Buď, anebo - ideologové se přou o minulost

09. 09. 2020 | 14:42
Přečteno 1394 krát
Spor o tlusté čáře za minulostí nabral sofistikovanější podobu. Vede se vážně míněná polemika o tom, jak se má rozkrývat minulost, jestli ji lépe osvětlí rozkrývání mechanismů totality a jejích represivních složek, nebo zkoumání běžného života občanů. Přou se spolu dva tábory protilehlých ideologií. Každého neideologického tvora napadne, že prospěšné pro věc by mohlo být oboje, ideologové si ovšem stojí za svým. Buď, anebo – a to z obou stran.

Zavilost obou táborů vede přímo k manipulacím s fakty. Zatímco jedna strana, říkejme jí revizionistická, hledá dobro i tam, kde není, druhá strana, nazvěme ji třeba antikomunistická, hledá zlo jen v nejvyšších patrech režimu a tváří se, že se zlo s pádem komunistického režimu kamsi vytratilo.

Revizionisté

Podle první jsou příznaky demokracie i to, že dělníci se mohli formou dopisů žádajících trest smrti pro nevinné lidi vyslovit proti elitám – jakoby demokracie neměla žádný obsah a byla pouze čirým mechanismem (kdyby tomu tak bylo, pak by byly demokratické i předlistopadové volby).

Nebo že společnost se s komunistickým režimem pokoušela neustále vyjednávat, jakoby tehdy existoval jakýsi kulatý stůl, u něhož se stará Blažková v zastoupení mohla domlouvat s Husákem na cenách potravin. Pravidla jednoznačně stanovovali představitelé režimu, nikoli společnost, a lidé jednali i pod tlakem ze strachu či obav. Občané s režimem nevyjednávali, ať už je tím myšleno cokoli, ale přizpůsobovali se mu. Někdy ohýbali hřbety ještě více, než režim momentálně vyžadoval, ale ani to se nedá nazvat vyjednáváním, ale zbabělostí, podlézavostí, předpodělaností a horlivostí. A právě sem můžeme zařadit žádosti dělníků o trest smrti pro ty, které si režim vybral jako nepřátele, pocit spolurozhodování o životě a smrti nevinných lidí nemá s demokracií společného nic.

Nebo tvrzení, že během normalizace lidé nechtěli cestovat - našlo se jistě pár jedinců, kterým to nechybělo, ale ti byli výjimkou, nikoli pravidlem.

Revizionisté se při tvrzení, že mnozí lidé byli s normalizací spokojeni, ohánějí i počtem členů KSČ a jejich rodinných příslušníků. Jenže i to je manipulace. Mnozí komunisté vstoupili do strany z přinucení (a kvůli vlastnímu strachu a zbabělosti) a režimu přitom nefandili. Kariéristům byl režim ukradený, kariéru by dělali bez ohledu na režim tak jako tak – to potvrdila i polistopadová praxe, stačí se rozhlédnout. Ani mnozí přesvědčení (věřící) komunisté nesouhlasili s okupací, bez ohledu na to, co řekli u prověrek. A někteří z nich si také nepředstavovali, že socialismus tu budou budovat lidé, jejichž intelektuální úroveň by v normální zemi stačila jen taktak na zametání ulic. Pohrdání Jakešem či Bilakem zaznívalo poměrně často i od některých členů strany.

A nikde není psáno, že příbuzní členů KSČ souhlasili s režimem, mnozí právě naopak. Připomeňme si též, že ze strany bylo po roce 68 vyhozeno hodně jejích členů, protože se jim okupace a normalizace pranic nelíbila a dali to najevo. A mezi disidenty a emigranty byli také bývalí komunisté, kterým se režim přestal líbit.

Oblíbená figura revizionistických historiků je i tvrzení, že lidé byli spokojeni s režimem, protože měli plné ledničky. Jenže ti samí lidé stáli koncem roku 89 na náměstích. Šlo jim o svobodu.

Asi největší nepochopení se skrývá v tvrzení, že předlistopadový režim nebyl úplně bezprávní, protože režim polistopadový navázal až na výjimky na komunistické trestní a občanské právo. Jenže to není argument pro to, že před listopadem 89 nešlo o totalitu. Naopak: některé zákony prefabrikované stranou byly v rozporu s Deklarací lidských práv a později i s Helsinskou úmluvou, kterou ČSSR podepsala. Právě proto byl režim totalitní, že faktické bezpráví prosazoval za pomoci zákonů. (Viz i norimberské zákony nacistického Německa.) Zákaz překročení hranic a střílení do lidí, kteří jej nebrali v potaz, je jen jedním z příkladů.

Povrchnost myšlenek revizionistů je ohromující – vidět dobro i ve zlu a vymýšlet si do takové předem vystavěné konstrukce argumenty, to je počínání ideologů, nikoli vědců. Relativizace zla, kterou předvádějí světu, je o to silnější, že ji razí ti, kteří jsou momentálně v sedle, například děkan Filozofické fakulty UK Michal Pullmann.

Antikomunisté

A druhá strana si myslí, že z běžného normalizačního života nemůže vyvěrat žádný modus vivendi, jakoby neexistovala kolaborace běžných lidí, bez níž by systém nemohl přežít tak dlouho. Smíření se s daností vedlo u mnohých z nás k mlčení a leckdy i k souhlasu s režimem. A je také pravda, že se našli a najdou lidé, kteří byli s normalizací spokojeni více než s demokracií, ať už si o tom antikomunistická guerilla myslí cokoli.

Jde většinou o lidi nesamostatné, toužící po tom, aby se stát o ně postaral. Nebo o levicově uvažující lidi, kterým se starý režim prostě zdál dobrý. Nostalgicky vzpomínají i lidé, které hořce zklamal způsob, jakým se u nás po listopadu 89 demokracie utvářela a prováděla. Najdeme je třeba mezi dělníky, kteří přišli o práci jen proto, že novodobí „podnikatelé“ na základě „státního pověření“ vytunelovali jejich fabriku. K tomuto poznání člověk nemusí být levičák, stačí, když naslouchá tomu, co si (někteří) lidé o tom myslí.

A jisté je i to, že komunisté svůj režim vedle násilí (v tom nejširším slova smyslu včetně vyvolávání strachu) udržovali i pokusy lidi si koupit, uplatit je. To se vzájemně nevyvrací, nýbrž doplňuje - politika biče a cukru se tomu říká. Půjčky pro začínající manžele, povyšování loajálních zaměstnanců, zvyšování platů, víza s výjezdní doložkou do zahraničí a jiné výhody poslušným občanům, různé výhody v životě i zaměstnání pro udavače atd. jsou toho důkazem.

Povrchnost myšlenek této skupiny ukazuje na dogmatičnost a zkostnatělost myšlení. Nevidět zlo, všude, kde je (nebylo jen v StB a KSČ), také vypovídá o jejich autorech své. A zlo se po listopadu 89 nikam nevytratilo, jen se převléklo z rudých montérek do slušivého podnikatelského oblečku s brčálově žlutou kravatkou.

A spor obou stran o to, zda komunisté budovali svůj režim v rámci modernizace, již s sebou nesla doba, je druhotný, s podstatou totality nesouvisí.

Obě strany otravují svými ideologiemi životní prostředí více než uhelné elektrárny. Točíme se v kruhu a, jak ukazují předchozí zkušenosti, nic dobrého z toho nekouká. I z vyrovnávání se s minulostí se stala vlastní karikatura, protože život „musí být“ buď, anebo.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy