Fanděním Borussii Dortmund v Česku moc nezaujmete, v dortmundském klubu dávno nehraje Jan Koller ani Tomáš Rosický. Přesto zpravodaj listu die Welt své fanouškovství neskrývá. A těší se i na ME, jako Němec žijící v Česku ale doufá, že Češi a Němci na sebe nenarazí moc brzy.

Když jsem ještě bydlel v Praze a v Německu vysílali fotbalové mistrovství světa, vyvěsili si mí vlastenečtí sousedi z Jižní Ameriky na balkon brazilskou a argentinskou vlajku. Když můžou oni, můžu taky, pomyslel jsem si, sehnal si německou vlajku a taky jsem ji pověsil. Jenže má hodná česká sousedka mě brzy upozornila, že v Česku by tomu mohli špatně rozumět: německé vlajky tu nemají rádi, chápou je jako provokaci. Sundat vlaječku jsem ale v žádném případě nechtěl, a tak jsem si koupil ještě českou vlajku a pověsil ji vedle německé. A sousedka byla spokojená.

Před třemi lety jsem se z Prahy přestěhoval do někdejší sudetoněmecké vesnice v Českém Středohoří. Hned první den jsem tam na naši starou stodolu vyvěsil obě vlajky. První samozřejmě českou, vedle německou.

Někteří starousedlíci se už předtím báli, že jsem určitě bohatý potomek sudetských Němců, který se v nablýskaném Mercedesu vrací do staré vlasti. A že přijedou další a oni aby se začali strachovat o střechu nad hlavou. Rychle je to ale přešlo, hned, jak jsem mezi českou a německou pověsil třetí vlajku: černožlutou, vlajku mého milovaného klubu Borussia Dortmund. "Aha to je jen německý fotbalový fanoušek," ulevilo se hned mým Čechům.

Borussii Dortmund v Česku znají. Není divu, dlouho tam hráli hlavní role Tomáš Rosický a Honza Koller, a taky naši fanoušci Borussie na ně velmi rádi vzpomínají. Rosický a Koller jsou legendami dodneška, fanoušci, kteří je viděli hrát, dodnes uznale pomlaskávají.

Jeden zavedl do německého fobalu českou "uličku" a skvěle režíroval, druhý střílel góly jako na běžícím pásu. Ale protože už v Borussii nehraje ani jeden z nich, v Česku zájem o Borussii Dortmund zřetelně poklesl. Na Facebooku má sice BVB česko-slovenskou fanouškovskou stránku, ale má sotva 700 fanoušků. FC Bayern má o moc víc. Čemuž nerozumím, hrají přece strašlivý fotbal a jejich prezidentem je Uli Hoeness, který v roce 1976 v Bělehradě proti Československu při penaltovém rozstřelu střelil míč do večerního jugoslávského nebe. A pak nastoupil Panenka ...! Jak vždycky říká "císař" Franz Beckenbauer: "Ten Uliho míč hledají v Bělehradě dodnes."

Jinými slovy, fanouškovi Borussie Dortmund se dnes žije v České republice jako v diaspoře. Ale má to i své kouzlo. V mé malé kanceláři to vypadá jako v muzeu BVB. Na zdi visí listina mého členství v BVB. Pod ní visí dvě trička: jedno od Jana Kollera a k tomu trikot s nápisem Mistři Německa 2011. Hned vedle je další s nápisem Mistři Německa 2012. Nad zrcadlem visí šála v barvách BVB s legendárním číslem 10, českou vlajkou a jménem Tomáš Rosický.

Přirozeně se každý víkend dívám na živé přenosy zápasů BVB v televizi. Předplatil jsem si Sky, což nebylo bez obtíží. Sky má předplatitele jen v Německu a v Rakousku, v Česku nikoliv. Při objednávce jsem musel zadávat německou adresu své bývalé ženy. Naštěstí jsme se rozešli v dobrém. Bez problémů mi do mé české vesničky poslala podklady a technické náležitosti, a dopřála mi tím nezapomenutelné hodiny s mou Borussií. Po více než 30 letech manželství jsem ani nečekal nic jiného.

Předplatné nepatří k nejlevnějším, každý měsíc platím víc než 50 eur. Ale pro BVB bych zaplatil i dvojnásobek. I trojnásobek. Přece každý druhý týden nepojedu do Dortmundu, to je moc daleko a teď ještě ty ceny benzinu...

Když teď Borussia hraje, připravuji se velmi pečlivě. Pivo stojí na sedmém schodu už hodiny předtím, než rozhodčí odpíská začátek; obléknu si tričko Jana Kollera a omotám šálu Tomáše Rosického. Má česká partnerka Libuše ví, že mě v příštích 90 minutách může vyrušit z jediného důvodu - aby mi nabídla nové pivo. Druhé. Nebo třetí. Taky přesně ví, kdy to nové pivo potřebuji. Mé hlasité jásání, když BVB střelí gól, prostě nejde přeslechnout.

Petkrát po sobě jsme teď porazili Bayern a tuto sezónu dvakrát vyhráli proti svým úhlavním nepřátelům z Schalke. Jsme opět mistři Německa a jednoduše šťastní. Proti tomu není mistrovství Evropy tak důležité. Přesto držím Němcům palce. Koneckonců bude hrát i pár dortmundských.

Jen doufám, že mí Němci se na ME hned tak nepotkají s mými Čechy. Pak bych měl problém. Komu bych měl držet palce jako asimilovaný Čech s německými kořeny? Na stodole mi vlají díkybohu pořád obě vlajky. Ale skutečně "důležitá" je celý život jen vlajka mé Borussie. Proto taky zpívám před každým přenosem Sky: "Jen BVB!!!"

Text pro HN