Babiš: „Tábor v Letech nebyl koncentrák. To je lež.“ Ministrův výrok má hlubší společenské příčiny
Ve šluknovském výběžku, kde jsou Romové dlouhodobě a arogantně považováni za občany druhé kategorie, se Andrej Babiš v rámci předvolební kampaně opět pustil do svého bezbřehého populismu. Jak informoval server Aktuálně.cz, při rozhovoru s místními lidmi ve Varnsdorfu pronesl ministr financí větu, kterou možná porušil zákon:
„Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“
(Podrobnosti o táboru v Letech u Písku najdete v mém článku Koncentrák v Letech a romský holokaust.)
Popírání holocaustu
Komentátor Martin Fendrych upozornil na to, že Babiš se zjevně dopustil popírání holocaustu. Paragraf 261a trestního zákona říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta,“ píše Fendrych. S jeho hodnocením se dá souhlasit. Víme ovšem zároveň, že u nás bohužel za takové počínání bez ohledu na existující zákony nestíhají neonacisty ani komunisty, natož snad místopředsedu vlády.
Babiš tvrdí, že jen opakoval, co mu řekl jeho známý a že jde o věc vytrženou z kontextu. Částečně se tak od svých slov distancoval, ale obětem koncentráku v Letech se neomluvil. Doufejme též, že se Babiš nepřátelí s Erdoğanem či Asadem, příště by po nich mohl opakovat, že opoziční politiky je třeba pozavírat do kriminálu a popravit. A kdyby se mu tento záměr náhodou nepovedl, mohl by se vrátit k oné obhajobě založené na „blbečcích“, kteří věci vytrhují z kontextu.
Deprivantství politiků
Naši politici se rozhodně nedají označit pojmem elita. A k elitě náležejí naprosto výjimečně, jako například T.G. Masaryk či Václav Havel, jež vynesla na prezidentský stolec přelomová doba. Opravdu vzdělaní a přemýšliví lidé se do politiky hrnou málokdy. Na politiku proto většinou zůstávají lidé průměrní a podprůměrní. A působení těchto géniů průměrnosti často vyztužují ve vládě, v parlamentu i přímo ve společnosti různí psychopaté či sociopaté; nebo deprivanti, jak takové lidi označuje neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík.
„Základním znakem deprivantství je soustavné a netvořivé prolamování kulturních zábran, spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, sprostotě, krutosti, hlouposti a ohlupování (manipulaci), říká František Koukolík v eseji o lidském zlu.
Výmluvy politiků, že novináři něco vytrhli z kontextu, slýcháme pravidelně a ani Babiš v tom není nováčkem. V poslední době jsme ovšem ještě častěji svědky otevřeného deprivantství politiků: jsou schopni v rámci svého populismu či patologické mocichtivosti říci či udělat cokoli, o čem se domnívají, že jim napomůže k moci. Necítí přitom odpovědnost za své jednání, naopak mnohdy jeho nehezké důsledky vítají. Chybí jim sociální inteligence, postrádají empatii a soucit, nemají svědomí.
Rozdmýchávání nenávisti, bezohledné, sprosté a útočné chování k druhým na internetu i v reálném životě, úmyslné rozeštvávání společnosti, zatrpklost, zapšklost, neschopnost přemýšlet, nedostatek kritičnosti vůči vlastní osobě, přesvědčení o vlastní „pravdě“ spojené s naprostou neznalostí problému… To je jen několik příkladů vnějšího projevu deprivantství.
A Babišův výrok, že je lež, když někdo říká, že v Letech byl koncentrák, do definice deprivantství přesně zapadá. Totiž zapadá do Babišova uvažování. Nedávno jsem v rozhlase prohlásil, že ministr financí má místo mozku bankovky, a na tom trvám. Babiš uvažuje takto: Když veřejnosti namluvím, že v Letech byl jen obyčejný pracovní tábor, a že jen blbečci mohou tvrdit, že to byl koncentrák, nemusím za velké peníze vykupovat prasečák, který tam stojí a páchne. U koncentráku by se to slušelo, u tábora pro nemakačenky to je jedno (konec „Babišova uvažovaní“.)
