Svět se obrací naruby, slova opět získávají falešné významy a s tím se i mění dění a jeho posuzování. Výraz „alternativa“ měl dříve tradiční význam: alternativou k totalitě byly demokracie a svoboda. Dnes je to obráceně. Alternativci vládnou a mají podporu části společnosti, protože (prý) bojují proti establishmentu, proti „elitě“. A jejich alternativou k demokracii a svobodě je populistické autoritářství, o němž nemůžeme vědět, kde se zastaví.

Alternativní fakta

Taková vládnoucí moc, jak jí přirozeno, nejdříve ovládne nejdůležitější slova a jejich významy. Tentokrát přišla jako první na řadu pravda, přesněji "alternativní pravda" . Pamatujete? Když Trumpova poradkyně Conwayová hájila lži mluvčího Bílého domu Spicera, sdělila publiku, že nelhal, nýbrž poskytl „alternativní fakta“. A v tom je ta největší potíž.

Trumpovou oporou jsou „alternativní fakta“. O realitě toho moc neví a nezajímá ho, protože žije ve vlastním světě, v němž „přináší lidu dobro“. A ve jménu toho světa přizpůsobuje realitu vlastním představám, jak by se eufemisticky dalo označit lhaní. „Alternativní fakta nejsou fakta, to je lež,“ reagoval na Conwayovou moderátor Chuck Todd v pořadu NBC News Meet the Press.

Novinařina pod palbou

Jenže od té doby se i v USA posunula společenská atmosféra docela hrozivě. „Tím, že nás vykreslují jako nepřátele lidu, vytvářejí nebezpečné prostředí,“ říká americký investigativní novinář Adam Entous z The Washington Post v rozhovoru pro českou DVTV.

Podle něj je neuvěřitelné, jak se americkým novinářům po Trumpově zvolení prezidentem proměnil svět: narůstá strach a obavy, že se nahlodávají některé dosud samozřejmé svobody. Především investigativní novináři, kteří nyní poodhalují kontakty Trumpova předvolebního štábu na Rusko, jsou prezentováni jako nepřátelé lidu. A část společnosti věrná Trumpovi tomu věří, protože jí nejde o fakta, emoce jsou pro ni přednější. „Máme pocit, že schopnost dělat naši práci je stále více ohrožena a pod stále větším tlakem. Role investigativní žurnalistiky je mnohem důležitější než dosud: jako kdyby důvody, proč jsme se dali na tento obor - snažit se informovat lidi, ukazovat na to, za co jsou mocní odpovědní - byly po palbou,“ uzavírá Entous.

I během aféry Watergate (za Nixonova prezidentování) politici napadali média a obviňovali je ze lží. Dnes to ale má opačný gard než tehdy: rozdíl mezi Nixonovou a Trumpovou kauzou spočívá v tom, že tehdy patřili prezident a jeho lidé k mainstreamu, nyní jsou naopak alternativci, kteří proti „zločinnému mainstreamu bojují“. Tedy - tváří se tak, abychom přiznali pravou míru.

Útok alternativců

I sám Entous ovšem dodává, že američtí novináři jsou proti těm evropským trochu rozmazlení, protože Evropu zastihla vlna nenávistných a útočných výhrůžek a komentářů na internetu dříve a silněji než Spojené státy. Vlna lží a nevraživosti v Evropě naposledy vrcholila během kampaně a hlasování o Brexitu, sami Britové jsou hlubokým rozdělením společnosti zděšeni.

A politiku založenou na alternativních pravdách praktikují již nějakou dobu Maďarsko či Polsko, Česká republika a Slovensko mají tím směrem našlápnuto. V Polsku právě teď vrcholí jak atak vládních alternativců na demokracii a svobodu, tak obrana občanské společnosti proti němu, jak to v podrobné analýze popsal novinář a diplomat Petr Janyška:

„Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) J. Kaczyńského se… pokusila prosadit si expresním způsobem podřízení všech soudů. Nic menšího, než zajistit vládě beztrestnost. Odhlasovala si během pěti dnů tři zákony, které podle odborníků jednoduše znamenaly protiústavní změnu režimu. Změnu ústavy cestou obyčejných zákonů, bez hlasování ústavní většinou a bez toho, že by se procedura nazvala změnou konstituce… Zákony, které parlament minulý týden odhlasoval, se týkají obecných soudů, Nejvyššího sudu a Polské soudcovské rady. Až mrazí v zádech, v kolika případech ty zákony porušily podle právních autorit ústavu.“ (Celý Janyškův článek je zde.)

Propaganda alternativců

Podle známé spisovatelky, novinářky a historičky Anne Applebaumové přitom právě Polsko ukazuje, že „největší hrozbou pro Západ není radikální islám, nic, co přichází zvenčí. Hrozba totiž číhá uvnitř“. Reagovala tak na nedávnou návštěvu Donalda Trumpa v Polsku, který zde mluvil o poutech, jež drží Západ pohromadě, včetně klasické hudby a víry v Boha, ale o polském rabování demokracie se vůbec nezmínil. Jako jediné nebezpečí označil hrozby z „jihu či východu“ a represivní ideologie, jako je radikální islám, který se snaží „exportovat terorismus a extremismus po celé planetě“.

„Polský odklon od demokracie ochromí nejen jednotu Západu, ale i jeho přitažlivost pro další země ze všech koutů světa. A vytvoří prostor pro to, aby jeho roli převzaly represivní ideologie a režimy z jihu či východu," rozebírá Applebaumová Trumpův postoj a dodává: „Když byl Trump zvolen prezidentem, mnoho lidí, včetně mě, psalo o tom, jaký to může mít dopad na mezinárodní demokracii. A mnozí nešetřili obavami, že nový šéf Bílého domu bude povzbuzovat populistické, nacionalistické a antiliberální strany v Evropě i v dalších částech světa. A teď to dělá.“

Takovou nadvládu alternativní pravdy a arogance přeci známe i z vlastní zkušenosti. Zeman, Babiš, ale i většina předních představitelů ostatních parlamentních stran, ji používají takřka denně. Nyní to tedy zažíváme ve světovém měřítku. Alternativci si evidentně rozumějí a začínají propojovat svůj svět - a náš svět postupně bledne, až zmizí. Vzdálená naděje tkví v tom, že se tomu nealternativci důrazně postaví, jako to dělají v Polsku. Bůh nám buď milostiv.