Nacistická "Křišťálová noc" a její současné paralely

29. 05. 2016 | 18:00
Přečteno 4351 krát
Dříve se zdálo, že „Křišťálová noc“ a další hrůzy, kterých se dopouštěl nacistický režim, budou následujícím generacím dostatečným varováním před jejich opakováním. Někteří lidé jsou však nepoučitelní.

„Protižidovské manifestace, vyvolané kvůli podlé vraždě německého legačního rady v. Ratha Židem Grynszpanem v Paříži, které se uskutečnily 10. tohoto měsíce v různých městech Německa, proběhly dopoledne 10. 11. také v Moravské Třebové,“ napsal 12. listopadu 1938 místní týdeník Schönhengster Zeitung.

Tomuto hromadnému násilí na Židech říkali nacisté Křišťálová noc. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 byli Židé nacisty v Německu a s jednodenním zpožděním v obsazeném Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí ponižováni, napadáni, vražděni či odváženi do koncentračních táborů. Vypáleno či jinak zdemolováno bylo 267 synagog, vypleněno 7 500 židovských obchodů a bytů. 91 Židů bylo přímo při pogromu zavražděno a 30 000 jich skončilo ve vyhlazovacích táborech.

Násilnou akci provedli nacisté na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse. Akce propagovaná jako spontánní výbuch lidového hněvu byla narychlo organizovaná z Berlína a jako záminka k ní posloužil shora popsaný násilný čin židovského mladíka. Tento pogrom byl předstupněm takzvaného konečného řešení, které spočívalo v hromadném a cíleném vyvražďování milionů Židů.

Mechanismus a příčina

Již z tehdejšího dění je zřejmý mechanismus, kterým probíhají takové projevy nenávisti. Záminkou k napadání Židů po celém nacisty spravovaném území byl jediný trestný čin (vražda), kterého se dopustil jednotlivec. A to v momentě, kdy již delší dobu probíhala masivní protižidovská propaganda i jednotlivá napadání Židů. A poté, kdy norimberské zákony pasovaly Židy na méněcenné lidi. Židům byla připsána kolektivní vina, paušalizování se stalo běžnou součástí uvažování mnohých lidí, úředních spisů i novinových zpráv.

Všimněme si v této souvislosti způsobu, jakým o pogromu informoval Schönhengster Zeitung. Protižidovské manifestace podle něj byly vyvolány podlou vraždou německého legačního rady v. Ratha Židem Grynszpanem v Paříži. Jako by bylo přirozené a správné chápání, že viníky za jeden trestný čin jsou všichni lidé stejné etnicity nebo náboženského vyznání.

Rozpoznání tohoto mechanismu, vzhledem k tomu, co se dnes děje v Evropě včetně České republiky, je velmi důležité, protože funguje stejně jako tehdy. Ukazuje, že příčinou demonstrací, pogromů a následného holocaustu byl rasismus (antisemitismus, anticiganismus), nikoli chování Židů či Romů jako takové. I dnes se společenská atmosféra vydává podobným směrem jako tehdy. Podobné jako s Židy a Romy to je dnes s uprchlíky, kterým se připisuje kolektivní vina za teroristické útoky jen proto, že část z nich jsou muslimové, stejně jako islamisté, z jejichž řad se džihádisté rekrutují. Tedy - stejná paušalizace jako v době nástupu nacismu.

Příklad první: Chomutov

Generalizaci i to, k jakému chování vede dlouho živená zášť, popsalo četnictvo v Roudnici nad Labem ve zprávě o dění v Chomutově. Tento dokument o průběhu „Křišťálové noci“ ve městě zachycuje veřejné ponižování a týrání místních židovských obyvatel. Citujeme z něj:

Dne 10. listopadu ráno byli shromážděni židé v Chomutově na náměstí, kam byli vyvedeni ze svých bytů policisty za výpomoci civilních osob. Na náměstí v Chomutově byl shromážděn velký dav lidí, a provolával 'Ven se židy'.

Každý žid dostal koště a pod dohledem policejním museli židé zametati náměstí a k rychlému výkonu byli poháněni nadávkami, ranami a kopanci. Smetí museli sbírat rukama a nakládati do vozíku. Aby vozík se smetím byl těžký, byly do něho posazeny děti a když jej nemohli židé utáhnouti, byli poháněni týráním. Po této práci byli seřazeni do průvodu a v průvodu museli nést tabule s německým nápisem 'Ven se židy' a 'Pomsta za Paříž'. V průvodu museli židé provolávati 'židé jsou největší prasečí psi'. Ti, kteří nenesli tabule s nápisy, museli mít ruce vzpaženy, a když jim klesly, byli za to biti. Po průvodu byli odvezeni na radnici v Chomutově k výslechu, z věcí, které měli při sobě, byly jim odebrány klíče od domu a peníze.

