Náš pan premiér se rád zaštiťuje hlasem lidu a většina jeho kroků je vedena krystalickým populismem, který míří na jedince s krátkou pamětí či sníženou schopností úsudku. Samozřejmě s cílem získat voliče pro své hnutí. Doufám, že současná neutěšená covidová situace, vyvolaná neschopností naší vlády, i těm nezabedněnějším adorantům A.B. otevře oči.

A.B. vždy umně využíval toho, že všechno házel na předchozí vládní garnitury s omletou floskulí „všici kradnů“, ale s ANO se vše změní. Takto mu u voličů procházelo a prochází, že máme zastaralou a zoufale nedokončenou dálniční síť a propojení s Rakouskem se pravděpodobně nedožiji (je mi 55 let), že státní deficit rostl i v době, kdy ekonomika šlapala, že se neustále odkládá důchodová reforma a našim dětem chystáme pěkný dárek, a tak dále a tak dále. Je úplně fuk, že většinu ministerstev ovládá již 6 let ANO, vždy se všechny nedostatky a neúspěchy hodí na předchůdce s (planým) ujištěním, že bude lépe. A volič to baští a nic se neděje.

Nynější situace je ale jasná jak facka a premiér své selhání na nikoho nehodí, byť se kroutí jako Bohouš z Bratrstva kočičí pracky a svojí českoslovenštinou sděluje národu své výmluvy. Vláda trestuhodně promarnila příznivý vývoj z jarních měsíců a nastavená fungující pravidla rozvolnila pod vlivem hlasu lidu a blížících se voleb nesmyslně rychle, což přineslo strmý nárůst počtu nakažených koronavirem. A to nejenom z divokých chorvatských mejdanů či nacpaných barů, které jsme na rozdíl od ostatních států nechali otevřené.

Snad i volič ANO, který vytěsňuje všechny lži a vytáčky, kterými nás A.B. za dobu svého politického řádění počastoval, nezapomene na zásah A.B. na začátku školního roku, když hlásal, že mu „všeci volajů a píšu“, protože nechtějí roušky, a že si promluví s ministrem (míněno zdravotnictví), ať s tím něco udělá. A tak jsme roušky odložili a uplynulo pár dní, aby se z jarního premianta stal podzimní průšvihář, který patří do oslovské lavice.

Pan premiér měl svoji první volební kampaň postavenou na nesmyslném sloganu, že se stát má řídit jako firma. Pokud by své impérium (o kterém setrvale tvrdí, že s ním nemá nic společného) řídil tak, že by měnil rozhodnutí podle toho, co si přejí jeho zaměstnanci (samozřejmě, co nejvyšší platy a co nejméně pracovat…), velice rychle by přivedl celou korporaci na buben. Bohužel máme to „štěstí“, že tohoto pána vynesly volby do čela vlády a zatímco se ve svých firmách choval jako protřelý kapitalista, v čele vlády mu nečiní problém slíbit nereálné, či udělat líbivé, ale ve výsledku špatné rozhodnutí. Hlas lidu je hlas Andreje Babiše. I když je to zdraví a život ohrožující pitomost.