Má náš president a naši poslanci demonstrativně podporovat výrobu cigaret v naší zemi?

Před nedávnem jsem si četl ve statistikách „zbytečných“ úmrtí. „Zbytečnými“ nazývám ta, která způsobily některé civilizační zvyky: třeba dopravní nehody, alkohol, kouření, narkotika, otravy chemickými látkami atd.

Měl bych k tomuto zdaleka neúplnému výčtu dodat i kriminalitu a války. Poslední údaje znovu rozvířil Wikileak uveřejněním počtu civilních obětí války v Iráku: v důsledku jedné krvavé a problematické války zahynulo za sedm let 65 tisíc civilistů.

„Války“ s mnohem větším počtem lidských obětí ovšem probíhají ve světě neustále. Vedou ji proti lidstvu i výrobci cigaret. Lékařské statistiky jsou neúprosné: kouření způsobuje v naší zemi předčasnou smrt 18 tisíc osob. Podtrhuji: ročně! Za sedm let válka tabákového průmyslu zabila v naší zemi, třikrát menší než je Irák, prakticky stejné množství osob, jako zahynulo v Iráku.

Na internetu si čtenáři mohou lehce dohledat, kolik lidí zemře v důsledku kouření v celé Evropské unii či USA. Nechci čtenáře strašit statistikami z Ruska či z Číny, kde kampaně proti kouření jsou v plenkách a kuřivo levné: nuly v čísle, udávajícím počet obětí, by zaplnily celou řádku tohoto komentáře.

Čtenář si může představit mé zděšení, když jsem se dočetl, že prezident mé země nedávno poctil svou přítomností slavnostní otevření nové továrny na cigarety Philip Morris v Kutné Hoře.

O pár týdnů později mě naše sdělovací prostředky šokovaly znovu: týž světový koncern uspořádal hned vedle sídla parlamentu dýchánek pro naše volené zástupce. A aby se náš zákonodárný orgán necítil nějak omezen, představitelé (svobodného?) tisku na parlamentní cigaretový dýchánek neměli přístup.

Při psaní těchto řádek stále ještě doufám, že se mi to všechno jen zdá, že jde pouze o noční můru… Osvobozující probuzení však nepřichází.

V nejsvobodnější a nejliberálnější zemi na světě, Spojených státech, jsou tabákové koncerny odsuzovány k ohromným kompenzacím osobám, které cigarety zmrzačily či usmrtily. Náš parlament po léta nebyl schopen učinit žádná účinná opatření k omezení kouření i rekordní konzumace alkoholu v naší zemi.

Svatý Václav denně ze svého koně smutně shlíží nejen na desítky kasin a nevěstinců, které ho obklopují, ale i na stovky mladých děvčat a chlapců, kouřících pod ním jednu cigaretu za druhou. Kdyby znal statistiky, asi by ze svého pomníku s hanbou sestoupil: v Česku totiž kouří skoro třetina obyvatel. A v Praze kolem 30 % dětí vykouří svou první cigaretu do deseti let.

Chorál „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“ se už nenosí. Blanickým rytířům zrezivělo brnění a na jejich pomoc lépe nespoléhat. Když mi v roce 1975 do stockholmského exilu v Rudém právu spílal prezident Husák, bylo mi to skoro jedno: nebyl to totiž „můj“ prezident, dosadili ho okupanti.

Čím se mám ale utěšovat dnes? Že „můj“ dnešní prezident byl demokraticky zvolen nejtěsnější možnou většinou našich volených zástupců lidu? Těch, kteří umožnili velkému mezinárodnímu tabákovému koncernu uspořádat dýchánek vedle jejich sídla. Uzavřený pro tisk.

Banánovou republikou se země může stát i bez banánových plantáží a exportu banánů. Nezačíná to být případ naší země?