Jdu v Břeclavi po nábřeží, je slunný květnový den. V položíznivé Dyji se vesele cachtají divoké kachny – tedy, já nevím, jak moc jsou veselé, ale ony se tak nějak pořád tváří – a dychtivě skáčou po kouscích suchého rohlíku, které jim hází nějaká paní s malým dítětem.

Nad hlavou nám proletí menší hejno holubů. Někteří zalétnou na římsu základní školy, které zde neřekne nikdo jinak, než „Žlutá škola“, jeden se usadí na bronzové soše T.G. Masaryka, stojící před školou.

Socha zde nestojí dlouho, asi patnáct let, a proto nemá ještě tu správnou černou, natožpak nazelenalou patinu. Jakoby tomu chtěl napomoci, pouští holub na temeno hlavy cosi typicky holubího. A je vidět, že není jediný mezi nevychovanými opeřenci, kteří se nestydí zneuctít sochu prvního československého prezidenta.

Holub se natřásá, jako by čekal, že ho chci fotit. Kdoví, možná je to převtělený zahořklý bolševik, možná klerikál, monarchista, taky by to mohl být „náš jihomoravský“ kníže Lichtenštejn – ti všichni by mohli mít na prezidenta Masaryka pifku... Ale asi je to celé blbost a mít tu sochu kdokoli jiný, dopadl by stejně, holubům se zkrátka nezavděčíš. Není čas na přemýšlení, protože bombardovací holubí peruť na školní římse je připravena ke startu, což nevěstí nic dobrého.

„Sviňa jedna holubí!“, zaklela před lety kamarádka, když jí holub bíle orazítkoval slušivý kabát – dubeňák (bylo to koncem října). Takový nesmysl, holub přece nemůže být zároveň „sviňa“. Ovšem u lidí si tím zas až tak jistý nejsem...

Holubi nečiní rozdíly, jsou spravedliví k mužům i ženám, mladým, starým, tlustým, tenkým, k těm „nahoře“ i k těm „dole“. S obrazným i skutečným nadhledem na nás všechny zvysoka kálí. A tak, jako jim neunikne socha T.G. Masaryka, neunikla by jim ani socha Klementa Gottwalda, kdyby po něm ještě nějaká (třebas na holubí zkoušku) zbyla. Na své by si přišel J.V. Stalin i Winston Churchill, vyprávět by mohl chudák Bruncvík z Karlova mostu, stejně tak i Otec vlasti Karel IV., Božena Němcová, Karolína Světlá, Johanka z Arku.

Holub neváhá nazdobit zánovní sako Vladimira Putina, znečistit obroučky brýlí Arsenije Jaceňuka, vyvést z míry Baracka Obamu, pubertálně rozběsnit Kim Čong-una, vytvořit nevěřícný výraz ve tváři důstojné Angely Merkel, zmrazit fotogenicky vysmátou Hillary Clinton. Neopomene na škádlivé kamarády Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga, na kardinála Duku, papeže Františka ani jeho svátost Dalajlámu. Ochuzeni nezůstanou Babiš ani Kalousek, hodný, zlý, ani ošklivý. Ani já, ani ty.

Holubi neznají předsudky, nikomu se neklaní a stejně tak to po nikom nežádají, jen nás všechny oserou...

Snad až na to poslední bychom si z nich mohli vzít příklad.