Milí čtenáři, je tu opět váš oblíbeny glosář. Na vaše jako vždy milé, vstřícné, znalé a moudré reakce se těším. Přeji vám krásné dny do dalšího glosáře.

Bílá lilie a znalec romského holocaustu

Poslanec Kotlebovy Lidové strany Naše Slovensko Milan Mazurek nebude stíhán za svůj výrok, že holokaust jsou lži. „Neobhajujem žiadny režim, ale o tretej ríši vieme iba lži a rozprávky o 6 miliónoch a mydlách zo Židov. O Hitlerovi sa učia samé klamstvá,“ napsal Mazurek na facebooku. Výrokem se zabývala policie v Prešově pro podezření z popírání a schvalování holokaustu. Vyšetřovatel Mazurka stíhat odmítl. Jeho závěr následně prověřila krajská prokuratura v Prešově i slovenská generální prokuratura. Došly ke stejnému názoru: Mazurek je čistý jako lilie.

Kotleba je županem Banskobystrického kraje, jeho strana LSNS navazuje na slovenské fašisty, kteří za války spolupracovali s Hitlerem. Teď ještě vědět, z které strany jsou vyšetřovatelé a prokurátoři. Na Slovensku se evidentně před soud nedostane ani fašoun, který holocaust popírá zcela otevřeně. Fašizace společnosti postupuje i zde rychleji, než jsme očekávali. Vzato kolem a kolem, tato země by byla takovým malým rájem pro Andreje Babiše, slovutného znalce romského holocaustu, tam by mohl v klidu vykřikovat svá nejostřejší populistická hesla nebo citovat z estébáckých protokolů pasáže prokazující jeho andělskou nevinnost, aniž by mu cokoli hrozilo. Slovensko, nechceš si ho vzít nazpátek?

Bojoval za Československo

Slovensko však nejsou jen Kotlebovci a podobně smýšlející zaměstnanci státních institucí. Svědčí o tom příběh československého hrdiny generála Imricha Gablecha, který loni oslavil své sté narozeniny. Když počátkem září 1939 napadli Němci Polsko, působil pan Gablech na jednom z polských letišť - tři měsíce předtím uletěl s přáteli ze slovenského fašistického státu. Dostal se do Ruska, kde ho bolševici zavřeli na dva roky do gulagu. Zde přišel o své zdraví. Poté se s různými peripetiemi dostal do Anglie, kde vstoupil do Královského letectva (RAF). Létat však už kvůli špatnému zdraví nemohl, dělal na letišti návodčího.

Po válce ho komunisté vyhodili z československé armády a rehabilitace se dočkal až po roce 1989. I pan generál Gablech však říká: „Jsem vlastenec a bojoval jsem za Československo, ne za Slováky. Ze Slovenska jsem utekl, protože polovička Slováků byla fašistická. Kdybych se měl narodit podruhé, tak bych šel znovu ve starých šlépějích.“

Nebezpečí slivovicové úhony

Červené trenýrky, které členové umělecké skupiny Ztohoven vyvěsili loni v září na Pražském hradě namísto prezidentské standarty, jsou nyní součástí trestního spisu. Podle umělců měly skončit v Národní galerii, jako předmět doličný však mohou propadnout státu. Je dobře, že se o tuto relikvii může postarat stát. V žádném případě bych ji nevystavoval, dokud je prezidentem její pomyslný majitel. Mohlo by se stát, že by při výstavě trpěl virózou a relikvie by přišla ke slivovicové úhoně.

Mao Ce-tung, dnešní Čína a Zeman

Před čtyřiceti lety zemřel Mao Ce-tung (9. září 1976), v Číně dodnes uctívaný dlouholetý vládce a ideologický vůdce tamní odnože komunismu. Čína mu staví sochy, je vyobrazen na bankovkách, je připomínán a citován při různých výročích a oslavách. Přestože Čína změnila přístup k ekonomice a praktikuje státní kapitalismus, z politického hlediska Maa pořád uznává, minimálně jako symbol, ale hlavně se po jeho vzoru nebojí užívat násilí. Mao se mimo jiné proslavil i svým výrokem „moc pochází z pušky“, a tím se také řídil. Bezohledně vyvolal hladomor či nařídil kulturní revoluci, což nepřežily miliony nevinných lidí. V dnešní Číně pořád existují koncentrační tábory, otrocká práce, pronásledování a diskriminace politických odpůrců, křesťanů a vyznavačů dalších náboženství, dlouholeté tresty v těžkých kriminálech. S představiteli tohoto režimu navázal soudružské kontakty prezident Miloš Zeman i česká vláda.

Mao Ce-tung je jedním z nejkrvavějších masových vrahů v dějinách, ve dvacátém století se v tomto ohledu přiřadil ke Stalinovi a Hitlerovi. Odhady počtu jeho obětí se pohybují mezi třiceti osmi a sedmdesáti miliony.

Proč tomu říkat lynč?

Vesnickou oslavu v obci Nule na Sardinii přerušil v noci na pátek podnapilý řidič, který vjel do zástupu lidí a zranil nejméně 32 z nich. Naštvaný dav pak muže vytáhl z auta a začal ho lynčovat. Policie ale muže zadržela a vzala do vazby. V poutech skončil i muž, který řidiče pobodal nožem. I takto to komentovali čtenáři idnes.cz:

- Andrea Dekanová: To mi připomíná chování jisté menšiny…
- Radim Zeher: Lynčovali ho? tradice předků je třeba dodržovat. Škoda, že foklór všude ustupuje. Pro některý lidi je pár facek účinnějších než týdenní vysvětlování...
- Matěj Vácha: Na Sardinii je zjevně svět ještě v pořádku...
- Tomáš Křížek: Policie měla nechat dokonat spravedlnost.
- Vit Otahal: Proč tomu říkat lynč? Správnější je potrestali jej dle svých kulturních a náboženských zvyklostí. Měli bychom je pochopit a třeba se jejich kulturou i nechat obohatit. Výrazně by to omezilo i recidivu. Navíc, u jiné kultury to máme dokonce „kvotálně“ nařízeno.

Rusové: stejně se k nám vrátíte

Řada Rusů považuje příklon České republiky k Západu za zradu. Z českých politiků vnímají jen názory Miloše Zemana. V Interview ČT24 to uvedl končící zpravodaj ČT v Rusku Miroslav Karas, který se přesouvá do Polska. O kremelské propagandě v Rusku i u nás by se dalo psát donekonečna. A není náhodou, že právě Zeman je favoritem těch médií, které proruskou propagandu hlásají, v prve řadě bulvárních Parlamentních listů. Ale nechejme to tentokrát komentovat Miroslava Karase, člověka, který v Rusku dlouho žil:

„Zaskočen a zklamán jsem tím, kam se pohnul odraz ruské propagandy a vnímání ruské propagandy například v řadě českých médií, v řadě listů či portálů, kde se shromažďují nenávistné, štvavé, mnohdy agresivní a arogantní komentáře vůči jakémukoli zpravodajství..., které je jiné, než si oni představují, že by mělo být. Nejsmutnější je, že se propaganda chytá především u lidí, kteří v Rusku nikdy nebyli... Divím se, že to zvláště v Česku zapadlo, jako kdyby lidé zapomínali, co se v minulosti dělo. Rusové vnímají naši zemi (díky propagandě) jako zemi, která je zradila, která se dala na stranu Evropské unie a NATO. Sami běžní Rusové říkají: ,Vy se k nám stejně jednou vrátíte´. Nevnímají českou vládu a českou zahraniční politiku, vnímají pouze Hrad.“

Dětem dáme nábojnice

Na světě žije 28 milionů dětí, které musely kvůli válečným konfliktům opustit domovy. Oznámil to Dětský fond OSN (UNICEF). Podle něj 45 procent dětských běženců pochází ze z Afghánistánu a Sýrie. Roste i počet nezletilých bez doprovodu, kteří žádají v zahraničí o azyl, v roce 2015 jich bylo 100 000. To je třikrát více než rok předtím. Dětští běženci a migranti čelí řadě rizik včetně utonutí během cest přes moře, podvýživě, dehydrataci, únosům, znásilněním či vraždám. Po příjezdu do jiné země jsou navíc často terčem diskriminace a xenofobních nálad.

Přijímat uprchlíky nechceme. Je třeba pomáhat TAM, na místě, říká většina politiků, aniž by TAM nějak skutečně pomáhala. Celé dlouhé roky se nekonečným vražděním Syřanů nikdo účinně nezabýval. Co naopak děláme vydatně, včetně českých firem, je prodej zbraní do regionu, kde probíhá válka - ať se děti mají dobře, mohou si hrát s vystřelenými nábojnicemi. Tedy alespoň ty, které přežijí. Naši humanitární pomoc musí obdivovat i UNICEF. No ne?