Letenská demonstrace byla vrcholem vzmachu občanské společnosti, bez ohledu na rozdílné názory, barvu pleti či vyznání účastníků a dalších příznivců. A to vadí těm, kteří si veškerou moc uzurpují pro sebe, kteří nás, občany, ke své představě demokracie nepotřebují.

Probuzení občanské společnosti zde dobře popsal Mikuláš Minář, předseda spolku Milion chvilek pro demokracii:

„Setkání na Letné… není tečka, je to dvojtečka… Je třeba, aby každý z nás osobně pokračoval v tom, co se teď nastartovalo… Závisí na všech lidech, kteří věří, že má smysl s laskavostí, odvahou i rozvahou pečovat o to, co je nám všem společné, o veřejný prostor, o svobodu a právo, o demokracii. I pár lidí s velkou vytrvalostí může dokázat velké věci, natož když se takových lidí najde milion… Mnoho obcí už nám napsalo, že se budou setkávat dál. Třeba ne každý týden a třeba ne jen kvůli protestům. Lidé se ale chtějí potkávat, chtějí spolu mluvit, chtějí hledat cestu dál.“ (Celý text jeho projevu je ZDE.)

Populisté stojí jen o masu ovcí

Z pódia během demonstrace zaznívaly vesměs pozitivní věci, výzvy k zamyšlení, touha po demokracii, po té skutečné, po pravdě, odsouzení xenofobie a populismu. Historik a ředitel knihkupectví Academia Jiří Padevět to ve svém projevu řekl jasně:

„Po celé Evropě se populismus, někdy natřený národními barvami, někdy prostě jenom zabalený v lákavém obalu, snaží rozleptat demokratickou společnost… Demokracie od nás vyžaduje odpovědnost, vůli k rozhodování, respekt k jinému, nebo slabšímu, vyžaduje od nás myšlení. Populismus od nás vyžaduje mlčení. Vyžaduje, aby ti, kdo se rozhodnou populistického vůdce následovat, odložili svoje názory a touhy a přejali ty jeho. Aby převzali jeho neochotu řešit skutečné problémy a nahrazovat je volebními hesly... Vyžaduje ne vůli k rozhodování, ale poslušnost, vyžaduje ne respekt ke slabšímu, ale nevšímavost. V podstatě vyžaduje jediné. Mlčet a za čtyři roky volit stejně, jako dosud… Populisté, a prokazuje se to zas a znova po celé Evropě, stojí pouze o homogenní, jednolitou masu ovcí.“

Zazněly i obavy o životní prostředí. A vyslovil se k tomu jak ekolog Jan Piňos, tak i zástupci soukromých zemědělců. A také výzvy naplněné zdravým sebevědomím: například zpěvák Radek Banga vyzval ke chvilce hluku, aby nás bylo slyšet až do Strakovy akademie, sídla české vlády kousek od Letné. A všichni křičeli, včetně přítomných Romů, protože všichni chceme, aby mocní vnímali naše námitky vůči jejich prohřeškům proti demokracii.

Těch lží, vytáček a odpudivých útoků na část občanů jsme slyšeli od Miloše Zemana a Andreje Babiše tolik, že touha po pravdě se jeví jako samozřejmá. Už dávno víme, že nestačí jednou za čas jít k volbám a dál se o věci veřejné nestarat. Pokud se nestaráme, vyhrají ti, kteří nechtějí, aby se jim lidé dívali pod prsty: mocichtiví, nenasytní, nemorální vládci, tuneláři, přikradači a korupčníci, jedním slovem paraziti přisátí na daně, které odvádíme státu.

Co kleptokraté, oligarchové a populisté potřebují

A v tomto ohledu Babiš není první. Hned během sametové revoluce politiku infikovali členové Prognostického ústavu AV a další s nimi spříznění „odborníci“. A privatizovali majetek ve prospěch těch, kteří na to tehdy měli finance a sociální kapitál (vazby, známosti, znalosti, jak to funguje). A kdo to byl? Inu: bolševici a estébáci všeho druhu, ředitelé podniků a jejich náměstci, vexláci, zloději a další spodina, pár sportovců a umělců. Byl to právě Klaus a spol., kdo tu zavedl kleptokracii, kdo stvořil oligarchy, tedy i Babiše. A byl to Zeman s Klausem, respektive ČSSD s ODS, kdo tu jako první hrubě zaútočil na demokratické principy svou „opoziční smlouvou“.

Není náhoda, že vedle Babiše a Okamury i Zeman a Klaus dělají vše možné, aby současné probuzení občanské společnosti co nejvíce pohaněli. Právě jejich typ politiky potřebuje ke svému vládnutí nepřátele, vnitřní i vnější - proto nesnášejí občanskou společnost, proto hlásají a podporují nenávist vůči Romům či uprchlíkům. Nemají žádnou smysluplnou náplň své politiky, tedy pokud smyslem věci nemyslíme hrabání pod sebe či pomstu těm, kteří mají odlišný názor.

Právě tito politici potřebují ovládnout co nejvíce médií, aby mohli svoji prázdnotu skrýt za marketingová hesla a manipulaci s fakty. A právě tito politici potřebují ovládnout policii a justici, aby jejich počínání kryla. Je jen na nás, jestli té oligarchii, která nám dnes vládne, dokážeme zatnout tipec.

Pravda se prosadí

Po sérii demonstrací organizovaných Milionem chvilek můžeme i na jinak zdravé skepsi trochu ubrat. Jak řekl Mikuláš Minář:

„Je nad slunce jasné, že nám po dnešku škarohlídi řeknou: Vidíte? Andrej Babiš nerezignoval. Tak k čemu to bylo? Bylo to zcela zbytečné. Nic se nezměnilo. Není to pravda. Věci se pomalu mění. Před rokem nás bylo na náměstí 25 tisíc. Dnes je nás tu možná 250 tisíc. Kolik nás bude za rok? Věci se mění. My se měníme. Měníme se, protože dál trváme na tom, že pravda je pravda a jako takovou je třeba ji i v politice ctít. Nepochybujeme o tom, že pokud v tomto postoji vytrváme, pravda se nakonec prosadí.“

Ano, pravda se nakonec prosadí, za podmínky, že budeme ochotni pro to něco udělat ve svém okolí i ve veřejném prostoru jako takovém. A k tomu poslední demonstrace výrazně přispěly.

Článek vyšel na Romea.cz.