Dne 24. listopadu 1941 přijel do Terezína první transport, v němž dorazilo tzv. komando výstavby. To připravilo vznik židovského ghetta pro transporty s vězni. V té době zde již fungovala věznice gestapa.

Malá a Hlavní pevnost

Před zřízením terezínského židovského ghetta sloužila zdejší Malá pevnost od června 1940 jako policejní věznice pražského gestapa. Byli zde vězněni především českoslovenští političtí vězni a členové odboje. Za pět let prošlo branou Malé pevnosti 32 tisíc lidí, z nichž zde zahynulo na 2 600 lidí, další tisíce zahynuly po deportaci z Terezína do vyhlazovacích lágrů.

Stejně hrůznou terezínskou kapitolu představovalo židovské ghetto v Hlavní pevnosti. Jím prošlo za tři a půl roku, od prosince 1941 do května 1945, na 155 000 Židů, z toho asi 75 000 z Čech a Moravy, 40 000 z Německa, 15 000 z Rakouska a další ze Slovenska, Maďarska, Nizozemska, Dánska a dalších okupovaných zemí.

118 000 z nich nacisté zavraždili. Přímo v terezínském ghettu zemřelo 35 tisíc lidí, dalších 83 tisíc vězňů zahynulo po deportaci z Terezína ve vyhlazovacích, koncentračních a pracovních táborech, především v Osvětimi - Březince, a za pochodů smrti v závěru války.

Heydrich - posel smrti

Nejhrůznější genocidu 20. století, holokaust Židů, Romů, homosexuálů, mentálně a zdravotně postižených, zahájilo nacistické Německo po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941. V Protektorátu Čechy a Morava začalo "konečné řešení židovské otázky" po příjezdu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy koncem září 1941. Heydrich byl jedním z přímých spoluautorů holokaustu - jak myšlenky na vyvražďování, tak způsobu genocidy: vyhlazovací tábory, rasově-etnické čistky a poněmčování. Za jeho éry se začal naplňovat tragický osud českých a moravských Židů a Romů.

Heydrich zanechal v českých dějinách důkladnou krvavou stopu: jen za čtyři měsíce výjimečného stavu, který po svém příjezdu do protektorátu vyhlásil, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2 100 Čechů. Heydrich prakticky zdecimoval téměř celý český odboj, který mu to oplatil úspěšným atentátem. Jak výstižně napsal profesor Václav Černý: "Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil."

Lodž a Terezín

Již dva týdny po Heydrichovu nástupu, 10. října, se v Praze konala porada, na které bylo rozhodnuto o deportaci části českých Židů do Lodže (tam odjel první transport 16. října 1941) a Terezín byl určen jako vhodné místo pro soustředění většiny protektorátních Židů.

Tzv. komando výstavby, které čítalo 342 židovských mužů, mělo za úkol připravit objekty ve městě pro příjezd transportů, které začaly do vznikajícího ghetta proudit od 30. listopadu 1941. Lidé zařazovaní do transportů dostávali obsílky a shromažďovali se na určených místech ve větších českých městech. Předtím museli odevzdat veškerý majetek a ponechat si maximálně 50 kg zavazadel. Zpočátku zůstávaly rodiny pohromadě, záhy však došlo k jejich rozdělení a oddělenému ubytování mužů, žen a dětí. To ještě stupňovalo psychický tlak na vězněné.

Transporty přijížděly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, vzdálených asi 2,5 kilometru od Terezína. Odtud pokračovali vězňové pěšky. Za první měsíc bylo do Terezína deportováno 7 350 Židů z protektorátu.

Kdo zde žil a nepřežil

Ghettem, kterému veleli postupně tři nacističtí velitelé Siegfried Seidl, Anton Burger a Karl Rahm (pouze první a třetí byli po válce odsouzeni), prošli například spisovatelé Karel Poláček, Arnošt Lustig, Norbert Frýd či Ivan Klíma, dirigent Karel Ančerl, operní pěvec Karel Berman, hudební skladatelé Hans Krása, Viktor Ullmann a Pavel Haas, režisér Dušan Klein, filozof Karel Kosík, politik Egon Lánský, herec Zdeněk Ornest, rakouský spisovatel Hans Günther Adler, rabín Richard Feder či v útlém věku fotograf Jan a malíř Kája Saudkovi.

V ghettu zemřel kupříkladu podnikatel Emil Kolben, předválečný ministr za československé německé sociální demokraty Ludwig Czech, sestra rakouského psychologa Sigmunda Freuda Adolfine, otec českého zemského rabína Karola Sidona či dědeček někdejší americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové. V táboře se narodil slovenský politolog Fedor Gál, který nyní žije v Praze.

Epidemie a osvobození

Koncem války byla do Terezína zavlečena epidemie skvrnitého tyfu. Epidemie, kterou se snažil zastavit tým českých lékařů pod vedením Karla Rašky a Františka Patočky, si i po osvobození vyžádala více než 1000 obětí i z řad lékařů a zdravotníků. I v této tíživé situaci zde tehdy přibývali noví vězni, kteří přežili pochody smrti z koncentračních táborů na polském a německém území.

Terezín osvobodila sovětská armáda v noci z 8. na 9. května 1945.