole měli zaplatit, jistě by si to rozmysleli dvakrát; tyto případy jsou však nejspíš poměrně okrajové. Jiným pozitivním důsledkem by mohlo být to, že by studenti více sledovali kvalitu výuky, za kterou si zaplatili. Mají-li už však být na vysokých školách poplatky za studium zavedeny, je podle mého názoru velmi důležité brát ohled na to, že v některých oborech ani úspěšný absolvent s vynikajícími schopnostmi nemusí být schopen bez problémů splácet půjčku na své vzdělání z příjmů ze zaměstnání pro které má nejlepší kvalifikaci.

Nepoměr mezi platy a vzděláním už přitom existuje už v současnosti. Pro toho kdo by o tom pochyboval nabízím jednoduchou hádanku: kdo je oceněn vyšším nástupním platem - začínající řidič autobusu pražské hromadné dopravy, nebo čerstvý absolvent studia fyziky s doktorským titulem v Akademii věd? Správná odpověď: lépe je na tom řidič autobusu. Podle inzerátů lákajících nové zájemce jeho mzda bude činit dvacet pět tisíc korun, o čemž si mladý absolvent po osmi letech studia může nechat jen zdát. Takových srovnání by bylo jistě možné najít více.

Mám proto obavy, aby připravovaná reforma nebyla předzvěstí nové situace, kdy si středoškoláci budou ještě více než dosud vybírat mezi vysokoškolskými obory na základě toho, jaký plat budou moci se svým diplomem později očekávat. Pro řadu institucí jako jsou základní a střední školy nebo akademie věd, potažmo pak ale i pro celou společnost by to byla, myslím, dosti špatná zpráva.