Ne, nestěžuji si. Malá normalizační mozaika.

25. 08. 2008 | 08:00
Přečteno 2883 krát
8. pokračování vzpomínek na 21.srpen 1968 a léta normalizace

Solidarita I.

Veškeré pokusy získat novou práci ztroskotaly. Řada ústavů, na které jsem se obrátil, sice o mé služby projevila zájem, mé přijetí však bylo vždy vetováno stranickými orgány.

Jednou jsem usedl k psacímu stroji a napsal dopis mně osobně známým sovětským akademikům (Arcimovičovi, Bogoljubovovi, Zeldovičovi, Leontovičovi, Pontecorvovi, Sacharovovi, Tammovi a Flerovovi. V poněkud odlišné verzi jej dostal také akademik Fock.) Popsal jsem jim svou situaci nezaměstnaného fyzika a požádal je o radu, případně o pomoc. Dostal jsem dvě odpovědi. První přišla od profesora Sacharova. Zde je její plný text:

10. 1. 1971

Drahý s. F. Janouchu,

zapomněl jste zřejmě vložit váš dopis do obálky, kterou jsem obdržel prázdnou.

S úctou

A. Sacharov

Člen Výboru lidských práv

null
null


Odepsal jsem profesoru Sacharovovi, že jsem dopis do obálky jistojistě vložil, že posílám znovu jeho kopii a že mu ji budu posílat do té doby, dokud dopis nedostane.

Potom přišla velice srdečná odpověď od profesora M. Leontoviče, který mi psal, že se svými přáteli diskutoval různé možnosti, jak mi pomoci, ale že otázka případného zaměstnání bohužel nepřipadá v úvahu. Nakonec přišel i druhý dopis od Andreje Sacharova. Psal:


10. 3. 1971

Drahý Františku Janouchu!
Obdržel jsem Váš dopis z 15. ledna spolu s kopií prvního dopisu. Promiňte, prosím, že jsem neodpověděl ihned, ale byl jsem poslední týdny velice zaneprázdněn (...) Dozvěděl jsem se, že Leontovič podnikal jisté kroky jak Vám pomoci (...) Nezlepší-li se Vaše situace, napište mi znovu. Začneme přemýšlet o dalších krocích.

S úctou Andrej Sacharov

Oba dopisy kolovaly v Praze mezi mými přáteli a přinášely nejen mně ale i ostatním radost a posílení.

Kontrarevoluce

Byl jsem navštívit jednoho známého akademika. Přestal být ředitelem ústavu, který vybudoval, z práce ho však ještě nevyhodili. Jeho patenty přinášely republice milióny dolarů ročně. Šel mě vyprovodit.

„Víte, koho máme dnes za vrátného? Inženýra Synka. Studoval v Moskvě, potom pracoval na ÚV KSČ.“

Doplnil jsem jeho informace.

„Znám ho. Je ze staré komunistické rodiny. Jeho otec a strýc byli před válkou významní funkcionáři KSČ a byli popraveni za války. Po nich bylo pojmenováno náměstí bratří Synků v Praze.“

Profesor Wichterle zvážněl: „Nezvítězila u nás přece jenom ta kontrarevoluce?“


Publikační činnost

Napsal jsem nekrolog k úmrtí akademika Igora Tamma. Měl jsem rád tohoto temperamentního sovětského vědce, jednoho z mála sovětských nobelovských laureátů, pro jeho odvahu a samozřejmost, s jakou připojoval své podpisy k různým protestům a výzvám, pro jeho živost a lidskou jednoduchost a v neposlední řadě i pro jeho horolezecké výpravy, které tak rád pořádal na Pamír či Ťan-šan.

Nekrolog byl vysázen a měl vyjít. Opravil jsem již sloupcové i stránkové korektury. Najednou mi volá šéfredaktor : dostal z akademie příkaz, že mě nesmí publikovat. Záleželo mi velice na tom, aby nekrolog vyšel – nezbylo než souhlasit, aby můj nekrolog byl podepsán jako redakční. Na památku mi zůstala stránka korektur s mým jménem a stránka z časopisu, kde se jmenuji již Redakce.

Zanedlouho mi volal šéfredaktor Vesmíru profesor Koryta. Chtěli uveřejnit můj článek o inverzi času v přírodě. S mým jménem ale vyjít nesmí. Mají v tom smyslu kategorický příkaz. Zda bych souhlasil, aby vyšel pod cizím jménem. Honorář přirozeně dostanu já...

Nebyl jsem v té době ještě zvyklý na apartheid a explodoval jsem. Panu šéfredaktorovi jsem vynadal. A napsal pár protestních dopisů. Psal se rok 1971 a naše úřady někdy ještě na naše protesty odpovídaly. Tak jsem se z oddělení školství a věd ÚV KSČ dozvěděl, že „redakční rady časopisů i vydavatelství ČSAV zodpovídají za úroveň publikovaných sdělení a je v jejich pravomoci odmítnout v kterémkoliv stadiu publikace práci, která požadované úrovni plně nevyhovuje“.
Věděl jsem přirozeně od svých přátel, že redakce všech časopisů a nakladatelství dostaly striktní instrukce, že nesmějí zveřejňovat práce autorů vyloučených z KSČ či jinak postižených normalizací, ale byly to instrukce přísně tajné a odvolávat se na ně v protestech nešlo.
V září 1972 se mi však poštěstilo objevit oběžník, ve kterém mj. stálo: „Nelze zejména vydávat díla autorů, kteří byli vyloučeni z KSČ, z politických důvodů nepůsobí již na univerzitě nebo nezákonně emigrovali.“

OBĚŽNÍK

Děkanát fakulty všeobecného lékařství UK v Praze

č. j. 3772/71-II-D/III/2-V-5.

Publikační činnost na Univerzitě Karlově.

Na zasedání vědecké rady fakulty dne 27. dubna 72 byl projednán příkaz ministra školství ČSR a rektora univerzity o zastavení publikační činnosti.

Vědecká rada se usnesla, že vedoucí kateder a prezidií kateder ukládá osobní zodpovědnost za publikační činnost pracovníků kateder a za její teoretickou a politickou úroveň.

Rektor univerzity svým dopisem ze dne 26. 5. 72 č. j. 3426/72-C-IX/1 oznámil: ministerstvo školství ČSR povolilo Univerzitě Karlově další publikační činnost dopisem ze dne 19. 5. 72 č. j. 11.838/72-34. Připomnělo, že autory mohou být pouze pracovníci, kteří vyhovují morálně politickým požadavkům kladeným na vysokoškolské učitele. Nelze zejména vydávat díla autorů, kteří byli vyloučeni z KSČ, z politických důvodů nepůsobí již na univerzitě nebo nezákonně emigrovali. Bude-li přizván ke spolupráci autor, který není pracovníkem UK, je fakulta povinna opatřit si údaje o jeho morálně politickém profilu. Uvedené požadavky platí i pro autory skript.
Za teoretickou a politickou úroveň literatury odpovídají rektorovi (prorektorovi) Univerzity Karlovy redakční rady, ediční komise a komise prověřovací. Žádám, aby pro tituly dosud nevydané a pro ty, které mají být podle plánu předloženy, byla k mým rukám dodána doložka, osvědčující jejich teoretickou a politicko-ideovou úroveň. Doložku podepíše předseda redakční rady (ediční komise) a předseda příslušné komise prověřovací.


Děkan fakulty

prof. MUDr. V. Balaš, CSc., v. r.


Otevřený dopis panu ministru školství Josefu Havlínovi:

V Praze, dne 3. října 1972

Vážený pane ministře!

Před několika dny jsem na jedné z pražských univerzitních klinik uviděl veřejně vyvěšený oběžník, jehož opis přikládám. Spectabilis fakulty všeobecného lékařství UK Balaš v něm dává na vědomí, že od Jeho Magnificence Švestky obdržel dopis, ve kterém jsou oznámena pravidla pro publikaci vědeckých prací, která jste stanovil v dopise č. j. 11.838/72-34. Z těchto pravidel mimo jiné vyplývá, že vědecké práce není dovoleno publikovat zejména těm pracovníkům UK, kteří byli vyloučeni z KSČ.