Po úředním řízení byli naloženi do nákladních aut a odvezeni z Chomutova na demarkační čáru u Loun. Od vzdálenosti 40 m od delimitační čáry museli židé mladší 50 let kleknouti na zem a plaziti se po kolenou až k hranici, při čemž dostávali kopance.


Četnictvo tyto lidi poté, kdy zapsalo jejich výpovědi, vrátilo na okupovaná území:

Dnes 11. listopadu o 15. hod. byli vyvedeni židé na delimitační čáru na státní silnici Louny – Postoloprty a styčným důstojníkem opět předáni německým orgánům, pokud příslušeli do zabraného území. Na delimitační čáře státní silnice Louny - Postoloprty byla posílena četnická hlídka třímužovou hlídkou SOS, aby bylo zabráněno propříště vyhošťování židů tímto směrem, na naše území.

Pomstě neunikla ani chomutovská synagoga, která byla vypálena a později zbořena.

Druhý příklad: rasistická a násilnická ideologie

Rasismus, namířený proti Židům i proti Romům, lze v předválečné Evropě vystopovat na více místech, nejen v Německu, ale právě zde dosáhl svého vrcholu po uchopení moci Adolfem Hitlerem. Ten svůj záporný vztah vůči Židům i Romům vyjádřil mnohokrát, především v knize Mein Kampf, která se stala biblí nejen tehdejších nacistů, ale i těch dnešních. Její první vydání po listopadu 89 v České republice bylo velmi brzy rozprodáno, především na koncertech rasistické hudby (white power), přestože minimální cena se pohybovala okolo 400 korun, což tehdy byla poměrně vysoká částka.

Dnešním zastáncům Hitlerovy ideologie říkáme neonacisté, přičemž předpona „neo“ značí pouze to, že se objevili znovu, jinak mezi nacisty a jejich dnešními pokračovateli není jiný rozdíl než daný jinou dobou.

Ideologie německého národního socialismu byla založena na představě o nadřazenosti německé árijské rasy (rasy neexistující, vymyšlené) nad ostatními. Nacisté čerpali z tradice evropského rasismu a moderního antisemitismu, který se vyvinul v druhé polovině 19. století, a z pseudovědeckých teorií o potřebě rasové hygieny, udržování čistoty rasy, které od přelomu století - a nejen v Německu - vzkvétaly. Neonacisté, včetně těch českých, tento závěr převzali s tím, že uznávají vůdcovství Němců, nikoli jejich rasovou nadřazenost, kterou ale pro ostatní, tedy hlavně pro Židy a Romy a migranty, berou jako platnou.

Viz základní úmluva mezi "českými a německými kamarády", kterou uzavřel český neonacistický Národní odpor s Národním odporem německým a rakouským. Zde se krom společného požadavku na zrušení Benešových dekretů píše i toto:

…záměrně stavíme na tradici Německé říše a spojenců říše jako jádra a opory Evropy. Nepřátelskou mocí páchanou zkázu na našich národech skrze biologické a ekonomické zatěžování cizími vlivy může zastavit jen náš společný boj.

Viz článek na serveru Romea.cz Příznivci DSSS: Atentát na Heydricha je zavrženíhodný a spáchali jej zbabělí nájemní vrazi.

Pochod Židovským městem nevyšel

I proto můžeme být často svědky oslav (jako oslavy to skutečně pojímají) různých výročí jednotlivých nacistických vůdců či známých osob, například Hitlera, Goebbelse, Hesse, různých jednotek SS i vzývání jejich metod. „Křišťálovou noc“ samu slavili čeští neonacisté hned dvakrát, v letech 2003 a 2007.

V roce 2003 chtěli antisemité pochodovat pražským židovským městem, konkrétně Maiselovou ulicí se zapálenými pochodněmi, jak měli ve zvyku jejich nacističtí předchůdci v Německu. Vybrali si k tomu sobotu 11. ledna. Pochodu nezabránilo město ani policie, ale lidé, kteří se svobodě zastrašovat a pošlapávat důstojnost druhých sami postavili. Na místo přišli blokovat neonacistický pochod nejen členové Židovské obce v Praze a dalších židovských organizací, ale i mnoho jejich přátel, lidí z akademické sféry, z neziskových lidsko-právních organizací, z Antifašistické akce, levicových aktivistů či anarchistů.

