Zemřel Radim Vašinka (81), geniální recitátor a velký divadelník před Bohem. Patřil k těm nemnoha skutečným osobnostem, jimiž se můžeme právem pyšnit. Ke vzpomínání na pana Vašinku jsou jistě povolanější než já. Trochu mě omlouvá, že jsme ho se ženou měli jako umělce moc rádi. Občas jsme chodívali do pražského „krytového divadla“ Orfeus, poslechnout si jeho skvostný přednes.

Podle jeho rozhlasových pořadů z cyklu Nežádoucí texty jsem si přizpůsoboval svůj denní rozvrh. Radim Vašinka byl mistr nad mistry. Byl dokonce tak dobrý, že ho z Českého rozhlasu vyštípali géniové průměrnosti.

Radim Vašinka nepodléhal tlaku mainstreamu, dělal si vše po svém, před i po listopadu 89. Bez ohledu na přízeň či nepřízeň mocných. Zůstal po celý život svůj.

„Začal jsem jako divadelník trošičku výstředního charakteru, protože jsem připravoval v Brně v divadélku X inscenace poezie. A když si přivyknete inscenovat poezii, pak není člověk sto dělat běžné divadlo, vybíráte si texty, které tou poezií aspoň voní, děláte tedy poetické divadlo, a to je složité, protože na to už lidé tolik nezabírají, to už odporuje obecnému vkusu. Když se na to zaběhnete, tak už se od toho nemůžete odtrhnout, nějaký běžný realismus, to pro vás neexistuje, ale živit se tím je hrozné,“ řekl v jednom z rozhovorů.

A měl rád lidi. Neváhal zajít mezi Romy, a věnovat jim svůj čas a talent. Účastnil se například vzpomínkového večera věnovaného významné české romistce Mileně Hübschmannové, který pořádalo sdružení ROMEA. Zde přednesl několik ukázek z Milenina literárního odkazu. Sbíral a četl romské pohádky. Jak se k nim dostal?

„To už je tak dlouho, že si skoro ani nepamatuju, jak to bylo! Buď v tom měl prsty pan režisér Melč, který pracoval na Vltavě, anebo jeho životní družka a přítelkyně, paní Hübschmannová. Vím jistě, že ona mi pověděla o těch pohádkách, ale pan Melč mi asi pověděl o paní Hübschmannové. Ty pohádky pro mne byly naprosto šokující a okouzlující, protože mají půvab času, ve kterých vznikaly. Navíc je na nich krásně poznat, jak lidé sedí okolo a poslouchají a jak se vypravěč tím příběhem baví. Navíc fantazie vypravěče čerpá hned z toho pramene, hned z tamtoho, hned si vymyslí něco, hned tam přidá něco ze současnosti,“ řekl v rozhlasovém pořadu O Roma vakeren (Romové hovoří).

Nakonec začal číst romské pohádky i v rozhlase a s představením objížděl zemi.

U Vašinků bylo ve zvyku před či po představení si sednout a popovídat, tak jsme s panem Radimem v kruhu hovořili asi před rokem až dvěma, kdy jsme byli v Orfeu naposledy. Rozebírali jsme nejlepší recitátory naší doby, včetně Vašinky, poezii, herce a opěvali jsme krásu žen. Zpívalo se. Odcházeli jsme s pocitem, že svět přeci jen není tak špatný, jak se nám při vší té pošmourné všednosti zdá.

Zvedám číši na počest jeho dobrého srdce.

- - - - - - - - - -

Večer v divadle Orfeus na počest Zbyňka Hejdy, mého básníka z nejmilejších.

Článek byl napsán pro server Romea.cz.