Důležité je starat se o přírodu, stromy a o včely. Ty totiž OPRAVDU potřebujeme k životu.

Ne, nebudu zde rozebírat důležitost či nedůležitost voleb, na to ať si každý odpoví sám. Ale blíží se jaro, a jaro je časem probouzející se přírody, probouzejících se včel, probouzejících se stromů. A protože je OPRAVDU, VÁŽNĚ A SKUTEČNĚ potřebujeme k životu, zaslouží si alespoň malou reklamu, skromnou propagaci. I když nebude za miliony ve formě billboardů, rozesetých podél silnic...

Dnešní příspěvek tedy věnuji jednomu pozoruhodnému stromu, který právě rozkvétá.

Jsou stromy, které se tyčí do výše desítek metrů a svými korunami jakoby podpíraly nebeskou klenbu. Ale jsou i menší a skromnější svým vzrůstem a nároky na půdu a prostředí, a ty si zaslouží nemenší pozornost, úctu a ochranu.

Kdybychom v knize stromů a keřů chtěli některý z nich zvýraznit tučným písmem, pak bychom označili krásný, odolný a dlouhověký keř, včelami milovaný a zdravé ovoce plodící – dřín obecný, latinsky cornus mas. Dřín je keř nebo menší stromek, dorůstající výšky do 7 metrů, s opadavými, vstřícnými, nedělenými celokrajnými listy. V naší republice jej najdeme v teplejších oblastech, např. na Pálavě, kde ho v tomto čase nepřehlédneme, rozkvétá krásnými, drobnými žlutými květy. Můžeme se s ním setkat i v Českém středohoří, dolním Povltaví, Českém krasu, Moravském krasu a jinde, většinou do nadmořské výšky 600 m.n.m.

Ačkoli je dřín teplomilný, je velmi odolný, mrazuvzdorný a zároveň nenáročný na vláhu. Vyhovují mu suchá, slunná stanoviště na písčité a hlinitopísčité i vysoce vápenité půdě, důkazem jsou třeba právě porosty na Pálavě. Naopak nesnáší stín, kyselé a zamokřené půdy. Dřín je u nás zákonem chráněný druh.

Jak jsem již zmínil, dřín rozkvétá již v březnu, u nás na jihu Moravy někdy i koncem února, jako jeden z prvních stromů a jeho žlutými květy obalené koruny jsou požehnáním pro včely, kterým skýtají po zimě první potravu. Listy raší později. Plody – dřínky - dozrávají v srpnu a září a jsou to podlouhlé, nejčastěji červené, vzácněji žluté peckovice velikosti a tvaru olivy, olivové je podobná i pecka uvnitř. Keř bývá plody obsypán a působí velice esteticky.

Dřínky, dnes polozapomenuté ovoce, jsou jedním z nejzdravějších ovocí u nás. Obsahují až 300 mg vitaminu C ve 100 gramech, dále provitamín P, provitamín A, pektiny, kyselinu jablečnou a asi 7 – 9 % cukru, řadu minerálních látek. V semenech se nachází až 34% oleje. Nedozrálé ovoce má svíravou kyselou chuť, ale zralé a padající dřínky jsou velice chutné. Dají se jíst zasyrova, sušit, vařit z nich džemy a marmelády, které jsou jedny z nejchutnějších ovocných marmelád vůbec. Na Slovensku je oblíbená pálenka „drienkovica“. Sušené plody se drtí na prášek, ze kterého se vyrábí nakyslá omáčka k masům. Velice zajímavou úpravou jsou tzv. dřínkové olivy, kdy se nedozrálé dřínky naloží do solného roztoku nebo nechají mléčně kvasit podobně jako okurky (bez kopru), pak se nakládají s bylinkami (tymián, rozmarýn atd.) do sklenic, zalévají olivovým olejem a nejlépe pár měsíců nechají naležet. Chuť často předčí opravdové olivy. V těchto tepelně neupravovaných plodech také zůstávají zachovány všechny zdraví prospěšné látky. Můžete vyzkoušet, recepty na dřínkové olivy i na jiné produkty jsou na internetu v různých podobách.


Dřín je velmi oblíben v Rusku, Polsku nebo na Ukrajině, zde všude pod názvem „kizil“. Je vyšlechtěn do různých velikostí plodů i různých tvarových variant. Velmi zajímavý je žlutý dřín, jehož plody, kromě toho, že na keři nádherně vypadají, nemají onu svíravou příchuť nedozrálých červených plodů a jsou velmi chutné a atraktivní i pro děti. Na rozdíl od různých cukrovinek a chemicky upravených a obohacených „potravin“, kterým jsou děti již odmalička vystaveny, jsou pro ně dřínky (samozřejmě s ostatním ovocem) skutečně zdravé. Ale to už je jiná kapitola...


Keříky dřínu lze dnes zakoupit v různých odrůdách v mnoha zahradnictvích, a je to dobře. Dřín totiž netrpí chorobami a škůdci, není třeba jej nikterak chemicky ošetřovat a je dlouhověký. Kromě velkého významu pro včely může být dřín pomocníkem v ochraně půdy proti erozi, svým hustým kořenovým systémem velmi dobře zpevňuje půdu ve svazích a zabraňuje tak jejich sesuvu.


Dřevo dřínu je velmi tvrdé, již latinský název „cornus“ – roh, odkazuje na to, že dřevo je tvrdé jako roh nebo paroh. Používal se na výrobu oštěpů, později na různé namáhané součástky, jako např. palce pro mlýnská kola., v kolářství atd. Bělové dřevo je světlé, smetanové, jádrové červenohnědé. Při obrábění, třeba v soustruhu, velmi příjemně voní.


Dřín je opravdu velmi pozoruhodný keř. Pokud budete chtít na zahrádku vysadit něco okrasného, nenáročného, a zároveň zdravého a chutného, neváhejte a zkuste právě dřín. Tuto malou „reklamu“, kterou jsem mu tu poskytl, si rozhodně zaslouží. Pokud se vrátím ke svému, poněkud zavádějícímu titulku - existují i volby, které nezklamou a stojí za to je zkusit.


Toto je jedna z nich...












(foto Filip Šumbera, a se svolením www.stareodrudy.org, plantica.cz)