jsou tématem úvahy Martina Feldsteina, profesora Harvardské university. https://www.project-syndicate.org/commentary/geopolitical-risks-to-global-economy-by-martin-feldstein-2015-12/russian (Očima bez hranic).

Vedle významných hospodářských rizik (podhodnocení aktiv v důsledku velmi nízkých úrokových sazeb, přeorientování poptávky v důsledku měnící se struktury čínské ekonomiky a pokračující slabost evropského hospodářství) je tu podle M. Feldsteina dlouhodobé geopolitické riziko, za jehož zdroje označuje: Rusko, Čínu, Střední Východ a kyberprostor.

Rusko i po rozpadu Sovětského svazu zůstává jadernou mocností, jejíž potenciál je schopno promítnout kdekoli na světě. Zároveň je ekonomicky slabé a závislé na příjmech z ropy, jejíž cena na světovém trhu výrazně poklesla. Geopolitická hrozba pramení z rostoucí závislosti vojenských operací Putina na Ukrajině a nyní v Sýrii, které mu i prostřednictvím domácích médií - dnes již prakticky plně kontrolovaných Kremlem - udržují popularitu v Rusku a zdůrazňují přitom jeho globální význam. Vývoz plynu do Západní Evropy, který používá Rusko také jako hospodářskou zbraň a odpovědi Putina na celou řadu dalších problémů, činí z Ruska i nadále významný zdroj nejistoty pro zbytek světa.

Čína je stále chudou zemí a ve srovnání s USA dosahuje její HDP na jednoho obyvatele v průměru jen čtvrtinové výše (v paritě kupní síly). Celkový vysoký objem HDP umožňuje ale Číně vynakládat výdaje na vojenskou sílu, činí ji strategicky významným trhem pro vývozce z celé řady zemí a dovoluje jí nabízet pomoc i do jiných částí světa.

Čína nyní rozšiřuje svou strategickou oblast působnosti. Prezentuje nároky na námořní oblasti ve Východočínském a Jihočínském moři, které jsou v rozporu s nároky, jimž čelí z dalších zemí v tomto regionu (včetně Japonska, Filipín a Vietnamu). Posiluje svůj geopolitický vliv prostřednictvím iniciativ jako jsou Asijská investiční banka pro infrastrukturu, program pomoci Africe, a plán nazvaný „Jeden pás, jedna cesta“. Ten má vymezit námořní a teritoriální spojení v Indickém oceánu a střední Asii a směřovat je až k Evropě.

V současné době si čínské politické vedení přeje mírové vztahy a spolupráci se Spojenými státy, ale jak píše M. Feldstein, úkolem pro USA a jeho spojence zůstává jak udržet, respektive odradit budoucí generace čínských lídrů od přijetí politiky ohrožující Západ.

Na Blízkém východě se téměř celý svět zaměřil na hrozbu, kterou pro civilní obyvatelstvo kdekoli na světě, včetně Evropy a Spojených států, představuje ISIS. Ale největší problémem v tomto regionu zůstává konflikt mezi šíity a sunnity, propast, která mezi nimi existuje více než tisíc let. Ve většině případů, a téměř všude, šíité čelí diskriminaci a často fatálnímu násilí z rukou sunnitů.

Z tohoto pohledu, Saudská Arábie a další státy Perského zálivu ovládané sunnity, hledí na Írán jako na oblast šíitské moci a jako takovou ji považují za cíl strategické odvety. Zejména Saudská Arábie se obává, že Írán si chce vyrovnat staré účty a pokouší se dostat poručnictví nad svatými místy Islámu v Mekce a Medině pod kontrolu šíitů. Konflikt mezi Saudskou Arábií a Íránem by se mohl stát zároveň bojem o rozsáhlé ropné bohatství Arabského poloostrova a obrovský finanční majetek malých sunnitských států jako jsou Kuvajt a Katar.

Největší pozornost a místo ve své úvaze věnuje M. Feldstein poslednímu zdroji geopolitického rizika – kyberprostoru. „Kyberprostor“, píše M. Feldstein, „může v blízké době zastínit všechny ostatní rizika, protože hranice a armády nemohou zamezit jeho pronikání. Hrozby zahrnují počítačové útoky na banky a jiné instituce; neoprávněný přístup k osobním archivům bank, pojišťoven a vládních agentur; stejně jako průmyslovou špionáž. Vskutku, krádeže technologií ve velkém měřítku z amerických firem vedly k nedávné dohodě mezi Čínou a Spojenými státy, podle níž ani jedna z vlád se nebude pasivně podílet na krádežích technologií v zájmu firmy ze své země".

To jsou důležité problémy, ale ne tolik závažné jako hrozba, kterou představují programy poškozující infrastrukturu, rozvodné sítě, řízení systémů letového provozu, ropovody, vodovodní řády, finanční platformy. Nedávná použití škodlivého softwaru jsou přisuzována Číně, Íránu, Rusku a Severní Koreji. Ale nemusí to být státy, které se na tom všem podílejí. Fyzické osoby, nestátní subjekty mohou tyto škodlivé softwary rozmístit jednoduše najmutím potřebné osoby vybavené tímto „talentem“ na mezinárodním ilegálním černém trhu. Kyberzbraně jsou relativně levné (a tudíž široce dostupné) a dosažitelné kdekoliv na světě. Jsou to zbraně budoucnosti s možností volby, zdali mají zaútočit nebo vydírat protivníka.

„Tyto čtyři zdroje geopolitického rizika představují mimořádně závažnou řadu geopolitických problémů. Jejich výběrem nechci bagatelizovat význam dalších otázek: měnovou politiku Spojených států, slabé ceny komodit, dluhovou krizi a podobně, které by mohly mít vliv na globální ekonomiku v tomto roce (2016). Charakteristickým rysem těchto hrozeb, přicházejících z Ruska, Číny, Středního Východu a kyberprostoru, je to, že budou přetrvávat a ohrožovat naši hospodářskou budoucnost v příštích letech“, končí svou úvahu profesor Martin Feldstein.