Německá kancléřka Angela Merkelová je ve všech směrech pozoruhodnou političkou. Zatímco xenofobové jí nemohou přijít na jméno, ona koná jako velká státnička.

Uprchlickou vlnu způsobila válka v Sýrii, které jak státy EU, tak syrští sousedé několik let jen přihlíželi, v mylném domnění, že se sama nějak vyřeší. Varování, že se mnozí lidé kvůli válečnému utrpení přesunou jinam, nestačila k tomu, aby demokraté pomohli syrské opozici.

Stabilizace Evropy

Vědoma si těchto chyb, musela se Merkelová rozhodnout, co udělat s těmi uprchlíky, kteří se již pohybovali po Evropě. Statisíce jich v té době procházelo Balkánem, mnozí již stáli na maďarských hranicích, odkud je premiér Viktor Orbán nechal převážet autobusy na rakouské hranice. České ministerstvo vnitra uprchlíky zavíralo do detence (vězení) a nechalo si za to od nich platit. Když jim došli peníze, posílalo je na německé hranice.

V tom momentu sdělila Merkelová, že tyto uprchlíky Německo přijme, celkem jich bylo kolem jednoho milionu. Velmi tak napomohla ke stabilizaci Evropy, ovšem zároveň přidala na odpovědnosti a starosti svým spoluobčanům. V srpnu 2015 vyřkla onu památnou větu: „Wir schaffen das“ - „zvládneme to“. Byla přesvědčena, že její země uprchlickou krizi ustojí.

Němčina, němčina, němčina

Uprchlíci byli rozprostřeni po celém Německu. Jejich přijetí hodně stálo na práci místních úřadů a ohromujícího množství dobrovolníků. Od roku 2015 zavedla spolková vláda mnoho zákonů, aby integraci urychlila. Například možnost naučit se rychleji německy - žadatelé o azyl jsou denně několik hodin ve škole, kde se učí němčinu a historii své nové země. A mají rovněž oproti předchozím letům lepší přístup ke vzdělání a k pracovnímu trhu.

„Byli jsme několik měsíců v České republice a nedělo se nic, jen jsme na něco pořád čekali, byrokracie tam je opravdu otřesná. Potom jsme odešli do Německa. Během necelého roku jsme v němčině postoupili do kategorie A. I díky tomu jsme okamžitě našli práci. Já pracuji ve svém oboru, IT, má žena prodává a její bratr působí jako odborník ve stavebnictví,“ řekl severu Romea.cz jeden z uprchlíků, který si nepřeje zveřejnit své jméno.

To potvrzuje i profesorka sociologie Cornelia Kristenová z Bamberské univerzity, která vede výzkum na DIW. Poukazuje na to, že „přistěhovalci, kteří patří v rodných zemích ke vzdělanější polovině společnosti, se rychleji učí cizí jazyk, což jim pak pomáhá rychleji najít práci.“

Bydlení, vzdělání, práce

Podle analýzy Deníku N má dnes polovina uprchlíků řádné zaměstnání. Většina z nich už také bydlí ve vlastním pronajatém bytě. Pozitivní integrační trend vyplývá z dat, která průběžně sbírají Německý institut pro výzkum trhu (DIW), Institut pro výzkum pracovního trhu a profesí (IAB) a Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF).

„Přibližně 50 procent uprchlíků je začleněno do pracovního trhu a z toho dobrá polovina je odborná pracovní síla,“ říká Daniel Terzenbach z německého úřadu práce, podle něhož si Německo ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi stojí v tomto ohledu velmi dobře.

Jak vyplývá z údajů BAMF, ještě v roce 2016 bydlela přibližně polovina běženců ve společných ubytovnách, které jim poskytovaly obce. O dva roky později to byla už jen čtvrtina všech uprchlíků. Zbytek už bydlel ve vlastních pronajatých bytech.

Ve školním roce 2015/2016 chodilo do školy na 400 tisíc dětí z uprchlických rodin, aniž by měly potřebné znalosti němčiny. Z dat z roku 2017 už ale vyplývá, že 90 procent uprchlických dětí ve věku 12 let mluví se svými vrstevníky německy.

Podle ekonomky Kathariny Spießové z DIW ovšem není integrace uprchlíků zdaleka u konce. „Je to dlouhodobý společenský projekt, kterému je třeba se nadále věnovat. Jsme ale na dobré cestě.

Rasismus a xenofobie

Asi nejhorší chvíle přišla se stoupajícími slovními i fyzickými útoky na uprchlíky. Extremisté zapalovali jejich ubytovny, útočili na ně i na veřejných místech. Xenofobní Alternativa pro Německo a další extremistické strany roztočily kolotoč verbálních útoků na uprchlíky i vládu.

Angela Merkelová a další demokraté si to ovšem líbit nenechali. „Jsme svědky agresivního a xenofobního chování, které nemůže být v žádné míře akceptováno. Je odpudivé vidět pravicové extremisty a neonacisty, kteří šíří nenávist. A je ostudné vidět Němce, dokonce i rodiny s dětmi, jak vedle těchto extremistů pochodují a skandují jejich hesla,“ řekla kupříkladu kancléřka.

Navázala tak na politiku, kterou od počátku razil tehdejší německý prezident Jochaim Gauck. Ten neonacistům a dalším násilníkům již během svého prvního projevu v březnu 2012 vzkázal. „Vaše nenávist je naše motivace. Naši zemi nenecháme na holičkách. Nedáme vám ji. Vy patříte do minulosti, naše demokracie bude žít.“

Pozadu nezůstávali ani novináři. Anja Reschke, šéfredaktorka pořadu Panorama německé veřejnoprávní televize ARD se tehdy ve svém komentáři nerozpakovala zařadit rasisty a xenofoby tam, kam patří:

„Když teď veřejně prohlásím, že si myslím, že Německo má přijmout i ekonomické uprchlíky, co myslíte, že by následovalo? Je to jen názor, který přeci smíte vyslovit. Bylo by tedy hezké, kdybychom o něm mohli diskutovat. Ale to se nestane. Obdržela bych záplavu nenávistných komentářů: „Zasraní přistěhovalci, kolik jich ještě chceme přijmout… ať vypadnou, nejlepší by bylo je upálit“… Ještě nedávno se tito autoři schovávali za pseudonymy, ale mezitím se nebojí psát ani pod svými jmény. Zřejmě to už ani není trapné. Naopak. Věty jako „ať se utopí v moři, špíny“ obdrží ještě masivní souhlas a mnoho lajků.

Pokud byl někdo do té doby jen malým rasistickým nýmandem, připadá si nyní samozřejmě velkolepě. Můžeme říci: No dobře, idioti tu byli vždycky, nejlepší bude je ignorovat. Ale nejsou to přeci jen slova. Už tu jsou žhářské útoky na domovy uprchlíků. Projevy nenávisti na internetu už dávno vyvolaly společensko-dynamické procesy. Počet extrémně-pravicových násilností stoupl… Štváči musí pochopit, že je naše společnost nebude tolerovat. Pokud tedy nejste názoru, že jsou všichni uprchlíci vyžírky, kteří by měli být vyhnáni, upáleni či zplynováni, měli byste to dát jasně najevo… Poslední „povstání slušných lidí“ je patnáct let za námi. Věřím, že opět uzrál čas.“

I díky takovému společnému odporu proti „stínům minulosti“ se povedlo násilné tažení proti migrantům ustát. Srovnáme-li to s našimi politiky a některými také novináři, pak slova Merkelové, Gaucka i Anji Reschke patří i Miloši Zemanovi, Jiřímu Ovčáčkovi, Tomio Okamurovi, dalším politikům a jim spřízněným „novinářům“, kteří xenofobii a rasismus pokládají za přijatelnou normu pro vzájemné soužití.

Konzistentní kancléřka

Merkelová by se dnes rozhodla stejně. „Kontrolovat hranice je možné, nelze ale přijmout taková rozhodnutí, která dopadnou na bedra těch, kteří na hranicích stojí,“ uvedla k pětiletému výročí přijetí uprchlíků. „Zvládli jsme toho za ten čas opravdu hodně, mnozí migranti například složili maturitu a zapsali se na vysokoškolské studium,“ dodala Merkelová.

Němcům můžeme takovou státničku jen tiše závidět.


Článek vyšel na serveru Romea.cz.