Jmenování Rusnokovy vlády vyvolalo negativní mediální odezvu a skepsi, která bagatelizuje dosavadní politickou nestabilitu parlamentu a předchozí Nečasovy vlády.

Zneužívání pravomoci veřejných činitelů státní správy a s ní spojená korupce vrchovatou měrou a opakovaně překročily všechny možné převídatelné, ale i nepředvídatelné demokratické zvyklosti a delegitimizovaly jak stávající parlament, tak bývalou vládu.

Není divu, že v této bezradně se prohlubující parlamentní a vládní krizi následovala hozená rukavice nového prezidenta, ocitající se za ústavními zvyklostmi. Ta však může být zvednuta jak dnešní Rusnokovou vládou, od níž se to ovšem neočekává, tak především parlamentem, který se může rozpustit a stávající parlamentní krizi dále neprohlubovat. Vyžaduje to ovšem, aby jeho nejvíce rozhořčeně reagující strany - ODS, TOP 09, ale i ČSSD - nadřadily veřejný zájem nad vlastní užší zájmy stranické a osobní.

Démonizaci prezidenta Zemana na straně jedné, selhání Nečasovy vlády a parlamentních stran vládní koalizace na straně druhé nelze pokrytecky hájit jako boj o demokracii. Ve skutečnosti to znamená vedle dlouhodobého pohrdání veřejným míněním negování a ignorování jednoho z institutů demokracie, kterým jsou předčasné volby.

V souvislosti s nově jmenovanou vládou rovněž mediální vytahování ´ruské karty´ hraničí s lacinou demagogií. Patří, bohužel, k dlouholetému folklóru vládnoucích českých reprezentací, že vydáváme občany Ruské Federace a dalších postkomunistických zemí bývalého Sovětského svazu, kteří u nás hledají spravedlnost před řízenou či autokratickou pseudodemokracii a diktaturou v těchto zemích, abychom neohrozili naše obchodní
a hospodářské zájmy.

Při této příležitosti se často hovoří o masarykovských a havlovských ideálech, nimiž je spojován novodobý osud Československa a České republiky. Ponecháme-li stranou dobové politické a historické okolnosti, které se podílely na vzniku, mýtizaci a zprofanování těchto ideálů, jejich význam a nehynoucí příklad stále stojí na etice, odvaze a sebeobětování se těchto osobností.

A přestože odkaz těchto hodnot korigoval a rozporoval pragmatismus jejich pozdější prezidentské politiky, jejich stopy se vepsaly do podvědomí veřejného mínění. I toho dnešního, které volá po předčasných volbách.


Heřman Chromý