Velká trojka
Babiš ovšem není prvním výše postaveným politikem, který něco takového říká buď přímo o koncentráku v Letech u Písku, nebo o Romech, kteří jím a dalšími tábory včetně Osvětimi museli projít. Podobnou myšlenkou jako Babiš se vyznamenal i Václav Klaus. A někteří zákonodárci patří k našemu tvrdému rasistickému, xenofobnímu či populistickému jádru.
Psychopatie se projevuje i ve vztahu k dalším menšinám. To, co nám už několik let předvádí Miloš Zeman ve vztahu k uprchlíkům a migrantům minimálně naznačuje narcistickou poruchu osobnosti prohloubenou těžkým alkoholismem, v každém případě je i jeho počínání podle mého názoru deprivantské. O mocichtivých choutkách ministra vnitra Milana Chovance, jehož sklony k autoritářství vedou k ukrajování naší svobody a přidávání pravomocí policistům píšu poměrně často. A velkou deprivantskou trojku pochopitelně doplňuje Babiš.
Je tragédií, že o nás a našich osudech rozhodují lidé nekompetentní, problematiky neznalí či jednostranně zaměření a zároveň neschopní podívat se na svět jinak než přes svou úzce pojatou odbornost. A kteří vykazují známky deprivantství, jež šíří dál, mezi své voliče. Znamená to, že porucha osobnosti je nakažlivá, nebo že psychopatů máme více než obvyklá čtyři procenta?
_ _ _ _ _ _ _ _
(Podrobnosti o dění v táboře v Letech u Písku najdete v mém článku Koncentrák v Letech a romský holokaust.)
Další článek: Otřesná svědectví z koncentračního tábora v Letech u Písku.
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno ještě před obsazením zbytku země nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.
13. května 1995 byl v místech masového hrobu vedle tábora odhalen pomník s nápisem „Obětem cikánského tábora v Letech 1942-1943. Nezapomeňte. Ma bisteren.“ 13. května 2010 bylo oficiálně oznámeno otevření Kulturní památky Lety v těchto místech, která z rozhodnutí vlády spadá pod Památník Lidice.
Článek byl napsán pro server Romea.cz.
„Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“
(Podrobnosti o táboru v Letech u Písku najdete v mém článku Koncentrák v Letech a romský holokaust.)
Popírání holocaustu
Komentátor Martin Fendrych upozornil na to, že Babiš se zjevně dopustil popírání holocaustu. Paragraf 261a trestního zákona říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta,“ píše Fendrych. S jeho hodnocením se dá souhlasit. Víme ovšem zároveň, že u nás bohužel za takové počínání bez ohledu na existující zákony nestíhají neonacisty ani komunisty, natož snad místopředsedu vlády.
Babiš tvrdí, že jen opakoval, co mu řekl jeho známý a že jde o věc vytrženou z kontextu. Částečně se tak od svých slov distancoval, ale obětem koncentráku v Letech se neomluvil. Doufejme též, že se Babiš nepřátelí s Erdoğanem či Asadem, příště by po nich mohl opakovat, že opoziční politiky je třeba pozavírat do kriminálu a popravit. A kdyby se mu tento záměr náhodou nepovedl, mohl by se vrátit k oné obhajobě založené na „blbečcích“, kteří věci vytrhují z kontextu.
Deprivantství politiků
Naši politici se rozhodně nedají označit pojmem elita. A k elitě náležejí naprosto výjimečně, jako například T.G. Masaryk či Václav Havel, jež vynesla na prezidentský stolec přelomová doba. Opravdu vzdělaní a přemýšliví lidé se do politiky hrnou málokdy. Na politiku proto většinou zůstávají lidé průměrní a podprůměrní. A působení těchto géniů průměrnosti často vyztužují ve vládě, v parlamentu i přímo ve společnosti různí psychopaté či sociopaté; nebo deprivanti, jak takové lidi označuje neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík.
„Základním znakem deprivantství je soustavné a netvořivé prolamování kulturních zábran, spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, sprostotě, krutosti, hlouposti a ohlupování (manipulaci), říká František Koukolík v eseji o lidském zlu.
Výmluvy politiků, že novináři něco vytrhli z kontextu, slýcháme pravidelně a ani Babiš v tom není nováčkem. V poslední době jsme ovšem ještě častěji svědky otevřeného deprivantství politiků: jsou schopni v rámci svého populismu či patologické mocichtivosti říci či udělat cokoli, o čem se domnívají, že jim napomůže k moci. Necítí přitom odpovědnost za své jednání, naopak mnohdy jeho nehezké důsledky vítají. Chybí jim sociální inteligence, postrádají empatii a soucit, nemají svědomí.
Rozdmýchávání nenávisti, bezohledné, sprosté a útočné chování k druhým na internetu i v reálném životě, úmyslné rozeštvávání společnosti, zatrpklost, zapšklost, neschopnost přemýšlet, nedostatek kritičnosti vůči vlastní osobě, přesvědčení o vlastní „pravdě“ spojené s naprostou neznalostí problému… To je jen několik příkladů vnějšího projevu deprivantství.
A Babišův výrok, že je lež, když někdo říká, že v Letech byl koncentrák, do definice deprivantství přesně zapadá. Totiž zapadá do Babišova uvažování. Nedávno jsem v rozhlase prohlásil, že ministr financí má místo mozku bankovky, a na tom trvám. Babiš uvažuje takto: Když veřejnosti namluvím, že v Letech byl jen obyčejný pracovní tábor, a že jen blbečci mohou tvrdit, že to byl koncentrák, nemusím za velké peníze vykupovat prasečák, který tam stojí a páchne. U koncentráku by se to slušelo, u tábora pro nemakačenky to je jedno (konec „Babišova uvažovaní“.)
Velká trojka
Babiš ovšem není prvním výše postaveným politikem, který něco takového říká buď přímo o koncentráku v Letech u Písku, nebo o Romech, kteří jím a dalšími tábory včetně Osvětimi museli projít. Podobnou myšlenkou jako Babiš se vyznamenal i Václav Klaus. A někteří zákonodárci patří k našemu tvrdému rasistickému, xenofobnímu či populistickému jádru.
Psychopatie se projevuje i ve vztahu k dalším menšinám. To, co nám už několik let předvádí Miloš Zeman ve vztahu k uprchlíkům a migrantům minimálně naznačuje narcistickou poruchu osobnosti prohloubenou těžkým alkoholismem, v každém případě je i jeho počínání podle mého názoru deprivantské. O mocichtivých choutkách ministra vnitra Milana Chovance, jehož sklony k autoritářství vedou k ukrajování naší svobody a přidávání pravomocí policistům píšu poměrně často. A velkou deprivantskou trojku pochopitelně doplňuje Babiš.
Je tragédií, že o nás a našich osudech rozhodují lidé nekompetentní, problematiky neznalí či jednostranně zaměření a zároveň neschopní podívat se na svět jinak než přes svou úzce pojatou odbornost. A kteří vykazují známky deprivantství, jež šíří dál, mezi své voliče. Znamená to, že porucha osobnosti je nakažlivá, nebo že psychopatů máme více než obvyklá čtyři procenta?
_ _ _ _ _ _ _ _
(Podrobnosti o dění v táboře v Letech u Písku najdete v mém článku Koncentrák v Letech a romský holokaust.)
Další článek: Otřesná svědectví z koncentračního tábora v Letech u Písku.
Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku
Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy bylo vydáno ještě před obsazením zbytku země nacisty. V kárném a pracovním táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo dorazilo již 17. července 1940.
Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8. 1942 a byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny.
Přímo v táboře Lety zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942 transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport všech Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.
13. května 1995 byl v místech masového hrobu vedle tábora odhalen pomník s nápisem „Obětem cikánského tábora v Letech 1942-1943. Nezapomeňte. Ma bisteren.“ 13. května 2010 bylo oficiálně oznámeno otevření Kulturní památky Lety v těchto místech, která z rozhodnutí vlády spadá pod Památník Lidice.
Článek byl napsán pro server Romea.cz.