V žádném případě není mým úmyslem vyvolávat poplašné zprávy a prosím, aby to tak bylo bráno. Na to máme media a televizní záběry z postižené Itálie, kde lidé v uniformách nakládají rakve s nebožtíky na nákladní auto, jistě prospělo k uklidnění současné situace. Svým blogem chci upozornit na skutky, které se mohou stát a později mohou zaměstnat orgány činné v trestním řízení.

Touha lidí po majetku je přirozeností, tou však není touha po majetku, který jim nepatří a patřit nebude. Tu má naštěstí menšina lidstva, ale kde může, tam ji využije. Rozumní neaktivní senioři si z části svých úspor užijí zbytku života a popřemýšlí, jak rozdělí zbytek movitého a nemovitého majetku, který zbude po jejich smrti. Ti, co si s touto otázkou nechtějí lámat hlavu, nechají pozůstalé dědit ze zákona. Věci movité se nakonec nějak rozdělí, u nemovitých je to horší, ale vždycky to nějak dopadne. Odpovědní senioři volí závěť. Většinou v klidu a s rozvahou formou notářského zápisu. Pokud ji vlastnoručně nenapíšou, musí ji alespoň podepsat a připojit podpisy dvou svědků. Poslední možností je napsat ji vlastnoručně celou. Aby ji notář při dědickém řízení uznal, vedle podpisu musí obsahovat datum a místo pořízení. Pak je nutné se postarat o její uložení u notáře, či kdo ji předá po smrti k vyřízení pozůstalosti. Většinou to dělají v době, kdy jim ještě rozum slouží. Každý člověk včas pozná, kdy mu začíná vynechávat a dokáže si představit, co bude následovat později.

Teď máme mimořádnou situaci a bojím se toho, že se zaktivizuje ta majetkuchtivá menšina a začne konat.

Chtěl bych připomenout paragrafy z Občanského zákoníku:
§ 1538
Kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.
§ 1481
Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Připomínám ještě, že dědictví může být odkázáno i jiným lidem, skupině lidí či organizacím, jako jsou nadace, školy, církve i nemocnice. Tady je velký prostor k manipulaci. Dokážu si představit babičku, která odkáže část svého majetku promovanému reiki-terapeutovi, který ji pravidelně chodí nabíjet do domova důchodců energií, či hodné paní, která ji cvičením zpevňuje pánevní dno, aby udržela moč. Nebo s ní cvičí hormonální jógu, aby se cítila skvěle a nebouřily se jí žlázy s vnitřní sekrecí.

Možná v některé ze závěti nebude zohledněn manžel, který není nepominutelným dědicem. Naši zákonodárci to asi nestihnou v dohledné době změnit. Cituji z veřejně dostupného zdroje: V Německu jsou nepominutelnými dědici zůstavitelovi potomci a pozůstalý manžel. Jestliže zůstavitel neměl žádné potomky, pak jsou nepominutelnými dědici také rodiče zůstavitele. Těmto nepominutelným dědicům se pak musí dostat alespoň ½ jejich zákonného dědického podílu. Jde o obligační nárok, který musí být uplatněn v zákonné lhůtě. Ve Francii jsou nepominutelnými dědici potomci a manžel zůstavitele, tyto povinné díly nesmí přesáhnout ¾ dědictví. Dle polského práva požívají zvláštní ochrany manžel zůstavitele, jeho potomci a rodiče. Obdobně je to v Itálii, kde je považován za nepominutelného dědice manžel, potomci a předci. Z uvedených příkladů jasně vyplývá, že český právní řád má v evropském kontinentálním prostoru značně nestandardní úpravu co do okruhu nepominutelných dědiců. Konec citace.

Snad to naši zákonodárci napraví do příští pandemie. Měli by si uvědomit, že sňatky uzavírají i senioři, kteří už společný majetek nevytvoří. Stát tím ušetří na spolehlivých pečovatelích.

Ten fígl s vysáváním energie byl skutečně dost dobrý.