O prvního českého usvědčeného a odsouzeného dvaasedmdesátiletého teroristu Jaromíra Baldu jsem se nějak moc nezajímal. Usoudil jsem, že to bude asi nějaký špatný vtip či omyl, protože mám o teroristech svou představu, že to jsou většinou muži mezi dvaceti a třiceti lety, prošli speciálním výcvikem, mají vymyté mozky a počítají s tím, že při akci mohou přijít o život.

V pondělí jsem večer zasedl k televizi a pustil si ze záznamu svůj předem nahraný oblíbený pořad. Ten skončil, vymazal jsem ho a na obrazovce se objevila relace Reportéři ČT a zrovna začínal díl Vyděšený harmonikář. Soudní stráž přivádí po devítiměsíční vazbě a mnoha výsleších k vynesení rozsudku dědu, jinak prvního českého teroristu. Má levou ruku upoutánu v „medvědu“, druhou mu nepřipoutali, aby si mohl při těžké chůzi pomáhat berlou. Velmi nedůstojné, ale předpis je předpis a teroristé takto musí být vedeni do soudní síně. Reportéry a později soudce přesvědčuje, že rozhodnutí ke dvěma teroristickým činům, kterým bylo pokácení stromu na železniční trať a rozšiřování letáků budící dojem, že to provedli islámští teroristé, bylo ovlivněno léky na vysoký krevní tlak, kdy se mu předtím zdály hrůzné sny, kdy krvelační migranti zaplavují naši zemi. Byla to dost hloupá výmluva, ať mu ji poradil kdokoli. Podobnou pitomost se snažila uplatnit pašeračka Tereza, když se pakistánského soudce snažila přesvědčit, že ji drogy do kufru podstrčili celníci a ona do jeho země přijela studovat islám. Léky na vysoký krevní tlak bere zřejmě více než polovina členů a příznivců SPD a žádný z nich jistě podobné sny nemá. Já je beru po infarktu také, a pokud se mi zdají sny, nikdy nejsou krvelačné, i když politiku sleduji. Druhý záběr nás seznámil s Blankou Vaňkovou, která Jaromíra Baldu přivedla k aktivitám Strany svobody a přímé demokracie Tomio Okamury, ve které je mladoboleslavskou okresní koordinátorkou. Jako zkušený muž jsem hned poznal, že to v mládí musela být po čertech pěkná žena, která si toho byla vědoma. Některá toho využije, aby si pro zbytek života pořídila dobrého a spolehlivého manžela a seká dobrotu, jiná do konce života motá mužům hlavy, manipuluje s nimi a má z toho potěšení a užitek. Takovým ženám neodolá i leckterý politik, i zahraniční. V dalším záběru mluví reportér s manželkou odsouzeného teroristy. Ta se stydí a je ke kameře obrácena zády. Říká, že o mužových aktivitách nevěděla, byl to pro ni šok, stejně jako domovní prohlídka. Říká, že se s paní Vaňkovou dříve znali a že je psycholožkou. Mě je to hned jasné. Psycholožky dělím na falešné, dále absolventky divných „akreditovaných“ institutů a „divné“ pravé. Všechny jsou velmi nebezpečné, snaží se s lidmi manipulovat a nechtěl bych mít co do činění ani s těmi kvalitními. Být účastníkem hromadného neštěstí a hnát se ke mně policejní psycholožka, dopustím se na ní vědomého násilí a budu to omlouvat šokem. Další záběr je z hospody. Byl to dobrý nápad ČT, tam se člověk doví nejvíce informací. Vedle toho, že se o teroristovi dovídáme, že to byl hodný, ochotný a veselý člověk a ve společnosti, kterou bavil hrou na harmoniku a pilu, byl oblíbený. Ale objeví se i velice důležitá informace, že „honil ženský“. Bingo! V dalším záběru manželka vypovídá, že ostudou dlouho nevycházela z domu a jak velmi pro ni měli pochopení sousedé. Zazní i to, jak jí mužovy ruce schází, protože je teď na celý dům i zahradu sama. Tak to jí z vlastní zkušenosti docela věřím.

