Vítejte v 21. století nazval s ironií svou úvahu o aktuální politické situaci ve světě Joschka Fischer, bývalý ministr zahraničních věcí a vicekancléř Německa (1998 -2005). S jistou mírou skepse uvádí a hodnotí jednotlivé příčiny, faktory a možné scénáře dalšího politického vývoje ve světě.

„Začátek roku 2016 můžeme vidět všelijak, ale jen ne jako klidný start. Pokles cen akcií v Číně destabilizoval trhy po celém světě. Hospodářský růst rozvojových států, jak se zdá, se zastavil. Ceny ropy se zhroutily a způsobily krizi v zemích produkujících ropu. Severní Korea předvádí své jaderné svaly. A v Evropě pokračující uprchlická krize podněcuje jedovatou vlnu nacionalismu, která hrozí rozervat Evropu na kusy. Připočtěme k tomu neo-imperialistické ambice Ruska
a hrozbu islámského terorismu, a už jen komety s chvosty zbarvujícími oblohu scházejí k dokreslení obrázku, čím dále více připomínajícího - proroky předvídaný konec světa.

Všude kam pohlédneme, vidíme narůstající chaos. Mezinárodní pořádek ukutý v plamenech 20. století, mizí a nevidíme sebemenší záblesk, z něhož by bylo patrné, co by mělo být na jeho místě.

Není obtížné pojmenovat problémy, s nimiž se potýkáme: globalizace, digitalizace, klimatické změny a tak dále. Nejasný je ale kontext, v němž mají být řešeny, pokud k tomu vůbec dojde. Jaké politické struktury, z čí iniciativy a podle jakých pravidel se povedou rozhovory o těchto otázkách (nebo – pokud se ukážou nemožné, povede se místo nich boj)?

Politický a hospodářský řád - zejména v celosvětovém měřítku – nevzniká jen zjednodušeně na základě pokojného souhlasu nebo nikým nezpochybňovaných nároků toho nejmocnějšího mezi mocnostmi. Je to vždy výsledek boje o dominantní postavení – často brutálního, krvavého a dlouhého – mezi soupeřícími státy. Pouze z tohoto konfliktu se etablovaly (a etablují) nové pilíře, instituce a hráči nového uspořádání.

Západní liberální řád, existující od konce II. světové války, byl založen na globální hegemonii Spojených států. Jako jediné skutečné globální síly dominující nejen v oblasti tvrdé vojenské síly (stejně tak hospodářské a finanční), ale téměř ve všech prvcích takzvané měkké síly (sem patří například kultura, jazyk, hromadné sdělovací prostředky, technologie, móda).

Dnes takzvaný Pax Americana (mír kontrolovaný Spojenými státy), zaručující do značné míry globální stabilnost, se začal drolit na Blízkém Východě a Korejském poloostrově. USA zůstávají stále ještě nejsilnější světovou silou, ale už nejsou schopné a ochotné působit v roli světového četníka, či přinášet oběti nutné k zajištění pořádku. Ve skutečnosti v globalizovaném světě s čím dále jeho užší integrací v komunikační a technologické sféře - a (jak jsme nedávno viděli) - v masivních přesunech lidí, jsou centra moci rozředěna a rozptýlena; už ze své přirozené podstaty se svět v epoše globalizace vyhýbá dodržování pořádků z dvacátého století.

A přesto, že se nový řád s nevyhnutelnou naléhavostí může objevit, jeho základy jsou dosud nerozpoznatelné. Málo pravděpodobný se jeví světový řád v čele s Čínou. Tato země se bude stejně jako dříve zabývat sama sebou, soustřeďující se na vnitřní stabilitu a rozvoj, a její ambice, jak je nyní zřejmé, se zaměří na kontrolu v jejím bezprostředním sousedství a okolní moře. Čína navíc postrádá téměř v jakémkoli ohledu měkkou sílu, která je nezbytně nutná, pokud by se snažila stát se hybnou silou světového řádu.

Stejně není ani pravděpodobně, že tato doba turbulentního přechodu skončí vznikem druhého PAX Americana. I přes technologickou dominanci USA, by zde vznikl příliš velký odpor ze strany regionálních mocností a kontrujících aliancí. Ve skutečnosti hlavní výzvou v nadcházejících letech bude, jak se Spojené státy vypořádají
s poklesem svého vlivu. Neexistuje žádný pracovní rámec, respektive pravidla vymezující odchod světových hegemonů do důchodu.

Zatímco dominující sílu, moc lze zlomit v boji o dominantní postavení, její dobrovolný ústup není dobrým řešením, protože vzniklé, výsledné mocenské vakuum by ohrozilo celý systém. Jak je zřejmé, kontrolovaný konec Pax Americana, se stane hlavním tématem funkčního období, vlády příštího prezidenta USA, ať se jím stane kdokoli.

Pro Evropu to znamená stejně obtížnou otázku. Nepovede-li úpadek Pax Americana, který po sedm dekád sloužil co by garant vnitřního liberálního řádu v Evropě k nevyhnutelné krizi, pokud ne ke konfliktu? Neo-nacionalismus, rostoucí napříč zeměmi starého kontinentu, jak se zdá, směřuje k takovému scénáři s jeho otřesnými důsledky.

Ponurá vyhlídka na sebevraždu Evropy není již dlouho nemyslitelná. Co se stane, když německá kancléřka Angela Merkelová padne kvůli uprchlické politice, či Velká Británie vystoupí z Evropské unie, nebo francouzská populistická politička Marine Le Pen dobude prezidentský úřad? Padnout do propasti je ten nejnebezpečnější výsledek, který si lze představit, a který může být tím nejpravděpodobnějším.

Samozřejmě, sebevraždě může být zabráněno. Ale ti, kteří jsou celí šťastní, že ničí pozici Merkelové, evropskou identitu Británie a hodnoty francouzského osvícenství, hrozí, že podkopou římsu, na které všichni stojíme.“

https://www.project-syndicate.org/commentary/global-order-challenged-in-near-future-by-joschka-fischer-2016-02/russian#fECY6RH2qevMr2w1.99

https://www.project-syndicate.org/commentary/global-order-challenged-in-near-future-by-joschka-fischer-2016-02/russian (Očima bez hranic)