Milý deníčku, právě jsem otevřel skříň, do které jsem zavřel vnoučata, a šel si ti postěžovat. Likvidační četa přijela ráno a věru, že dostála svému neoficiálnímu názvu.

Kufr s hračkami byl okamžitě rozbordelen po celém bytě. Nebylo kam šlápnout, aniž by si člověk neudělal oboustranný výron kotníku, takže jsem obul kanady.

Řev je příliš slabý výraz pro výstižné popsání zvuků vycházejících ze dvou klučičích a dvou holčičích "hrdélek"... žádní ptáčci zpěváčci. Takže jsem si vzal sluchátka a pustil do nich hodně nahlas Bacha. Náladu jsem měl tragickou.

Potom se začali honit po bytě, třískat dveřmi, schovávat se do skříní, strkat do křesla, v němž si hodlal hovět kmet úctyhodného věku (já)... takže jsem si oblékl maskáče.

A když je to přestalo bavit, nakreslili na tapetu v MÉM POKOJI (!!!) voskovými pastelkami tank, panenku a kosočtverec postavený na ostrý vrchol se svislou čárkou uprostřed. Přidal jsem tudíž ke své výbavě jezdecký bič a řízně jsem zavelel:

"Vojáci, nástup!"
Likvidační četa nastoupila.
"Kdo z vás maloval na zeď?"
"Všichni," začali o překot křičet všichni.
"A kdo namaloval tento geometrický útvar," ukázal jsem bičem na kosočtverec.
"Všichni," zvolali všichni.
"Vy holoto, vy jste se na svého nadřízeného domluvili. Kdo s tím nápadem přišel?"
"Všichni!"
"Tak když všichni, tak bude následovat kolektivní trest: 15 minut ve skříni a mytí nádobí po obědě."
"Hurá!" zvolali jako na povel vojáci a nahrnuli se do mé ořechové skříně.

Když jsem šatlavu po čtvrthodince otevřel, protestovali, že trest byl příliš krátký a chtějí tam zůstat.

Už aby byla zase nějaká karanténa, bleskla mi hlavou hříšná myšlenka.

Za pomoci buldozeru (smetáku) jsem se probil do kuchyně a začal vařit. Slíbil jsem likvidační četě maso na čokoládě. Ne, ne, nemusíte hned vyskakovat ze židle, nejde o jídlo, ale o hru. Uvařím hovězí maso na skořici a pod každý talíř na stole dám čokoládu. Kdo sní maso, může rozbalit sladkost.

Když si vzpomenu na své školní obědy s hovězím masem, dělá se mi špatně ještě dneska. Jenže teď je vše jinak. Seznámili jsme se nedávno s mladými farmáři a kupujeme od nich hovězí z mladého býčka. Snad poprvé v životě nechutná hovězí jako podrážka.

Hovězí na skořici:
Kousky hovězího zadního nebo kližky osolíte a obalíte ve skořici, osmažíte na oleji (používám olivový). Přidáte hodně cibule a necháte ji osmahnout do tmavohněda. Poté maso dusíte do měkka. Můžete přidat skořici i do omáčky, dle chuti. Dávám i další koření: kurkumu, kari, zázvor, trochu bazalky. A, pokud to není pro likvidační četu, pálivou papriku. Kdybych dal vnoučatům i tu pálivku, bylo by s nimi už naprosto k nevydržení.