O předsedovi senátu, který se předběhl
Tchaj-wan pod názvem Čínská republika v Evropě uznává pouze Vatikán a dva roky ji uznávala Makedonie. Přitom je to skoro vzorová demokratická republika, kde se dodržují lidská práva. Proč tedy předseda senátu a ostatní jeho věrní nevyvíjejí úsilí, aby ji uznala i naše republika a společně i všechny státy Evropské Unie? Nečetl jsem, že by skupina poslanců či europoslanců předložila návrh na uznání. Bojí se? Výraz statečnosti by byl návrh předložit a prosazovat a ne vytrucovanou cestou ústavního činitele dráždit Čínskou lidovou republiku. Pokud by návrh na uznání prošel sněmovnou a Tchaj-wan byl uznán, vyřešili bychom problém dvou Čín a naši ústavní činitelé si tam mohli létat dle libosti. Pokud by neprošel, musel by se předseda senátu řídit stanoviskem ministerstva zahraničních věcí, které je odpovědno za naši zahraniční politiku. V případě uznání by asi Čínská lidová republika formálně silně zaprotestovala a pochybuji, že by proti naší republice začala uplatňovat sankce. Ve vztazích dvou suverénních států je vždy na prvním místě výhodný obchod a politika až na druhém.
Vrtá mně hlavou, proč se náš prezident Havel, odpůrce komunistů, bojovník za lidská práva a velký přítel dalajlámy, nezasazoval za uznání Tchaj-wanu a navázání diplomatických vztahů. Že by se bál?
Uznání Kosova prošlo v parlamentech evropských zemí celkem hladce. O demokracii a dodržování lidských práv v této zemi se dá lehce pochybovat. O demokracii na Tchaj-wanu se pochybovat nedá a přesto se jej evropské země zdráhají uznat.
Tak mne napadlo o den později: Když už na Tchaj-wan přece jen předseda senátu letí a jistě bude mluvit s představiteli země, mohl by jim doporučit, ať svou republiku přejmenují na Republika Tchaj-wan. Současný název je moc drzý a pod novým názvem by jistě byla pro evropské země přijatelnější k uznání.