Nedávno mi facebook překryl šedým obdélníkem pár fotografií (či printscreenů z videí) na profilu s tím, že nejsou vhodné pro děti. Na fotce z válečného Aleppa byla mrtvola dítěte s nohou v holeni do pravého úhlu a další mrtvoly, různě zohavené výbuchem bomby - po útoku Asadovy armády, šíitských milicí z několika sousedních zemí a především Rusů.

Tyto fotografie nám ukazují reálnou situaci v Aleppu, kterou nám mainstreamová média zprostředkovávají zřídka. Ta raději informují o bojích v číslech a za pomoci prázdných řečí různých „bezpečnostních analytiků“, kterým je život lidí ve válce více či méně lhostejný. Jakoby se přímé důsledky války nehodilo na obrazovkách a novinových stránkách ukazovat. Nyní se to již nehodí ani na sociálních sítích.



Svědectví ze Sýrie

Ze Sýrie průběžně přicházejí svědectví, že Asad, milice a Rusové neútočí ani tak na povstalce či na teroristy z Daeš (tzv. Islámský stát), ale především na civilní obyvatelstvo. A to běžnými i chemickými zbraněmi. Všichni se dohadují, kde Asad chemické zbraně vzal. Mezi některými Syřany a Kurdy se dokonce objevila spekulace, že Saddám své chemické zbraně ukryl před Američany k Asadovi, a proto spojenci po válce v Iráku žádné jejich zásoby nenašli.

Válka a hrůzy s ní spojené s sebou obvykle nesou vedle tvrdé reality i podobné a další spekulace a dohadování, to však neznamená, že na nich nemůže být i kus pravdy. Máme-li to alespoň na moment odlehčit, můžeme připomenout známý bonmot Woodyho Allena: „Že máš paranoiu, ještě neznamená, že po tobě nejdou.“

K realitě Syřanů dnes patří i poznání, že Západ jim nepomůže, tedy ne natolik, aby po letech konečně přestali umírat a aby si v brzké době mohli vládnout sami, tak, jak si to představují. Zvykají si na to, že politické vedení Evropské unie i Spojených států sice krásně hovoří o právu na život, o solidaritě s trpícími a o dalších hodnotách, ale tím to také většinou končí. Uprchlíci postupně ztrácejí naději, že se po válce vrátí do Sýrie - před Asadem a jeho bezohledností a krutostí utekli, dokud bude vládnout, nevrátí se. Syřané žijící v Evropě hovoří o Asadovi jako o masovém vrahovi. Asi vědí, co říkají, protože režim Asadova klanu poznali na vlastní kůži.

Dokud Asad bude vládnout dál, vracet se nemají kam, jak říkají i Syřané žijící v České republice - ať již jsou muslimové (sunité a často i šíité), křesťané či drúzové. Sýrie byla před válkou sekulární vícenáboženský stát - jak to bude po válce, nikdo netuší, právě tak nikdo neví, zda se (ne)bude dělit dosavadní syrské území. Především však: konec války je v nedohlednu. A svět její důsledky nechce vidět.



Alibismus bobtná

Špatné je, že k alibismu západních politiků a mainstreamových médií se přidávají i internetové sociální sítě. Bezmoc (nejen) Syřanů tím narůstá do obřích rozměrů. „Tato fotka je skrytá, protože zachycuje obsah pouze pro dospělé, například realisticky vyobrazené násilí,“ napsal mi facebook ke zmíněným momentkám vyfoceným po výbuchu bomby v Aleppu.

Když mají provozovatelé internetových sociálních sítí smazat rasistické výhrůžky smrtí, schvalování holocaustu a výzvy k novému, když se mají vypořádat se šířením nenávistí spojeným s výzvami k násilí, odolávají soustředěnému tlaku mnoha uživatelů zatraceně dlouho, než s tím něco udělají, pokud vůbec. Fotografie z reálného světa přitom překryjí během několika hodin, sami od sebe, nemusí na ně nikdo upozorňovat. Dá se říci, že provozovatelé sociálních sítí přiživují dnešní chaotický a zmatený pohled na svět, v němž skutečnost a fakta nemají přílišnou cenu a "pravdu" namísto nich utvářejí pocity a rozbouřené negativní emoce.

Evropská komise nyní přichází s nutnou proti-iniciativou, která by mohla na internetové provozovatele zapůsobit. Česká eurokomisařka Věra Jourová upozornila internetové společnosti, že musejí vynaložit více úsilí v boji proti projevům nenávisti na internetu, protože jejich „boj“ v tomto směru je nedostatečný. V opačném případě je Komise připravena přijmout příslušné normy, které změnu přístupu právně vynutí.

Firmy by se měly zaměřit zejména na rychlejší odstraňování nenávistného obsahu. Odpovědnost padá především na internetové giganty typu Facebook, Twitter, Google, Youtube a Microsoft.

Zpráva Komise mimo jiné upozorňuje, že zmíněné firmy nevynakládají dostatečné úsilí, aby se s projevy nenávisti jejich uživatelů vypořádaly dostatečně rychle. Příliš pomalé je například odstraňování rasistických příspěvků. „Pokud mě a jednotlivé ministry chtějí Facebook, Google, Youtube, Twitter a Microsoft přesvědčit, že nelegislativní přístup může fungovat, budou muset jednat rychle a v příštích měsících projevit více úsilí,“ bouchla do stolu Jourová.

Jak se zdá, tak nutná pomoc přichází tentokrát od Evropské komise, tedy instituce, na niž jsme si spíše zvykli nadávat. Jak vidno, dokáže Komise vymýšlet i věci, které mají svoji platnost a smysl. Pokud se její úsilí promítne do chování provozovatelů internetu, pomůže to nám všem, včetně trpících Syřanů. Šíření nenávisti, které vede až k válce, přeci nemůže mít přednost před pravdivým informováním o násilí, které s sebou válka nese.





Článek vyšel na serveru Romea.cz.

Svíčka pro Allepo III. Setkání odpůrců syrské války na Jungmanově náměstí v Praze, 12. prosince od 17.30 hodin.