Neonacistické akci, ohlášené přímo na výročí Křišťálové noci, 10.11. 2007, se tentokrát magistrát snažil zabránit. Židovská obec v Praze svolala před své sídlo na dobu pochodu do Maiselovy ulice náboženské shromáždění. Židovská liberální unie (ŽLU) pak organizovala shromáždění o kousek dál, u Staronové synagogy. To se poté slilo v jednu akci, které se zúčastnilo nejméně 2 000 lidí, opět z různých společenských koutů, včetně některých předních politiků či kardinála Vlka.

Akci v roce 2003 spoluorganizoval Petr Kalinovský, tehdejší mluvčí Národního odporu, který dodnes patří do českého tvrdého antisemitského jádra. Demonstraci v roce 2007 organizovali Erik Sedláček a Patrik Vondrák. Sedláček byl redaktorem antisemitského časopisu Poslední generace. Přispíval i na webové stránky Národního odporu. Vondrák se krom mnoha jiného účastnil shromáždění k připomínce Rudolfa Hesse v bavorském Wunsiedelu, v roce 2004. V Jihlavě později vystoupil s projevem, v němž uctil vojáky nacistického wehrmachtu i jednotek SS.

Viz i článek Video-důkaz: Bátora se účastnil přednášky extremistické Vlastenecké fronty spolu s nejtvrdším jádrem českých antisemitů.

Z těchže důvodů jako u Židů prováděli nacisté i genocidu Romů. Ani zde nebylo příčinou k jejich osočování, ponižování, napadání a následnému vyvražďování chování Romů, ale rasismus. A tak je tomu i v současné České republice (či na Slovensku a v Maďarsku), kde donedávna probíhaly časté a bouřlivé demonstrace namířené proti Romům, spojené s rasistickými pokřiky i s přímým násilím, k nimž někdy bývá jako záminka uváděn trestný čin spáchaný jednotlivci.

Policii se zatím vždy podařilo zabránit proniknutí těchto demonstrantů ve větším počtu do míst, kde žijí Romové. Snaha o pogrom či lynč Romů je však zřetelná na první pohled, minimálně od roku 2008, kdy proběhl první velký násilnický útok na litvínovské sídliště Janov.

Viz videa na ROMEA TV:
Rasisté v Rumburku: Cikáni do plynu! Černý svině! Upálíme vás!
Řádění neonacistů v Duchově
Příznivci DSSS se pokusili o pogrom na ostravské Romy

Příklad třetí - Duchcov

Pro srovnání uvádíme jako příklad tehdejší i dnešní dění v Duchcově.
Večer dne 9. listopadu 1938 zhasla ve městě světla. Na pět set ordnerů pochodovalo ulicemi a demonstrovalo za odchod Židů a Čechů. Všechny obchody, které nepatřily Němcům, byly vyplundrovány a zboží zčásti rozkradeno a zčásti zničeno. Jen některé židovské obchody, pro něž již byli jmenováni němečtí arizátoři, byly uchráněny. Železné rolety byly vypáčeny, výlohy rozbity. Podobný osud potkal i obchody české. Česká Kuncířova restaurace byla zcela zdemolována. Češi a Židé byli biti, týráni a bráni do vazby.

Informace, která pochází ze serveru Holocaust.cz, ukazuje na to, že nenávist spjatá s touhou po násilí se nezastaví před údajným viníkem, ale odnesou ji i další, v tomto případě čeští obchodníci. Dnešní situace v Duchově stvrzuje, že srovnávání a paralely s dobou před „Křišťálovou nocí“ (a vůbec s počínáním nacistů), jakkoli neúplné, mají svou opodstatněnost.

O pogrom na Romy se v Duchově pokusili účastníci demonstrace, kterou pořádali dva místní neonacisté, členové Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Záminkou bylo (skutečně brutální) napadení manželského páru pěti členy jedné romské rodiny. Demonstrace ovšem byla, jako vždy v takových případech, namířena proti Romům jako celku.

Dav dvou set agresivních demonstrantů se po shromáždění na náměstí vydal na pochod městem, snažil se několikrát prorazit kordon policistů a dostat se do míst, kde žijí Romové. Skandoval přitom: Jdeme na vás - pusťte nás na ně, nebo Čechy Čechům. Násilníci zranili několik policistů a novináře, vzduchem létaly kameny a lahve.