Podobná instrukce je nezákonná, neboť:

a) porušuje článek 20 Ústavy ČSSR o rovnosti občanů. Vaše instrukce totiž staví do nerovnoprávného postavení tu početnou obec občanů ČSSR, která byla vyloučena z jedné politické strany Národní fronty.

b) vyslovuje faktický zákaz publikační činnosti pro blíže nespecifikovanou skupinu občanů, vyloučených z KSČ. Jak je však známo, zákaz činnosti může v ČSSR vyslovit pouze soud (§ 49–50 Tr. zákona), navíc pouze individuálně, na omezenou dobu (nejvýše pěti let), a přitom pouze tehdy, dopustí-li se někdo trestního činu v souvislosti s činností, která jest zakazována.
Je tedy zřejmé, že jste tímto svým pokynem porušil Ústavu ČSSR a převýšil svá ústavní práva člena české vlády, neboť jste veřejně vyslovil zákaz, který výlučně patří do kompetence soudu.
Požádal jsem proto generálního prokurátora ČSR, aby v rámci prokurátorského dozoru vyvodil z tohoto Vašeho porušení čs. zákonů příslušné důsledky.

Otevřený dopis Vám však píši v jiné souvislosti, neboť uvedený problém má kromě právní též morálně etickou stránku.

Váš výnos zakazuje publikovat vědecké výsledky o nových objevech, metodách a zkušenostech v oboru lékařských věd jenom z toho důvodu, že jejich autoři byli vyloučeni z KSČ, emigrovali, anebo protože jejich morálně-politický (či ideový) profil nevyhovuje jakýmsi veřejně nikdy a nikde nevyhlášeným kritériím.

Není snad rozhodující, že tímto výnosem můžete zbavovat čs. vědu případných světových priorit a slávy.

Rozhodující (a strašné!) je to, pane ministře, že tento Váš příkaz zdržuje a brání rozšiřování nových objevů, metod a zkušeností, které zachraňují lidské životy, léčí nemocné a zmenšují jejich utrpení. Historie nikdy neuzná a neospravedlní důvody, které Vás k tomuto výnosu vedly či přiměly, a odpovědnost za jeho důsledky ponesete Vy sám.

Píši ve svém dopise úmyslně „zdržuje a brání“, neboť úplně zamezit šíření a prosazování vědeckotechnického pokroku nemůžete ani Vy z funkce ministra.

Kam až by mohly vést důsledky Vašeho příkazu, si dovolím ilustrovat na hypotetickém (leč plně reálném) příkladě: mohla by být na UK publikována zpráva o objevu léku proti rakovině, očkování proti hepatitidě či objevu nového antibiotika, kdyby jejich autor byl vyloučen z KSČ? Na naší univerzitě před šedesáti lety, v tichých místnostech ve Viničné ulici, formuloval svou obecnou teorii relativity tehdy málo známý profesor Einstein. Kdyby byl vyloučen z KSČ, mohl by tuto teorii uveřejnit?

Podle oběžníku, který jsem si přečetl, soudím, že by to možné nebylo. Byl bych rád, vážený pane ministře, kdybych neměl pravdu a Vy jste mohl obsah mého otevřeného dopisu vyvrátit. Obávám se však, že se Vám to nepodaří: já sám nemohu drahnou dobu publikovat, ani přednášet teorii atomového jádra na Univerzitě Karlově (...)


S úctou

František Janouch

Otevřený dopis jsem rozeslal redakcím největších pražských deníků a asi třiceti dalším adresátům z univerzity a z akademie věd.

Vážený kolego Janouchu,

obdivuji Vaši vytrvalost, s jakou usilujete o prosazování občanských práv, jak si tato práva odvozujete z ústavy a zákonů objektivními úvahami naučenými vědeckou činností. Obávám se však, že by Vaše argumentace mohly najít patřičnou odezvu jenom v oblasti, v níž by se češtině rozumělo v jejím ještě nedávném a Vámi ze setrvačnosti stále stejně chápaném významu slov a v níž by platily zákony gramatiky a logiky, jak jsme se jim naučili na školách.

Případ, který rozebíráte ve svém otevřeném listu panu ministru školství, zapadá do souvislé řady zkušeností, které nás stále zřetelněji poučují, že ústava i jiné zákony ztrácejí původní význam svých slov. Zejména však nejsou ani ústava, ani žádné zákony závazné pro vládnoucí skupinu, jak je patrno už i z toho, že všechny zákonodárné sbory jsou vázány naprostou poslušností k této vládnoucí skupině. Plyne to z její absolutní, a tedy zákonodárné i exekutivní pravomoci.