Pak nás reportéři zavedli na místo činu pokácených stromů a obdivují teroristovu zdatnost, jak rychle ty stromy dokázal pokácet. Já být starým a chytrým teroristou, tak si je den předem naříznu, pokácení by pak bylo dílem okamžiku a krátký řev pily by nebyl nápadný. Protože čin nevzbudil patřičnou odezvu, začal Jaromír Balda roznášet letáky. A tady udělal osudnou chybu, protože ho zachytila kamera a policisté ho začali sledovat. Ach, ty kamery! Dojeli na ně i Skripalovi traviči.

Potom jsou záběry ze soudního procesu. Soudce je poměrně mladý a pod tlakem, protože soudí historicky prvního teroristu. Musí ho odsoudit podle paragrafů, možná tuší, co za tím stojí, ale na vymývače mozků zatím nemáme patřičný paragraf a navíc by bylo dokazování těžké, tak operuje svobodným rozhodnutím pachatele a má to z krku. Svobodné rozhodování u zmanipulovaných lidí je špatným vtipem. O pojmu „svobodné rozhodnutí“ jsem už něco ve svém životě slyšel a bylo to také u soudu. Tak ho odsuzuje ke čtyřem letům odnětí svobody a Českým drahám uhradí za způsobenou škodu přes dvě stě tisíc korun, což není likvidační. Obžalovaný předtím v závěrečné řeči svého činu lituje a svádí pořád své rozhodnutí na vliv léků. Já mu však vidím do hlavy a vidím tam paní Vaňkovou, kterou chtěl svým terorismem ohromit. Když už ne luzným zjevem, tak alespoň odvážným činem. Asi ji má pořád rád, ale je to otázka času. Sejde z očí, sejde z mysli, doba procesu scházení je individuální. Přispěje k tomu i fakt, že se ho SPD zřekla a Blanka Vaňková ho už nemá ráda, protože se dal nachytat. Teď ho čeká vězení a úhrada škody. Dům a zahrada potřebují chlapa a tak se může stát, že po návratu budou v domě bydlet tři. To ale maluji čerta na zeď, pravděpodobně mu do vězení žena bude nosit buchty a se zahradou a domem jí pomohou sousedé. Kdyby ve vězení zemřel, zřejmě bude muset škodu uhradit sama a to ji nepřeju. Nebude to mít teď doma lehké. Vězeň přinese státu jen ztrátu. Moc toho ve vězení neodpracuje a musíme připočíst náklady na zdravotní péči. Navíc bude zabírat místo těm, kteří za korupci by ve vězení už dávno měli být a soudy jsou na ně krátké.

Představuji si, že jsem na místě soudce, mám svobodu rozhodování a nemusím se ohlížet na paragrafy. Můj rozsudek by zněl, že na své náklady obžalovaný vykoná během dvou let sto besed v kulturních zařízeních a domovech důchodců na téma Jak jsem se stal teroristou a jak toho lituji. Přitom zahraje na harmoniku i na pilu a s přítomnými si společně zazpívá. Samozřejmě za přítomnosti jeho ženy, která popíše, jak doma strádala po dobu jeho vazby. Na nezájem veřejnosti by si tato akce nemusela stěžovat, závěr besedy se společnou fotografií účastníků s prvním českým teroristou by na ni přilákala hodně zájemců. Jeho manželka tak už doma nebude na práci sama, dá manželovi po návratu z vyšetřovací vazby na úvod pár facek a pro příště si ho lépe pohlídá. Udělala chybu, že mu nekontrolovala maily a nejezdila s ním občas na akce, pak by jí asi vše došlo. A veselá beseda s živým teroristou dá lidem ponaučení, do čeho se nemají zaplétat. Ještě by to mohl napravit náš prezident Miloš Zeman a dát našemu prvnímu teroristovi milost. Bylo by to gesto moudrého státníka, tady by milost seděla a lidé by proti ní určitě nevyšli demonstrovat do ulic.

Možná za pár let poběží na ČT krátký dokument pod názvem „Osudová žena našeho prvního teroristy“ a v něm se dovíme, že to skutečně nebyly léky, které stály za jeho teroristickými činy.