Nynější spor o podobu zákona o státní službě mezi pány Sobotkou a Dienstbierem z ČSSD a potažmo vládní koalicí a opozicí ukazuje, že odbornost, erudice a zásadovost při jejich prosazování a uplatnění státními úředníky se v rukou politiků měnily, mění a budou nadále měnit v pouhé cáry papíru.

Státní úředník prakticky na všech místech státní správy bude při nedodržování zákonů ze strany politických stran a ovlivňování ze strany vládních a parlamentních politiků stát jako dosud před nelehkou volbou: buď “loajálně“ mlčet za cenu udržení si místa a kariérního postupu, nebo se postavit proti stávající praxi a molochu vládnoucích politických stran se všemi pro něho z toho vyplývajícími důsledky.

Neudivuje proto, že tento typ úřednické „loajality“ (držet hubu a krok) převažuje ve všech patrech státní správy. A co více učinil nedůvěryhodným fungování justice zejména v ekonomických kauzách. Nekontrolovatelné, právně děravé propojení státní správy, samosprávy a zvolených politických stran s podnikatelským prostředím a organizovaným zločinem má často na svědomí ne novodobé vězně svědomí, ale první vězně bezpráví. Jako výsledek sice tržně orientované, ale stále právně neošetřené tržní džungle. A v ní nezřídka účasti policejních vyšetřovatelů, státních zástupců a soudců se roztáčejí kola organizovaného zločinu a politických tlaků a objednávek.

Nově navržená podoba zákona o státní službě, roky odkládaného, dávala malou, ale přece jenom naději, že právně ukotví a posílí tak profesní a profesionální sebevědomí státních úředníků. Bohužel, krok, který měl posílit státní správu a úředníky proti politickým mafiánům z politických stran se tedy konat nebude. Zákon o státní službě, tedy jeho zprzněná podoba, jak se vyjádřil bez obalu pan ministr Dienstbier, bude tedy pokračováním dosavadní praxe, která víc než občanům slouží, či spíše posluhuje politikům.

Podle politika pana Kalouska tak budeme ušetřeni před „citadelou úřednické šlechty“. Nikoli ovšem před tou dosud politicky stávající, zdatně bezesporu schopné, ale bohužel, schopné také všeho.

Přesto díky, pane Dienstbiere, i za tento projev politické zásadovosti a svědomí a cti. Přestože Vám dlouho nevydržel, i tak dostatečně výmluvně ilustroval, kdo že má stále navrch v České republice po téměř 25 letech od listopadu 1989.

Demokracie s fungující státní správou sloužící občanům a respektující je? Nebo politokracie - vláda politických stran s její nynější institucionální a namnoze papírovou podobou demokracie, korumpovanou oligarchy a organizovaným zločinem.

Heřman Chromý