Z tohoto důvodu se mi zdá Vaše úsilí o objektivní výklad naší ústavy a jiných zákonů a o praktickou aplikaci zákonů ve smyslu tohoto výkladu a priori marné, a tudíž zbytečné. Chápu, že se jakoby instinktivně bráníte postupující likvidaci, jejímž dalším krůčkem je dekret ministra školství o vyloučení prokletých z publikační činnosti. Jsa postižen stejně, chtěl bych se rád k Vašemu odporu připojit, kdybych neviděl jeho marnost. Snad by bylo i důstojnější přijímat další rány mlčky. Kdybychom byli věřícími křesťany, ukládali bychom si asi za těchto okolností pokoru a vděčnost našim pánům, že ač si nás vybrali za oběti, obětují nás pomaloučku a relativně humánně. Radovali bychom se z naděje, že až je napadne dorazit nás fyzicky, budou i potom stejně milosrdní a budou se řídit osvědčenými zásadami euthanasie.


Srdečně Vás zdraví

O. Wichterle

Akademik Wichterle neměl pravdu: Začali ke mně přicházet známí i neznámí. Otevřený dopis Havlínovi prý koluje ve všech lékařských a farmakologických fakultách od Plzně až do Košic ve stovkách opsaných kopií. A při výslechu v Ruzyni mi pánové řekl, že prý byl otištěn i v několika západních listech. Nevím, neviděl jsem to.

Z akademie se ozval její administrativní ředitel Jelínek, že prý mi bude proplacen honorář za neotištěný článek ve Vesmíru. Přišlo mi 500 Kčs. Že by to byl úplatek? Nebo se v někom pohnulo svědomí? Jenom na odpověď pana ministra školství Havlína dodnes čekám marně. Je-li ovšem stále ještě ministrem.

Tisková oprava
(Der Spiegel 41, 8. října 1973)

Ve článku s názvem „Větrná korouhvička“ je několik odstavců věnováno mé osobě:

„Již od počátku října koluje v Praze otevřený dopis atomového fyzika Františka Janoucha českému ministru školství Havlínovi (z Biľakovy frakce), ve kterém si vědec stěžuje na to, že od svého vyhození ze strany nesmí publikovat v odborných časopisech. Tento útok, který v mezinárodních odborných kruzích vyvolal velkou pozornost, využil Husák pro svou politiku a prosadil, že atomový vědec smí znovu publikovat.“

Dovolte mi k tomu několik poznámek: Odpovídá pravdě, že jsem v říjnu 1972 napsal ministru školství Havlínovi otevřený dopis, ve kterém jsem podrobil kritice jeho výnos z 19. května 1972, podle něhož nesmí univerzity uveřejňovat žádné práce vědců, kteří byli vyloučeni z KSČ. Byl jsem a zůstávám přesvědčen, že podobný výnos je v rozporu s Ústavou ČSSR jakož i s jinými zákony. Z tohoto důvodu jsem odeslal generálnímu prokurátorovi ČSR stížnost a žádal jsem ho, aby přezkoumal zákonnost uvedeného výnosu.

Od českého ministra školství pana Havlína jsem zatím nedostal žádnou odpověď. Generální prokurátor mi ve své odpovědi pod číslem III/GD 1572/72 sdělil, že napadnutý ministerský výnos se nenachází v rozporu s našimi zákony. Pan generální prokurátor odůvodňoval svůj názor tvrzením, že patří k povinnosti ministra školství dbát o to, aby publikace byly v souladu s vědeckým světovým názorem – marxismem-leninismem.

Zdá se mi však, že stanovisko generálního prokurátora spočívá na chybných předpokladech: že totiž práce vědců vyloučených z KSČ jsou nezbytně v rozporu s marxismem-leninismem.
Jak je tomu například s profesory teologických fakult, které u nás také podléhají ministru Havlínovi?

V této souvislosti vyvstává zásadní otázka, jak je tomu s pracemi v přesných vědách. Kdo a na jakém základě si přisvojuje právo rozhodovat, zda např. nová vědecká zpráva o objevu nového chemického prvku, objevu nové komety, konstrukci nového počítače, z teorie množin nebo o syntéze nového léku jsou v souladu či v rozporu s právě platnými oficiálními názory na marxismus-leninismus? A je vůbec možné, aby odborná zpráva o vědeckém objevu mohla být v rozporu s „vědeckým světovým názorem“?

