Dopis Dr. Kroupy a mé vyprávění vyvolalo u některých čtenářů jisté otázky a snad i pochybnosti. Uvedu proto několik podrobností o činnosti Nadace Charty 77 v oblasti poskytování tak zvané humanitární činnosti.

Nadace Charty 77 posílala finanční pomoc do Československa od konce roku 1978 až do poloviny roku 1990. Pomoc byla posílána prostřednictvím oficiálního agenta Tuzexu ve Švédsku pana Svena Perssona z Göteborgu. Dopisy byly posílány doporučeně (někdy i cenným dopisem), obsahovaly tuzexové bony a byly pojištěny u Státní pojišťovny. Postupně jsme vypracovali systém kontrol doručování zásilek: adresáti posílali pohledy, potvrzující přijetí zásilky, na poštovní schránku tuzexového agenta, který nám je potom přeposílal. Pokud pohled s potvrzením nepřišel, po zásilce bylo zahájeno pátrání a Nadaci Charty 77 byla mnohokrát vyplacena náhrada za ztracené či přesněji řečeno - ukradené zásilky. Odhaduji však, že kolem98-99% všech zásilek bylo řádně doručeno.

Vzpomínka Dr. Kroupy je nepřesná pouze v jednom detailu: dopis od pana Perssona nemohl nalézt v poštovní schránce, protože jeho přijetí muselo být písemně potvrzeno poštovnímu doručovateli. Všechny dokumenty o odeslání doporučených dopisů a tak zvané „děkovné“ pohledy jsou dodnes pečlivě uschovány v archivu Nadace Charty 77.

V druhé polovině osmdesátých let se pro starého pána Svena Perssona tato stále vzrůstající agenda stala příliš náročnou. Nadace Charty 77 proto začala dopisy s tuzexovými bony rozesílat sama. Pan Persson nám poskytoval pouze Tuzexové bony, své obálky, dopisní papíry své firmy a razítko se svým podpisem. Byl to slušný starý Švéd: nabídl nám dokonce, že se s námi rozdělí o tuzexovou provisi: prostřednictvím pana Perssona jsme tedy dostávali od Tuzexu 5% z poslané částky – umožňovalo to posílat více peněz domů. To, že Nadace Charty 77 v posledních letech rozesílala tuzexové bony sama, pražská StB asi věděla. Nejsem si však jist, že věděla i o tom, že Tuzex fakticky též „vyplácí“ Nadaci i provizi. Nouze o tvrdou valutu však byla v Praze velká, každý dolar byl pro komunistické mocipány důležitý – možná že by i tuto informaci režim nakonec musel spolknout.

Mám v počítačovém archivu tak zvaný rozpis posílání humanitární pomoci na rok 1988: bylo odesláno 335 doporučených dopisů celkem 138 různým příjemcům, v každém byl ekvivalent 1000 švédských korun. Pokud mě paměť neklame, adresáti tenkrát dostávali kolem 1100-1200 tuzexových bonů (kurs švédské koruny nebyl stabilní a výsledná částka se čas od času měnila). Tuzexový bon na černém trhu stál kolem 5-6 Kčs – důležité však bylo, že první příjemci bonů měli právo je legálně prodávat. Příjemci tedy dostávali kolem za jednu zásilku 5000-6000 Kč (někdy, třeba před Vánocemi, i více) – a z toho se dalo slušně vyžít nebo alespoň pokrýt největší díry v rodinných rozpočtech. Poznamenám ještě, že podle „sociálního“ hlediska dostávali příjemci zásilky 1-6x ročně. Šestkrát ročně např. dostávali rodiny s několika dětmi, staří lidé, které režim z politických důvodů zbavil penze a dále osoby, které tyto peníze používali na výrobu samizdatových knih, časopisů a jinou obecně prospěšnou – a tudíž pro režim škodlivou, činnost.

V letech 1978-1990 bylo tímto způsobem posláno do Československa přes tři miliony švédských korun. Odpovídalo to částce, přesahující 20 mil Kč. Jistě ne nezanedbatelná částka.

Na závěr podotknu, že seznamy příjemců byly sestavovány v různých opozičních kruzích v Československu – Nadace Charty 77 je pouze kompilovala případně krátila, pokud se nám nepodařilo nasbírat dost prostředků.