Vážení a milí přátelé. Další vámi oblíbený glosář nabízí ve svém menu Peroutku, Jágra, ministry, Kuttelwaschera a info, kdy začal holocaust. Do dalšího týdne přeji upuštění páry a dobré nervy.

Přestaňme adorovat Peroutku

Miloš Zeman si vymyslel, že Peroutka chválil Hitlera a byl fascinován nacismem. Za své výroky nechce převzít odpovědnost, což je pro žvanily jako on typické, a to ani po rozsudku, že Hrad se má omluvit. To ovšem neznamená, že Peroutka byl novinářský polobůh, jak nám jej mnozí podávají. Adorování jeho díla a osoby už bylo dost, začněme otevřeně debatovat.

Toto napsal Peroutka v Přítomnosti 19. ledna 1938, tedy rok a dva měsíce před nacistickou okupací českých zemí. Chtěl tím odůvodnit, proč by Československo nemělo přijímat židovské uprchlíky z Rumunska: „Chceme-li vzniku brutálního antisemitismu u nás zabrániti… musíme se starati o to, aby nynější poměry, které činí náš národ celkem imunním vůči antisemitské nákaze, se nezvrátily. Hlavní podstatou těchto poměrů jest ta okolnost, že podíl židů na veřejném a hospodářském životě u nás nepřestupuje určité rozumné procento. Kdyby jednou přestoupil, také v tomto rozumném národě by se nepochybně zdvihla bouře.“

Takto se Peroutka snažil porozumět nacistickému antisemitismu v momentě, kdy v Německu byly již několik let koncentrační tábory plné Židů: „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu… Počet židovských spisovatelů a žurnalistů byl přílišný, daleko větší než v kterémkoli jiném národě, přímo sensační počet. Jejich jazykové výkony, brány v celku, podstatně oddálily němčinu od její klasické podoby… Židovských spisovatelů a žurnalistů bylo v Německu příliš mnoho, aby se dali asimilovat německým duchem a prostředím. Spíše tam žili v přesile, a posilujíce se navzájem, zachovali si své zvláštnosti. Jest věcí Němců samých, jak to chtějí posuzovat ze stanoviska svého národního bytí. Ale je pravda, že polévka byla přesolena.“ Účast Židů na našem českém kulturním životě však byla dle Peroutky nepatrná, „všechna jejich činnost nemohla zastřít nebo zmásti naše základní české rysy…“ (Informace jsou z článku Peroutka a Židé novináře a spisovatele Adama Drdy, který rozhodně stojí za přečtení celý.)

Adorovat Peroutku znamená zároveň nevšímat si jeho „realismu“, který se až příliš podobá gilotině.

Ministři, neuhýbejte před bojem

Úřad vlády uspořádal konferenci s názvem „Sociální bydlení: sdílení zkušeností z praxe a připravovaná legislativa“. Zúčastnili se jí představitelé organizací zabývajících se sociálním bydlením, sociální pracovníci a experti. Takové akce se měly odehrávat před rokem dvěma. Pokud chce vláda stihnout zákon o sociálním bydlení do konce volebního období, měla by začít konat. Skutečnost, že taková konference probíhá až teď, naznačuje, že jsme teprve ve fázi vrtění pantem. Politici se nejspíš řídí myšlenkou Karla Marxe, že „uhýbat před bojem, vyžaduje více obětí než boj sám.“ Musíme jen dodat, že těmi oběťmi jsou tentokrát ti nejchudší mezi námi, nikoli ministři.

Džegr pomáhá

„Moc nechápu kritiku našeho týmu v předchozích zápasech. OK, prohráli jsme, ale také se podívejte, proti komu jsme hráli,“ řekl Jaromír Jágr o českých hokejistů na Světovém poháru. Nu ano, má pravdu, stáli jsme proti hokejistům a trenérům, kteří byli mnohem lepší než my. A to i proto, že naše hvězdy se reprezentace vzdaly. Za to, že je náš hokej v katastrofálním stavu, někdo přeci nese odpovědnost? Nebo je to s vedením hokejového svazu stejné jako se Zemanem - veškerá moc, žádná odpovědnost? Namísto řešení stavu jsme se opět dočkali mlácení prázdné slámy, tentokrát za Džegrově pomoci.

Obamovo lidství

V OSN přeci jen řečnil jeden politik, jehož projev stojí za zmínku - Barak Obama. Poukázal na to, že ve světě přibývá střetů mezi autoritářským a liberálním systémem. „Věřím v liberální vládu s úctou ke spravedlnosti a lidským právům… Demokracie je těžká práce, která trvá po generace, ale výsledky za to stojí,“ řekl prezident USA. Varoval také před sílícím náboženským fundamentalismem a hrubým populismem, které rozhodně nelze podceňovat. „Tyto vize nedokážou uznávat to nejdůležitější: naše společné lidství,“ dodal Obama.

Společným lidstvím jsme se ovšem mohli pyšnit před „uprchlickou vlnou“. Od té doby, kdy jsou nám lhostejní uprchlíci, kteří při útěku před válkou umírají na moři, lze spíše hovořit o společném nelidství. A problém je v tom, že to nelidství se jaksi neslučuje s liberální demokracií. V jakém režimu vlastně žijeme?

Liberalismus po Americku

Další černoch zastřelený policisty. Nepokoje v Severní Karolíně. Mnoho zraněných, jeden muž utrpěl vážný průstřel a je v kritickém stavu. Guvernér vyhlásil mimořádný stav a povolal příslušníky národní gardy. To lidství a liberální demokracie po Americku je opravdu skvělá věc, pane prezidente Obamo.

Kut byl eso

Vlastenec, letec, bojovník, antikomunista Karel Miloslav Kuttelwascher, zvaný „Kut“, se narodil 23. září 1916. Za války utekl přes Polsko na Západ. Do porážky Francie bojoval ve vzduchu s nacistickým protivníkem zde. Poté se stal leteckým esem Britského královského letectva. V průběhu tří měsíců sestřelil 15 letadel a 5 poškodil (z celkového počtu 21 sestřelených letounů celé perutě). Po volbách v roce 1946, které v českých zemích vyhráli komunisté, se rozumně vrátil do Británie i se svou britskou manželkou. Zemřel bohužel brzy, již 17. srpna 1959, na selhání srdce. Čest jeho památce.

Kdy začal holocaust

Předstupeň koncentračních a vyhlazovacích táborů - tak vnímají někteří historici nařízení, které nařizovalo Židům na území Německa i protektorátu Čechy a Morava nosit žlutou hvězdu. Reinhard Heydrich tuto povinnost zvedl 19. září 1941. Žid, který by si ji nepřipevnil, se dopouštěl trestného činu. Heydrich tak doplnil již existující protižidovská diskriminační nařízení. O měsíc později byl vydán zákaz vystěhování a v listopadu již přijel první transport do Terezína.

Koncentrační tábor Belzec se tehdy proměnil v první vyhlazovací tábor a vyrostl i druhý tábor v Osvětimi. V lednu 1942 proběhla konference ve Wannsee, kde se nacisté dohodli na způsobu provedení „konečného řešení“. Od jara toho roku začaly hromadné transporty do Osvětimi a masové vyvražďování tam i v dalších vybraných táborech.

Holocaust nezačal v Osvětimi, Belzeci či Treblince, ale tím, že vybraným lidem a skupinám, v prvé řadě Židům a Romům, byla upřena důstojnost. Vzkažme to všem, kteří dnes tvrdí, že v Terezíně či v Letech u Písku nebyl nacistický koncentrační tábor, ale jen jakési shromaždiště.




Článek vyšel ne serveru Romea.cz