Další část Vašeho článku, která se mě dotýká, neodpovídá pravdě. Generální tajemník KSČ Husák mi nikdy nedal vědět, že bych směl publikovat. Dveře československých redakcí jsou pro mne dnes ještě více zavřeny, než tomu bylo před rokem.

Praha, 22. srpna 1973
František Janouch

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

student napsal(a):

Dokonalé texty, vzniklé pouhým sestavením faktů. Zapálení ideologové typu Štětina, Mejstřík a Benda by si z toho měli vzít příklad.
25. 08. 2008 | 08:26

David Janovec napsal(a):

Svým způsobem měl akademik Wichterle pravdu. Ty mechanismy poslušnosti fundovaly tehdy a jsou funkční vlastně i dnes.

Před rokem 1989 jsme stáli proti poměrně propracované ideologii, kterou jedinec (byť byl v právu) nemohl sám porazit. Mohl pouze odejít a dál už záleželo na jeho schopnostech. O lidi přirozeně inteligentní byl na Západě zájem a to, že odcházeli do zahraničí lidé vzdělaní jako vy, pane profesore, jen oslabovalo socialistický systém, který nakonec musel ekonomicky zbankrotovat. No, zařídili si to soudruzi sami.

Otázkou je, co by bylo, kdyby lidé jako profesor Janouch zůstávali na svých místech a poslušně sloužili vědě a komunistickému systému. Možná, že bychom tu už několik let měli něco mezi dnešní lidovou Čínou, nebo dřívější Jugoslávií. Ono je nakonec asi správně, že se po roce 1970 dostali k moci blbci a zaslepení lidé. Buďme za to všichni vděčni.

Otázkou zústává, kdo se dnes dostává do významných funkcí a kdo má šanci se tam dostat. Zda to nejsou ještě větší blbci, nebo prospěcháři. Mechanismů, jak vyhrát volby, nebo jak ovlivnit veřejné mínění lidí ve prospěch konkrétních osob, je dost. A lecos se dá i koupit. Jen to nenajdete v supermarketu mezi regály. Aspoň jsem tam nikdy žádného premiéra, nebo vícepremiéra zabaleného v krabici neviděl.
25. 08. 2008 | 09:18

RUMCAJS napsal(a):

Báječná léta pod psa v akademickém podání.
Musím říci pane Janouchu, že mému naturelu nejvíce odpovídá postoj O. Wichterleho. Boj s lidskou hloupostí považuji za předem prohraný. Ale svět potřebuje hrdiny (naivy) jako jste Vy. Mají můj obdiv.
Občas to totiž vyjde.
25. 08. 2008 | 09:26

David Janovec napsal(a):

Pane Rumcajs, nesýčkujte a poděkujte. Nebýt těhle poctivých a statečných lidí (naivů - no fuj), mávali jsme dál na 1. května v průvodu sovětskýma vlaječkama. Už se tu dříve objevilo rčení: Když vůl čůrá, jen mravenec si může myslet, že je potopa. Vždycky se najde nějaké obecně schůdné řešení.
25. 08. 2008 | 09:45

RUMCAJS napsal(a):

David Janovec:
Naprosto s Váma souhlasím.

Děkuju pane Janouch !
25. 08. 2008 | 10:25

... napsal(a):

Pane Janouch, nemohu pochopit, proč jste Vy, pan Diensbier, Pithart, Jičinský, Pavel Kohout, ale i Kriegl a další a mnozí z charty 77 bývalí komunisté, při své inteligenci a vzdělání, byli až do roku 1968 ve straně? Vy dokonce až do roku 1971 nebo 72. Každý i průměrně vzdělaný občan věděl, že se provádí soudní procesy a popravují se domnělí odpůrci komunismu Horáková a spol, Slanský a spol a co nejhorší, že se popravují a v tvrdých žalářích vězní vojáci, co bojovali proti Hitlerovi. Že se na hranicích střílí po lidech, kteří ze strachu a obavy o svůj život opouštějí svoji republiku! To jste neviděli, že byla utvořena druhá kategorie občanů,( křesťané,sedláci,lidé, kteří nesohlasili s terorem), která se musila podrobovat zvůli komunistům, tedy i Vám osobně. Každý čestný člověk, když se dověděl o zločinech páchaných na občanech měl okamžitě opustit tuto organizaci, která páchala vraždy, věznila neviné a ponižovala spoluobčany! Každý kdo tuto organizaci okamžitě neopustil je uznáván jako spolupachatel vražd, který napomáhal páchat tyto zločiny! Proto i Vy a ostatní, třeba by byli v chartě 77 mají krev z těchto zločinů na rukou. Toto říká zákon o spravedlnosti! Tomuto zákonu kterému se říká svědomí neuniknete. Bude vás stále pronásledovat do konce života!

