je tématem úvahy ruského politologa a publicisty Andreje Piontkovského. Přestože v ní konstatuje určitý posun v politice Kremlu a samotného Putina budeme si muset počkat ještě na to, zda tento jistý pozitivní obrat nebudou provázet, tak jak tomu v současné ruské politice bývá zvykem, dva kroky dozadu.

Po osvobození Naděždy Savčenkové 25. května, které bylo pro Andreje Piontkovského naprostým překvapením, došlo podle něho k podstatné změně v náladách Kremlu. Vladimir Putin se otevřeně vysmíval Ukrajině, Savčenkové a západním partnerům. Několikrát zmařil jednání o osvobození ukrajinské pilotky. Bylo zřejmé, že je připraven na dlouhé sadistické představení. Ale v předvečer osvobození Savčenkové, jak se zdá, došlo k velmi vážnému rozhovoru lídrů “normandské čtyřky“
s hlavou Kremlu. Domnívám se, píše Piontkovskij, že Angela Merkelová a Francois Hollande byli jednoduše otráveni a unaveni trollováním Putina, jeho záměrně urážlivým provokacemi.

Výměna za Savčenkovou byla jen prvním překvapením, pak šlo jedno za druhým. Zprvu tiskový mluvčí prezidenta Ruské Federace řekl cosi v duchu: tak ať si Ukrajina zabere ten Donbas (něco na způsob humanistických úvah). Pak šéfredaktor rozhlasové stanice "Echo Moskvy" Alexej Venediktov, který vždy předkládá pozici výkonné moci, uvedl, že projekt "Nové Rusko" je s konečnou platností uzavřen. Poté ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov sdělil, že Rusko neuznává Doněckou a Luhanskou národní republiku (DNR, LNR). A nakonec se objevily zprávy, že Moskva je připravena projednat otázku policejní mise OBSE v Doněcku, ačkoli do té doby takovou myšlenku kategoricky zavrhovala.

To svědčí o určité změně taktiky v Kremlu. Konspirační teoretici to vysvětlují, že jde o jakési zamaskovaní přípravy k vojenským úderům, názor, který Piontkovskij ale nesdílí. Moskva si je dobře vědoma, co by následovalo, kdyby se stupňovalo napětí, což jasně deklarovali představitelé „“Velké sedmičky“. Všemi prostředky se Putin snaží protlačit neuznané republiky do politického systému Ukrajiny, aby jako rakovinový nádor rozkládaly zemi a poslaly ke dnu evropský vektor jejího směřování.

V loňském roce spočíval úkol Moskvy zlákat Kyjev představou o zachování územní celistvosti, v níž by Donbas figuroval v zorném poli ukrajinské politiky, přestože se reálně nachází pod kontrolou Moskvy. Nevyšlo to, proto je Rusko připraveno k ústupkům: dokonce s možností že podřízenost DNR a LNR Moskvě vystaví kontrole policejních sil OBSE, které by se tam objevily; ústupky Moskvy různého druhu mají zlákat Západ a Ukrajinu, aby neuznané republiky byly v politickém spektru Kyjeva, avšak přitom by nad nimi Moskva neztratila úplně kontrolu. Zdá se, že právě takovou hru nyní vede Kreml.

Ukrajinská strana chce umístit pozorovací stanoviště a ozbrojené složky OBSE na hranicích s Ruskem. Je to klíčová otázka: nezíská-li Ukrajina kontrolu na hranicích s Ruskem, dohoda o DNR a LNR a jejich fungování v zemi podle názoru Piontkovského, nestojí za to. Tomuto postupu Ukrajiny se Moskva bude ale bránit až do konce. Přesto je jasné, že z této konfrontace vychází Kreml otřesený a začíná ustupovat. Je třeba, aby Ukrajina byla ofenzivní až do konce a kontrolovala hranice. V opačném případě, je to jen mlácení prázdné slámy a pokus legitimizovat vlastní bandity.

Obnoví-li se kontrola na hranicích, stanou se tato území opět ukrajinskými. Pak bude možné uskutečnit i volby, přestože na nich značnou podporu dostane opoziční blok. Ale v souladu se zákony Ukrajiny a běžnou politickou praxí.

Můj pocit, uzavírá Andrej Piontkovskij, je následující: politický establishment v Moskvě je připraven uzavřít dohodu: Opustíme Donbas, ale ponecháme si Krym. Soudě podle všeho, Západ s tím může souhlasit. Přesto osobně Putin ještě není připraven na takové rozhodnutí. Stále si chce udržet určitou kontrolu nad DNR a LNR a realizovat tak svůj plán, jak získat vliv nad celou Ukrajinou. A klíčovou roli zde sehraje kontrola na hranicích.


http://nv.ua/opinion/piontkovskiy/kreml-drognul-138281.html

https://charter97.org/ru/news/2016/6/2/207224/
(Očima bez hranic)