Pocit, že si vůči Romům lze dovolit cokoli, aniž by následoval trest, je v České republice, na Slovensku i v dalších zemích našeho regionu dlouhodobě živen postupem státních orgánů a institucí. Není to poprvé, kdy slovenští policisté vtrhli do romské osady a dopustili se tam bezdůvodného násilí, tentokrát však existuje o jejich chování důkaz v podobě videa.

Bouchni si, je to jen Rom

Letos v dubnu vtrhli slovenští policisté do osady ve slovenském Zborově a mlátili obušky do kolem stojících, včetně dětí. Ránu dostala i těhotná žena. Policisté odůvodňovali zásah udržováním pořádku. Romům vyhrožovali, že když něco natočí a zveřejní, tak si to odnesou. Někteří z Romů zásah natočili, ale, pravděpodobně kvůli onomu vyhrožování, jej zveřejnila až koncem května organizace Evropské centrum pro práva Romů (její článek s videem). „Máme tak nevyvratitelné důkazy o tom, že policie v tomto případě pochybila a porušila zákon," uvedl v rozhovoru pro Romea.cz bývalý zmocněnec slovenské vlády pro romské komunity Peter Pollák. (Video, na němž je celý rozhovor s Pollákem i s částí zásahu policistů je ZDE.)

Server Romea.cz nyní ve Zborově natočil svědectví, která společně s videem usvědčují policisty z neopodstatněného násilí na Romech. Novináři Patrik Banga, Jan Čonka a Zdeněk Ryšavý odvedli dobrou a velmi důležitou práci. Romů se nikdo nezastane, proto je třeba poctivě a důkladně sbírat o jakémkoli bezpráví důkazy. (Video obsahující svědectví borovských Romů je ZDE.)

Policisté sice kvůli tomu ve vězení neskončí, jak by měli, to ve vztahu k Romům není ve střední Evropě zvykem. Avšak do různých zpráv o rasismu a xenofobii v našem regionu je potřebné mít konkrétní fakta, která je prokazují. Až teprve tlak v podobě takových zpráv, mířící ze světa k nám, může s neutěšenou situací lidí žijících na okraji společnosti alespoň něco málo udělat.

Šikana dětí, nesvéprávní vrazi

Není to zdaleka poprvé, co slovenská policie čelí podobnému skandálu. Například v roce 2009 tvrdě šikanovala romské chlapce. Osm policistů v Košicích nutilo šestici malých Romů, aby se vysvlékli donaha, fackovali se a líbali, vyhrožovali trestem tomu z chlapců, který bude svlečený jako poslední. Zastrašovali je také za pomoci psů bez košíku. Vše si přitom sami policisté nahrávali na mobily. (Podrobnosti ZDE a ZDE.)

Pocit beztrestnosti, kterým trpí slovenští a mnohdy i čeští policisté, je podpořen i jednáním justice a chováním politiků. Tak třeba na Slovensku je ten, kdo zavraždí Roma, nepříčetný. Vzpomeňme na Hurbanovo, kde v červnu 2013 Milan Juhász, 51letý městský policista, zastřelil tři Romy a další dva postřelil. Dostal za to devět let, což je hrubě cynický výsměch obětem tohoto hrůzného činu. Juházsovi pomohl k nízkému trestu psychiatrický posudek, který hovořil o snížené svéprávnosti, přestože si evidentně vše napřed pečlivě promyslel a naplánoval.

Příznačná v tomto směru je i vražda Roma na košickém autobusovém nádraží v roce 2010. Dvacetiletý student Andrej K. čekal na autobus. Vtom k němu přistoupil Rom a žebral o peníze. Mladík ihned poté vytáhl z kapsy nůž a čtyřicetiletému Zoltánovi Z. zasadil 22 bodných ran. Student byl napřed obviněn z ublížení na zdraví. Inu, 22 bodných ran nepochybně oběti na zdraví ublížilo, především ho však zbavilo života. Vyšetřovatelé se k této logice přeci jen postupně propracovali a zpřísnili právní kvalifikaci na „obzvlášť závažný zločin vraždy“. Prokurátor přesto nechal pachatele na svobodě, zřejmě shledal, že slušnému bílému studentíkovi by vazba neslušela.

Vrchol případu nastal před soudem, kde vypovídaly dva dvoučlenné týmy znalců - psychiatrů. První tvrdil, že student se v okamžiku útoku nacházel v patologickém afektu, v mrákotném stavu, se zánikem rozpoznávacích a ovládacích schopností. Druhý tým sice připustil, že mladík v reakci na stres konal v afektu, ale jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla podle něho pouze snížena. Soud tedy požádal o verdikt třetí dvojici znalců. Ti zjistili, že Andrej K. netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou, „v určitém zlomku sekundy se však nacházel pod vlivem přechodné bludové psychotické poruchy“.

Poté následovalo „obrovské překvapení“. Ten samý prokurátor, který pro vraha nežádal vazbu, nyní sám soudu navrhl jeho osvobození pro nepříčetnost. Ochranné léčení znalci mladíkovi nenavrhli, protože podle nich není duševně nemocný. Ale zároveň za své počínání nebyl odpovědný. Soud proto propustil vraha na svobodu.

Cena života klesá s barvou kůže

Cena lidského života, když je člověk Rom, evidentně klesá geometrickou řadou i v České republice. Za žhářský útok ve Vítkově, kde pachatelé chtěli zavraždit osm Romů (a popálili malou holčičku a její rodiče), padaly tresty kolem dvaceti let natvrdo. Za stejný útok v Aši, ale na 18 Romů, už je to jen osm a necelých sedm let. Možná, že příště se někdo pokusí podpálit dům s 28 Romy a dostane za to podmínku, nebo s 38 Romy a bude za to dekorován vyznamenáním.

Díky zpravodajskému serveru Romea je také dostatečně známo, že čeští policisté na protiromských demonstracích běžně nechávali urážet Romy neonacisty, a nevadila jim ani hesla, která vyzývají k násilí a jsou zjevně protizákonná. Symbolem tohoto institucionálního rasismu je protiromská demonstrace v Rumburku, kde účastníci mimo jiné pokřikovali: Cikáni do plynu! Černý svině! Upálíme vás! (viz video). Z pódia padla i výzva k lynči Romů za pomoci lopat, vidlí apod. Demonstranti se po tomto projevu vydali na pochod a poté zaútočili kameny a větvemi na dům, kde žijí Romové. A policisté? Bránili v práci spolupracovníkům serveru Romea.cz, aby pravda nevyšla najevo. Poté předvedli na služebnu několik demonstrantů kvůli přestupkům (sic!). Ano: pokus o lynč Romů podpořený výhrůžkami smrtí v plynových komorách je podle české policie přestupkem. A nikomu to nepřijde divné!

A, abychom dali další příklad z regionu, stejně jsou na tom Romové na Zakarpatské Ukrajině. V lednu 2012 v Užhorodu policisté během razie za rasistických nadávek a výhrůžek a před očima malých dětí surově zmlátili přítomné muže i ženy. Několik mužů zmlácených policisty skončilo v nemocnici, někteří s vážným poraněním hlavy. Jeden muž, dlouhodobě nemocný tuberkulózou, po razii zemřel. Informaci, zda byla razie bezprostředním důvodem k jeho úmrtí, či nikoli, se nepodařilo získat. (Podrobnosti ZDE a ZDE.) A v Maďarsku či Polsku se Romům nežije lépe.

Psát o rasismu a xenofobii politiků z postkomunistických zemí našeho regionu je házením hrachu na zeď. Namísto toho, aby se snažili věci v tomto směru napravovat, tak je často podporují a vedou při tom rasistické a xenofobní řeči, které ukazují na jejich naprostou neznalost této tématiky. Není potom divu, že justice i policie rozhodují o Romech jako by šlo o občany druhé kategorie. Když k tomu připočteme protiuprchlickou hysterii, je na Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a další postkomunistické země opravdu smutný pohled.



Článek vyšel na serveru Romea.cz.