Kdyby nebylo komunistů nebylo by zlo, nebylo by roku 1968 nebylo by proti čemu bojovat, nebylo by charty 77, nebylo by roku 1989. Naše republika by byla na úrovni Belgie, Holanska,Švédska, Dánska, Rakouska. Není to velká škoda co jste Vy a vaši spolustraníci, třeba z charty svým vstupem do KSČ zapřičinil? Proto zásluhy za svobodu vlasti by měli mít všichni co nebyli v KSČ a ti co byli jednou v KSČ by se měli jenom omlouvat a omlouvat včetně Vás. Jste moc dlužni mladé generaci,že jste pomáhali budovat totalitní režim a tak pomohl zaostat naši republiku za vyspělím světem! Jestli jste čestný chlap, tak napíšete odpověď(blog) na tento článek a napíšete také, jak jste konkrétně bojoval proti komunismu do roku 1968. Třeba v roce 1962 nebo 1966-67. Rádi by jsme věděli,jestli máte právo psát o roku 1968, nebo si přisvojovat zásluhy o rok 1989. Čekáme na Vaši odpověď!!!! Vy jste byl mistopředsedou stranické organizace KSČ na ústavu akademie a to až do roku 1971!!! a tisíce a tisíce lidí a i vědců byli daleko tvrději pronásledováni komunistickým režimem (a to i jejich děti!!) než Vy. A to i Vaší zásluhou, tím, že jste do roku 1968 schvaloval činosť KSČ.
25. 08. 2008 | 21:57

lectus napsal(a):

Pane profesore, pište dál bez ohledu na reakci předchozího diskutéra. Mimochodem, nejste předlohou postavy Franty z románu paní Mirovské-Rottové "A jiný glóbus nemáte?" ???
Ona totiž elementární slušnost, občanská statečnost a tzv. "úroveň" nemají mnoho společného s vírou v komunismus, stejně jako inteligence s vírou v Boha, která mně jako ateistovi připadá legrační, ... jenže lidé, kterých si ze svého okolí nejvíc vážím, jsou věřící křesťané. Kdyby bylo vše jednoduché, byla by na světě otrava.
25. 08. 2008 | 22:37

Karel Vomacka napsal(a):

Co dodat? Je to moc pekne! Jak by rekl Werich: Moj s lidskou blbosti nelze vyhrat, ale nesmime to vzdat!

Berme to tak, ze kdo byl v KSC do r. 1969 (+-) mohl jeste verit. At se to vira muze zdat jakkoli slepa a naivni, lide jsou proste takovi. Jako priklad si vezmeme odpurce radaru. Jeho uzitecnost nebo zbytecnost ukaze az cas, zadna hladovka.
26. 08. 2008 | 03:09

rolex watches napsal(a):

Come here to see ,do not miss .there have replica watches ,rolex watches and so on .replica watches .rolex watches available Now. come on ! quickly!
http://www.omegawatchessale...
01. 07. 2009 | 13:54

replica handbags napsal(a):

Berme to tak, ze kdo byl v KSC do r. 1969 (+-) mohl jeste verit. At se to vira muze zdat jakkoli slepa a naivni, lide jsou proste takovi. Jako priklad si vezmeme odpurce radaru. Jeho uzitecnost nebo zbytecnost ukaze az cas, zadna hladovka.
04. 07. 2009 | 04:50

replica handbags napsal(a):

Berme to tak, ze kdo byl v KSC do r. 1969 (+-) mohl jeste verit. At se to vira muze zdat jakkoli slepa a naivni, lide jsou proste takovi. Jako priklad si vezmeme
04. 07. 2009 | 04:51

louis vuitton napsal(a):

Ve španělštině má tahle slovní hříčka dva významy. Jednak más porquerías znamená více nepořádku, což Federico považuje za takovou malou sebekritiku. Más porque rías pak vyjadřuje něco jako více věcí k pobavení, což zase odkazuje na umělcovy veselé večery se svým synem ve studiu.
18. 08. 2009 | 11:24

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy