Milý deníčku, u oběda mi bábele řekla, že jsem dneska "takový pozitivní". Hrozně jsem se vylekal: "Ale cítím se skvěle."

"Já myslela takový pohodový, vstřícný, pozitivně myslící."
"No já taky, pozitivní myšlení je nemoc. Člověk může být v pohodě, ale má si zachovávat svou zdravou skepsi, aby o tu pohodu nepřišel."
"Myslím, že dalajláma by s tebou nesouhlasil."
"To asi ne, ale protože myslí pozitivně, tak by to ani neodsoudil," zasmál jsem se a dodal: "Půjdeme na procházku?"
"No vidíš, to je další pozitivní gesto, když jezevec jako ty se chce projít," ukončila rozhovor bábele.

Šli jsme do vládní čtvrti, která je z části obehnaná lesíkem, jímž protéká potok Maláčovka. No... potok. Spíš taková strouha, čím dál víc zanesená různým spotřebním odpadem. Dali jsme se Hamáčkovou ulicí vyzdobenou plakáty s červenými svetry, a vyšli na náměstí Andreje Babiše, kterému před volbami dominuje nápis "Pravda vítězí, ANO také". Dále jsme se pustili třídou sv. Vojtěcha s rouškou, prošli jsme kolem největší české banky Schilerova a.s. a za loutkovým divadlem Lubomíra Zaorálka to stočili k lesíku.

A teď se podrž, deníčku. Náhle jsme spatřili ministryni Maláčovou, kterak čistí tu strouhu po ní nazvanou. Představ si ten obrázek:

Maláčová v červeném svetru, celá zpocená, tahá z potoka rám jízdního kola, kolem ní stojí tři její sociálně-pracovní gorily a dva mladí sociální demokraté rozdávají kolemjdoucím předvolební letáčky s nápisem: MALÁČOVKA JE ČISTÁ JAKO MALÁČOVÁ.
Přitom právě teď byla Maláčová špinavá jako Maláčovka. Na čele šmouhu od bláta, tváře rudé jako sociální demokratka, ruce od krve, protože se pořezala o střep, který vyndala ze dna strouhy, sukni špinavou, punčocháče roztržené, boty nebyly v bahně vidět...

"Můžeme vám nějak pomoci paní ministryně?" optala se Maláčové bábele, jejíž sociálně cítící srdce se nad političkou ustrnulo.

"Maláčovka je čistá, Maláčovka je nejčistější, Maláčovka je horská bystřina, Maláčovka je..."

A už jsem volal do chorobince, aby poslali sanitku. Když Maláčovou odváděli do záchranky ve svěrací kazajce, řekl jsem jí: "To bude dobré, paní Maláčová, teď už vás budu volit... kvůli té horské bystřině."
"Jsi dneska nějak pozitivní, Fandy," pohladila mě po rameni bábele.