Pořadatelé této akce, Jindřich Svoboda a Jan Dufek hovořili průběžně o vyvraždění Romů. Svoboda na své facebookové stránce, Dufek přímo na kameru Českého žurnálu (ČT). Oba byli již před tím odsouzeni, Svoboda za podvod, Dufek za hajlování, nedovolené ozbrojování a zneužívání sociálních dávek. V minulosti se podílel ve větší skupině na napadení skupiny Romů na Slovensku. Na náměstí slovenské Krupiny Romy nejdřív uráželi, hajlovali, vyhrožovali jim kulkou do hlavy a později je i fyzicky napadli.

Podrobnosti lze nalézt na serveru Romea.cz:
- Demonstraci v Duchcově svolávají neonacisté. Organizátor je z DSSS a vyzval k vyvraždění Romů
- Organizátor protiromských demonstrací Jan Dufek chtěl, aby "bílí" vyvražďovali Romy, nyní náhle ztratil paměť

Ke zmíněným paralelám patří i fakt, že Dělnická strana sociální spravedlnosti dnes vládne Duchcovu společně s komunisty a sociální demokracií. A Jindřich Svoboda je namísto pobytu ve vězení za výzvu k vyvraždění Romů členem městské rady.

(Viz i čerstvá zpráva Romea.cz k letošním volbám: LEV 21 jde do voleb spolu s extremistickou DSSS)

Příklad čtvrtý – společenská atmosféra

I bezprostřední příčiny rapidního zhoršování společenské atmosféry jsou si podobné. K této paralele patří i dnešní postavení chudých Romů z ghett, které je identické s jejich předválečným postavením. Příčinou tohoto stavu je fanatismus, rasismus, nenávist, stereotypy a předsudky části společnosti, které se historií táhnou bez ohledu na pravdu a logiku.

Ale jde i o sociální situaci nejchudších lidí. Zatímco celostátní průměr životní úrovně se zvyšuje, u nejchudších lidí platí to, že jsou na tom stejně či ještě hůře. To s sebou nese bezvýchodnost a frustraci a tudíž i uvolňování latentního rasismu. A to i u lidí, kteří se jinak takto neprojevují. Svědčí o tom i fakt, že k protiromským a protiuprchlickým demonstracím se přidávají běžní lidé, kterým přestávají vadit rasistická hesla, násilnické požadavky organizátorů a násilný charakter těchto akcí.

Velmi silnou příčinou zhoršení společenské atmosféry je i fungování médií, tehdy tisku a rozhlasu, dnes i médií nových, především televize a internetových serverů. Respektive jejich nefungování. Většina médií postupně ztrácí povědomí o své společenské roli v demokratickém právním státě a stávají se pouhým prostředkem k množení zisku. Způsob, jakým se toho dosahuje, je vydavatelům a redakcím čím dál lhostejnější, novinářská etika a profesionalita jsou na ústupu.

Podrobnosti o počínání médií jsem rozebral nesčetněkrát, asi nejkomplexněji ve zprávě sdružení ROMEA z roku 2013.

Taktika extremistů

Pravicoví extremisté a další lžinenávistníci potřebují vnitřního či vnějšího nepřítele k mobilizování příznivců a co nejvyšší podpoře svých záměrů, které jsou, skrytě i otevřeně, namířené proti demokracii - a k této roli se Romové a uprchlíci hodí ideálně. Jsou slabí, média se o jejich názory nezajímají. A ostrakizují je již i politici z demokratických stran, aby získali politické body.

Kdyby extremisté neměli uprchlíky, vrátili by se k Romům (což zanedlouho přijde tak jako tak), nebo by byli takovými "nepřáteli" Židé, a to mnohem silněji než dosud.

Extremistům nejde o zlepšení života lidí a o řešení problémů, ale o to, dostat se k moci. A jak s touto mocí poté nakládají, jsme mohli sledovat během druhé světové války vyvolané a vedené nacisty, či koncem čtyřicátých a v padesátých letech během stalinistického období u nás.

Srovnání příkladů

Míra a obvyklost paušalizování je v dnešní české společnosti na stejné úrovni jako v době "Křišťálové noci". Institucionální rasismus je dnes u nás také přítomen, zatím však ne tak silně a otevřeně jako v třicátých letech v Německu a dalších státech. Soudě z vyjadřování některých politiků, Zemanem, Okamurou, Černochem, Konvičkou, Bartošem či Vandasem počínaje, však tato paralela intenzivně nabývá na zhmotňování.

Projevy nenávisti spojené s výzvami k násilí či přímo s násilím nejsou často orgány činnými v trestním řízení stíhány. Jen za posledních deset let pamatuji několik útoků zápalnými lahvemi, o něž se policie naprosto nezajímala, protože postižení byli Romové. Neonacistickým pochodům pod okny Romů, plných rasistických pokřiků i přímého násilí (házení kamenů či dýmovnic atd.), policie v naprosté většině také jen němě přihlížela. Z poslední doby si pamatujeme například makety šibenic s nápisy „Za vlastizradu,“ které se objevily na demonstraci rasistické a antisemitské strany Národní demokracie. I to je nejen policií, ale i některými odborníky a intelektuály zlehčováno. Prý bylo v pořádku, že to policie nestíhala a pražský magistrát že to neuznal ani jako přestupek.

V kontextu tohoto článku tomu lze rozumět tak, že kdyby někdo z řečníků na protiuprchlických demonstracích vyhrožoval politikům oprátkou, řekl „vlastizrádci musí viset“ nebo vyhrožoval vystřílením vládě i parlamentu v případě, že ČR splní závazky Severoatlantické smlouvy (což na několika akcích skutečně padlo), neměla by to policie stíhat, protože jde v zásadě o totéž vyjádření jako prostřednictvím zmíněných maket.

Vlastizrádci tu ovšem nejsou ti, kteří zradili vlast, ale ti, kteří mají tu drzost mít jiné názory než organizátoři a účastníci těchto demonstrací, přičemž ony odlišně názory jsou v souladu s ústavou a demokratickým právním státem, na rozdíl od většiny postojů organizátorů a účastníků. A k tomu opakujme, že výhrůžka není názor, ale trestný čin. A že rasismus není názor, ale zločin.

(Viz rozhovor s advokátem Jiřím Kučerou v Deníku referendum: Nenávistné projevy je třeba trestně stíhat)

Nenávist dnešních demonstrantů je stejná jako byla při nástupu nacismu a komunismu, protože je taktéž namířena proti někomu odlišnému (Romům, uprchlíkům, Židům, gayům a lesbám, třídním nepřátelům...) či vůči názorovým oponentům. I dnes má vyhrožování násilím či usmrcením za cíl přeměnit liberální demokracii na autoritářský či ještě horší režim. Není jen trestným činem, zároveň je i součástí snahy o protiústavní puč (pro srovnání viz nacistický pokus o puč v Mnichově, provedený v listopadu 1923). Takový pokus o změnu systému není tak nereálný, jak vypadá na první dobu - již se tak děje v Maďarsku, Polsku, na cestě jsou další země.

K paralelám s třicátými roky 20. století patří jak laxnost orgánů činných v trestním řízení, tak i ono zlehčování verbálních útoků (výhrůžek), které formují společenskou atmosféru a posouvají hranice přijatelného mimo regule a hodnoty demokratického právního státu. I v 30. letech někteří představitelé německých státních institucí a intelektuálové podlehli změně společenské atmosféry a zlehčovali verbální výpady NSDAP (trochu později dokonce zpochybňovali existenci koncentračních táborů v Německu v té době) - a tím sice nechtěně, ale přeci jen připravovali Hitlerovi půdu k uchopení moci a poté i k masivnímu zbrojení a započetí války.

Co dnes prozatím chybí, je masivnější etablování rasistů, xenfobů a populistů v politice a státních strukturách a z toho plynoucí legalizace předešlého či zamýšleného násilí. I tato situace však akceleruje s každými novými volbami. A nejde jen o členy extremistických politických stran či uskupení - rasismus, generalizace, nenávist a demagogie patří již delší dobu k rétorické výbavě mnohých politiků, kteří se jinak vydávají za demokraty.

Dříve se zdálo, že „Křišťálová noc“ a další hrůzy, kterých se dopouštěl nacistický režim, budou následujícím generacím dostatečným varováním před jejich opakováním. Jak je však vidět, někteří lidé jsou nepoučitelní.


Tento článek jsem napsal pro server Holocaust.cz. K dnešnímu opětovnému vydání jsem jej aktualizoval, vzhledem k tažení proti uprchlíkům v České republice, kde téměř žádní uprchlíci nejsou.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy