České porodnictví – věc veřejná!

27. 01. 2010 | 10:57
Přečteno 11072 krát
Seriál o českém porodnictví

Autorkou úvodního textu k tématu je Mgr. Ema Hrešanová, Ph.D., socioložka a kulturní antropoložka, která se zabývá studiem porodu a lidské reprodukce. Doktorát z oboru sociologie získala na Fakultě sociálních studií v Brně, kde obhájila disertačni práci postavenou na kvalitativním výzkumu několika českých porodnic. Sociálními studii porodu se zabývala i během svého studijního pobytu ve Velké Británii a Spojených státech amerických. V současné době působí na katedře sociologie Fakulty filozofické, Západočeské univerzity v Plzni.

Již více než deset let je české porodnictví tématem diskuzí ve veřejném i mediálním prostoru. Přes její úctyhodnou délku však tato diskuze nepřekonala tendenci stavět proti sobě názory na dva existující modely porodní péče (lékařský a tzv. přirozený). Stejně tak způsob, jakým je tato debata prezentována, je často černobílý. Koncem minulého roku jsem viděla dokumentární film Porodní plán a videa na www.porodniplan.cz, který mapuje a nastiňuje problematiku českého porodnictví. Podle mě se v tomto projektu podařilo vytvořit základ pro posunutí debaty o kus dále, a tak nastal čas pokusit se zlepšit úroveň veřejné debaty o českém porodnictví. Můžeme tak přispět k jeho pozitivní proměně.

Řekněme si tedy ještě jednou, proč má smysl dlouho zablokovanou debatu o porodnictví posouvat dál. Protože jde o naši budoucnost – jde o zdraví rodících se dětí. Oblast porodní péče je přeci o reprodukci celé společnosti. Nás všech se nějakým způsobem dotýká, ať již přímo tím, že porodní služby využíváme anebo poskytujeme, či tím, že je využívají naši blízcí a známí. Ovšem jde-li nám o zdravé novorozence, musí nám zákonitě jít i o zdravé matky při porodu, bez kterých by se miminka na tomto světě neocitla. I proto nelze z diskuze vyškrtávat otázku fyzického a psychického zdraví matek a naplňování jejich představ o porodní péči.

Porodní a mateřská péče má v systémech zdravotní péče výsadní postavení. Často je pojímána jako indikátor kvality celého systému zdravotní péče, kterou ve svém životě využívá snad opravdu každý. Sféra porodnictví nám ale o českých poměrech může prozradit mnohem více.

Co se v porodnicích rodícím ženám, jejich partnerům a dětem děje, není pouze individuální záležitostí těchto osob, ale má to politický přesah. Jde zde totiž o (politické) právo každé občanky a občana svobodně rozhodovat o sobě, svém těle a zdraví a o tom, co je pro ně jako pro svobodné bytosti nejlepší. Je to o právu a povinnosti nést za svá rozhodnutí a činy zodpovědnost, zkrátka - je to o právu na sebeurčení. A to je dle mě v demokratické (občanské) společnosti právem prvotřídního významu. Co mám přesně na mysli, krátce nastíním.

Na základě svého dlouhodobého sociologického výzkumu několika českých porodnic jsem došla k závěru, že i přes zásadní a pokrokové změny má české porodnictví stále několik zásadních nedostatků. Z nich považuji za nejpodstatnější absenci dostatečné šíře porodních alternativ, které by mohly uspokojit všechny ženy s různými potřebami a různými koncepcemi porodu.

České porodnictví v podstatě počítá pouze lékařskou koncepcí porodu. Jedinou legitimní volbou pak je porod v porodnicích. Přestože porodnice nabízejí čím dál širší škálu služeb a ve snaze uspokojit co nejvíce žen do své péče inkorporují stále více prvků z alternativního modelu porodní péče, jedná se stále o instituce, které operují v rámci jednoho paradigmatu porodní péče. Taková porodní péče je postavena na stejném souboru přesvědčení a principů týkajících se průběhu porodu a pojetí lidského těla. Všechny porodnice jsou také součástí nemocničních komplexů a podléhají jejím formálním pravidlům, nastaveným na péči o nemocné lidi, kterými však rodičky zpravidla nejsou. Přestože některé z nich zcela naplňují představy žen toužících po individualizované péči a přirozeném porodu, stále zde existují omezení stanovená formálními pravidly.

I v českém prostředí ale existují ženy (a potažmo páry), jejichž porodní potřeby a přání nelze v rámci nemocničních struktur uspokojit, anebo jejichž koncepce porodu se od té lékařské diametrálně liší. Ty se pak často musí rozhodovat mezi porodem v nemocnici anebo porodem doma, přičemž s druhou možností český porodní systém v podstatě nepočítá. To může mít sáhodlouhé důsledky na jejich zdraví. Ovšem opravdu musí všechny ženy rodit v jednom typu zařízení, přestože je každá jiná a má jiné potřeby a touhy? Domnívám se, že odpověď ano je v dnešní době neudržitelná a že vedle porodnic je nasnadě prosadit a legitimizovat i další porodní alternativy.

Nedostatek porodních alternativ však primárně není o sledu konkrétních přání, praktik nebo materiálním vybavení (např. žebřiny, míče v porodním pokoji, porod na stoličce nebo ve vaně, žádný nástřih apod.), které je ta která porodnice schopna a ochotna poskytnout. Jistě pro některé ženy platí, že jim v první řadě jde o co nejrozmanitější „menu“ porodních služeb té které porodnice a krásný zážitek z porodu, který obohatí jejich život. Právě výše zmíněný film Porodní plán a videa uvedená na webu, však ukazují, že mnohým ženám jde o něco jiného. Nechtějí být pasivním objektem, na němž je porod vykonáván, ale chtějí samy rozhodovat o tom, co se s nimi při porodu bude dít. Navíc představy mnohých z nich o tom, co je pro zdraví jejich dítěte i pro ně samé nejlepší, se často odlišují od představ lékařských expertů. V této souvislosti se můžeme ptát: kdo má právo rozhodovat o tom, jaká péče je pro rodící se dítě a rodící matku nejlepší? Má tím jediným soudcem být opravdu pouze medicína?Jaké rozhodovací pravomoci mají mít lidé, o jejichž životy tu jde?

Myslím, že zde existuje mnoho faktorů opravňující rodiče zastávat jiná přesvědčení a představy o tom, co je pro jejich dítě nejsprávnější péče. Je to vlastně širší otázka: kdo má v dnešní (postmoderní) společnosti právo lidem říkat, co mají chtít, dělat, jak pečovat o sebe, své zdraví, své dítě? Není dnes spíše nutné uznat pluralitu pravd i vědění a především právo lidí na sebeurčení, právo na to rozhodovat o sobě, svém životě, svém těle?

Navíc kritika dehumanizace medicíny či diskuze nad iatrogenními dopady lékařských intervencí do porodu (kdy provedení jednoho lékařského zásahu vyžaduje korekci dalším lékařským zásahem, což spouští jakýsi lavinový efekt) vedly k významnému zpochybnění autoritativního statusu medicíny a poukázaly na to, že medicína - podobně jako jakýkoliv jiný systém vědění - nabízí pouze parciální řešení a pravdy.

Medicína není pouze o léčení. Jak ukázala sociálně vědní kritika procesu medikalizace, kdy jsou procesy nelékařské povahy pojímány a řešeny, jako kdyby lékařského rázu byly (například menstruace, menopauza, i samotný porod), medicínu je nutné pojímat také jako významnou instituci sociální kontroly. V jejím rámci je definováno nejen to, co představuje normální a patologický porod či těhotenství, ale zároveň i to, kdo je „normální“ a kdo „nenormální“ rodičkou či matkou. Normalita stanovovaná medicínou se tedy netýká pouze fyziologie lidského těla, ale i společenského chování a kategorií. Právě to dobře ilustruje zmíněný film Porodní plán. Ženy, jejichž představy o porodu a o tom ,co je pro jejich dítě zdravé, se liší od medicínského standardu, jsou pak v porodnicích označovány za „extrémní“, zvláštní“ či dokonce „psychicky narušené“.

Ovšem oba typy péče, lékařská nemocniční, i jiná zdravotní péče, poskytovaná třeba doma, mají z hlediska zdraví dítěte své plusy a mínusy. Podle mého názoru nelze s konečnou platností říci, že správná je pouze jedna z nich. Stačí se podívat do historie či jiných systémů zdravotní péče, abychom zjistily, že kdysi neotřesitelné pravdy dnes mají status vyvrácených tvrzení či mýlek. Nešlo by tedy novou diskuzi o českém porodnictví zahájit přijetím toho, že legitimních koncepcí porodní péče může vedle sebe existovat více??? Jistě by to bylo dobré východisko pro hledání klíčové otázky, co vše a jak by šlo zlepšit na českém porodnictví. A jaký je váš názor?

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

pepa napsal(a):

Vážená dámo, už jste rodila?
27. 01. 2010 | 11:17

xyz napsal(a):

Vážená dámo,

máte medicínské (přesněji gynekologicko-porodnické) vzdělání? Předpokládáte, že ho mají všechny matky????

A že všechny matky jsou schopny se zachovat absolutně soudným a rozumným způsobem v tak stresující chvíli, jakou je porod a šestinedělí???

Trochu mi to připomíná jednu známou, která od 13 let kouří jak fabrika a když přišla do jiného stavu, tak byla náramně překvapená, že má rizikové těhotenství, že porod nebyl bez problémů a její dítě je hodně alergické. A představte si, že v jejím podání byl hlavním viníkem lékař, který si dovolil jí cosi naznačit.

Nebo ženu, která cíleně vykřikuje, že si pořídí děti až po čtyřicítce, protože je "takový trend" a chce "si užít" a pak se diví, že to má svoje rizika.

Co myslíte - je úmrtnost při porodu u nás vysoká nebo nízká?
27. 01. 2010 | 11:28

Al Jouda napsal(a):

Před přečtením tohoto článku jsem se domníval, že základní porodní potřebou každé nastávající matky je bez problémů porodit.
27. 01. 2010 | 11:42

pepa napsal(a):

No ono by nebylo od věci, aby když už takto uvědomělí rodiče, kteří odmítají přítomnost kvalifikované pomoci při tak přirozeném fyziologickém procesu,jako je porod, stejně tak odmítli následnou lékařskou pomoc, když se ten porod tak nějak nevyvede. Stejně tak by mohli nepoužívat internet, auto, elektřinu....
27. 01. 2010 | 11:52

Ondřej napsal(a):

Milá Gabrielo,

tolik nenávistných komentářů, kolik se vám tu dostane od místní mačistické skvadry pánů lidstva, kteří rozumějí všemu, vám opravdu nepřeji.

Soiologické postřehy jako medicínská konstrukce normality jsou velmi přínosné, snad se veřejnou diskusi podaří tímto směrem rozběhnout.

Díky za článek.
27. 01. 2010 | 12:00

pepa napsal(a):

Milý Ondro,
stejně "nenávistně a mačisticky" jako já, by na výše uvedený text reagovala i má paní, která už má první porod pár let za sebou za sebou a na druhý se chystá letos v červenci. Ale místo diskuze je zřejmě lepší jen "nálepkovat", že?
27. 01. 2010 | 12:14

ZdeněkJ. napsal(a):

Al Jouda
píšete "Před přečtením tohoto článku jsem se domníval, že základní porodní potřebou každé nastávající matky je bez problémů porodit."
Jste na omylu, základní porodní potřebou nastávající matky je, v souladu s nejnovějšími trendy, "si to užít".
27. 01. 2010 | 12:17

xyz napsal(a):

Ondřeji,
tohle tedy nepoberu.

Chcete snad naznačit, že lékařské vzdělání, léta praxe těch, kteří přivádějí denně na svět nové životy, je zcela nanic, když nastoupí vševědoucí matka, která si "přece nenechá od nikoho nařizovat, co má dělat, když jde o tak podružnou věc, jakou je zdravý život jejího dítěte" (můžete to brát jako nenávistný projev ... ).

Jsem matka dvou pubertálních synů, rodila jsem brzy po revoluci, samozřejmě, že nějaké maličkosti mi také vadily, ale byla jsem šťastná, že jsem byla v těch správných rukou, že mohu být klidná jak při porodu tak po něm, že moje děti se narodily v pořádku a ta trocha nepohodlí během té krátké chvíle v porodnici mi pranic nevadila. Nezaregistrovala jsem tam žádné katastrofální chování těch, kteří pečovali jak o mně tak o moje dítě. Naopak. Vše bylo profesionální, vstřícné a v pohodě.

Jestli to také není tak trochu o pokoře dnešních žen, které jsou zvyklé si "diktovat" v každé situaci, které si "přece nenechají od nikoho radit" a které, když vystudovaly jakousi školu, tak jsou okamžitě odbornice na vše. K tomu jim napomáhá strýček Internet a Google...

Jestli je cílem autorky snaha o zlepšení podmínek v porodnicích, tak nic proti, ale mám tušení, že takového podobné články přivádějí mnohé matky do porodnic až v okamžiku, kdy jejich novorozené dítě umírá či jde o život jim samotným, pak jim možná tak pokora dojde!
27. 01. 2010 | 12:17

iga napsal(a):

xyz

novorozeneckou umrtnost mame jednu z nejnizsich na svete.
Jiste je to zpusobeno tim, ze mame vynikajici gynekologickoporodnickou a neonatologickou peci, ale take je nutne rici, ze ta cisla jsou ponekud zkreslena poctem interrupci - tedy, spousta deti, ktere by po/pri porodu zemrely, vubec nenechame narodit.
Neprikladam tomu ani kladne ani zaporne znaminko, jen ze ta cisla nehovori jen o vedni porodu...

Al Jouda to trefil. Ted jen si ujasnit, co je to "bez problemu":-)
27. 01. 2010 | 12:19

iga napsal(a):

Pri porodu pudy veli odejit do ustrani, do ticheho klidu a hlavne dleko od instituci plnych kovovych predmetu.
Rozum veli - rychle do porodnice, vyhledat toho nejlepsiho odbornika a pro lepsi pocit muze s sebou.

Holky co se opravdu rozhodnou rodit jinde nez v porodnici byly, jsou a budou v totalni mensine. Sice se vzdycky nejaka takova najde, ale gro usili by melo byt v tom, aby se porodnice co nejvic zlepsovaly co do vybaveni i co do pristupu personalu.

Ze blogerka otevrela tuhle diskusi, je moc dobre, ikdyz si to asi jeste slizne:-)
27. 01. 2010 | 12:27

xyz napsal(a):

iqa:

Dovolím si maličkou poznámku - to tomu "muži u porodu".
Tenkrát (1992) k nám ta vymoženost už také dorazila, k nemalé radosti porodníků :-), nicméně jsem se k tomu postavila myslím dost rozumně :-).
Doma jsem tuto možnost (muž u porodu) lehce nadnesla, což se nesetkalo s příznivou odezvou, takže jsem dál nijak nenaléhala.

Musím se přiznat, že muž mi u porodu vůbec nechyběl, nakonec jsem byla moc ráda, že tam není a raději se jde domů vyspat (podruhé také proto, aby se v pohodě mohl postarat o první dítě) a jedinou mojí myšlenkou v té chvíli bylo, aby dítě bylo v pořádku.

Nemám nic proti tomu, že dnešní muži mohou tuto chvíli zažít alespoň jako "útěcha či povzbuzení", ale osobně si myslím, že je to jen na nich, zda chtějí a zda to také zvládnou. Muž u porodu, který má snahu do všeho kecat popř. se sám složí vedle porodního lehátka, tak to ať raději počká v kruhu přátel či doma...
27. 01. 2010 | 12:39

iga napsal(a):

xyz

No ja nejsem porodnik, takze co delaji chlapi u porodu nevim, ja jsem videla jen svyho muze a ten do niceho nekecal.

Zachovala jse se rozumne, o tom zadna.

Kdyby odmitl ten muj, zachovala bych se stejne, ale bylo by mi to strasne lito...
O prvni dite se nam v mezicase postarala babicka, ale chapu, ze kazdy tuhle moznost nema.

Po mem soudu je nejdulezitejsi, aby se partneri na vsem v klidu dohodnuli (jako vy), ostatne nasilim tam chlapa stejne nikdo drzet nemuze, v kazde mistnosti jsou dvere, takze pokud to nezvlada, muze prece utect... A pokud do vseho keca, tak at si keca, v cem je problem?:-)
27. 01. 2010 | 12:54

Petr Wagner napsal(a):

Novorozenec je dítě do 28 dnů. S jeho úmrtností mají interupce málo společného. Ti co se donosí a narodí poškození často žijí dlouho. Stačí navštívit patřičný ústav ve Vašem okolí. Ostatně množství interupcí a množství žen užívajících antikoncepci je dlouhodobě ve vztahu nepřímé úměry.Novorozeneckou úmrtnost máme poloviční proti Holandsku, prvnímu propagátoru domácích porodů.
Když už jste u těch sociologických průzkumů a nemedicínských aspektů rozveďte jak byste /zcela bez Vaší osobní zodpovědnosti/ hleděla do očí matce, která rodila "přirozeně" doma a ono to nevyšlo.
27. 01. 2010 | 12:57

Ivo Patta napsal(a):

Těch českých porodnic se musím zastat. Zažil jsem to třikrát v minulém režimu a jednou začátkem devadesátých let. Mohu potvrdit naprostou změnu přístupu, samozřejmě k lepšímu. Skutečný problém je zcela jinde. Nejsou děti a porodnice se ruší. Situace je v současné době, i přes vylhaný babyboom, tragická. Je to mnohem horší, než středověká morová epidemie. Ta vyhubila obyvatelstvo ve všech věkových kategoriích. Demografická epidemie nám ubrala plnou třetinu dětí do 18 let, tj. jen jednu věkovou kategorii a tím zásadně vychýlila demografickou rovnováhu společnosti. Dnešní strom života, jak jej s oblibou presentují demografové, připomíná svým tvarem urnu. Zúžená základna, širší střed a zúžený vrchol. Až se širší střed posune k vrcholu a zúžená základna do středu stromu života, skončí sociální stát, protože jej nebude mít kdo financovat.
27. 01. 2010 | 13:02

iga napsal(a):

Patr Wagner

ne uplne presne jste mne pochopil, ale asi jsem to napsala blbe.

Diky prenatalni diagnostice se zachyti mnozstvi tezkych vyvojovych vad, podobna diagnoza plodu vede skoro vzdy k rozhodnuti zeny nechat si interrupci provest.
V Holandsku je to (asi) stejne, ale v zemich, kde hraje velkou roli nabozenstvi, to tak jednoznacne neni.

Interrupce a anitikoncepce - to souhlasi.

Bylo by mi ji i toho ditete strasne ale strasne lito...
Co jineho jste cekal? Osouzeni? Vytrestana je prece vic nez by zaslouzila...
27. 01. 2010 | 13:06

Jirka H. napsal(a):

No autorka se tady tak náramně rozepsala o všech možných právem a pocitech, že ji na pár slov o zodpovědnosti asi nezbyla síla.

Jsem rovněž zastáncem "nedoktorských" porodů, tedy porodů, které vedou zkušené porodní asistentky. Důvod k tomu je podle mě zřejmý, drtivá většina porodů je fyzilogická a lékař má z podstaty věci tendenci léčit a provádět aktivní medicínu, což vždy nemusí být žádoucí.
To ale neznamená, že by neměl být v případě problému k dispozici...
27. 01. 2010 | 13:52

xyz napsal(a):

Tomu nerozumím.
Takže jako myslíte, nechat na lékaři pouze "komplikace"???
Nevím, nakolik jsou porodní asistentky schopny samy zvládnout porodní komplikace, kterých myslím dost přibývá s tím, jak chřadne populace, jak přibývá matek ve vyšším věku apod.

Jak rychle je pak takový lékař schopen dorazit, než dojde k nejhoršímu????

Takový porod doma s asistentkou v okamžiku, kdy zjistí, že dítě neprojde, že se dusí a je potřeba okamžitého zákroku, no, to musí být dost krušný okamžik....

Ale každý má samo právo na názor, pokud to ovšem neodnese někdo jiný (v tomto případě dítě).
27. 01. 2010 | 14:01

Miloslav Pouzar napsal(a):

Kupodivu je na světě (ČR nevyjímaje) určitá skupina lidí, která za zásadní hodnotu považuje svobodu. Ne tu postmoderní pubertální svobodu bez hranic, ale tu prvorepublikovou svobodu poučeně se rozhodnout a za své rozhodnutí si zodpovídat. A tito lidé se necítí dobře v prostředí, které není ochotno jejich pojetí svobody uznat a respektovat. Prostředí, kde nejsou považováni za partnery, ale za objekty. Ať se to porodníkům líbí nebo ne, porod dítěte má mnohem více vrstev, než tu klinicky medicínskou. Pro každou rodinu je okamžik příchodu potomka začátkem nové éry a od kvality tohoto začátku se odvíjí vše další. Nejde o to si to užít ale prožít. Pokud se s tímto faktem porodnická praxe nevyrovná, bude stále určité procento matek, které se rozhodnou rigoróznímu systému vzdorovat a hledat jiné (pro fyzické zdraví dítěte i matky patrně většinou rizikovější) varianty....
27. 01. 2010 | 14:04

xyz napsal(a):

Pane Pouzare,
není co dodat.
Samozřejmě je to o lidském přístupu k matkám i dítěti.
Nevím, jak to v porodnicích vypadá dnes, ale já jsem tenkrát opravdu nezažila nic, co by mě omezovalo v mojí svobodě.
Snad jen paní uklízečka mě na "hekárně" sprdla, že po mně nebude uklízet, co jsem tam v porodních bolestech provedla. To jsem si musela uklidit sama :-).

Ale jinak byl přístup lékařů i sester naprosto korektní. Jedné starší sestřičce jsem tenkrát byla moc vděčná, že mě naučila správně kojit. Možná i díky tomu mám dnes velké zdravé syny (klep klep).

Ale zase bych lékaře i další personál v porodnicích tak nedémonizovala, myslím, že jejich práce je nadmíru záslužná.

Ono je to také o financích. Pokud si rodiče budoucího potomka představují, že stráví v porodnici báječný týden v útulném pokojíčku pro dva (po porodu pro tři), tak to asi něco stojí.
27. 01. 2010 | 14:17

Jirka H. napsal(a):

xyz:
No myslím, že jsem to napsal celkem jasně. Fyziologické porody provádějí porodní asistentky - ostatně se tak i děje. Lékař je k dispozici do několika minut. U rodiček, u kterých se očekávají problémy je lékař přítomný již od začátku.
Samozřejmě mám celou dobu na mysli porod na porodním oddělení.
Dokáži si představit i porody v porodních domech, ovšem pouze s patřičným vybavením a asistencí lékařů. Ostatně se tak i západní Evropě děje - myslím, že v Holandsku a Belgii...
27. 01. 2010 | 14:27

pepa napsal(a):

Objevil se tady příspěvek ohánějící se svobodou. Zajímal by mne pane Pouzar Váš názor na to, jakou svobodu má to nenarozené děcko?
Může si vybrat, jestli se narodí v porodnici za dozoru těch arogantních a specifické potřeby rodičky nechápajících doktorů? Anebo přijde na svět v "trendy" prostředí, za laskavé pomoci porodní báby?
Která ovšem, když vzniknou komplikace, může akorát tak laskavě pomoci zavolat záchranku. Určitě tady všichni znáte činnost pražského "porodního domu" U čápa. Dosavadní bilance je myslím jedno zbytečně mrtvé a jedno zmrzačené dítě.Pokud se pletu, tak mne prosím opravte.

Na koho takto zbytečně poškozené děti mají potom podávat trestní oznámení?
Na své přitroublé "trendy " rodiče, nebo na ty diletanty, kteří jim tento způsob porodu umožnili?
27. 01. 2010 | 14:37

pepina napsal(a):

Je zbytečné brát někomu názor, že v porodnicích se chovají neadekvátně ke stavu budoucí matky a proto je lepší rodit doma za vytí šamanů a brebentění vykuřovaček. Pokud se porod nepovede a dítě se stane defektní, budeme žádat zdarma celoživotní lékařskou péči. Nebo ho odložíme do ústavu, kde se o něj stát zadara postará. Tak si to většina budoucích matek rozhodnutých rodit alternativním způsobem představuje.
27. 01. 2010 | 14:41

Miloslav Pouzar napsal(a):

To Pepa a pepina: argumentace typu vložím ti do úst něco co jsi neřekl (obvykle tak, že dovedu ad absurdum to co jsi řekl) a to pak napadnu a vyvrátím je běžná, ovšem s lidmi, kteří tento způsob argumentace používají se nedá polemizovat....
Jinak - nikde jsem nepsal, že jsem zastáncem domácích porodů za vřeštění šamanských bubnů, jen jsem se snažil říct, že většina matek, které se k nějaké alternativní cestě porodu odhodlá k tomu má ze svého pohledu zcela zásadní důvod. Rozhodnutí k alternativnímu porodu se obvykle nedělá zbrkle, ale naopak si taková matka obvykle zjišťuje mnohem víc informací než matka rodící klasicky. Riziko spojené s alternativním přístupem je těmto matkám obvykle známo a tyto matky jsou toto riziko ochotny v zájmu svém i v zájmu dítěte podstoupit. Tyto matky by si jistě nezvolili komplikovanou cestu domácího porodu, kdyby mohli rodit v pro ně lidsky akceptovatelných podmínkách ve zdravotnickém zařízení. To že jsou taková zařízení na mnoha místech republiky pro rodící matku nedostupná je jádro problému. A mnozí porodníci místo aby se snažili tento problém řešit vstřícnějším přístupem radši útočí a citově vydírají každou matku, která se odmítá podvolit jimi zavedené praxi. No a nakonec k právům nenarozeného dítěte - za dítě do určitého věku nese odpovědnost rodič. Všechny systémy, které se tuto odpovědnost pokusily přenést na společnost, na stát či na jinou podobně abstraktní jednotku byly proti přírodě, tím pádem zrůdné a vždy selhaly.....
27. 01. 2010 | 15:21

Luba napsal(a):

Lékaři se stále chovají k pacientům paternalisticky.
Nejednají s nimi, jako s partnery s právem volby, ale automaticky se staví do role experta s právem zacházet s něčím, co jim nepatří.

Počátek tohoto vztahu je již v dobách vyznavače Asklépiova kultu Hippokrata. Hippokrates kladl velký důraz na etiku (např. zásada "primum nil nocere" - především neublížit) ve které však nebylo zahrnuta autonomie pacienta.

To mělo dobrý důvod - pacienty starořeckých lékařů nebyli jen lidé svobodní, ale také otroci. A otroci samozřejmě nebyli bytostmi s právem sebou zacházet, ale bylo s nimi zacházeno.

Protože hrozilo nebezpečí, že nemocného "nástroje" by se jeho pán chtěl zbavit, protože "oprava" by se mu nerentovala, brali lékaři pacienty pod ochranu svou a jejich kultu.

Kdo by si to chtěl rozházet s bohem Apollónem, že?

Některé tradice mají vskutku hroší kůži!
Ale je paternalistický přístup vhodný i dnes?

Proč by měl dnešní lékař přijímat zodpovědnost za zdraví a životy i těch lidí, kteří jsou schopni se svobodně rozhodnout - kteří zrovna nejsou v bezvědomí, nebo nejsou zranění?

Budoucí matka musí vědět, co je pro ni a pro její dítě to nejlepší. Ona sama, ale i lékař, mohou rozhodnout špatně.
Matka nemá tolik negativních zkušeností s porody, jako porodník. Proto je skepse lékařských specialistů k domácím porodům pochopitelná.
Ale matka může mít traumatické zážitky z porodnice, které porodník díky své profesionální slepotě nevnímá. Logicky pak vyhledává jinou alternativu, a v tom by jí mělo být vyhověno.

Nikdo nemá právo tuto ženu za její svobodnou volbu odsuzovat.
Jen proto, že jde proti zavedeným zvyklostem. Proti proudu.

Sebevědomého a dokonale přesvědčivě/přezíravě působícího paternalisty/specialisty-porodníka, leč bez dělohy, v konfrontaci se dvěma ženami, zasloužilou matkou a ženou, zabývající se psychologií porodu a mateřství můžete slyšet a shlédnout zde:

http://www.rozhlas.cz/leona...
27. 01. 2010 | 15:30

Martin napsal(a):

Lidi prosím vás čtěte. Je to už v prvním odstavci: "tato diskuze nepřekonala tendenci stavět proti sobě názory na dva existující modely porodní péče (lékařský a tzv. přirozený)." Autorce jde o posunutí diskuze z tohoto bodu dále. Např. směrem k porodnicím, kde se k rodičkám budou chovat s respektem a budou brát ohled na jejich informacemi podložené preference. Na tom přece není nic špatného.
27. 01. 2010 | 15:34

xyz napsal(a):

Pane Pouzare,
já nějak nerozumím tomu "ze svého pohledu zcela zásadní důvod".

Je to pojetí svobody.

Pokud si budoucí matka cenní více svých "svobodomyslných názorů" bez ohledu na následky, tak to nějak nechápu.

Jsem také svobodomyslný člověk, myslím, že dost. Abych pravdu řekla, co se týká mně osobně a mého přístupu k lékařům, také je dost kritický, nehledím na lékaře jako na někoho, kdo má svatou pravdu.

Ale v tak vážné chvíli, jakou je porod a zdraví mého dítěte, tak jsem zastáncem kvalifikovaného a profesionálního porodu za pomoci lidí k tomu určených. Za podmínek, které jsou k tomu uzpůsobeny.

Do jistého věku dítěte je samozřejmě za něj zodpovědný rodič, ale dítě žije většinou déle a následky nepoveného porodu většinou nekončí v 18 letech.

Pokud samozřejmě v naší vymetené státní pokladně zbyde více peněz na to, aby děti a jejich matky strávily tyto těžké životní chvíle v příjemnějších podmínkách a pro matku to bude znamenat jen pozitivní vzpomínky, tím lépe. O tom nelze pochybovat.

Ale já se obávám, že většina matek k řešení porodu doma přistupuje ze zcela jiných pohnutek, než jsou ty "zcela zásadní". Nedovedu si nějak představit důvod, který je k tomu vede. Fakt nevím.
27. 01. 2010 | 15:37

pepa napsal(a):

Pane Pouzare, děkuji za odpověď. S porody máte jistě nějaké zkušenosti,tak tedy víte, že i ten "přirozený" porod je dost drastický zásah jak do organismu rodičky, tak i dítěte. Když si přečtete přítomné příspěvky napsané matkami(které přeci jenom na rozdíl od nás chlapů, mají s těhotenstvím a porodem bezprostřední zkušenost), tak jsem si nevšiml, že by některá obhajovala porod bez odpovídající lékařské pomoci. Pokud Vás můžu citovat: "No a nakonec k právům nenarozeného dítěte - za dítě do určitého věku nese odpovědnost rodič.Všechny systémy, které se tuto odpovědnost pokusily přenést na společnost, na stát či na jinou podobně abstraktní jednotku byly proti přírodě, tím pádem zrůdné a vždy selhaly..... " .Tato vaše argumentace mi tak trochu zavání demagogií absolventa VUMLU. Rozumím tomu tedy dobře, že podle Vás je děcko jenom věc. A rodič, jakkoliv pomýlený si může s tou věcí dělat co se mu zlíbí. Takhle tady snad nejde zacházet ani se psem, vždycky se najde nějaký rozhořčený ochránce zvířat.
Ještě bych rád dodal, že ani porod ve vybavené porodnici za kvalifikované asistence není bez rizika, k úmrtím a poškození dochází, naštěstí v daleko menší míře, než v "alternativní" a podle mne prehistorické podobě.
Ostatně, když vás bolí zuby, jdete za kovářem, aby je Vám vytrhl?
Já raději chodím k zubaři.
27. 01. 2010 | 16:08

miloslav pouzar napsal(a):

To pepa a XYZ: Matka, která se rozhodne pro porod doma to obvykle dělá v zájmu zdraví svého i zdraví dítěte. Porod v prostředí, které matka vnímá jako nepřátelské, nemůže z biologické podstaty věci proběhnout fyziologicky a vyžaduje vždy více či méně náročnou lékařskou intervenci. Takže matka, která vnímá nemocnici jako významně stresující prostředí se v podstatě rozhoduje mezi operací s rčitou mírou rizika a ne-operací s jinou (nutně ne vyšší) mírou rizika. A jen ona musí vědět (cítit?), které to riziko je vyšší. Lékař, který by takovou situaci chtěl řešit, bez toho že by si hrál na boha, by se měl snažit zajistit minimální míru stresu ať už se matka rozhodne rodit v porodnici, či jinde. Ovšem v našem prostředí je matka, která se rozhodne rodit jinde vystavena takové míře nátlaku a následného stresu, že z rozhodnutí rodit jinde vzniká možná větší stres, než jaký by musela podstoupit v nemocnici.
K právům dítěte - odpovědnost je nejvyšším projevem lásky. Vy těžko můžete milovat mé dítě, takže za něj těžko můžete mít odpovědnost. Díky tomu nemůžete lépe než já posoudit co je pro mé dítě dobré, tím méně do toho mluvit....Což samozřejmě platí i naopak...
27. 01. 2010 | 17:22

xyz napsal(a):

Hm, takže za takovou citlivou ženou dochází domů i ten zubař, že?

Otázkou je, proč matka - a myslím, že většinou jde o prvorodičky, protože při dalších porodech už asi většinou volí tu porodnici, proč je už předem tak hrozně vystresovaná tou porodnicí??? Je to na základě zkušeností nebo na základě toho, že jí to někdo nakukal? Nebo proto, neboť je to v trendu??

Ne pane Pouzare, nezlobte se, ale myslím, že těch matek, které volí tuto volbu na základě Vámi uvedených důvodů, je méně než těch, které ani netuší, co chtějí.

Co se týká té lásky a odpovědnosti. Nepodezírám ty ženy, že by nechtěly milovat svoje děti, ale život je o tom, že se holt musíme někdy nějakému systému podvolit, ať chceme nebo ne. Nelze žít mimo systém, to zvládne jen pár jedinců a jen na malý čas. Jak to budou ty matky řešit, až děti povyrostu - mám na mysli školství, zařazení se do pracovního procesu atd.???

A nezlobte se, ale já si opravdu myslím, že porodník a gynekolog do toho mají co mluvit!!! Dítě není majetek, ať ho milujeme sebevíc a já jako matka mohu ovlivnit jen něco v jeho životě. Ale porod mezi to rozhodně nepatří!!!

Pokud ty matky vnímají lékaře jako nepřátele, tak si myslím, že mají problém s vnímáním celé společnosti. Sorry, ale to by bylo na hodně dlouhou studii.

Spíš si normálně lidsky myslím, že to dělají proto, aby měly pocit výjimečnosti. Jestli jsou tak citlivé, že nedokážou strávit nějakého doktora, tak jak pak rozdýchají vše ostatní, co se týká jejich dětí??? A nevyhnou se tomu, kdyby se rozkrájely na nudličky.

A jestli to také není tak trochu z rozmazlenosti - prostě aby se točilo všechno kolem matky - nakonec je to jen několikrát v životě, že??

Teď jsem asi trochu zlá, ale já osobně si myslím, že život dítěte je v této chvíli nejdůležitější. Ono totiž na výběr nemá!!!!!

A ještě jednu věc - nadává se tady na sebevědomé arogantní porodníky. Někdy tomu možná může tak být, že se chovají neosobně, ale na druhou stranu, to, že jsou sebevědomí, to jim pomáhá v práci. Osobně by mi byl sympatičtější arogantní doktor, který by mně a mému dítěti se znalostí věci pomohl a třeba i zachránil život, než uťápnutý citlivka, který to neumí. To je také volba.

Pokud se v lékaři porodníkovi snoubí profesionalita s lidským přístupem, tak lze hovořit o velkém štěstí. A myslím, že takových lékařů u nás bude hodně, jen se o nich nemluví, protože to každý považuje za samozřejmost. Já jednoho takového člověka znám a nedám na něj dopustit.
27. 01. 2010 | 19:48

xyz napsal(a):

Ještě dodatek.
Vámi popisovaný stres z toho, že v ní byl vyvolán pocit viny, že chce rodit doma - no ono to bude spíš tak, že "když jde do tuhého", tak si i ta nejsvodomyslnější matka najednou začne uvědomovat to šílené riziko, které na sebe a své dítě vzala.
27. 01. 2010 | 19:55

zahara napsal(a):

Já nevím,zda jste četli stejný článek jako já - autorka otázku nestaví "porod doma - ano či ne?" ale snaží se diskusi posunout dále. Já vidím možnosti "porodnice - domov" jako dva extrémy, mezi kterými lze najít DALŠÍ MOŽNÉ ALTERNATIVY pro porod a pro ženy.Autorka upozorňuje na to,že výběr,který se ženám nabízí,je velmi úzký a tím pádem nevyhovující...A zde se diskutující opět do sebe pouští kvůli těmto dvěma extrémům.
Pojďme se pokusit najít nějaký další model - co třeba porodní domy? Proč ne?
Pro paní xyz: znám ženu,je to má sestra, která má z dětství zafixovaný takový odpor k nemocnicím a bílým plášťům, že se mi teď po návštěvě za mnou v porodnici svěřila,že snad radši ani mít děti nebude,když to viděla...není to žádná hysterka, naopak velmi racionální bytost,věřte nebo ne.Pro ni je možnost rodit doma nepřijatelná,uvědomuje si rizika...zkuste se zamyslet nad jejími možnostmi volby...
27. 01. 2010 | 21:04

Studený Čumák napsal(a):

Hezká slova - aktivně si řídit porod,rozhodovat, co se mi bude dít,nebýt pasivním objektem, o kterém paternalisticky rozhoduje nějaký porodník, porodní plán -to vše může fungovat do první komplikace. Jenže si představte, že v této situaci lékař "vyhoví" naléhání rodičky a ono to nevyjde. Potom může dojít až k trestnímu stíhání dotyčného lékaře (ne rodičky), protože jak říká trestní zákoník, on měl a mohl vědět. Tož tak.
27. 01. 2010 | 21:25

pavla napsal(a):

Chtěla bych vědět, jestli matky, které si tedy chtějí svobodně rozhodovat o tom, co se bude v průběhu porodu dít, protože ony přece nebudou poslouchat lékaře, tak se takto zachovají i v případě nemoci a budou rozhodovat o svém léčení samy. Protože lékař je asi dle nich blbec, který jim do ničeho nemá kecat. Ale až dojde po porodu doma k problémům, lékař třeba jejich dítě pak nezachrání, tak nejspíš se budou dovolávat náhrady u soudů a svádět vinu na lékaře. Myslím, že dnes se ani rozvíjet domácí porodní péče nemusí, protože za pár let budou všechny ženy mít riziková těhotenství hlavně kvůli věku prvorodiček. Ale jinak je určitě v porodnicích co zlepšovat, takže by zájem institucí,co zmiňuje autorka, měl ubírat tímto směrem.
Mám za sebou 4 porody, ale nevím, jestli bych měla někdy chuť viset na žebřinách nebo rodit na židli. Kromě jednoho porodu, kdy asistentka byla otrávená, že ještě nemůže jít domů, jsem byla pokaždé spokojená, v ten moment mně bylo zcela jedno, jestli jsou zdi bílé či růžové, jestli jsem na porodním sále sama či nikoliv. Přála jsem si jen tolik, at už to mám za sebou a před sebou zdravé dítě.
Byla jsem v klidu, protože jsem věděla, že pokud přijde problém, tak lékaři udělají vše, co bude v jejich silách a možnostech, což bych si určitě o domácím porodu nemyslela.
Jinak určitě nemám nic proti alternativním porodům, ale v porodnici, kde je stále lékař nablízku a v případě potřeby může rychle zasáhnout.
27. 01. 2010 | 21:33

pavla napsal(a):

zahara: Otázkou je, jestli můžou být ty porodní domy vybaveny tak, aby zvládly poporodní komplikace, pokud se bude jednat o minuty. A jestli je personál schopen v krátkém čase zajistit kvalifikovanou péči v nemocnici.

Taky si neumím představit ty možnosti alternativní péče v případě, že v porodnici začne rodit naráz několik žen a každá si bude vymýšlet, co by si zrovna přála, aby se jí dobře rodilo. Ono mnohdy porodníkům stačí jedna taková věčně se vším nespokojená.
27. 01. 2010 | 21:43

Fialovy Krokodyl napsal(a):

Porody se ději v odborných zařízeních a dle mého názoru je to jen dobře. Především pro dítě.
27. 01. 2010 | 22:06

Emka napsal(a):

Souhlasím se Zaharou, je tu snaha posunout diskuzy dále a ne opět stavit proti sobě dvě strany.

Nekloním se ani k jednomu názoru porod doma x v porodnici. Ale chápu z jakého důvodu si ženy zvolí volbu rodit doma. Ve většině porodnicích je žena další kus, který přišel. Emaptie většině personálu chybí, o respektu ani nemluvím. Ženy hledají klid, kde budou moci porodit své dítě. Je to přirozené, ale nepochopené. Pokud by zde ta možnost byla, jistě by bylo porodů doma daleko méně.
Je prokázané, že průběh těhotenství má vliv na miminko a je to všeobecně známé a je to respektováno. Ale vliv na mimnko má i průběh porodu a i bezprostřední čas po něm, to je taky známo, ale moc se o tom nemluví.
Další věc je, že spousty matek má psychická traumata ze svých porodů a raději o tom nemluví. Jsou to až takové stavy, jako mají ženy po znásilnění a přitom to tak vůbec nemuselo být. Ovlivňuje to i jejich vztah k dítěti, komplikuje to pak celý život mamince a dítěti, tak proč s tím něco neudělat? Už tak je naše společnost necitlivá a agresivní a tohle by byl začátek k tomu, jak by se to dalo napravit.
Je to těžké téma, které nejde napsat do pár vět.
27. 01. 2010 | 22:15

Fialov Krokodyl napsal(a):

Byl jsem u manželky když se nám rodila první dcera. Skončilo to neplánovaným císařským řezem takže zaplať pánBůh, že to bylo v nemocnici.
Myslet si, že rodička něco "plánuje" je nerealistické a o nějakém "krásném" zážitku se po těch dvanácti hodinách dřiny taky nedá mluvit.
Krásné to je...ale až potom a nebo s odstupem když nepříjemné smyje čas.
27. 01. 2010 | 22:16

iga napsal(a):

XYZ, Pavla

Prave ze se nejdna jen o prvorodicky, nektere maji s porodu v porodnici tak traumaticky zazitek, ze premysli o porodu doma a nekdy ho dokonce zvoli...

Z tech vasich prispevku mam neodbytny pocit, ze nejste schopne pripustit, ze by nekdo mohl premyslet jinak nez vy. Ale takovych zen je hodne...

Ja mam teke deti narozene v porodnici a muzu vam rict, ze ze vseho nejradsi bych byvala rodila nekde na louce, v polednim slunci, za cvrkotu cvrcku sama a jenom sama - o tom jsem snila celych devet mesicu. Ale protoze jsem bytost racionalni, tak jsem si nastudovala spoustu veci o porodnictvi. Strasne jsem se bala epiziotomie, v Canade se provadi jen asi 15% zen, tady se provadi rutinne prakticky kazde prvorodicce. Kdyz jsem se o tom svem strachu zminila pred svym gynekologem, tak se jen tak pousmal a rekl at se nebojim - no to mi na klidu nepridalo.
Mela jsem strach, ze budu muset rodit vleze, coz mi selskym rozumem pripada uplne silene - to jen aby pan doktor na to dobre videl. Mela jsem strach, ze mi daji leky, ze budu muset podstoupit klistyr, proste presne, ze se mnou budou zachazet jako s objektem. Kdyz porodnici rikaji, ze nekoho "odrodi", tak me muzou vzit vsichni certi.

Jeste tyden pred porodem jsem chodila doma po byte a premyslela, jak to udelat abych do te porodnice nemusela... Kdyz jsem se o tom jen zminila, tak se vsichni chytali za hlavu (coz chapu).

Nastesti nakonec vsechno pokazde probihalo v pohode, mela jsem velike stesti na personal a protoze jsem rodila v Podoli, mela jsem uplny klid a soukromi. S asistentkou jsem se domluvila, ze za mnou bude chodit co nejmene, ze si chci co nejvic poradit sama. Bylo to super az do chvile nez prisel doktor, on sice jen delal svoji praci, ale jak nastoupil s tema kovovyma vecma, tak to bylo horsi nez ty porody:-))

Chci tim rict, ze ja svym zpusobem ty holky proste chapu...
Osobne bych nikdy nesebrala odvahu jit do toho mimo porodnici, ale pohnutky tech matek si umim predstavit.

Je to velka uloha pro lekare, porodniky a asistentky vytvorit prostredi takove, aby tech "alternativek" domacich bylo co nejmin.
A vubec ale vubec to neni o tom, ze by nektera byla vecne nespokojena kverulantka, jak nznacuje Pavla, spis hrajou roli pocity sebeucty, strach, svoboda a taky ten atavisticky pocit touhy po samote...
27. 01. 2010 | 22:19

Ladislav napsal(a):

zahara: autorka povazuje moznost byt huste alternativni za mnohem dulezitejsi nez zdravi rodicky a ditete. Porod v nemocnici neni zadna hruza ci extrem, aspon co zazily rodicky se kterymi jsem mluvil. Z toho ze nektere zeny maji z nemocnice hruzu by se nemela delat moda nebo vzor tem normalnim.
27. 01. 2010 | 22:21

miloslav pouzar napsal(a):

To Pavla: Kromě lidí, pro které je zásadní životní hodnotou svoboda a odpovědnost (jinak též respektuji a chci být respektován) je na světě i jiná velmi protivná skupina lidí, kteří mají chuť těm prvním kecat do života. A často vznikne taková společensko politická situace, že ti druzí mohou těm prvním opravdu dost znepříjemňovat život. Nikdy jsem neslyšel žádnou matku toužící po alternativním porodu vnucovat svou cestu někomu jinému. Opačných případů se dá ve zdejší diskusi najít celá řada. Nechápu, kde se v jednom člověku vezme pocit, že ví jak nejlépe má někdo jiný přivádět na svět svého potomka. Taková směs pýchy a arogance je pro mě dost neuvěřitelná...
27. 01. 2010 | 22:23

iga napsal(a):

Ladislav

Fakt, ze nektere zeny maji z nemocnice strach by ovsem nemel nikdo ani zlehcovat.
Prominte, ale myslim ze o to byt "huste alternativni" v tomto pripade nejde - nejedna se o navstevu kadernika...
To prece neni zadna poza, nastesti jiz i spousta porodniku zacala premyslet o tom, proc se nekdo boji natolik, ze je ochoten riskovat.

Miloslav Pouzar

Zde se ovsem musim zaszat zastancu porodu v porodnici. Rodit doma je totiz objektivne strasne nebezpecne...
Cili jde spise o formu toho sdeleni.
"Vnucovani" je samozrejme neprijatelne.
27. 01. 2010 | 22:35

HanaHa napsal(a):

Paní XYZ, téměř na každou Vaší větu jsem měla chuť reagovat, ale to by bylo nadlouho, takže jen obecně...

Jedná se o celý přístup k životu a ke svému tělu. Někdo se o něj stará preventivně, drobnosti si léčí sám a k lékaři jde až s něčím vážným (nechápu, co je na tom špatného). Jiný se spoléhá na lékaře při každé nemoci.

Stejně tak u porodu, některá se plně odevzdá do rukou lékaře, jiná by se na něj chtěla obrátit, až když je nějaký zádrhel. Problém myslím je, že lékař chce zasahovat, i když ještě není důvod, ale "jen pro jistotu", např. vyvolávání, nastříhávání.

Dále je např. známo, že odloučení od dítěte hned po porodu může mít vliv na pozdější psychiku dítěte (i matky) (např. http://www.rodina.cz/clanek...). Proč se tedy stále provádí? Proč je nutné znát přesné váhy a míry dítěte okamžitě po jeho narození? I v přátelských porodnicích člověk může narazit na "nepřátelskou" směnu a dítě mu doslova vyrvou, jen aby jej změřili (viz různé porodní příběhy). V některých porodnicích vám řeknou, "necháme dítě u vás, jen nesmí mít zrovna službu dětská primářka" (vlastní zkušenost). To pak člověk hodně přemýšlí, jestli je to zrovna ten systém, se kterým chce mít něco do činění...
27. 01. 2010 | 23:24

pavla napsal(a):

iga: Mně osobně je úplně jedno, kde kdo bude rodit, at si riskuje kdo chce. Svým dcerám a snachám bych ale určitě nedoporučovala rodit doma. Nevím, jestli v Praze je běžné každé rodičce dávat epidural, ale v našem městě tomu tak rozhodně není. Já bych do toho nešla, mám za to, že si každá mamina tu bolest má prožít, ikdyž u jednoho mého porodu bych asi o to prosila, jenže tehdy se tato metoda asi moc nepoužívala.Jinak u mně byly u porodu vždy jen porodní asistentky a až na závěrečnou fázi přišel lékař.

Nikomu nechci vnucovat svůj názor, jen se mi porody doma zdají dosti nebezpečné, což si třeba některé absolventky této alternativy uvědomí, až bude pozdě. Ale pokud někdo nesnáší nemocniční zařízení, tak mmu asi nezbude ani v případě úrazu či vážné nemoci se nechat léčit rovněž někde mimo.
Ale jak jsem napsala, budu jen ráda, když se bude péče v porodnicích zkvalitňovat a umožní matkám výběr z různých možností.A také vím, že o toto autorce blogu jde.

Pane Pouzar, myslíte, že rodit doma je zodpovědné? Je to svobodné rozhodnutí, ale vůči dítěti to jako zodpovědné jednání nevidím. Nevím, jaké pocity má teď matka, které dítě po domácím porodu zachraňovali v nemocnici s již odumírajícím mozkem. A jasně bylo řečeno, že je na vině nedostatek kyslíku, s čímž by si v nemocnisi rychle poradili. Ale nevím, jak to dopadlo. Ikdyž to je třeba jeden z mála případů, tak pořád je to zbytečně zmařený lidský život.
27. 01. 2010 | 23:52

Fialový Krokodýl napsal(a):

miroslav pouzar:

Někteří lidé prostě vidí realitu. Jiní neustále spekulují. Názor Pavly se mi zdá rozumný. Píše, že zažila 4 porody...
28. 01. 2010 | 00:00

882911 napsal(a):

Žena chystající se rodit cítí přirozenou potřebu bezpečného úkrytu pro čas, kdy bude oslabená porodními bolestmi a během porodu prakticky bezmocná. V nemocnici je vydaná napospas cizím lidem v cizím prostředí. Porodnice fungují jako fabriky. Personál jsou také jenom lidi. Je to jejich zaměstnání. Dělají, co je v jejich silách. A dělají chyby. Vynervovaní nebo prostě přepracovaní. Proto považuji za důležité, že u porodu může být manžel nebo jiná osoba, na kterou se rodička spolehne. Prostě pro případ, že by na ni zapomněli…
Pokusy o „zlidštění“ porodnic vítám, ale dál budou narážet na nedostatek financí a tím i nedostatek přívětivého, protože odpočinutého personálu. V knize Vejce a já autorka dojatě vzpomíná na pobyt v porodnici, ale to už je dávno a taky nemáme slepičí farmu.
28. 01. 2010 | 00:03

pepa napsal(a):

....oni se tady někteří diskutéři stále oháňějí "svou svobodou". Jsem ten poslední, kdo by chtěl jejich svobodu riskovat možné sebepoškození omezovat. S lítostí musím konstatovat, že těm alternativně a citlivě myslícím bytostem stále nedochází, že to rodící se děcko žádnou možnost výběru nemá.
Lidská blbost je v podstatě bezbřehá a tuto skutečnost velmi účelně využívají prodejci homeopatik, různí hledači geopatogenních zón a jiní dobráci. V některém příspěvku tady byly zmíněny "porodní domy". Pokud dobře vím, tak v Praze už Porodní dům U čápa už nějakou dobu funguje. Určitě v něm proběhla jistě řada úspěšných porodů. Ale taky dva porody, které skončily smrtí a zmrzačením dítěte. A to jenom díky nedostatečné výbavě a kvalifikaci jistě laskavého a potřeby rodičky chápajícího personálu.
Po tom jejich prvním maléru (smrt novorozence) ta velmi alternativně smýšlející osoba, která uvedené zařízení provozuje vystoupila v televizní diskuzi. Tak arogantně chovající se stvoření jsem ještě neviděl.Odmítala veškerou odpovědnost. Po tom druhém případě, kterým bylo poškození dítěte, už veřejně raději nevystoupila.
Pokud je úmyslem těchto příznívců alternativních porodů ozdravění populace pomocí přirozené selekce, tak jim to neberu. Je to jejich svobodná volba a nikdo je nemá právo v jejich pečlivě a dlouho promýšleném a jistě kvalifikovaném rozhodnutí omezovat. Jen mi tak, mě buranovi z vesnice připadá, že vůči těm rodícím se dětem je to docela kruté.
28. 01. 2010 | 07:18

iga napsal(a):

pavla

mnohe zeny vcetne me neprijmaji argumentaci postaveny na rovnocenne uloze lekare a nemocnice pri nemoci, urazu a porodu.

Porod neni ani uraz ani nemoc. Proto ostatne ta diskuse.

Epidural ma velmi malo medicinskych indikaci, vetsinou lze bez problemu vyhovet, zda ho matka chce ci nechce.

Pro me osobne je predstava injekce do paterniho kanalu natolik silena, ze by muselo byt uz opravdu hodne zle, abych o ni pozadala.

Ja jsem ale psala o epiziotomii (nastrizeni).

Co se tyka te bolesi, at si ji prozije jen ta maminka, ktera chce a do jake miry chce.

Porod doma bych rovnez nikomu nedoporucila, avsak narozdil od vas chapu, pohnutky zen, ktere o nem uvazuji.
28. 01. 2010 | 07:44

iga napsal(a):

HanaHa

Ja jsem napriklad dala manzelovi presne instrukce, co ma delat, az se miminko narodi, nechtela jsem aby bylo ani na sekundu samo, ze s nim proste musi byt za kazdou cenu:-) I kdyz mi ho vezmou na ty procedury.
Nastesti v Podoli byla vzdycky ta pratelska smena.

Na druhou stranu chapu i postoj pediatra.
Znama pediatricka mi mnohokrat vypravela, jak matky trvaji na dotepani pupecniku ackoli dite by uz potrebovalo pomalu krisit:-)
Myslim, ze zadny predpis by nemel stat v ceste co nejprirozenejsimu prubehu cele akce, ale zrict se dobrovolne pece je dost nerozumne...

Prispevek pani XYZ ve mne vyvolal uplne stejne chute jako ve vas:-)
28. 01. 2010 | 07:55

HanaHa napsal(a):

Iga

:-)

díky za reakci

Jen k tomu pupečníku, ono jím dítě ještě dostává kyslík při "nahazování" dýchání, Takže když ho ustříhnou, potřebuje zachraňovat tím spíš. Pak mimo matčino tělo dítě prochladne, jenže ho nedaj mamince na břicho, kde by se přirozeně ohřálo, ale na na vyhřívané lůžko, či lépe do inkubátoru... atd. atp.
28. 01. 2010 | 08:56

Lukas napsal(a):

Dekuji za velice prinosny clanek. Je uzasne, ze se o tomto porblemu konecne zacina diskutovat. Nektere komentera jsou naprosto ubohe a ja nevychazim z udivu nad jejich blbosti!
28. 01. 2010 | 09:27

xyz napsal(a):

HanaHa, Iga:
No, ono to asi bude možná i generační problém :-).

Děvčata, možná jsem tady zapůsobila tvrdě a necitelně. Naopak, dovedu se zcela živě vcítit do maminy, která prostě nemá ráda tu "mašinerii porodnice" a která holt hledá cestičku, jak si to zpříjemnit.

Přistupuji k životu a zdraví stejně, jak popisovala paní HanaHa - tj. snažím se o maximální prevenci a k lékaři jdu jen tehdy, až je to nezbytně nutné.

Nicméně, osobně stále razím názor, že porod za odborného dohledu je správnější. Právě kvůli té prevenci.

Já tenkrát měla v těhotenství zcela jiný problém - bála jsem se překotného porodu, tj. případu, kdy by to na mě přišlo náhle a já musela rodit s pomocí svého muže. Neustále jsem ho nabádala, aby si přečetl, co má dělat. Dodnes na to vzpomíná s úsměvem, jak přemýšlel o tom, jak bude trhat "okraje kapesníku", aby mohl podvázat pupeční šňůru.

Nemám nic proti tomu, když vzniknou zařízení, která budou poskytovat stejnou odbornou péči, jako naše vyspělé (to říkám zcela při smyslech) porodnice a navíc bude prostředí domácké. Ale to právě naráží na problém peněz. Je to hlavně o těch financích, o ničem jiném. Dobře placený personál je samozřejmě vstřícnější než předřený a nedoceněný, o tom snad nelze diskutovat.

Jinak je tato otázka samozřejmě o prioritách - co je v této chvíli důležitější, nic víc. Ale o tom je snad celý život.

Pokud tato diskuse přispěje k tomu, aby byla autorka schopna rozjet akci směrem k vládě a povolaným osobám, aby z naší vymetené státní pokladny přispěli na další zlepšení podmínek v porodnictví, tak to bude počin hodný přinejmenším poděkování.

Jinak, možná by bylo dobré koukat nejen na západ, ale třeba i na východ - po exkurzi při porodu v některých chudých zemích, kde ženy nejednou rodí v podmínkách, nad nimiž jen nevěřícně kroutíme hlavou, by možná i alternativní mamina přehodnotila svůj přístup k tomuto problému.

PS. - Já nastřižená nebyla, ale malý trhnul tenkrát ručičkou, takže mě stejně natrhnul, jen se to holt hůře hojilo....
28. 01. 2010 | 09:45

xyz napsal(a):

Ještě si dovolím maličkou poznámku - souvisí s touto otázkou jen vzdáleně.

Moje matka byla velmi těžce nemocná - měla díky své práci zdravotní sestry u rentgenu nemoc z ozáření, téměř jí nefungovaly ledviny.
Život jí prodloužil jeden primář, který jí zařídil místo v na tenkrát začínajícím oddělení dialýzy v Brně. Maminka nejednou líčila, že vlastně byli takoví "pokusní králíci", no dialýza byla u nás tenkrát v začátcích. Nebyl to vůbec žádný med, je to dost velké utrpení. Nicméně tohle všechno podstoupila proto, aby pro mne a moji sestru "vydržela co nejdýl". Vydržela to deset let. Díky tomu jsem měla poměrně šťastné dětství a uchránila mě od dětského domova. I když měla asi tisíckrát chuť už všechno "zabalit". Její oběť byla obrovská, to jsem pochopila až dnes, když jsem v podobném věku jako ona tenkrát.

Život bohužel není jen procházka po rozkvetlé louce, i když po tom každý touží.
28. 01. 2010 | 09:57

iga napsal(a):

HanaHa

nebo ta desna vec - ten monitor dechu...
Ja jsem rekla, ze si nepreju, aby moje miminko (nastesti uplne zdrave) melo v postylce nejakou elektroniku. Ja jsem si berusku i broucka ohlidala mnohem efektivneji sama:-)

Ja opravdu nevim, kolika detem zachranil ten kram zivot, mozna v pripadech, snad kdyz z nejakeho duvodu je miminko bez dozoru to muze fungovat. Pokazde se to ale musi vypnout, kdyz se miminko zveda - jinak to spusti straslivy kraval. Takze v tom Podoli to kazdych 15minut zakvilelo v jinem pokoji, protoze to mamky zapomnely zmacknout. Sice nevim presne na jakem principu to funguje, ale pripada mi silene vystavovat zdrave novorozence zbytecne elektromagnetickemu zareni... Je to spis byznis.

Nebo s tim rezanim pupecniho pahylu. Ja nevim, proc se jim to musi rezat, kdyz u toho chudacci breci, jakokdyz je na noze berou. Pediatricka mi rekla, ze "je to lepsi". V Britanii se to napriklad nedela rutinne, tak nevim, ale cela ta masinerie je nastavena tak, ze je tezke o tyhle drobnosti bojovat, navic v tom sestinedeli je clovek clovek oslabeny...

Ale jinak byli fajn, vzdycky se predstavili a aspon mi prsne vysvetlili, co jdou delat:-) kdyz uz ne proc...
28. 01. 2010 | 10:09

iga napsal(a):

xyz

Dik za to, co jste napsala, trochu to obrousilo hrany, to vite - kdyz se pise tak se tam nekdy neda poradne rozeznat "ten TÓN":-)

Mne napriklad zase hodne pomohla moje babicka, rodila trikrat doma, a vzdycky vsechno probehlo O.K.
Ale ona mi rekla: devecko moje, kdybych byvala mohla, tak nevaham ani minutu a jdu do porodnice, jenze jsem nemohla...
Od ni jsem to vzala mnohem lip nez treba od moji mamky.
28. 01. 2010 | 10:16

xyz napsal(a):

K autorce:

Do diskusí lezu jen sporadicky. Tohle téma mě včera zaujalo a přiznám se, že jsem o této otázce přemýšlela i v noci :-).

Tento problém bude hlubší, než se na první dojem jeví. Není to jen o vybavených pokojíčcích, o omdlévajících otcích :-) u porodu, je to o přístupu k životu. O uvědomění si, v čem žijeme, co můžeme ovlivnit a co ne, o životních prioritách.

Že dnes mladší generace hledají vlastní cestu, že chtějí možnost volby, že nejsou direktivně nuceny žít jen jediný způsob života (tím narážím na dobu před dvaceti lety), to je obrovská výhoda. Že může každý svobodně projevit, co cítí, to je luxus, o němž se mnohým lidem ve světě jen zdá. Tahle diskuse je tím důkazem - za totáče by se o tomhle vůbec nediskutovalo.

A je to o pojetí svobody - to už se opakuji. Ale o tom uvědomit si, že svoboda je úzce spjata se zodpovědností za svůj život a v tomto případě i za život svého dítěte.
28. 01. 2010 | 10:23

iga napsal(a):

xyz

No tak pod tohle bych se podepsala!
Perfektne odkryte jadro problemu...
28. 01. 2010 | 10:45

Kristynna napsal(a):

Chtěla bych přidat svou zkušenost. Svou druhou dceru jsem rodila před třemi měsíci. Hodně jsem přemýšela i o porodu doma, ale dcera byla otočená koncem pánevním, což je sice poloha přirozená ale již je to koplikace, tak jsem rodila v porodnici. Nebyl to jednoduchý porod i proto že, holčička měla skoro čtyři a půl kila. Nemohu si stěžovat, personál i jejich přístup byl skvělý. Přesto jsem věděla, že kdybych byla doma porod by probíhal snadněji - nikdo by mě nenutil do nevhodné polohy, netřásla bych se kromě bolestí i zimnicí (v porodnici se netopilo) atd. atd. Ať si to chceme nebo nechceme přiznat (nejen) při porodu nemocniční prostředí komplikace nejen řeší ale i vyvolává. A to je důvod, který mnohé ženy vede k rozhodnutí rodit doma.
28. 01. 2010 | 14:01

Veronika napsal(a):

Dobrý den, netuším, proč se tu všichni oháníte riziky domácích porodů a na rizika porodů v porodnici se neohlížíte. Můžete se začíst např. do tohoto článku: http://news.bbc.co.uk/2/hi/...
28. 01. 2010 | 14:11

Emílie napsal(a):

Proč je pro nás tak těžké akceptovat názor někoho jiného? Proč nejsme schopni legislativně upravit domácí porody tak, aby byly co nejbezpečnější pro dítě i matku (např. povinné vybavení porodních asistentek - restuscitační pomůcky, zkoušky pro porodní asistenky, délka praxe v porodnicích + účast u určitého počtu porodů...) Ať se nám to líbí nebo ne, vždy tu bude určité procento žen, které se rozhodne rodit doma. A to i přesto, že je spousta lidí považuje za extrémistky a za hazardérky se životem svým a se životem svých dětí.
Nechci s vámi polemizovat na téma domporody. Jen chci, aby se ženy po porodu zeptaly samy sebe. Jaký ten jejich porod skutečně byl? Jaký z něj mají pocity? Ne z narození dítěte, ale z porodu jako celku. Jak jste prožívaly kontrakce, co jste cítily? Pak si zkuste přečíst pár popisů domácích porodů. Zažily jste něco takového? Oprostěte se od toho, že to bylo doma a vy s tím zásadně nesouhlasíte a odpovězte, chtěly byste to také zažít a takto prožít?
28. 01. 2010 | 14:18

iga napsal(a):

Veroniko,

riziko ovsem existuje i v porodnici, ale to prece neni argument pro porod doma.
Vy snad tvrdite, ze porod je z medicinskeho hlediska bezpecnejsi?
To platilo mozna pred Semmelweisem:-)
28. 01. 2010 | 14:29

xyz napsal(a):

Emílie:
Nechtěla jsem už reagovat. Minulý příspěvek jsem brala jako svoji tečku.
Nicméně ještě dovolte.
Já měla asi velké štěstí - porody byly bez komplikací, personál v pohodě, rodila jsem v době, kdy se na novorozeneckém oddělení proháněl vítr (slabé porevoluční ročníky).

Ale kdyby nebylo této diskuse, už bych si v životě na porod nevzpomněla. Hned druhý den po porodu jsem myslela už na to, jak se správně postavit k tomu novému človíčku, kterého jsem si dovolila přivést do tohoto světa.

Na bolest při porodu jsem ani nevzpomněla. Jediné, co mi osobně vadilo, bylo to, že jsem si do tašky přibalila jen jeden ručník v naivní představě, že v porodnici ručníky budou k dispozici. :-)

Asi jsem šťastný člověk....
28. 01. 2010 | 14:32

Kristynna napsal(a):

Iqa: myslím, že jde právě o to, že rizika jsou jak v nemocnici tak doma. V nemocnici jsou jiná a doma jsou jiná, každáý by měl posoudit, co mu hrozí více...
28. 01. 2010 | 14:37

Emílie napsal(a):

Xyz: Zkusila jste si přečíst nějaký domácí porod? Myslím, že pro domarodky je porod nezapomenutelným a velice silným zážitkem (v pozitivním smyslu slova), na který budou rády a často vzpomínat. :-)
28. 01. 2010 | 14:47

HanaHa napsal(a):

Iga:
taky bych asi byla bývala neměla síly bojovat o "drobnosti" typu pahýlku. Tak jsem ráda, že nám to nakonec vyšlo doma a bojovat jsem s nikým nemusela.

XYZ:
je to určitě také o financích, ale spousta žen je ochotná dát "svému" porodníkovi nelegálně třeba 20.000, aby si zajistily jeho přítomnost, v případě domácího porodu porodní asistentce legálně kolem 10.000, tak proč to nevyužít a nevybírat víc za různé nadstandardy?

Nevím, jak špatně se Vám natržení hojilo, ovšem obecně se má za to, že nastřižení se hojí hůře než natržení (teda pokud není nějak obrovské.

Já jsem si zase od začátku těhotenství přála, abychom to do porodnice nestihli a tak nějak se mi to splnilo ;-)

A díky za kultivovanou diskuzi!
28. 01. 2010 | 14:55

xyz napsal(a):

Emílie:
No přiznám se, že nepřečetla.
Asi přistupuji k tomu životu opravdu jinak.
Já porod neberu a nikdy jsem nebrala jako "zážitek". Brala jsem to jako nezbytnou proceduru pro to, abych přivedla na svět dítě. Rodila jsem přirozeným způsobem, zcela normálně, v tom jsem měla to obrovské štěstí.

Sama jsem přišla na svět "prdelí napřed", máma si asi dost užila, co následovalo pak od mého otce, který u toho samozřejmě tenkrát nebyl, to nebudu ani rozebírat. Bohužel mi to máma řekla, což nikdy neměla dělat, protože ačkoli jsem ho ztratila v sedmi letech (o deset let dříve než matku), tak tím u mně dodatečně ztratil body, bohužel - to je asi větší zatížení do života.

Osobně dávám v životě přednost dobrým vztahům mezi lidmi před "zážitky".

Ale berte to samozřejmě jako můj názor. Každý má právo žít svůj život, každý považuje v životě za důležité něco jiného.

Nicméně, při porodu je nejdůležitější ho přežít, přivést ve zdraví na svět nový život a sama zůstat zdravá.
28. 01. 2010 | 14:58

Emílie napsal(a):

Xyz: Nerada bych, aby to vyznělo, že hlavním cílem domporodů je zážitek. Řekla bych, že je to spíš takový příjemný bonus.

Porod je fyziologická záležitost (na tom se shodneme asi všichni) a jako taková se neřídí rozumem nýbrž zvířecími pudy. A bohužel právě tyto pudy bývají v porodnicích potlačovány. (Jeden příklad z mé vlastní zkušenosti - Rodila jsem v malé příjemné porodnici. Personál byl velice vstřícný, ale když došlo na druhou dobu porodní, nebylo mi umožněno vybrat polohu. Rodila jsem klasicky na porodním lůžku a tato poloha mi absolutně nevyhovovala. Přestala jsem při ní cítit kontrakce. Vše dopadlo dobře, ale dítě také mohlo uvíznout v porodních cestách, protože jsem nevěděla, kdy tlačit. Řekla bych, že pro tuto fázi je to zcela zásadní. A další drobnost - nerespektování rodičky. Nafukovala jsem hráz balónkem epi-no. Dostala jsem se na průměr 29 cm. Lékaři jsem sdělila, že si nepřeji nástřih. V příštím okamžiku mne střihnul, ani se neomluvil (ani po porodu), neřekl proč, prostě konal. Od nástřihu dále jsem se natrhla. Mé dítě mělo průměr hlavičky 34 cm. Jsem si jistá, že by to hráz vydržela). Jsou to drobnosti, já vím, ale... Jsem svéprávná bytost a chci, aby tak se mnou bylo jednáno. Chci, aby lékaři respektovali mé přání a pokud to nepůjde, chci aby mi vše vysvětlili.
Osobně jsem hrozně ráda, že tady u nás existují domarodky. Ukazují totiž na to, co v českých porodnicích nefunguje a co by se mělo změnit.
28. 01. 2010 | 15:43

pavla napsal(a):

Iga: Já vůbec nemám problém s tím, co píšete. Myslíte to dobře. Já jen využívám diskuse k tomu, abych vyjádřila názor svůj, ale také ho nikomu nevnucuji. Od toho blogy jsou. A v tomto případě je věcí každé matky, jak se zařídí, jestli bude si chtít prožít porod tak či onak. Já bych jen byla ráda, aby se spíše v porodnicích vše zlepšovalo tak, aby si maminy mohly připadat jako doma a nemusely zbytečně riskovat.
Bohužel jsem neměla štěstí ani u jednoho porodu, aby se mnou mohl být manžel. Poslední dceru jsem nestihla porodit v nové porodnici, kde již manželé mohli být, strašně jsem si to přála, ale blbá sestra, kterou jsem znala z dřívějších tamních účastí, mého manžela vyhodila. Byla jsem v takovém stavu, že jsem nebyla schopná protestovat, což je u mě výjimkou.
Toto bylo to nejhorší, co mě tam potkalo, jinak si stěžovat nijak zvlášť nemůžu. Ale dnes je to zase o kus lepší.
Jinak s tím epiduralem jsem to popletla, většinou vše jen mezi prací přeletím, tak jsem pořádně nečetla. Ale s tím nastřihnutím máte pravdu, že se nikoho neptají či neptali. Ale nevím, co je lepší, protože v lékařských knížkách, kterých mám doma požehnaně, se uvádí, že natržení je horší než nastřižení. Možná to bude jak u prasklého ušního bubínku, taky je horší, když se roztrhne, než píchne. Ale třeba je to špatné přirovnání. Mám kamarádku doktorku na porodním oddělení, tak se jí zeptám, co na to říká. Poslední porod jsem měla před 15 lety, tak se možná od té doby i v tomto hodně změnilo.

Paní Emílie, Vaše dítě mělo průměr hlavičky 34 cm? To, myslím, nemá ani dospělý člověk.
28. 01. 2010 | 17:53

iga napsal(a):

pavlo

v pohode, myslim ze emilie chtelůa napsat obvod:-)))

mate ale dobry postreh!
28. 01. 2010 | 18:11

pavla napsal(a):

Iga: Já jsem se Emilie chtěla zeptat, jestli nemyslela obvod. Ten průměr mě hned praštil do očí, protože at hledím jak hledím na své děti, tak ani jedno se tomuto číslu vůbec nepřibližuje a jsou to už klacci.
Tak pěkný večer, musím jít dělat něco užitečného, ale zas odběhnu. Je to dobrý relax po celodenním blázinci.
28. 01. 2010 | 18:28

Emílie napsal(a):

Vidíte, už blbnu. Samozřejmě, že obvod a ne průměr. :-)))
28. 01. 2010 | 20:45

Beruška napsal(a):

Je to jednoduché.Když chce matka hazardovat s životem svým i dítěte,ať si rodí doma,ale ať v případě komplikací nehází nvinu na lékaře,kterého zavolá až když je malér.Argumenty domorodiček jsou hloupé a směšné(klystýr,ochlupení,nástřih hráze).Při porodu tlačením odchází i stolice,proto klystýr předem.Nástřih se dělá jednak proto,že tlak na hlavičku dítěte je menší a také rovná rána se lépe šije i hojí,než tržná.Ochlupení brání hygieně a znepřehledňuje terén při šití.
31. 01. 2010 | 09:37

Beruška napsal(a):

Pavlo,píšete "blbá sestra".Ale co takhle "blbá rodička"?
31. 01. 2010 | 09:40

Klára napsal(a):

Ať si každá maminka rodí, kde je jí příjemné, ale k porodům doma by měla mít jakési povinné školení o tom, co se může přihodit, byť naše prenatální péče je vynikající. Já bych z porodu doma měla strach a mám ráda jistotu lékaře za zády a před měsícem jsme se o tom v rodině přesvědčili při před porodem nerozpoznané transpozici velkých tepen. Nebýt tam lékaři, miminko by nepřežilo a i tak to bylo hodně tip ťop. Takže doma rozhodně ne.
Nicméně bych druhý den po porodu šla ráda domů a nemusela si vyslechnout cosi o vyhlášce, která nutí novorozence být 72 hodin v porodnici.
31. 01. 2010 | 10:50

Veronika N Havlová napsal(a):

Skutečně by mne zajímalo, kolik autorek/autorů těchto "nenávistných" komentářů skutečně mluvilo s ženami, které rodily doma, nebo dokonce nějaký takovýto příjemný porod vidělo. Trochu mi to připomíná hon na čarodějnice...minimálně je to stejně směšné. Téměř všichni se zde ohánějí zodpovědností a vyhrožují riziky, ale co je zodpovědného na tom, že se budoucí matka celé těhotenství (i život) nestará ani o své tělo, ani o dítě a pak přenechá všechny následky svého jednání doktorům...
31. 01. 2010 | 15:56

Jamima napsal(a):

myslím, že prvotní by měla být bezpečnost novorozence, tedy jeho přivedení na svět. Pohoda u porodu je jistě důležitá, ale rozhodně nemá mít přednost před bezpečím novorozence. Jistě, žádná rodička nechce trpět více než musí ale rodit doma mi příjde vůči dítěti díky možným rizikům krajně nezodpovědné a sobecké.
31. 01. 2010 | 18:18

Karla napsal(a):

Tak jsem docetla diskusi az sem a nejak se mi zda, ze se (pres autorciny snahy ji nekam posunout) opet stale mlati ve skatulce "porod je medicinska zalezitost". Porodila jsem doma dve deti a nehledala jsem za tim zadny zazitek - proste to povazuju za jednoznacne bezpecnejsi. Ale nikdy bych to nikomu nevnucovala (tak jako spousta zen tady porody v porodnici). Zena ma rodit tam, kde se citi v bezpeci, to je pry doporuceni WHO (jak mi rekl muj gynekolog).
01. 02. 2010 | 03:26

Zuzana napsal(a):

A zase se to točí ve stylu porodnice-bezpečí vs. doma-riziko. Mám dojem, že problematika prostě rozdělila lidi na dva nesmiřitelné tábory a jedni nejsou schopni naslouchat druhým. Přitom by se to vůbec nemuselo takhle hrotit, kdyby se porodnictví u nás vydalo, jako v jiných zemích, zlatou střední cestou a změnilo způsob péče o nastávající matky. V současnosti je to bohužel opravdu tak, že na každou těhotnou je pohlíženo jako na nemocnou a porod je vnímán jako operace, ačkoliv obé je záležitost fyziologická. Je jistě nezbytné odborně dohlížet na rizikové případy, ale není snad nutno dělat rizikový případ ze všech. Nechápu, proč nerespektujeme doporučení WHO a jedeme si stále dál po svém. Jistě, nějaké drobné změny v některých porodnicích nastaly, ale obávám se, že to není to, oč moderní rodičky usilují. Gymnastické míče, aromaterapeutické olejíčky, CD přehrávač na porodním sále, to je sice hezké, ale to hlavní se ve většině ústavů nezměnilo, porod je pořád nebezpečná operace, která vyžaduje sál, lékaře a nástroje... (Rodila jsem v roce 2007). Lékařů-porodníků je zapotřebí, ale jen v případě komplikací. Na fyziologický porod by měla jen dohlížet asistentka, lékař by měl být k dispozici na zavolání, ale neměl by porod "vést" (komplikovat svými zásahy).
01. 02. 2010 | 12:33

Zuzana napsal(a):

Laikům doporučuji k prostudování odbornou publikaci Efektivní péče v perinatologii (Grada).
01. 02. 2010 | 12:35

iga napsal(a):

Berusko, co vy?

Uz mate nejake deti, ze mate tak jasno?

Argumenty domorodicek jste teda pekne zdrcla:-)

Ubezpecuju vas, ze je to mnohem slozitejsi, nez se vam zda.

Jamima, prestoze s vami v zasade souhlasim a porod doma bych nikomu nedoporucova, rovnez je vas pohled trochu zjednodusujici - o to "pohodli" opravdu nejde na prvnim miste.

Sama sebe stavim dostredu obou extremnich nazoru - vsechny argumenty pro porod doma chapu, jsou to nazory normalnich holek, a nemely by byt ani zesmesnovany ani prehlizeny, ale na druhou stranu je fakt, ze fyziologicky porod se muze kdykoli zvrtnout a proto by usili vsech melo smerovat k tomu, aby se vsechny budouci matky citily v bezpeci prave v porodnici. Ja jsem takova skoro-domorodka:-)

Mohla by mi nektera z maminek, ktere rodily doma rict, jak se sami v sobe vyrovnaly s tim rizikem, ze nebudou mit k dispozici potrebne vybaveni, kdyby doslo ke komplikacim?
To ze k nim nedojde prece predem nemuze vyloucit nikdo...
Pro me to byl ten jazycek na vahach.

Spokojena jsem nakonec byla v tom Podoli tak na 80%. Musela jsem byt v 1. dobe pripojena na monitor, protoze se jim to porad nejak nezdalo. A se druhym miminkem bych byvala byla radeji doma hned po poporodu, ale nemela jsem silu bojovat se systemem cili odchod az po.72 hodinach
01. 02. 2010 | 13:35

xyz napsal(a):

No já teda nevím.
Možná jsem divná, ale pořád nějak nevím, jaké pohodlí skýtá porod doma.

Představa, jak uzpůsobuji lůžko na porodní, aby všechny ty záležitosti kolem nezpůsobily moc "nepořádku", jak okamžitě po porodu vyskočím z postele a začnu vařit, prát, žehlit, uklízet po porodu a navíc s absolutně novým človíčkem, na něhož si musím zvyknout, no nevím...

Já byla teda docela ráda, že těch pár dnů můžu po porodu "odpočinout" a že celý ten kolotoč začne až po pár dnech, až budu schopna se kvalitně o dítě a rodinu postarat.

Nemyslím, že bych byla líný člověk, porody jsem měla v pohodě a přesto jsem z nich byla také unavená.

Poprvé jsem měla dítě po porodu u sebe 24 hodin a bylo to tak i tak dost náročné - neměla jsem ještě mléko a syn už křičel hlady celou noc. Byla jsem s ním na pokoji sama, a možná mi bylo i trochu "smutno", protože po porodu hrají hormony dost velkou roli.

Podruhé jsem byla na pokoji s maminami, děti nám na noc odváželi. A abych pravdu řekla, byla jsem docela ráda, že se mohu vyspat. O to víc jsem se ráno na dítě těšila, pamatuji si, jak jsem ho okamžitě poznala po hlase, když nám je přiváželi :-).

Navíc jsem si "pokecala" s ostatními maminami, vyměnila si zkušenosti jak z porodu tak i jiné a byla jsem absolutně v pohodě.

Domů jsem si děti odnášela v pohodě a připravená pro "nový" život....

Myslím, že se to dost dramatizuje...

No, vadil mi ten klystýr..., to se přiznám :-))))) Monitor mi nevadil, natrhnutí také ne, strava v porodnici mi sice nechutnala, ale to je tak podružná věc, že nestojí za řeč :-). Když jsem na pokoji viděla maminu, která rodila celý den, měla to hustý a přesto byla šťastná stejně jako my ostatní, co jsme to měly lehčí, tak jsem okamžitě na všechny svoje problémečky zapomněla....
01. 02. 2010 | 15:05

fafnir napsal(a):

jsem muž,takže do pocitů žen bych se raději v tomto případě nepouštěl.Osobně soudím,že bude li ji vyhovovat porod třeba v ponorce její věc,o to nic.Ale,porod doma,byť s porodní asistentkou, přece jen představuje zvýšené riziko,to je zcela bez debaty.Máme i obdobné případy zvýšeného rizikového chování.Třeba horolezec nebo vodák,sjíždějící divokou vodu,musí být mimořádně pojištěn na zvýšenou míru rizika.Tak i žena,podstupující vědomé zvýšené riziko,by měla platit zvláštní zdravotní připojištění.On totiž potřebný život zachraňující zákrok mimo nemocnici něco stojí.
01. 02. 2010 | 15:23

Luba napsal(a):

Emě Hrešanové vyšla v roce 2008 kniha "Kultury dvou porodnic: Etnografická studie".

V ní také uveřejnila úryvky rozhovorů s lékaři a porodními asistentkami.

Jedna ze sester hovoří o tom, k jakým změnám došlo v porodnictví:

"V tý lékařský vědě? No samozřejmě, věda jde dopředu, takže se přináší nový a nový věci, prostředí se nám změnilo a přístup musíme měnit, ten musíme ... Musíme bejt, jelikož ty maminky si můžou vybrat porodnici, kam chtějí jít porodit, takže my bojujeme o přežití, takže se podle toho musíme samozřejmě, spousta z nás se tak chce chovat a má k tomu ten přístup, proto jsme na tuhle práci šli. A někdo se tak vlastně chovat musí, aby to mhlo fungovat, aby sem ty ženy chodily, protože dřív že jo, když jste slyšela nějakou stížnost, teď je to jako běžný, že si bude stěžovat na sestru, lékaře, na přístup ... takže trochu křivý slovo a že jo jako. To jako nebejvalo, dřív byli všichni rádi, měli, když to řeknu, jako, zavřenou pusu a mlčeli, kam je posadili, tam seděli, a tady budete, takhle půjdete, a tady se položíte, to jako dneska nejde, musíme se jako snažit. Aby to ta máma jako vedla ...(str. 161-162)"

K přirozenému porodu se lékaři staví skepticky, jako dr. Trošková:

"To nám nevadí, pokud chtějí příšeří, tatínka u porodu, nebo si na sále zapálí aromalampy a přinesou vlastní hudbu. To je v pohodě, to nám nevadí. To, co nám vadí, je, že odmítají naše léky a naši péči. (...) Taky chtějí žít přírodně, ale kdyby jezdili na koni, žili na venkově, tak to člověk pochopí, ale oni mají mobily, balenou vodu a internet ..."

Jiní lékaři jsou vstřícnější, jako dr. Drahotová:

"Osobně jsem pro, aby tady ten proud byl, jinak by to asi opravdu vypadalo tak, že by každý porod skončil císařem. Ale myslim si, že z jejich strany chybí vůči nám respekt a důvěra.
(str. 163)"

Hrešanová (2008) píše: Porody doma byly často zmiňovaným tématem, vůči kterému se porodníci i asistentky do jednoho vyhraňovali. Často jsem slyšela různou obdobu následujícího vyjádření:

"Já bych doma nerodila. Sice i kdyby u mě někdo byl, ale co udělá s holýma rukama? Vopravdu nevíte, co se kdy může stát. Právě proto je na těch porodních sálech všechno při ruce, kdyby k něčemu došlo". (str. 164)

Dále je rozšířen mezi zdravotnickým personálem názor, že tzv. příroďačky jsou přemoudřelé neurotičky, které hůře rodí.

Dr. Drahotová:
"Přijdou popuzený proti nám, zablokovaný a vystresovaný. A pak se opravdu tomu dítěti může přihoršit, protože jim se z toho stresu zvýší tlak, tím pádem se sníží průtok placentou a stav toho dítěte se může zhoršit. (...) Vůbec nám nevěřej".(str. 182)

Dvě starší porodní asistentky považují představu, že přemoudřelé ženy hůře rodí za mýtus. "Dle jejich názoru tyto ženy prožívají horší porod z mnoha různých důvodů a jsou především více vidět. Zdravotníci si je proto podle nich lépe pamatují.

"Když bude rodit deset prodavaček, tak se řekne deset normálních porodů, ale jakmile bude rodit jedna taková paní, která vyžaduje extra věci, je těžší se s ní domluvit, a lidi si to víc pamatujou ..." (str. 183)

Pro dobrý porod jsou důležité i vzájemné sympatie.
"Například porodní asistentka s praxí delší než 20 let (...) zažila, jak se normálně rozběhlý porod mladé ženy zastavil, když o ni začala pečovat nevrlá porodní asistentka, které vadilo, že dané ženě byly z protekce nabídnuty nadstandardní služby.(str. 184)"

Nejde snad o to, že přemoudřelé ženy hůře rodí.
Obecně platí, že lidé více intelektuálně zaměření jsou zpravidla cílevědomější než ostatní.

Tato zaměřenost vyžaduje vytvoření poměrně rigidního konstruktu, který není příliš prostupný pro jiné eventuality. Pokud jejich představa neodpovídá realitě, je to pro ně silně stresující. Silněji, než pro lidi, kteří "jdou s proudem" a důvěřují svému instinktu více, než síle rozumu.

Je známo, že inženýři, lékaři, pedagožky či filosofky patří k bolestínům s komplikacemi.
Když mocný člověk onemocní, bývá tím narušeno jeho nepokorné sebepojetí.
01. 02. 2010 | 17:13

iga napsal(a):

Luba

zaver vaseho prispevku je hodne zvlastni.

Osobne se v tom vubec nenachazim.

Ano, moje predstavy byly hodne odlisne od reality, ale dal uz to mam obracene. Mne velel instinkt do te porodnice nejit, rozum zvitezil, tak jsem do porodnice sla.

Lide, kteri jdou s proudem podle me nepouzivaji ani instinkt ani rozum. Pouzivaji jen ten proud.

A ten posledni odstavec?

Komu je to znamo? Kteri inzenyri, lekari atd? Nejvetsi bolestin, ktereho znam ja, je vyuceny prodavac.

Posledni veta sem pak nepatri vubec - porod neni nemoc:-)
01. 02. 2010 | 19:44

xyz napsal(a):

Lubo,
no, zajímavé :-).
To není o vzdělání, to je o pojetí života.
Já jsem, dovolím si tvrdit :-), inženýrka.

Nejsem z těch, které plují s proudem, naopak, jsou v životě chvíle, kdy jdu proti proudu dost tvrdě, často proti zdi.

Ale něco na Vašich tvrzeních bude - osobně jsem přesvědčena, že za spoustou nemocí v životě je duševní stránka, často podvědomí, nějaké komplexy, nevyrovnanosti ve vlastním životě atd. atd. Mohla bych pokračovat....

Asi by se to dalo vztáhnout i na porod. I když samozřejmě nemůže matka ovlivnit některá daná fakta - např. úzkou pánev (mám příbuznou, jejíž dceře museli při porodu zlomit klíční kost, neboť ta příbuzná má úzkou pánev).

To, co se tady naznačuje - že komplikace mohou být způsobeny stresem v prostředí, v němž se rodička necítí dobře - no ano, samozřejmě, myslím dokonce, že to bude hodně časté. Ale o tom je právě tahle debata.

Proč je rodička stresovaná víc, než by měla být??? Vždyť ta porodnice vznikla právě proto, aby ty ženy nemusely být stresovány v prostředí, které zdravým porodům často nepřálo - nemyslím, že ženy dříve, které často rodily mezi prací v hospodářství a prací jinou, považovaly "domácké prostředí" za nejvhodnější pro příchod dítěte. Mnohé asi byly rády, když se dostaly do porodnice pod odborný dohled, vydesinfikované prostředí a mohly si po porodu pár dní "odpočinout".

Je to právě o tom přístupu. O tom, jak matka vnímá vše, co ji čeká.

Já osobně vzpomínám na první těhotenství a porod jako na dobu nejkrásnější v mém životě. Nikdy jsem nebyla tak zdravá a šťastná, jako při prvním dítěti, když jsem ho čekala.

Všechno v životě je o tom, jak to my samy přijmeme, jak se k tomu postavíme. To nám pak může ulehčit mnohé těžké chvíle, nebo naopak přitížit!

Myslím, že nebudu daleko od pravdy....

Odborník nechť mi promine...
01. 02. 2010 | 20:50

iga napsal(a):

xyz
Ja jsem byla z te porodnice vystrsovana totalne, navic jsem "magistra", takze podle Luby jsem mela zadelano na solidni potize - nastesti jsem nemela zadne potize. Klystyr mi ani nestihli dat ale tu epiziotomii stihli:-(

Me uplne fascinuje, jak pisete, ze jste si v porodnici odpocinula.
Ja jsem nebyla schopna odpocinku - me ta porodnice uplne vycerpavala i psychicky i fyzicky. Kazdou chvili se rozletely dvere a nekdo dloubal bud to me nebo do miminka, casto jesm nebyla presvedcena o tom, ze je to nezbytne. Na toaletu se muselo chodit pres strasne dlouhou chodbu, coz bylo hlavne na zacatku dost unavne a hlavne - porad tam byl takovy neprijemny ruch...

Taky jsem narozdil od vas chtela mit deti hned u sebe, predstava, ze by mely stravit svoji prvni noc na svete beze me, mi prisla uplne silena, ale to nebyl problem, mohly jsme si vybrat, kdo chtel, mohl nechat prvni noc miminko u sestricek.

Ja jsem chtela byt hlavne doma, pryc od sester, doktoru i ostatnich mamin.
Doma jsem mela svoji maminku, manzela proste pohodu. S druhym miminkem mi to prislo vylozene zbytecne lezet na tom sestinedeli tri dny.
01. 02. 2010 | 22:24

HanaHa napsal(a):

XYZ
takže dítě Vám odváželi a vy nevíte, jestli náhodou taky celou noc hlady neprobrečelo? Nebo Vám ho i přikrmili?

Takhle v těch 70. letech odváželi nás a vždycky, když si to uvědomím, docela mne to bolí...

Já měla po porodu doma svou mámu, manžel měl 14 dní dovolenou, takže jsem si jen užívala dítěte a ostatní dělali to málo, co bylo zapotřebí...
01. 02. 2010 | 22:48

HanaHa napsal(a):

jo a já bych v porodnici asi byla za tu "přemoudřelou", ovšem VŠ nemám ;-))
01. 02. 2010 | 22:49

iga napsal(a):

HanaHa

vy jste si sama naplanovala porod doma?
A jak jste se vyrovnala s tim rizikem, ze kdyz nastanou komplikace, nebude okamzite k dispozici potrebne vybaveni?

Tohle me hrozne zajima..Kdyz jsem uvazovala o porodu doma, tak pres tohle proste "nejel vlak".

Mela jste predpokladam u sebe porodni asistentku, ale ty komplikace prece nemuze nikdo predem vyloucit, ne?

Ja uz jsem to psala nahore, ale pro me bylo hrozne dulezite, aby miminko nebylo samo ani na chvilicku - manzel mel uprne presne instrukce, co ma delat:-)
01. 02. 2010 | 23:16

mm napsal(a):

letmo jsem proletla diskuzi a zasnu, jak nenavistne reakce se na autorku sesypaly :-O
a to za obhajobu neceho, co je v sousednim nemecku samozrejmosti. pravo zeny zvolit si misto porodu, prirozeny porod - tj. volna volba polohy, moznost odmitnout urychlovani a dalsi veci.
utocici vykrikuji o rizicich pri porodu a neuvedomuji si, ze jestli o nich je nekdo poucen, pak rozhodne zeny, ktere se pro domaci porod rozhodly.
co me nejvice zarazi, je znevazovani kompetence porodnich asistentek. porodni asistentka rozpozna komplikaci lepe a drive nez lekar a ve vetsine pripadu ji umi vyresit treba doporucenim zmeny polohy, dychani atd.
v nemecku probiha priblizne 2 % porodu planovane doma. z toho 88 % jich je doma dokonceno. z tech zbylych 12 procent pouze 1% prevazeno s houkajici sanitkou, ostatni prevozy probihaji v klidu a vice nez polovina prevezenych zen dokonci porod prirozenym nemedikovanym zpusobem.
do nemocnice odjizdi pouze proto, ze se napriklad neotvira apod. nebo se proste jen rozhodne jinak.
cisarsky rez je nutny pouze u 4% puvodne domacich porodu.
umrtnost u porodu doma je 0,16 % u porodu v v nemecku celkove 0,5 tj. u porodu v nemocnici vlastne vetsi...
stale casteji se k porodu doma rozhodnou rodice, kteri vi, ze jejich dite se narodi tezce postizene a zemre do nekolika hodin po porodu. tato umrti se presto zapocitavaji do statistiky a "kazi" ji. do tech 0,16 % jsou zarazena take umrti u neplanovanych domacich porodu!
zaroven je v nemecku mene potratu kvuli moznemu riziku vrozenych vad. proto ma mozna nemecko mirne vetsi umrtnost, smi se zde totiz narodit deti, ktere v cechach jsou potraceny.
krtikove by se bez emoci meli prinejmensim poucit o statistikach a situaci v sousednich zemich nez zacnou kricet o nezodpovednosti ...
02. 02. 2010 | 08:56

HanaHa napsal(a):

Iga
Já měla připraveno vše do porodnice i na porod doma. Spoustu nastudováno, vše se dobře vyvíjelo a věřím tomu, co píše mm "porodni asistentka rozpozna komplikaci lepe a drive nez lekar a ve vetsine pripadu ji umi vyresit treba doporucenim zmeny polohy, dychani atd." Já té své (žádná z těch mediálně známých) hodně věřila.
Týden před porodem mi zrušili možnost rodit v jedné porodnici tak, jak jsem měla domluvené. Takže když to začalo, byla možnost buď zůstat doma nebo jet do klasický porodnice, což jsem moc nechtěla. Když přijela PA, bylo vše v pořádku a navíc už porod dost pokročilý, na odjezd už bylo celkem pozdě. Porod byl bez komplikací a na prvorodičku dost rychlý, 9h. Příště už bych i tu porodnici riskla, když už budu vědět, co se bude dít, spíš bych to asi brala jako prošlapování cesty těm dalším
02. 02. 2010 | 10:05

HanaHa napsal(a):

ještě Iga
Navíc věřím tomu, že spoustu komplikací lékaři a sestry způsobují sami, např. když tahají za pupeční šňůru, aby vytáhli placentu (místo aby přiložili dítě k prsu, což spouští oxytocin, který pomáhá tu placentu uvolnit). Potom samozřejmě mohou placentu porušit případně jinak něco uvnitř poškodit, z čehož vznikají ta pověstná masivní krvácení po porodu. Jak říkají některé matký "já nebýt v porodnici, tak vykrvácím". Zaprvé se občas stane, že občas ta matka v porodnici vykrvácí, protože si jí tam prostě nevšímají, zadruhé by se jí to bez toho primárního zákroku (tahání za šňůru) nestalo.
02. 02. 2010 | 10:19

HanaHa napsal(a):

a ještě Iga
No a to zbývající mizivé riziko je prostě riziko, stejně jako že nás přejede auto nebo na dítě spadne ze střechy rampouch :-(
02. 02. 2010 | 10:29

xyz napsal(a):

Trochu to upřesním, abych nevypadala jako máma Herodes.

Matku ani nikoho, kdo by pomohl mému muži se mnou a mým dítětem jsem už tenkrát neměla. Jsem zvyklá od svých snad už sedmi let se o svoje věci starat sama. V tomto jsem myslím dost samostatná. Můj muž si mohl vzít jen krátkou dovolenou, takže jakmile jsem přišla domů, okamžitě mi nastal kolotoč s miminkem.

Přesto mně nikdy ani ve snu nenapadlo (byl to rok 1992 a 1994) rodit doma. Prostě jsem těm lékařům a porodnici věřila - asi jsem měla štěstí, ale rodila jsem v Podolí, což byla tenkrát jedna z nejlepších porodnic v Praze. Gynekologa jsem si tam tak trochu "vyčíhla", protože jsem viděla, jak přistupuje k pacientkám a přiznám se, že ve vhodné chvíli jsem k němu v předporodní poradně přešla. Chodím k němu dodnes a považuji ho za jednoho z nejlepších ve svém oboru.

Asi to bude tím, že jsem od dětství díky své matce zvyklá na nemocniční provoz, ale neměla jsem pocit, že by mě tam někdo nějak rušil. Na společné sprchy "na konci chodby" jsem byla zvyklá z kolejí a předchozích ubytování, takže to mi nepřišlo nijak nenormální.

První dítě jsem měla u sebe hned. Hned po porodu mi ho také přiložili na bříško, takže si ten krásný pocit pamatuji dodnes. Ale protože tenkrát bylo málo dětí, byla jsem na pokoji sama a po tom porodu jsem měla co dělat :-). Jak jsem psala, že dítě už křičelo hlady. Pomohla mi tenkrát sestřička, která mu dala slabý "čajíček" a když viděla, že padám únavou, protože jsem měla samozřejmě dojem, že ho musím hlídat ve dne v noci, tak mi ho na chvíli "odebrala", abych se mohla vyspat. Stejně tak mě zaučila v kojení, poučila o přístupu k dítěti, balení, koupání, pamatuji si, jak mě poučila, že nesmím dítě ani na chvíli nechat samotné v případě, že by mohlo spadnout, že i novorozenec může spadnout ze stolu apod. Na její slova jsem si mnohokrát vzpomněla při výchově dětí a přiznám se, že moje děti nikdy neměly úraz způsobený mojí nepozorností.

Já tu porodnici opravdu nevnímala jako újmu pro sebe a svoje dítě... Ale to je samozřejmě věc úhlu pohledu. Asi jsem měla štěstí...

Pro mm:
Tahle diskuse mi nepřipadá nijak nenávistná. Je to jen výměna zkušeností. Nemám z ní negativní pocit. Každý má v životě jiné zkušenosti, jiný přístup k životu, jiné nároky či priority. A podle toho pak samozřejmě přistupuje i k této otázce.

Jinak - znovu se opakuji - je to otázka hlavně peněz, nic víc...
02. 02. 2010 | 10:40

HanaHa napsal(a):

XYZ
Jsem ráda, že reagujete klidně, říkala jsem si, jestli jsem nebyla moc nepřijemná v tom mém posledním komentáři k vám. Díky :-)
02. 02. 2010 | 11:00

xyz napsal(a):

:-)
Rovněž děkuji :-)
02. 02. 2010 | 11:09

Petr Sedláček napsal(a):

Dobrý den, moc Vám držím palce. Náš Tovi se narodil loni v srpnu doma za podpory skvělé porodní asistentky Zuzany Štromerové. Byl to úžasný zážitek, pro nás i pro Toviho osmiletého brášku. Dopoledne odešel k sousedce a odpoledne měl doma bráchu ;-) Je krásné, když se přirozené věci dějí přirozeným způsobem.
02. 02. 2010 | 11:20

Helena napsal(a):

Píšete o svobodě. Nenarozené dítě ale nemá žádnou šanci, jak o sobě rozhodnout. A jelikož nemáme jenom inteligentní a zodpovědné rodiče, neplatí, že si o svém dítěti mohou rozhodovat, jak chtějí. Nelze např. vzít těžce nemocné dítě domů na reverz. V tu chvíli totiž přejímá za dítě zodpovědnost lékař a ne rodič, i když on si samozřejmě myslí, že ví nejlépe, co je pro ně nejlepší. V žádném případě nepodporuji porody doma. Stačí se zajít podívat na neonatologii, na ty zničené malé životy, jejichž matky si to chtěly jenom "svobodně prožít". Kdo tomu dítěti vrátí zdraví a příležitost "svobodně si prožít" svůj vlastní život? Pokud jsou povoleny porody doma, měly by být matky trestně odpovědny za případné poškození či úmrtí svých dětí, pokud se prokáže, že se tomuto poškození mohlo předejít, pokud by matka rodila v porodnici. Pokud toto neakceptujete, nemá cenu vést plané řeči o svobodě porodu.
02. 02. 2010 | 18:32

HanaHa napsal(a):

Helena
Píšete, jako kdyby byly neonatologie plné poškozených dětí pouze z domácích porodů... Vy víte, kolik jich tam je a jaké je jejich procento ze všech porodů, že se tím takto oháníte?
02. 02. 2010 | 18:53

iga napsal(a):

Helena

nejste nahodou dama z no kidding?

Velice by me zajimalo, kolik znicenych deti je na neonatologii nasledkem domacich porodu.

Mimochodem myslim, ze zakony v tomhle smeru funguji docela dobre.
02. 02. 2010 | 19:32

Luba napsal(a):

K mému poslednímu příspěvku:

K citacím ze studie paní Hrešanové jsem připojil jakýsi svůj dohad, "teorii", která není podložena žádnými tvrdými daty - vztahovala se k dojmu velké části zdravotníků z porodnic, že tzv. přemoudřelé ženy hůře rodí.

Porod je samozřejmě zcela fyziologická záležitost - pamatujme na paní Žižkovou, jež slehla pod dubem, jdavše z pole-role a ve stínu stromu onoho povyla budoucího husitského vojevůdce.
V těch dobách skutečně přežili jen ti nejsilnější, a dětská úmrtnost byla tak vysoká, že rodiče měli k malým dětem, z dnešního měřítka, dosti odtažitý vztah. O porodnictví nemluvě.
Tehdy byl každý kojenec z chýše nevolnicko-rolnické nošencem, kterého matka vláčela všude ssebou v nyní tak "alternativci" oblíbeném šátku.

Faktem je, že se lidé liší ve zpracování stresových situací a mají i různý práh bolesti.
Jedna matka téměř nenaříká a jiná řve, "jakoby ji na nože bral" a její zážitek se tak stává zážitkem pro celou porodnici.

A zdravotníci mají odpozorováno, že tzv. intelektuálové/álky patří mezi "obtížnější" pacienty(tky)/klienty(tky) s komplikacemi a "řeší" věci, co lidé jednodušší zkrátka neřeší. Samozřejmě - z každého pravidla existují výjimky, které jeho platnost prověřují.
03. 02. 2010 | 12:29

Luba napsal(a):

Tedy,
omlouvám se za hrubý prohřešek vůči češtinovi:

Paní Žižková Honzíka povila. Jakožto matka budoucího národního hrdiny u toho patrně nevyla. Povýt si bolestí asi nebylo, v dobách pralesů zazvěřených vlky, medvědy a jinou dravou havětí, zrovna žádoucí.
03. 02. 2010 | 12:39

iga napsal(a):

luba

Pokud tam byla pobliz diva zver bylo vyti naopak nanejvys zadouci!

Ze by pani Zizkova rodila v pralese mezi vsi tou haveti, o tom neni nic znamo.

Kez bych mohla rodit jako pani Zizkova, pod dubem a s oblaky zrcadlicimi se v (prozatim) obou ocich maleho Jana...
03. 02. 2010 | 14:42

xyz napsal(a):

No, s tím jsem dostala paní učitelku asi ve třetí třídě ve vlastivědě :-)))).

Při výkladu, jak se Žižka narodil pod dubem jsem se přihlásila a zeptala jsem se, jak je to možné. Nemohla jsem pochopit, jak si pod tím dubem paní Žižková rozřízla bříško a vyndala malého Žižku sama bez pomoci :-))))

Učitelka odmítla vysvětlovat tyto procesy a odbyla mě slovy "narodil se a dost" :-DDDD
03. 02. 2010 | 15:27

HanaHa napsal(a):

Luba
Ten křik kdekoho fascinuje, já si myslím, že někdo si prostě křikem pomáhá, ani to nemusí znamenat větší bolest nebo námahu. Pamatujete si na tenistku Selešovou? ;-)
03. 02. 2010 | 15:34

sekora@centrum.cz napsal(a):

Zřejmě aby si v Podolí nepokazili statistiku, tak křísili dítě pět minut. Tak se píše. Možná déle. Pak následovaly dvě transfuze, to taky nic moc není. Mohli zkusit napsat železo, což nakonec udělali a efekt byl trvalý.Ale transfuze nejsou nic moc. Dítě byoo problematické, dnes je dospělý člověk ale myslím, že křísit tak dlouho není rozumné, a měli by se ptát,zda rodič jdem do rizika. Jistě jak kdo. Pak jsou tu interrupce, kdy se zahazují jistě kvalitní plody.
03. 02. 2010 | 19:27

Jindra napsal(a):

Vážený Pepo (viz úplně první příspěvek), UŽ JSTE RODIL ?? Ne ? Tak z jakého důvodu se na to ptáte autorky ?? Pokud máte dojem, že jen prožití vlastního porodu ji opravní k tomu napsat takový článek, co potom opravňuje vás vstupovat do této diskuze ??
04. 02. 2010 | 13:50

Monika Nejedlá napsal(a):

Rozhodně bych porod doma nevolila porodila jsem tři děti a všechny tři to měly komplikované první se dožilo jen 10dnů. V mém případě by však asi pomohla i kvalitnější prenatální péče a ne takový tem český šlendrián.Maminky by si měly uvědomit že riziko komplikací je vždy a pokud pak není veškeré dostupná péče dostupná ihned je prostě pozdě mít prázdnou náruč to je těžko k unesení a to pro oba rodiče
04. 02. 2010 | 18:38

Ondřej Kolář napsal(a):

Obávám se, že celý článek stojí na morálně sporném základě: žena (příp. tak trochu i s přispěním muže) má právo se rozhodnout, kde bude rodit. Porod je jistě přirozenou součástí života na rozdíl třeba od operace kyčelního kloubu. Avšak účastníkem porodu není pouze žena, ale stejnou měrou i dítě. Jestliže se žena rozhodne rodit doma, volí na jedné straně domácí, příjemnější prostředí porodu. Na druhou stranu však (a na tom trvám) zvyšuje riziko poškození sebe i dítěte z důvodu ztížené dostupnosti lékařského zásahu v případě komplikací. Pokud žena říká, že je to pouze její volba, pak dle mého soudu nemá pravdu, neboť se její rozhodnutí stejnou měrou týká i jejího dítěte, jemuž je tato volba odepřena. S ohledem na zdraví dítěte by tedy jedinou správnou volbou měl být porod v porodnici, bez ohledu na to, že i doktoři to občas mohou pokazit, což je jeden z argumentů.
05. 02. 2010 | 12:12

Lucienne, 4 děti napsal(a):

Hezký den, musím říct že mě opět (ne)překvapuje, kolik přítomných mužů v diskusi zase nejlépe ví, jak by ty žencký měly rodit.. Budou to nejspíš ti samí, kteří vědí, jak by to ty klucí naší měli kopat případně plácat, jsou schopní dobře poradit prezidentovi i inštalatérovi, na co přijde, na to mají názor a o zvážení argumentů protistrany se nedá mluvit.
Rodila jsem čtyřikrát, pokaždé to byl lehký porod a moc za to děkuju, a pokaždé se mě personál porodnice snažil hnusně manipulovat s jediným cílem - aby bylo po jejich. Na názor či na přání se mě neptali, protože je to nezajímalo. Argument byl jediný - přece nechcete, aby se děťátku něco stalo a my jediní víme, jak na to, a vy tady koukejte držet ústa, krok a další, jinak budete hysterická matka.
Na základě této vlastní zkušenosti si dovolím podpořit tvrzení, že jde hlavně o peníze, ale obávám se, že jde hlavně o peníze porodnic, které nemají zájem pouštět matky domů po porodu, o zájmy doktorů a o jejich proplácené body a o nabubřelý pocit vlastní důležitosti a moci nad pacienty, kteří nejsou nemocní a přesto musejí ležet v nemocnici, kterou porodnice doopravdy je..
05. 02. 2010 | 17:05

lenka napsal(a):

Jsme zastáncem klasické medicíny , která stojí na důkazech. Alternativy porody v jiném prostředí než nemocničním neuznávám, byť má každá matka volbu, ale žádná matka si nepřipouští případné komplikace , které mohou velmi rychle vzniknout. Rodit doma považuji za totéž, jako léčit karcinom čípku děložníhio stádium FIGO IIb místo radikální radiochemoterapií šťávou z aloe. O článku mám smíšené pocitiy, domnívám se, že než výzkum autorky by pomohlo, kdyby řešila s pacientkami laktační psychozu prakticky, než teoretické "plky" .
Moderní porodník se snaží vést porod s ohledem k rodičce. Mimochodem k Velké Británii, několik známých rodilo ve VB, rodily v oděvu, ve kterém přišly, bez jakékoliv přípravy, za celý porod nebyly vyšetřeny porodníkem, tentýž večer po porodu byly propuštěny domů, bez nácviku techniky kojení, či jiných praktických rad. Jistě, šlo o veřejné kliniky, ale to jsou u nás všechny a podmínky? Jistě nesrovnatelné. Jistěže budou mít matky(doufám, že menšina) negativní zkušenosti s vedením porodu, ale neměli bychom podléhat při tak vážných životních údalostech modním trendům, ale spolehnout se na zdravý rozum.
05. 02. 2010 | 20:06

ZYX napsal(a):

Nebo to dámy v budoucnu udělají čím dál častěji jako já a odmítnou rodit úplně - a bude po diskuzi ;-)
Mimochodem, byl by námět na sociologický výzkum i "vliv informací na rozhodnutí k rodičovství"?
05. 02. 2010 | 22:26

Čenda napsal(a):

Děkuji Ti Gabrielo a přeji hodně sil a štěstí.
10. 02. 2010 | 20:56

Karla napsal(a):

Nekolikrat tu padl nazor, ze matky rodici doma ignoruji riziko, pripadne otazka, jak se vyrovnavaji s teoretickym rizikem. Ja jsem porodila dve deti v porodnici a dalsi dve doma a riziko opravdu vidim jednoznacne v nemocnici. Potkala jsem i nekolik zen, ktere chybou porodnika o dite prisly nebo ma trvale postizeni (soud to uznal). Velkym pozitivem porodu doma neni POHODLI, ale BEZPECI (a rozhodne to neni tak, ze bych byla tak nevzdelana a o ruznych porodnich komplikacich nevedela). Napriklad bonding - ten si muzete v Ceske republice doprat opravdu jen doma, v porodnicich je vzdy vice ci mene narusovan. A to neni nic proti zdravi miminka, ba naopak!
At kazda zena rodi tam, kde to povazuje za dobre - ale at neslevi ze svych pozadavku na zdravi ditete! At bude rodit v nemocnici nebo na louce, vzdy nese zodpovednost ona.
11. 02. 2010 | 00:58

withep napsal(a):

Děkuji paní autorce za znovuotevření tohoto tématu, ale zatím tady nevidím způsob, jak by diskuse s těmi, kdo jsou pro, a s těmi, kdo jsou proti, mohla dospět k nějaké minimální shodě. Vždyť ti, kteří jsou proti přirozenému porodu (často se vymezují spíš proti porodu doma, ale to je jen důsledek českého porodnického systému, že jinde než doma přirozeně porodit prakticky nelze), o něm zákonitě mnoho nevědí a ani se neobtěžují vědět. Je to pořád dokola, např. můžu ocitovat paní Lenku: "Jsme zastáncem klasické medicíny , která stojí na důkazech. Alternativy porody v jiném prostředí než nemocničním neuznávám, byť má každá matka volbu, ale žádná matka si nepřipouští případné komplikace , které mohou velmi rychle vzniknout. Rodit doma považuji za totéž, jako léčit karcinom čípku děložníhio stádium FIGO IIb místo radikální radiochemoterapií šťávou z aloe." To je právě nepravda jak vyšitá, lékaři jsou ze zákona povinni poskytovat péči založenou na důkazech, je to nicméně právě to, co v porodnictví nedělají - tam důkazy jednoznačně hovoří ve prospěch neinvazivní péče o fyziologické těhotenství a porod, ve prospěch péče porodní asistentky. A tak je to s prakticky všemi argumenty, které dokola omílají zastánci medicínsky vedených porodů.

Porodila jsem jednou v porodnici a podruhé doma. A vím, že ke komplikacím (ne životy ohrožující, "jen" znepříjemňující a s negativním vlivem spíše na psychiku, kterou porodnictví zrovna dvakrát v potaz nebere, než na fyzické zdraví), které se vyskytly v porodnici, by doma nedošlo. Jsem přesvědčená, že tak je to se všemi komplikacemi, které se vyskytnou u dosud bezproblémového těhotenství a porodu po příjezdu do porodnice. Matky si to ale neuvědomují a doktoři to samozřejmě nepřipouštějí, takže jejich "pacientky" jsou jim nakonec vděčné a jsou přesvědčené, že "doma by umřely". Myslím, že druhý tábor je diskusi otevřenější, že připouští rizika, která porod v jimi zvoleném prostředí nese. Domarodky jsou prostě informovanější, ony vidí i ta rizika, která číhají v porodnicích, a vidí, že tam je jich mnohem víc. Je tam i více možností nastalá rizika řešit; pokud ale těhotenství a porod vnímáte jako zdravý proces a rizikům chcete spíše předcházet, je porod doma mnohem zodpovědnější volbou.
13. 02. 2010 | 08:45

cyann napsal(a):

Rodila jsem jednou, v porodnici. V podstatě to byl dobrý, nerizikový, rychlý porod. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že kdybych zůstala doma, udělala bych líp. To ale bohužel čkověk ví jenom zpětně, ovšem kdybych měla rodit znovu, dobře si už rozmyslím kde.
Dokud jsem byla doma, rodila jsem a ani jsem nevěděla že rodím. Do porodnice jsem došla pěšky (s doprovodem, bylo to 10 minut). Na příjmu mě pořádně vynadali, že jdu pozdě, musím rovnou na sál a už mě nestihnou připravit. Když jsem se v kontrakci zastavila na schodech, sestra mě opět seřvala, ať koukám lézt, že jsem holt měla přijít dřív. Jakž takž jsem se převlékla, ale pak bylo nutné vyplnit nějaké papíry - i když jsem podle instrukcí vše vyplňovala předem. Vůbec enmám tušení, co jsem jim tam podepsala, ale podepsala bych cokoli, jen aby mě nechali v klidu.
Pak jsem vylezla na porodnické lůžko, a - světe div se - porod se zastavil. Aby se nezastavil, když na mě půl hodiny vlastně hulákali, že mám přestat rodit. Takže honem honem, píchneme oxytocin na vyvolání. Do toho se mě vminutových intervalech ptali, jestli mi už KONEČNĚ mají dát ty analgetika, ačkoli jsem jasně řekla, že žádná nechci, a ani mi bolest nepřišla tak hrozná (nebo spíš byla taková, že jsem si neuměla představit, že by tomu nějaká analgetika nějak pomohla). Setře se ovšem nepodařilo hned napíchnout žílu, a když to zkusila napodruhé, porod se zase rozběhl. Což svědčí o tom, jak moc byl asi ten oxytocin třeba - stačilo jen dát mi chvíli klidu...
Porodila jsem cca hodinu poté, co jsem do porodnice přišla. Když jsem chtěla syna položit hned na břicho, muselo to být panu doktorovi zopakováno snad pětkrát, s ujištěním, že "mamince opravdu, ale opravdu nevadí, že děťátko ještě není umyté". No dostala jsem ho, ale zase mi to pak daly sežrat sestry na šestinedělí, když mi odmítly druhý den vyměnit zakrvácenou košili, s tím, že "to jsou ty maminky, co musí bejt po jejich a musí mít dítě po porodu na břiše, no tak holt teď budete špinavá". O tom, jak je to prospěšné z hlediska bakteriálního osídlení kůže miminka tam asi nikdy nikdo neslyšel, o bondingu nemluvě.
Ač se tato porodnice honosí označením baby friendly a inzeruje non stop rooming in, syn mi byl "vydán" až 10 hodin po porodu, z organizačních důvodů. Neodpočinula jsem si, naopak jsem freneticky přemýšlela, co s ním asi je a proč nemůžu být s ním. V té hormonální bouři jsem si představovala leccos. Nadstandardní pokoj, o který jsem si požádala a kde by syn mohl být se mnou a mým doprovodem, bohužel nebyl volný. Byl ovšem volný pro paní, která rodila pár hodin pro mně. Když jsem se ptala sestry, zda jsem něco nezanedbala při žádosti o něj nebo se na mě zapomělo, tak mi sdělila, že "ty nadstandardy pro normální lidi stejně nejsou, to musíte znát nějakýho doktora". Podotýkám, že se za něj samozřejmě platilo.
Na nadstandard jsem se dostala na poslední dva dny pobytu v porodnici. Můžu tedy porovnat péči na "normálním" šestinedělí a na nadstandardním, a je skutečně naprosto jiná. Nejde jen o pohodlí, sprchu na pokoji atp., ale více sester na méně rodiček, tj. více času a trpělivosti vysvětlovat a ukazovat, např. kojení. Velmi profesionální a individualizovaný přístup lékařů, jakoby měli nařízeno, že tady se mají chovat jinak.
No nic, přežili jsme to oba, a kdyby nám šlo o život, tak by nás nejspíš zachránili. Kdyby se porod ze stresu opravdu zastavil, udělali by císaře a bylo by. Ale znovu už bych to takhle nechtěla, a je mi tak nějak líto, že jsme ten začátek se synem nemohli prožít důstojněji, a hlavně spolu.
15. 02. 2010 | 11:33

aloevera gel napsal(a):

Již více než deset let je české porodnictví tématem diskuzí ve veřejném i mediálním prostoru.
17. 02. 2010 | 18:51

Kamyš napsal(a):

Koukám, že to tu bohužel zase sklouzává do debaty o tom, jak moc je nebezpečný porod doma... škoda.
Dneska jsem k tomu teda četla zajímavý článek: http://clanky.gynstart.cz/a...

Každopádně jsem rodila 3x, pokaždé v jiné porodnici. Spokojená jsem byla jednou, v dalších dvou jsem se musela dohadovat kvůli úplně obyčejným, život ani zdraví nijak neohrožujícím věcem. Fakt bych si přála, aby bylo možné rodit s porodní asistentkou, která by mě provázela celé těhotenství a byla by seznámená s mou představou o porodu (a samozřejmě s představou, co dělat, když by se objevily komplikace). V současné době jsou ženy jako já vystaveny volbě, jestli půjdou rodit do porodnice a může se jim snadno stát, že v citlivé době se budou muset s někým dohadovat (nechci domýšlet, že jim zbytečné zásahy mohou porod i zkomplikovat), nebo že se pokusí sehnat si porodní asistentku na porod doma, kterou si zaplatí, a vystavit se riziku, že když bude vhodnější přece jen dojet do porodnice, někdo si tam na nich zgustne :-(
08. 03. 2010 | 19:41

Amálka napsal(a):

Dobrý den,
v rychlém sledu za sebou jsem nyní přečetla dva články o porodu a jeho psychologii. Oba byly bezesporu zajímavé, ikdyž každý z trochu jiného pohledu. Jde o to, že v tomto článku mě velice zaujal odstavec o svobodě. Velmi mě potěšilo, že názor byl kompletní - tedy, že se nemluvilo pouze o právu na rozhodnut, ale i o té druhé polovině - tedy o zodpovědnosti za toto rozhodnutí. Podle mého názoru je to menoc celé společnosti a nejen ve vztahu k porodnictví. Všichni totiž dobře znají svá práva. Povinosti jsou jaksi upozaděné a o osobní zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí mám dojem, že se dá hovořit jen zcela zřídka. No a v tom vidím i možná trochu podvědomý kořen problému. Sama jsem mladá lékařka s poměrně krátkou praxí v porodnictví. I přes to jsem již stihla odvést několik desítek porodů. To ale neznamená, že všechno vím. Jsem si plně vědomá toho, že většina porodních asistentek, se kterými spolupracuji jsou daleko zkušenější než já. Přesto pokud porod odvede porodní asistentka, byť za mojí osobní přítomnosti a něco se pokazí, bude to moje hlava, která půjde na špalek při případné stížnosti rodičů. Může se tedy někdo divit, že pokud pracujete pod touto neustálou hrozbou, že máte sklon k paternalistickému přístupu?
Jsem zcela přesvědčena, že žena má právo na svůj názor. Co ale dělat v situaci, že vás žena v polovině zcela fyziologicky probíhajícího porodu žádá o ukončení císařským řezem, ke kterému naní žádný jiný důvod než to "že to bolí"? Ačkoliv s tím nemám vlastní zkušenost, dnes a denně vidím, že ano, porod skutečně bolí. Bolí hodně. A často bolí i doti dlouho. A především, každou ženu bolí jinak. Každá je totiž osobností se zcela individuální přístupem k bolesti. Osobně zastávám názor, že psychologická příprava před poordem má velký význam. Jak je ale možné zajistit ženě systém péče one-to-one, který by mohl pomoci částečně řešit daný problém, v systému českého zdravotnictví. Na jedné staraně má bohužel velká část občanů dojem, že když za lékařské ošetření zaplatí 30 (60,90) Kč ze své kapsy (kromě povinného zdravotního pojištění), tak si platí vlastně nadstandart, který mu byl státem vnucený. Na druhé staně nedává stát občanovi možnost se na své léčbě podílet jako platící klient se vším, co lze od takového statusu očekávat. A obloukem se vracíme k původnímu názoru o zodpovědnosti. Na své výplatní pásce každý měsíc vidím, že od nás stát chce hodně (i pekaři v naší oblíbené pekárně mají vyšší plat než já :-)) přesto si ale mysléím, že skupina lidí, kteří chtějí víc od státu dostat než mu dát je u nás skutečně obrovská a zahrnuje i velké procento těch, na které přispívat nechci. Myslím si, že přístup po mě potopa a z čeho budou žít moje vnoučata je mi vlastně fuk, jen když já budu mít všechno zadarmo je přinejmenším problematická.
Na konec ještě zpátky ke stavu českého porodnictví - vžy jde především o LIDI!!! A to na obou stranách. I lékař je jen člověk a málo kdo dokáže být profesionálem 100% své pracovní doby. Z vlastní zkušenosti vím, že frustrace z toho, že se snažíte pro pacienta udělat maximum se bohužel ne vždy setká s uznáním a někdy se obrátí proti vám aniž by jse to čekali.
Můj obor se mi líbí a doufám, že pomohu na svět ještě mnoha zdravím dětem a mnoha spokojeným maminkám. A snažme se za dané sitiace přistupovat k sobě navzájem s úctou a i pokorou - vždyť jde o nový život.

PS: ještě k domácím porodům: já osobně bych doma nerodila. Klientky, které k nám přišli po domácích porodech (a i za tu krátkou dobu jich už pár bylo), ale v žádném případě nabyly z kategorie "zvídavá matka". V našich podmínkách to byly ženy z nižší sociální vrstvy, které rodily po několikáté a během těhotenství je lékař, ale ani žádná sestra, asistenka či dula viděli párkrát nebo vůbec. Měly velké štěstí. Jejich děti, ale často putovali k adopci nebo do kojeneckého ústavu. Taková je moje vlastní zkušenost s domácími porody. V dnešní době se tento přístup dá těžko zařadit mezi rozumné alternativy.
17. 03. 2010 | 12:07

nike air max napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
29. 03. 2010 | 10:43

nike shox shoes napsal(a):

buy nike shoes,Save 50% to 80% and free shipping at http://www.shox-nike.com

<p>Online Selling <a href="http://www.shox-nike.com/">nike shox</a>, <a href="http://www.shox-nike.com/">nike shox Shoes</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox OZ,Nike Shox NZ</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox R4</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox Classic Shoes</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox Experience Shoes</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox Turbo Shoes</a>,<a href="http://www.shox-nike.com/Ni...">Nike Shox Medallion EU Shoes</a>,Paypal Accept,Free Shipping and Best Discount.</p>
14. 04. 2010 | 16:37

discount air max shoes napsal(a):

<a href="http://www.discountairmax.c...">discount air max 90</a>
<a href="http://www.discountairmax.c...">discount air max 95</a>
20. 04. 2010 | 03:53

HattieWinters napsal(a):

I had got a desire to make my own firm, however I didn't earn enough of money to do it. Thank heaven my mate advised to take the <a href="http://lowest-rate-loans.co...">personal loans</a>. So I used the student loan and made real my desire.
30. 05. 2010 | 22:13

wangjiming napsal(a):

<a href="http://www.dvdripperformac....">DVD Ripper for Mac</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">Mac DVD copy</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">Video converter for Mac</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">Mac iPod converter</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">DVD to iPOD for Mac</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">Mac APPLE TV converter</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">MP4 converter for Mac</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">DVD to MP4 for Mac</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">iPOD to Mac transfer</a>
<a href="http://www.dvdripperformac....">DVD creator for Mac</a>
21. 07. 2010 | 07:54

Ta, co rodila nedávno napsal(a):

Víte, porod je také kromě jiného enormně stresujícím zážitkem. Rodila jsem před několika měsíci a velmi dobře si na všechno vzpomínám. Žena se ocitá ve stavu jakéhosi vytržení a absolutního soustředění na danou věc. Je to něco, co nelze prožít jinak, než porodem a těžko se popisuje. Vzpomínám si, jak jsem v takovém stavu vnímala věty zdravotníků, nad kterými bych jindy prostě mávla rukou a později si na ně ani nevzpomněla. Když jsem přijela do porodnice po odtoku plodové vody, ještě jí dost zbývalo "uvnitř". Při prvním vyšetření ze mě skoro všechna vytekla, a bylo to dobrých 400 ml. Tento malý rybníček zůstal na podlaze. Jedna sestra (s rohlíkem v ruce) šla kolem, ukázala na zem, a zeptala se druhé sestry: "Co to je?" Do té doby jsem si myslela, že porodní personál ví, co je to plodová voda a že nejde zadržet jako moč. Trochu jsem bojovala s pocity viny, že jsem to "udělala" na podlahu a že to stálo za komentář ze strany personálu. Po porodu jsem zažila pravou pediatrickou vizitu. Sestra běžela před vizitou a nařídila nám, abychom svlékly děti, že jde lékařka, která je prohlédne. Okamžitě. Lékařka se ale zdržela dobrých 10 minut, celou dobu jsem čekala s nahým novorozencem v náručí. Když ho prohlédla, řekla mi: "Oblečte si to dítě, vždyť je celé studené." Opět jsem zabojovala s pocity viny, snad nejsem ta nejhorší matka. A věřte, že se v šestinedělí matkám honí hlavou ledacos. Myslím, že personál prostě není školen v komunikaci a ani se tím nikdo nezabývá. Je to škoda. Proto mě zaráží devalvace pocitů rodiček ze strany zde přispívajících pánů Pepy a Al Joudy. Paradoxně, ač to není jejich záměrem, bagatelizují situace, do kterých se rodí nový lidský život. A o ten jim jde přece především...
28. 09. 2010 | 21:51

Ta, co rodila nedávno napsal(a):

Mimochodem, musím ještě zareagovat na příspěvek lenky, která se asi domnívá, že jedině v porodnici může žena dostat adekvátní informace o kojení a ostatní adekvátní péči. Rodila jsem v baby-friendly porodnici a za celou dobu jsem nedostala jedinou radu ohledně kojení. Bylo pouze sledováno, zda dítě přibírá nebo ztrácí na váze, ale o kojení mi nikdo neřekl ani slovo! Nikdo mi nic neporadil ani nevysvětlil. Vůbec netuším, zda v porodnici měli někoho takového, jako je laktační poradkyně, prostě nějakou sestru přes kojení. Ano, pravda, jedna mi zmáčkla bradavku, aby zjistila, "jestli už to teče". Ale vůbec netuším, co měla na starosti, viděla jsem jí asi minutu. Tenkrát jsem se bála vůbec zeptat, kdo to je, protože jsem měla strach, že když se budu na něco vyptávat, stanu se podezřelou pro personál a snadno mě označí za hysterku a za militantní zastánkyni alternativních metod. A tak jsem se nemohla celou dobu pobytu tam zbavit dojmu, že se musím chovat, "jak chtějí oni". A co si budeme povídat, určité napětí kolem našeho porodnictví existuje, a porodničtí zdravotníci se cítí ze strany takových osob (a možná právem), ohroženi. Mimochodem kojit jsem přestala velmi brzy, protože, jak jsem později zjistila, dělala jsem to prostě špatně.
28. 09. 2010 | 22:19

meredith napsal(a):

Dobry den,

moc se mi vas blog libi, stejne jako film Porodni plan. Chtela bych zde vyjadrit podporu Ivane Konigsmarkove, moc ji drzim palce a preji hodne sil ve svizelne situaci. Zdravim, Marta E. Holeckova

PS: deti mam dve, mladsi se narodil mimo zdravotnicke zarizeni a u dalsiho bych se rozhodla stejne.
13. 01. 2011 | 10:55

car insurance rates napsal(a):

Hi there, You've performed an excellent job. I will definitely digg it and individually suggest to my friends. I'm confident they'll be benefited from this site. <a href="http://topautoinsurancerates.net/">car insurance rates</a>
18. 10. 2011 | 13:20

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy