Každoročně 10. prosince se ve Stockolmu i v Oslo udělují Nobelovy ceny.
Pro obě země je to den slavnostní, skoro sváteční. Před dvaatřiceti lety
jsem uveřejnil v několika západních novinách a vědeckých časopisech
sarkastický komentář, ve kterém jsem "vynalezl" termín "dobré" a
"špatné" Nobelovy ceny.
Myslím, že toto rozdělení Nobelových cen na dobré a špatné platí
dodnes - proto jsem dnes otřepal starý nápad a dal mu novou náplň



Pod tímto titulkem jsem v roce 1978 uveřejnil článek v proslulém britském vědeckém časopise The Nature.
Pro jistotu bez podpisu – i když redakce mé jméno znala. Nobelovu cenu za fyziku totiž právě získal vynikající sovětský fyzik Pjotr Kapica, kterému v třicátých letech sovětský režim násilím zabránil vrátit se do Rutherfordovy laboratoře v Anglii a jehož se nikdy nepodařilo zcela „normalizovat“.
Kapica měl na všechno svůj neovlivnitelný názor. Sovětské sdělovací prostředky si tenkrát s Kapicovou cenou trochu nevěděly rady: byla to „dobrá“ cena? Třeba jako když ji dostali fyzikové Tamm, Frank, Čerenkov, Basov či Prochorov? Nebo to byla „špatná“ Nobelova cena, jakou obdrželi Sacharov, Solženicyn či Pasternak? Letošní rozhodnutí Nobelových výborů vyvolaly hlavobol hned v několika hlavních městech. V Oslo udělili Nobelovu cenu míru vězněnému čínskému disidentovi Liou Sia-Pa. Peking se proto na Nory náramně rozzlobil. Mnohem více, než se kdysi rozzlobila Varšava za udělení Nobelovy ceny Walesovi či Moskva za udělení Nobelových cen Sacharovovi či Solženicynovi.
Peking dokonce vyzval cizí ambasády v Oslo, aby předání Nobelovy ceny bojkotovaly. Dnešní ceremonie v Oslo ukáže, kolik ambasád čínskou výzvu poslechne. Pokud mě paměť neklame, takovou aktivitu Peking nevyvinul ani při udělení Nobelovy ceny míru tibetskému dalajlamovi. Peking však není jediným hlavním městem, které se letos na Nobelovy komitéty zlobí. Nobelova cena za lékařské vědy byla udělena britskému vědci Robertu G. Edwardsovi za vyvinutí metody takzvaných zkumavkových dětí. Páni profesoři v Nobelově výboru Karolinského institutu se tuze dlouho rozmýšleli: prvnímu „zkumavkovému“ dítěti je již přes 30 let, na světě se touto metodou narodilo přes čtyři milióny dětí…
Dr. Edwards nakonec dostal zaslouženou cenu až v 85 letech – bohužel mu již jeho zdravotní stav nedovolí přijet do Stockholmu a převzít ji osobně z rukou švédského krále Carla XVI. Gustava.
Letošní cena za lékařské vědy je dobrou Nobelovou cenou pro milióny rodičů, kteří by zůstali bezdětnými, i pro milióny dětí, které jsou díky této metodě na světě. Takzvané zkumavkové děti se však nelíbí Vatikánu – pro papeže Benedikta XVI. letošní cena za medicínu rozhodně není „dobrou“ Nobelovou cenou.
Neodvažuji se odhadnout, jakou reakci vyvolá v Moskvě letošní cena za fyziku, kterou obdrželi dva absolventi moskevských vysokých škol: profesor Andre Geim a jeho žák profesor Konstantin Novoselov, oba nyní na Manchesterské univerzitě.
Objev nového materiálu grafenu nepochybně významně ovlivní budoucí technologie v mnoha oblastech. Moskva si však stěží může tuto Nobelovu cenu „přivlastnit“: Andre Geim vzpomíná, že ho v mládí v Rusku nazývali pro jeho židovsko-německý původ „smradlavým Židem“ a fašistou. Navíc neskrývá, že by své objevy nikdy nemohl uskutečnit ve špatně vybavených laboratořích v Rusku, ač vystudoval jednu z nejelitnějších ruských vysokých škol: Moskevský inženýrsko-fyzikální institut. Reakce Moskvy na letošní Nobelovu cenu za fyziku bude proto nejspíš zdrženlivá.
Objevy za fyziku a medicínu, odměněné letošními Nobelovými cenami, však radikálně ovlivní vývoj lidstva v následujících desetiletích. A letošní Nobelova cena za mír se může stát katalyzátorem postupných společenských změn i v největší zemi na světě – Číně. V případě Lecha Walesy i Andreje Sacharova se tak v jejich zemích stalo.