Strom je živá katedrála - jeho větve jako věže sahají na nebesa, jeho kořeny jsou přitom pevně ukotveny v zemi. Je nám úžasným inspirativním příkladem - můžeme mít, jak se říká, hlavu v oblacích, ale je dobré přitom stát pevně na zemi.



Strom miluje slunce, vodu a půdu. Jejich energie přetváří ve všeobecné dobro, které nás všechny sytí. Kdo jednou vstoupí do lesa, nemusí se modlit k Bohu v kostele, vidí odraz jeho jedinečné tvořivosti všude kolem sebe. Snad to zní kacířsky, ale kdybychom místo do kostela chodili do lesa, možná bychom se míň přetvařovali. Strom poskytuje informace z první ruky, neupravuje si je ke svému prospěchu, netouží po tom vlastnit pravdu, nelibuje si v ideologiích a dogmatech.

Když na podzim opadává v ulicích vesnic a měst ze stromů listí, je pro nás jakýmsi nepříjemným "odpadem". Když opadává listí ze stromů v lese, jsme okouzleni jeho barvami a vůněmi, procházíme se po listí jako po polštáři a posloucháme příjemný šelestivý zvuk.

V městském parku pán s hráběmi uklízí listí a nás může napadnout: Hmm, ten pán hrabe... Jdeme po lese, potkáme toho stejného pána s hráběmi mezi stromy a může nás napadnout: Hmm, tomu pánovi hrabe...

Jak je vidět, les dokáže měnit lidské myšlení.

A proto nikoli zpět, ale vpřed k přírodě, vpřed do lesa!