Vážení čtenáři,
neshody a odlišný názor patří k životu, proto nikdy neberu úkorně, když se mnou někdo nesouhlasí. Demokracie je diskuse a toho se držím. Neberu také sám sebe příliš vážně, takže mi nevadí ani posměšky.

Vadí mi jediné, když někdo vůči druhým projevuje nenávist spojenou s nabádáním k násilí. Dá se pochopit, když takto v rámci sebeobrany přistupujeme k těm, kteří si lidského života neváží, jako jsou různí fanatici, extremisté či teroristé. Jinak se ale takové počínání rovná sebevražednému pokusu. Nenávistí, zatrpklostí či zapšklostí pomalu, ale neustále ubíjíme sami sebe, svou spokojenost, svou rozvahu.

Má rodinná i osobní zkušenost mi říká, že empatie je hodnota, která je ke spokojenému životu stejně potřebná jako chleba a sůl, protože je vstřícná ke druhým a vrací se nám v podobě pochopení našich myšlenek, pocitů a problémů okolím. Jezdíval jsem do dětských domovů se sdružením Múzy dětem, kde jsme si s dětmi hráli a předváděli si navzájem, co umíme. A z těchto návštěv jsem se vracel neuvěřitelně nabitý novou energií, kterou mi děti nevědomky předávaly.

Mám za to, že, obecně vzato, stačí mít rád lidi. Jak říkal Jan Werich: „Mít rád lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe a ochudí sebe o jiné..."

Přeji vám všem, abyste strávili svátky v kruhu lidí, kteří vás mají rádi a jsou vůči vám empatičtí. A myslím na ty, kterým se toho daru nedostává.

Přeji vám krásné vánoce, krásnou chanuku a klid v duši.

František Kostlán