Politici ráno spíchali do sněmovny s radostným popěvkem na rtech: konečně se bude projednávat zahraniční politika. Poslanci se těšili na premiéra a ministra zahraničí, ti zase byli zvědavi, kterak je pochválí opozice, neboť nikdo z přítomných ani náznakem netušil, co řekne ten druhý. Co se tam tedy dělo? Ohýbači hřbetů mlátili se dlouho v hrdá národní prsa, zatímco opozičníci marně pátrali, na kterou z jejich prázdných frází mají reagovat.

Fiala: Hrad hájí některé zahraniční zájmy v ČR

Asi nejlépe vystihl podstatu věci předseda ODS Petr Fiala. Podle něj zmatek a vakuum v zahraniční politice české vlády zaplňuje aktivně prezident.

„Akcenty zahraniční politiky prezidenta, které nejsou dostatečně korigovány vládou, vedou ke zpochybnění našeho euroatlantického směřování a naproti tomu se tady nabízejí různé orientální a východní experimenty… Jsme kvůli tomu nečitelní i v rámci severoatlantické vazby… Pražský Hrad má být místem, kde má být podporováno hájení českých zájmů v zahraničí, ale místo toho se stal tím, čím se Hrad nemá stát: autonomním centrem zahraniční politiky a bohužel i obhajoby některých zahraničních zájmů v České republice. Toto centrum ale platí všichni daňoví poplatníci a nezmění na tom nic ani pokusy pana premiéra zpětně prezidentovi zakázat některé věci jako třeba jeho státem placenou výpravu na konferenci pořádanou ruským oligarchou.“

František Laudát (TOP 09) vytýkal vládě především to, že svou politikou napomáhá k rozdělování Evropské unie.

Sobotkova komická vložka

Předseda vlády Bohuslav Sobotka zvolil obvyklou mlžící taktiku: sáhodlouze rozváděl věci, na které se ho nikdo neptal, vyjmenovával, co všechno vláda udělala pro „dobrou migrační politiku“ (mimochodem: vládní migrační politika by měla být xenofobní ODS blízká, zde si Fiala nemá na co stěžovat), hájil politiku vlády vůči Evropské unii - Česká republika podle něj dělá vše pro udržení a zlepšení Evropské unie. Asi nejzajímavější Sobotkův výrok této části jeho projevu bylo oznámení, že česká vláda potřebuje udržet dialog mezi Visegrádskou čtyřkou a Evropskou unií a proto komunikuje s Německem a Francií.

Jaká je skutečnost: vedle brexitu a dalších problémů je to právě rebelie Visegrádské čtyřky proti zbytku Evropské unie, které unii v poslední době rozděluje a přivádí na okraj rozpadu. Německo i Francie si to budou bezesporu pamatovat a podle toho i v budoucnu s ČR jednat. To, že Sobotka občas zajede do Berlína, Paříže či Bruselu na pokec, nemůže tuto škodu napravit.

Podle Sobotky má přijet 400 000 čínských turistů a do Číny létají přímo tři letecké linky, zatímco dříve žádná. Vyjmenoval mnoho výhod obchodování s Čínou.

Nechme zatím stranou, že ekonomičtí odborníci žádný přínos v tomto směru pro naši ekonomiku zatím nevidí. Především však: nikdo nezpochybňuje obchodování s Čínou, jenom je třeba zároveň neustupovat ve věci lidských práv a nepěstovat vůči Číně ani komukoli dalšímu rektální horolezectví. Dokonce i Zbyněk Stanjura (ODS) řekl, že řešit s Čínou se má obojí zároveň - obchod i lidská práva, jak to dělají všichni naši spojenci.

Sobotka nebyl pouze unylý a nudný, jak má ve zvyku, tentokrát se nechtěně dopustil i komické vložky. Česká republika je podle něj díky současné vládě "chápána jako respektovaný, vážený a silný partner, který hájí české národní zájmy". V tu chvíli jsem měl první nával frenetického smíchu. Podlézání mocným a ubírání vlastnímu národu na hrdosti a sebevědomí kvůli tomu, aby k nám přijelo o sto tisíc turistů více než loni není součástí regulérní zahraniční politiky, mnohem spíše jde o poníženou supliku protektora adresovanou vůdci.

Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Zaorálek

Můj oblíbený demagog Lubomír Zaorálek semlel vše, co mu přinesla slina na jazyk, jako včelka Mája poletoval z kvítku na kvítek, z tématu na téma, a odpylovával z každé blizny logiku, souvislosti a smysl. Ze zbytku pak složil svou parlamentní ódu na zahraniční politiku České republiky. Zaorálka bych z fleku vzal k dívadlu, Stropnický je proti němu herec druhořadý. Dobře zahraná skeč ministra zahraničí vyvrcholila zvýrazněnou mimikou, živou gestikulací a patetickým zvoláním:

„Česká republika je na špici kritiky vůči Číně“.

Poté jsem bohužel o kus projevu přišel, svíjeje s v smíchu křečích na podlaze.

Ze záchvatu mě dostala další Zaorálkova mistrně zahraná etuda: „Byli tady dokonce někteří, kteří říkali: vtrhněme do Sýrie a svrhněme Asada.“

No ano pane Zaorálku, kdyby svět zasáhl na samém počátku války, vtrhl do Sýrie a svrhl Asada, stovky tisíc lidí by nepřišlo o život, miliony by nepřišly o domov a migrační vlna v té síle, jak ji Evropa zažila, by se nekonala. Zde nejde o to, abychom do Sýrie vyváželi demokracii (další Zaorálkovsko-Klausovská prázdná fráze) ale o to, chránit životy, zdraví a lidská práva lidí, což v tomto případě korespondovalo i s evropským a českým zájmem, aby se miliony lidí nedaly do pohybu naráz.

Jestliže toho není schopen dohlédnout ministr zahraničí, ať se nediví, že v očích veřejnosti je jeho hlavní role kostýmována čapkou s rolničkami.

Dnes není apríl

Na Sobotku i Zaorálka reagoval výborně František Laudát:

„Velmi za čarou je, když se někdo postaví do lajny a nahrbí hřbet takovým způsobem, jaký nemá v novodobé historii České republiky obdoby… Jestli si takto (Zaorálek) představuje špičku kritiky Číny, že poníží vlastní občany, no tak, kdyby bylo prvního dubna, tak tomu rozumím, to je den aprílu. Ale dneska?“

Bohužel se podrobněji nerozebíralo to první ohýbání páteře, kdy se Sobotka a Zaorálek usilovně a dlouho klaněli Zemanovi, namísto toho, aby razili svou vlastní zahraniční politiku. Tragédie pro nás a naše zájmy spočívá jak v servilitě vůči mocným, tak ve slabošství vůči evropským hodnotám. Žádnou z nich nelze v zahraniční politice české vlády vystopovat v obvyklé intenzitě. O Zemanovi nehovoře.