Svou Kritiku slov, z níž je i úvaha Pravda, napsal Karel Čapek v roce 1920 či před tím. Jako některé další jeho literární a publicistické texty je i tato glosa navýsost aktuální. Jen dnes se vedle či namísto "pravdy" užívá i sousloví "politická korektnost".

„V denním životě označuje se slovem “pravda” něco neobyčejně nepříjemného a hrubého. “Říci někomu pravdu” znamená obyčejně vynadat mu; kdo se honosí, že každému “poví pravdu”, praví tím o sobě, že je hrubián, který vás na místě s rozkoší urazí, třeba jste mu docela nic neudělali. Zčistajasna vám sdělí svůj zajímavý psychologický postřeh, že jste povrchní panák nebo bezcharakterní chlap, cítě přitom libě svou slovanskou upřímnost a pozorovací dar, ba, cítí v tom obzvláštní chutnou zásluhu, že je tak otevřený, bezohledný jako pravda sama, bez pokrytectví jako samo svědomí,“ přemýšlí nahlas Karel Čapek.

To známe, nejčastěji z internetových diskusí. U nás, v naší době, se „nesmí říkat pravda“, protože je tu zavedena „politická korektnost“. A když se oponent přeci jen odhodlá říkat „pravdu“ přes „korektní zákaz“, zjistíme, že mu šlo, zcela v Čapkově duchu, o svobodu sdělit vám, jaký že jste vlastně pitomec či vlastizrádce, protože si dovolujete mít jiný názor

a) než propagátor pravdy sám,
b) než národ,
c) než lid,
d) než většinová společnost (do této zvláštní společenské odrůdy patří všichni, kdo mají stejný názor jako hlasatel pravdy, byť jich byla ve skutečnosti menšina, což bývá většinou pravda),
e) atd… apod…

„Nikdy k vám nepřistoupí, aby vám drsně a bezohledně řekl, že máte dobré srdce nebo hlubokou duši; je skutečně až ku podivu, že pravda musí být vždycky ponurá a náramně nemilá; jinak by to snad ani pravda nebyla,“ vysvětluje Čapek.

Ve vztahu k dnešku upřesněno: pravda je to, o čem je přesvědčen onen přispěvatel, čili vy nutně musíte být lhář. A říkat pravdu bez ohledu na politickou korektnost znamená urážet bez skrupulí koho si usmyslí. To umožňuje pocit nadřazenosti nad druhými: „Já jsem chytrý a mám vždy pravdu, tudíž ti druzí jsou hloupí a pravdu se ode mne musejí přiučovat.“

Neztrácejme však elán do života, nepropadejme depresím. I podle Čapka může být takový „říkač pravdy“ užitečný:

„… věru nebylo by lhostejné pro výchovu světa, kdyby běhali po světě lidé bezohledně pravdymilovní a chytali za knoflík špatné chlapy, aby je drsně ujistili: „Poslyšte, já vám to řeknu rovnou do očí; vy jste dobrý chlap, ale děláte všechno, jako byste jím nebyl; nezapírejte, je to pravda.” A snad by tím sama skutečnost získala něco dobrého. Pravda se sice řídí podle skutečnosti, ale ještě lepší je, řídí-li se skutečnost podle pravdy. Nejlepší jsou pravdy, ze kterých se může skutečnost něčemu dobrému naučit.“

A dovolil bych si dodati, že bezohledně pravdymilovní nám přinášejí i jistou dávku pokory. Kdo dosud měl za to, že patří k elitě národa (lidu, většinové společnosti…), je sražen na kolena. Pravda je totiž ta, že elita

a) neexistuje - a politici se mají rozhodovat podle hlasu lidu (národa, většinové společnosti…),
b) a pokud elita náhodou existuje, vy k ní rozhodně nepatříte, protože vaše lži jsou nízké.

Proto nyní pokorně děkuji všem, kteří nedají na zákaz činěný skrz politickou korektnost a odhodlaně mi říkají pravdu téměř do očí.